Konference "Predátoři v myslivosti 2000" (část I.)

KONFERENCE “PREDÁTOŘI V MYSLIVOSTI 2000” (ČÁST I.)

V minulých letech se stalo každoroční tradicí pořádání celostátních konferencí věnovaných některému z druhů naší zvěře. Po spárkaté zvěři, jejíž jednotlivé druhy byly stěžejními tématy konferencí do loňského roku, obrátili letos pořadatelé pozornost na další významnou skupinu zvěře - na predátory. Důstojné prostředí k uspořádání konference “Predátoři v myslivosti 2000” poskytla Střední lesnická škola Hranice, kam se na dva dny jejího konání, 1. - 2. září t. r., sjelo přes 70 účastníků z celé ČR. Mezinárodní nádech dodali konferenci slovenští účastníci.

Jak vyplývá z názvu letošního ročníku konference, středem pozornosti referujících byly především šelmy a dravci. Referující přednesli celkem 27 referátů, přičemž s 25 vystoupili tuzemští autoři a se dvěma autoři ze Slovenska.

Konferenci zahájil úvodním slovem Robert Wolf, jeden z odborných garantů. Ve své řeči vyzdvihl obecnou funkci predátorů v ekosystémech a stručně popsal základní problematiku jejich postavení v myslivosti. Poté již následovala vystoupení jednotlivých přednášejících.

VÝZNAMNÍ PREDÁTOŘI V ČR - ZAŘAZENÍ A JEJICH ROZŠÍŘENÍ

(F. Zabloudil, P. Novák, M. Vodňanský)

Autoři shromáždili a prezentovali základní údaje (zoologické zařazení, popis, biologie, rozšíření a výskyt) o predátorech z třídy savců: vlku euroasijském, lišce obecné, psíku mývalovitém, medvědu brtníkovi, kočce divoké, rysu ostrovidovi, hranostaji, lasici kolčavě, lasici kolčávce, norku americkém (minkovi), tchoři tmavém, tchoři světlém, fretce (není to druh, jde o domestikovanou formu tchoře tmavého), kuně lesní, kuně skalní, vydře říční, jezevci lesním, ježkovi západním a ježkovi východním.

MEZINÁRODNÍ PRÁVNÍ RÁMEC NA ÚSEKU VZTAHU K VELKÝM ŠELMÁM S OHLEDEM NA OCHRANU PŘÍRODY

(J. Růžička)

Přednášející nastínil pravidla ochrany velkých šelem z pohledu mezinárodních smluv (Bernská a Bonnská konvence) a důsledky, které na základě přistoupení ČR k těmto smlouvám a v souvislosti s plánovaným vstupem do Evropské unie nastanou. ČR bude muset respektovat tyto a další společné úmluvy týkající se ochrany přírody, což se významně projeví ve změně v přístupu k některým druhům zvěře a jejich současnému mysliveckému obhospodařování.

VEĽKÉ MÄSOŽRAVCE (CARNIVORA) V KULTÚRNEJ KRAJINE

(P. Hell, J. Slamečka)

Autoři se zaměřili na vztahy a střetové oblasti mezi ochránci zvířat, myslivci, chovateli dobytka a laickou veřejností s ohledem na výskyt velkých šelem (medvěd, vlk, rys) na Slovensku. Popsali škody, které u nich tyto šelmy působí. Na základě potravní ekologie, reprodukce a úlovků velkých šelem a teritoriality se snažili dokázat, že údaje o početnosti těchto druhů na Slovensku jsou výrazně nadsazené a ve skutečnosti jsou nižší než uvádí oficiální myslivecká statistika. Dále se zabývali dynamikou úlovků velkých šelem a současnou problematikou jejich lovu (složitost získání oficiálního povolení, nelegální lovy). V závěru doporučili odideologizování soužití člověka s velkými šelmami a doporučili zásady, které by měly vést k jejich přijetí myslivci.

VETERINÁRNÍ PROBLEMATIKA PREDÁTORŮ V ČR

(F. Fejfar)

Za nepřítomného F. Fejfara přednesl referát K. Vondrka. Autor se v referátu zaměřil na roli predátorů, jejich biologických vlastností a charakteristik a populační ekologii s ohledem na přenos různých chorob. Z veterinárního hlediska jsou totiž predátoři nejvýznamnějším faktorem šíření patogenní noxy, protože mají nejčastější příležitost kontaminace vyplývající z predačních vztahů a následné koncentrace patogenů na jejich stanovišti. V referátu je jako příklad podrobně popsáno šíření donedávna málo známé tasemničky Echinococcus multiocularis. Podobným způsobem je popsán jiný vektor šíření patogenních nox v ekosystému - šíření chorob prasetem divokým coby všežravcem.

DROBNÍ PREDÁTOŘI Z PODČELEDI MUSTELINAE (KUNY, TCHOŘI, LASICE) ŽIJÍCÍ V ČR

(V. Škaloud)

Přednášející charakterizoval podčeleď kuny (Mustelinae) z hlediska druhového spektra u nás žijících zástupců (kuna lesní a skalní, hranostaj, lasice kolčava, tchoř tmavý a stepní, norek americký), jejich geografického rozšíření, životního prostředí, biologie a způsobu života, početnosti populací a jejich složení. Popsal pohlavní dimorfismus a odhad věku a zaměřil se rovněž na strategii přizpůsobení těchto predátorů k lovu a konzumaci potravy, složení jejich potravy, užitečnost a škodlivost ve vztahu k mysliveckému hospodaření.

SOUČASNÉ POZNATKY O ROZŠÍŘENÍ, POPULAČNÍ DYNAMICE A POTRAVNÍ EKOLOGII NĚKTERÝCH LASICOVITÝCH ŽIJÍCÍCH V ČR

(P. Koubek, J. Červený, L. Bufka)

Autoři se při výzkumu zaměřili na kunu skalní a lesní, tchoře tmavého a stepního, lasici kolčavu a hranostaje. U těchto druhů analyzovali publikované údaje o složení potravy (přednostně z území ČR, v případě chybějících podkladů údaje ze střední Evropy, příp. zbylých částí Evropy). Pokud to materiál dovoloval, autoři přepočítali a ujednotili publikované údaje tak, aby je mohli porovnat. Pro posouzení populačních trendů využili u sledovaných druhů výsledky oficiální myslivecké statistiky z let 1996 - 98.

Autoři konstatovali, že naše současné poznatky o výše uvedených druzích neodpovídají významu sledovaných druhů. Údaje o kolísání početnosti založené na sice oficiálních, avšak pravděpodobně velmi nepřesných číslech, neskýtají žádnou oporu pro stanovení managementu těchto druhů. Informace o jejich potravní ekologii, vnitrodruhových i mezidruhových vztazích jsou neúplné a mnohdy podložené nepatrným množstvím materiálu. V případě druhů, u kterých se podařilo získat dostatečné množství materiálu o složení potravy, se ztrácí léty utvrzované představy o jejich nadměrné škodlivosti v přirozeném prostředí.

Podle dostupných materiálů populační hustota kuny lesní a skalní narůstá, kolčavy a hranostaje stagnuje a v případě obou druhů tchoře klesá. Autoři navrhují provést následující opatření: 1) aktualizovat údaje o rozšíření tchoře tmavého, kolčavy a hranostaje, 2) aktualizovat údaje o rozšíření tchoře stepního, zamezit jeho lovu a nadále s ním pracovat jako s kriticky ohroženým druhem, 3) omezit (dočasně zastavit) lov tchoře tmavého, 4) vypsáním projektů a jejich finančním zabezpečením zajistit oživení výzkumu těchto druhů šelem, 4) konzervovat současný stav biotopů, splňujících specifické požadavky tchoře stepního.

POTRAVNÍ EKOLOGIE, ROZŠÍŘENÍ A VÝZNAM JEZEVCE LESNÍHO

(T. Matyášník, V. Bičík)

V referátu se podrobně popisuje potravní ekologie jezevce. Autoři rozdělili jednotlivé složky potravy sledovaných jezevců podle preference do tří skupin (potrava preferovaná, příležitostná a odmítaná), přičemž každou ze skupin rozdělili podle typu potravy do dalších dvou podskupin (živočišná a rostlinná). Z výsledků vyplývá, že jezevec má značně široké potravní spektrum s individuální orientací na určitý druh potravy u konkrétních jedinců. Autoři zjistili, že jezevci při hledání potravy preferují hlavně energeticky bohatou nebo hojněji se vyskytující potravu. V potravním chování se projevují charakteristické sezónní výkyvy, které souvisejí s dostupností potravy během roku. Jezevec není schopen ulovit zdravého živočicha, např. zajíce nebo bažanta a při své omezené pohyblivosti nemá vážnější vliv na stavy lovné zvěře. Svou potravní strategií zasahuje do nejrůznějších potravních vztahů a stává se významným stabilizátorem našich ekosystémů.

Autoři dále sledovali rozšíření jezevce na Moravě a ve Slezsku v letech 1996 - 1999. Ve sledovaném území zjistili asi 4500 jedinců a na základě toho odhadli počet jezevců v celé ČR na přibližně 13500 kusů při průměrné hustotě osídlení 1,72 jedinců na 1000 ha. Rozšíření a hustota osídlení v různých oblastech ČR kolísá. Referát obsahuje popis jezevcem nejvyhledávanějších lokalit a možnosti regulace nebo podpory jezevčích populací.

V závěru autoři navrhují umožnit lov jezevce, avšak pouze v oprávněných a zdůvodněných případech, a to na základě zvláštního povolení od 10. 10. do 20. 11. ve všech honitbách a upustit od dnes platného znění vyhlášky č. 134/1996 Sb.

VYDRA ŘÍČNÍ - ŠKŮDCE NEBO KLENOT NAŠÍ PŘÍRODY?

(V. Hanzal, F. Havránek)

Referát je pojatý jako úvaha nad managementem vydry říční. Postupně se rozrůstající vydří populace (autoři odhadují, že na našem území žije v současnosti přibližně 1000 jedinců a osídlení vydrou dosáhlo 28 % z celé plochy území ČR) způsobuje škody rybničnímu hospodaření, zejména v jižních Čechách, což je dokumentováno podklady dodanými Rybářstvím Třeboň, a. s. Podle znaleckého posudku použitého jako podklad pro nárokování finančního příspěvku na kompenzaci ztrát by zjednodušeně řečeno neměl žádný živočich mimo vysazených ryb, člověka a případně planktonu na uměle vybudovaných rybnících co pohledávat, protože se nejedná o přirozené prostředí. Extrémistický výklad Listiny základních práv a svobod, zejména čl. 11, odst. 4, který říká, že omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu, a současná extrémní ochrana živočicha podle stejného dokumentu, čl. 35, odst. 3, hovořícího o tom, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem, působí značně schizofrenně.

Autoři upozornili, že v případě vydry bude nezbytně nutné nalézt kompromis, protože v členských státech EU, kam hodlá ČR vstoupit, je naše území jednou z posledních oblastí rozšíření vydry říční.

FUNKCE VYDRY ŘÍČNÍ VE VODNÍCH EKOSYSTÉMECH

(L. Poledník, V. Bičík)

Autoři se zaměřili na postavení vydry v prostředí, místo v potravní pyramidě, strategii získávání potravy a další biologické vlastnosti. Rozebrali její vztah k ostatním predátorům žijícím ve stejném prostředí zejména po stránce potravních nároků. Součástí referátu bylo i posouzení vztahu mezi vydrou a člověkem, resp. lidskou činností, kdy dochází k řadě konfliktů. V této souvislosti je nutné rozlišovat život vydry v říčních ekosystémech, které člověk využívá především ke sportovnímu rybářství a poblíž umělých vodních nádrží (především rybníků) intenzivně využívaných k produkci ryb. Zejména ve druhém případě dochází ke klasickému střetu zájmů vydry a člověka v důsledku nepřirozeného stavu prostředí. Autoři navrhují opatření vedoucí ke snižování ztrát. V závěru referátu se hovoří o současném rozšíření a statutu vydry v Evropě a v ČR. Vydra patří v Evropě k přísně chráněným druhům živočichů (je uvedena v Bernské konvenci, ve Washingtonské úmluvě - CITES i v červeném seznamu IUCN). U nás je chráněna od roku 1956. V současnosti trvale obývá asi 20 % území ČR a na dalších 10 % se vyskytuje přechodně. Jedná se o tři vzájemně izolované populace: 1) jihozápadní v oblasti Šumavy, Českomoravské vysočiny a v pánvích okolo Českých Budějovic a Třeboně, 2) severovýchodní v Beskydech, 3) severní v Labských pískovcích a Lužických horách na hranicích s Německem a Polskem. Od roku 1997 probíhá projekt vysazování vyder do oblasti Jeseníků. Zatím zde bylo vysazeno 16 jedinců a podle pozorování již samice vyvedly mláďata. Celkovou početnost vyder na našem území odhadují autoři na 1000 kusů se vzestupným trendem zejména v jižních Čechách.

NOREK AMERICKÝ (MINK) - POTENCIÁLNÍ DRUH ZVĚŘE

(F. Havránek, V. Hanzal, P. Janiszewski)

Referát pojednává o problematice norka amerického (minka), který se do Evropy dostal ve 20. letech tohoto století jako zvíře chované na farmách pro produkci kožešiny. V důsledku útěků z farem a dobré přizpůsobivosti se v evropských podmínkách dobře adaptoval. Autoři popsali vývoj populací norka amerického ve Švédsku, Polsku, Dánsku a dalších státech. V ČR byl výskyt norka zaznamenáván od počátku 60. let a podle dotazníkových akcí existují v současnosti na našem území nejméně tři stálé populace (východní Polabí, Berounsko, střední Povltaví).

Referát dále obsahuje popis způsobu života norka amerického, jeho potravních nároků a vztahu k jiným živočichům, zejména potravní konkurenci se srovnatelnými domácími druhy (tchoři, vydra).

Autoři v závěru konstatují, že norek americký je zavlečený a nepůvodní druh, jehož populace trvale expandují z oblastí, ve kterých došlo k úniku těchto zvířat ze zajetí. Jeho potravní spektrum je velmi široké s možností úzké specializace a následným ohrožením narušených populací kořisti (vodní ptáci, raci, bobři). Druh může konkurovat původním domácím druhům jako je vydra. V současnosti dochází ke zvyšování populací původních predátorů (liška obecná, kuna skalní), přičemž jejich potravní spektra se částečně překrývají s potravou norka amerického. Podle zkušeností z jiných států se po dosažení určité populační hustoty vymyká populace norka amerického možnostem mysliveckého managementu. Druh je v řadě států zařazen mezi lovnou zvěř.

Na základě výše uvedených skutečností je podle autorů nezbytné zařadit norka amerického mezi zvěř a pokusit se o zastavení jeho další plošné expanze v hraničních oblastech výskytu. V rámci vytváření biodiverzity je možné zachovat existující, avšak zředěné populace tam, kde vyplňují volnou niku a neohrožují populace původních druhů.

ANALÝZA POČETNÍCH STAVŮ LIŠKY OBECNÉ V ČR A NĚKOLIK SLOV K JEJÍMU SOUČASNÉMU POSTAVENÍ V MYSLIVOSTI

(L. Řehák)

Referát obsahuje ohlédnutí do historie - pohled na vztah člověka lovce a lišky, na které navazuje historický vývoj početních stavů liščích populací (na území celého Rakouska - Uherska v roce 1909 bylo uloveno téměř 39 tisíc lišek, v Českých zemích v letech 1933 - 1935 průměrně 8638 lišek za rok), od roku 1966 doložený oficiální statistkou. Počet ulovených lišek od roku 1966 do současnosti se měnil. Ve druhé polovině 60. let se lovilo okolo 30 tisíc lišek ročně, koncem 60. let a v prvé polovině 70. let to bylo 20 tisíc lišek, od druhé poloviny 70. let do začátku 90. let se výřad lišek zvýšil na 30 - 40 tisíc kusů a po roce 1992 nastal další (i když kolísavý) růst až na 80 tisíc kusů v roce 1998. Autor rozlišuje celkem pět etap (od roku 1900), přičemž se snaží o jejich charakteristiku z pohledu faktorů ovlivňujících liščí populaci a její dynamiku. Referát dále obsahuje podrobné tabulkové přehledy intenzity lovu lišek ve všech okresech ČR v letech 1995 a 1998. Na základě těchto údajů a s ohledem na další kritéria autor kategorizoval jednotlivé okresy ČR do čtyř skupin a sleduje počet okresů v jednotlivých kategoriích. Ze sledovaných údajů vyplývá, že v 60 okresech (76 % z celkového počtu) se loví od 600 do 1800 lišek ročně. Autor rovněž analyzoval intenzitu lovu lišek podle skupin uživatelů honiteb v okresech v letech 1991/1998. Zabývá se také výší početních stavů lišek a jejich vlivu na ekosystémy, na odvětví myslivosti (problematika orální vakcinace a související problematika) a veterinární medicíny. Rozsáhlou částí příspěvku je zamyšlení nad rozborem vývoje početních stavů lišek a řešením situace.

LIŠKA OBECNÁ - DOMINANTNÍ VEKTOR VZTEKLINY V ČR

(O. Matouch)

Autor popsal roli lišky obecné jako dominantního přenašeče vztekliny. Referát obsahuje pasáž o historickém vývoji rozšíření vztekliny od období před naším letopočtem po současnost a průběh šíření na našem území během 20. století. Následuje popis a charakteristika šíření infekce a klinického průběhu onemocnění včetně vyzdvižení hlavních poznatků získaných analýzou řady faktorů majících na onemocnění vliv. Podrobně je probrána biologie lišky, která má významný vliv na šíření onemocnění. Autor dále popsal historii tlumení vztekliny v ČR včetně poznatků prokázaných řadou vědeckých studií z Evropy. Pozornost věnoval metodě orální vakcinace - principu, předkládání návnad, historii využívání v našich podmínkách, kontrolám a výsledkům. V závěru zhodnotil vývoj nákazové situace v ČR od zavedení metody v roce 1989: výrazně poklesl počet pozitivních nálezů, v roce 1999 oproti roku 1989 o 86 % (v roce 1998 dokonce o 94 %). Přesto se v některých oblastech (severní Čechy - okresy Litoměřice, Česká Lípa, Děčín, Ústí n. L., střední Čechy - západně od Prahy, hranice jižních Čech a jižní Moravy - okresy Pelhřimov, Jihlava, Jindřichův Hradec a Třebíč) nadále udržují ohniska nákazy. Do budoucna se počítá se završením celoevropského programu - úplné likvidace nákazy na kontinentu pomocí orální vakcinace, přičemž autor zdůrazňuje, že nedílnou součástí tlumení vztekliny zůstává lov lišek. Křivka úlovků lišek v ČR nadále stoupá, v roce 1998 bylo podle oficiální statistiky uloveno 80822 lišek, což je více než dvojnásobné množství v porovnání s rokem 1989, kdy se podařilo ulovit 38793 lišek.

LIŠKA OBECNÁ JAKO PREDÁTOR V JESENÍKÁCH

(C. Babička, V. Diviš ml.)

Referát hodnotí lišku obecnou jako nejvýznamnějšího predátora Jeseníků. Její populační dynamiku autoři sledovali v okresech Bruntál, Jeseník a Šumperk, a konstatují, že do roku 1994 se celkový roční úlovek pohyboval na přibližně stejné úrovni a od roku 1995 narůstá. Tento nárůst dávají do souvislosti s orální vakcinací proti vzteklině. Autoři popisují vliv lišek na početní stavy potenciální kořisti v zájmové oblasti a rozebírají další možný vývoj liščí populace a jejích potravních nároků. V závěru referátu informují o možných případech vlivu lišek na početní stavy srnčí zvěře a upozorňují na nutnost tlumení lišek z hlediska ochrany ostatních druhů zvěře a živočichů a šíření vztekliny a tasemnice Echinococcus multiocularis, která je nebezpečná i člověku.

VÝSKYT LIŠKY OBECNÉ (VULPES VULPES) V HONITBÁCH OKRESU NYMBURK

(M. Seidlová)

Autorka popsala z pozice pracovnice referátu životního prostředí okresního úřadu vývoj početních stavů lišek v okrese Nymburk v letech 1989 - 1999 a průběh tlumení vztekliny pomocí orální vakcinace, která v popisovaném okrese probíhá od podzimu r. 1993. Vyzdvihla rovněž úlohu myslivců a lovecky upotřebitelných psů (norníků) při lovu lišek. V roce 1999 bylo z celkového počtu 742 lišek uloveno 342 (46 %) norováním.

STANOVENÍ PREDAČNÍHO TLAKU METODOU KONTROLY PŘÍJMU NÁVNAD

(F. Havránek, K. Bukovjan)

Autoři se zabývali hodnocením příjmu návnad kladených v rámci orální vakcinace lišek proti vzteklině. Za sledované období (1991 - 1998) zaznamenali mírný nárůst procenta přijatých návnad, což přibližně odpovídá trendu úlovku lišek a kun v ČR. Příjem vakcín na jaře a na podzim je téměř shodný, přestože na podzim je populace predátorů vyšší. Roli zřejmě hraje zvýšená potravní nabídka proti jarnímu období. Rozdíl mezi příjmem vakcín na jaře a na podzim se v průběhu let, kdy se orální vakcinace používá, snižoval, což autoři nedokáží vysvětlit. Je možné, že vliv na popsané snižování měla metodická chyba při hodnocení, které provádějí zdarma myslivci. Ti v posledních letech pomístně ztrácí o orální vakcinaci zájem a je možné, že počty zmizelých vakcín hlásí pouze ze setrvačnosti.

K lovu lišek a kun autoři uvádějí, že úlovek kun je v ČR až několikrát nižší než úlovek lišek, což však zřejmě neodpovídá absolutním velikostem populací obou druhů. Lze předpokládat, že počty kun jsou pravděpodobně vyšší, než by se zdálo podle úlovků, což je zřejmě způsobeno obtížnějším lovem.

(dokončení v příštím čísle)

Redakce