Jiří Sívek, soukromý zemědělec za každého režimu

,, Náš rod obývá tohle místo už od šestnáctého století," říká pan Jiří Sívek z Huslenek, zemědělec, který by odlehlé hospodářství, pár metrů pod známým TV převaděčem Ochmelov, neopustil ani za nic. Tvrdí, že jeho předkové osídlili horu, když Turci vypálili Hovězí. Tady se cítili v bezpečí a už zde zůstali. Manželku si pan Sívek našel v Mikulůvce na zábavě. Známí ji odrazovali od toho, aby za ním šla až do té ,, zapadlé pustiny". Tak se svého nastávajícího s úsměvem zeptala, jestli tam vůbec ,, zpívajů ptáci, když je to tam tak hrozné".

Zní až téměř neuvěřitelně, že jeho tři děti denně a za každého počasí docházely do školy až na Hovězí. Uznává, že na odlehlém hospodářství to neměly lehké, byly díky tomu ale otužilé a silné, takže pozdější obtížné životní situace zvládaly, na rozdíl od dětí vychovaných ve městě, dobře a odpovědně. Vzpomíná na válečné období, kdy se báli o holý život a kolem se střídavě objevovali partyzáni a německá komanda. Nedaleko od hospodářství se dokonce strhla přestřelka a Němci odnášející si zraněného kamaráda hrozili vypálením. Rodina to lehké neměla ani v období socialismu. Pan Sívek je zemědělec tělem i duší, věděl, že jeho posláním je obdělávat půdu a na tom nic nezměnily ani tvrdé podmínky a vysoké dávky odváděné státu. Dodává, že první přídavky na děti dostali až po nástupu Dubčeka.

Tak jako z většiny lidí žijících v souladu s přírodou, je i z pana Sívka cítit životní optimismus a činorodost. Denně vstává v půl páté a začíná pracovat. Obdivuhodné, když si uvědomíme, že právě dnes je mu 76 let. Koncem léta se začíná topit v sušírně ovoce a suší se i několik týdnů. Dříve to byl významný příspěvek do rodinného rozpočtu, protože přicházeli i lidé z okolí a obchodníci, dnes už suší většinou jen pro potřebu své rodiny.

Nedá se ale říct, že život na odlehlém místě s sebou nese úplné odloučení od společnosti. Dodnes je členem českého červeného kříže a býval i předsedou ČČK Huslenky. Zajímá se i o politiku. Myslí si, že stát se dostatečně nestará o naše zemědělce, a tvrdí, že naše potraviny jsou stejně kvalitní a možná i kvalitnější než ty dovozové, jen možná hůře zabalené.

Dávám mu otázku, jak vidí budoucnost Valašska. Zvážní a říká, že Valašsko potřebuje hlavně rozumně hospodařit, protože tu nikdy nebude taková úroda jako třeba na Hané. Je perspektivní zabývat se například ekologickým pěstováním, v tom vidí budoucnost. On sám používá na hnojení pouze chlévskou mrvu. Další možnost vidí v rozvoji pěstitelských stanic trav na semeno, říká, že dřív byla v tomto oboru na Valašsku velká základna. Velice ho mrzí, jak skomírá chov ovcí, protože tomu se tady vždy dařilo, a doufá, že jednou se zase dařit bude.

Proč by časem nemohl mít sýr z Valašska podobné jméno jako sýr švýcarský? Vždyť přírodní podmínky tu máme téměř ideální. Jen je třeba, aby se k tomu postavila rozumně i vláda a připravila chovatelům důstojné podmínky.

Valašsko je nádherné, povídá na závěr ( prohlédl si ho dokonce z letadla při vyhlídkovém letu), ale bude záviset na lidech, jak si svůj kraj budou chránit. ,, Základem všeho je pořádek a poctivost," uzavírá.

Pan Sívek působí dojmem moudrého stařešiny, ochotně se dělí se svými zážitky i poznatky z historie, ale to by nebylo na jeden článek, ale spíš na knihu. Věřím, že jednoho zimního večera, až bude v komíně hučet meluzína a v peci praskat hořící dřevo, sedne ke stolu a začne psát. Třeba své paměti. Michal Mikulenka