Jak se bude vyvíjet myslivost v příštím tisíciletí?

24.01.2001 | Svět myslivosti

Přelom tisíciletí podvědomě vnucuje jakýsi pocit zhodnocení časů odcházejících a současně zamyšlení nad budoucností. Pro některé je významnou událostí, jiní jej přijímají pouze jako nezvratný důkaz o tom, že čas nelze zastavit a nad případným hodnocením se nezamýšlejí. Do budoucna však vzhlíží všichni stejně. Platí to i v myslivosti. Jak si tuto specifickou činnost představovat v novém tisíciletí? “O čem myslivost bude”? Jak se změní život českých myslivců? Otázek lze jistě nalézt mnoho, stejně jako odpovědí. V naší anketě jsme se tentokrát rozhodli položit podobnou otázku několika členům redakční rady Světa myslivosti a na chvíli z nich udělat jakési vizionáře. Naše otázka zněla: Jak se podle vás bude vyvíjet myslivost v příštím tisíciletí? Zde jsou odpovědi:

ING. et ING. FRANTIŠEK BEZDĚK

Spíše než jaká myslivost bude, se dá předpovědět, kdo se jí bude zabývat. Obojí totiž spolu souvisí a pokud neznáme legislativní vývoj, musíme si pomoci jinak. Předně to budou profesionální myslivci ve funkcích správců obor a lesních a zemědělských majetků velkých vlastníků. O ně strach nemám. Ze zbývajících myslivců se oddělí věčně hladoví požitkáři, kteří však nemají se skutečnou myslivostí nic společného. Ti budou hledat své vyžití po celém světě. Již z loňského roku znám případ, kdy jeden “z nás” ulovil deset zlatých srnců v Maďarsku a dva zlaté jeleny, přičemž o mufloní trofeji ze Židlochovic ohodnocené na přibližně 230 bodů CIC bezostyšně prohlásil, že je to slušně řečeno slabý kus. Jsme tak znovu v čase Šrámků a Causesců, s tím rozdílem, že oni za lov tehdy neplatili. Na samém konci spektra myslivecké obce zůstane nepatrný zbytek myslivců, věrných tradicím a své myslivecké cti se vším, co k tomu patří. Ti se občas potěší vycházkou do lesa či pozváním od přátel do jejich honiteb, získaných díky astronomickým příjmům. Z tohoto vysvětlení, doufám, vyplývá pro ty, kterým na venkově zůstanou společenstevní honitby, že by se měli nad dnešním stavem zvěře a podmínek, ve kterých žije, včas zamyslet, aby měli ještě s čím za pár let hospodařit.

ING. VLADIMÍR HANZAL, CSc.

V příštím tisíciletí by mělo dojít k zásadním změnám v pojetí celé přírody a v souvislosti s tím se změní i postavení zvěře jako přírodního bohatství. To bude znamenat změnu v přístupu k výkonu práva myslivosti ze strany vlastníků honiteb, ale i jejich uživatelů a v neposlední řadě i odpůrců myslivosti a lovu zvěře a celé veřejnosti. Jsem přesvědčen, že pro vlastníky a správce honebních pozemků se stane věcným břemenem povinnost zachování zvěře jako přírodního bohatství. Věřím, že velmi rychle pomine primitivní euforie raně kapitalistického období, pro kterou je typická vlastnická chamtivost a bezohlednost ve vztahu ke zvěři, odůvodňovaná prázdnými frázemi o tzv. “ekologické myslivosti”.

Také vlastní výkon práva myslivosti se kvalitativně změní a dojde k ještě hlubší diferenciaci na platící lovce a kvalifikované, o zvěř pečující myslivce, kteří budou v rámci své seberealizace pomáhat vlastníkům honebních pozemků při naplňování jejich zákonem stanovené povinnosti zajis-tit myslivecké hospodaření se zvěří. S tím bude souviset rovněž řešení výše nájmů za honitby a neetické vymáhání sponzorování podnikatelských záměrů v lesním hospodářství formou příspěvků na ochranu lesa. Ostatně k vyřešení tohoto problému výrazně přispěje vývoj klimatu během příštích několika málo desítek let a vytvoření nového modelu lesního hospodářství ve střední Evropě.

Za zásadní považuji docílení změny ve veřejném mínění o významu myslivosti a lovu zvěře. Většina našich spoluobčanů je bohužel biologicky málo gramotná a nejenže nezná živočichy okolo sebe, ale také nechápe postavení a funkci jednotlivých druhů živočichů, včetně zvěře, v krajině. V této oblasti bude muset dojít k seznámení veřejnosti například s tím, že je sice pravda, že predátoři regulují nepřirozeně vysoké početní stavy velkých přežvýkavců, ale že tito přežvýkavci svým tlakem úplně stejně regulují například nepřirozené rozšíření jehličnanů v našich lesích, nebo bouřlivé zmlazování buku, jak nyní vidíme například v Novohradských horách, nebo v Blanském lese.

V příštím tisíciletí bude tedy nutné dostat do podvědomí všech lidí informaci o tom, že každý živočich má v krajině své postavení a člověk má povinnost zachovat všechny druhy v přírodě i za cenu vlastního odříkání. A že jedinou cestou je zajištění řádného mysliveckého hospodaření, které není historicky přežitou luxusní zábavou, ale nákladnou povinností vlastníků honebních pozemků.

ING. JIŘÍ MLČOUŠEK

Nechci být pesimistickým, ale ani příliš optimistickým prognostikem. Prognózy konec konců ne vždy vycházejí ani zavedeným a pro ten účel vybaveným renomovaným institucím. Snažím se ale kolem sebe dívat s otevřenýma očima a jedno je jisté. Celosvětově zvěře (zvířat) ubývá. Čím je vyspělejší civilizace, tím omezenější je prostor pro ten, či onen druh. Prvořadým úkolem myslivosti by proto mělo být uchování druhů zvěře v naší přírodě, a to v takových stavech, aby nebylo vzácností je vidět i očima dítěte, které vyrostlo u počítačových her. Nevychovávat mladou generaci k pěknému vztahu ke všemu živému je velkým hříchem na ní páchaným. Vývoj myslivosti by tedy měl směřovat k ochraně přírody, jejíž nedílnou součástí je zvěř. Není to ale nic nového a převratného. Prvním ochráncem přírody byl panský myslivec, ze kterého se časem vyvinul lesník a až o hodně později myslivec v současném pojetí. V dnešní době je ochrana přírody roztříštěna do mnoha frakcí, které táhnou každá na jinou stranu. Botanik vidí jen rostliny, lesník svůj les a škody zvěří na něm, zoolog upřednostňuje jeden druh před druhým a pak jsou ještě iniciativy, které mluví do všeho a nerozumí ničemu. Myslivost ve středoevropském pojetí (kam se řadí i naše česká myslivost), by měla být pro příští generace zachována. Je to část národních tradic, národního folklóru. Aby tomu ale tak mohlo být, je nutné najít soulad odborných i politických kruhů všech zainteresovaných stran. Všech těch, kteří to s ochranou přírody i jejími obyvateli myslí skutečně vážně a zodpovědně. Nemělo by ale jít pouze o záchranu či uchování druhů, ale také o jejich zdravotní stav a kvalitu. Tyto aspekty zpravidla dokládá kvalita trofeje, a to je parketa pro myslivce. Pokud k souladu myšlení i jednání nedojde, nevidím vývoj české myslivosti v přetechnizovaném období příštího tisíciletí příliš růžově. Člověk by však neměl být “barbarem” do nekonečna. Pro přechodné období sehrají velmi důležitou pozitivní roli oborní chovy.

ING. ROMAN URBANEC

Myslivost bude existovat jistě i ve třetím tisíciletí. Jen její pojetí bude, dle mého názoru, poněkud odlišné.

Podstatně se zvýší tlak laické veřejnosti a “ekologických” aktivistů na samou podstatu myslivosti. Tuto problematiku považuji v dalším tisíciletí za zásadní a obhajobu výkonu práva myslivosti za hlavní poslání myslivců. Propagaci myslivosti na veřejnosti, realizovanou všemi formami, zejména však důstojnou reprezentací slova “myslivec”, hodně dlužíme. Pokud toto všichni příslušníci Hubertova cechu nepochopí, bude to první krok ke zkáze myslivosti. Z výše uvedených důvodů je nanejvýš žádoucí brzy vyřešit “vnitřní” myslivecké spory, jako je velikost honiteb, stanovení a dodržování optimálních stavů zvěře, překonání některých dogmat z biologie zvěře, legislativy a dalších oborů, a postupovat jednotně při obhajobě zájmů myslivosti. Naše společné myslivecké problémy musíme vyřešit na základě seriózní diskuse, podle nejnovějších vědeckých poznatků, bez tradičního českého “odezdikezdismu”, za použití zahraničních zkušeností a naší historické tradice.

Oblast lovu a myslivosti je v členských zemích Evropské unie ponechávána na legislativě jednotlivých států. Nebuďme tedy “papežštější než papež” a zachovej-me si svoji identitu. Přesto se některým současným tendencím neubráníme. Zde mám na mysli přístup k výkonu práva myslivosti. Je potřeba připravit se na to, že o tvorbě a pronajímání honiteb budou pravděpodobně rozhodovat převážně lidé majetní, vlastníci pozemků, možná i cizinci. V jejich silách však nebude prakticky možné vykonávat právo myslivosti v plném rozsahu. Proto zde musí sehrát rozhodující roli zkušení, odborně fundovaní a výkonní myslivci, kteří budou spolurozhodovat o vývoji myslivosti nejen při její praktické realizaci, ale i směrováním schopných “mecenášů” výše naznačeným směrem. To je určitá alternativa dožívající “lidové myslivosti”, která v dalším tisíciletí přetrvá jen v některých, převážně vnitrozemských společenstevních honitbách.

Berme věci s nadhledem, vždyť již historie, a to nejen v myslivosti, nás poučila, že všechno je jinak ... Stavět například novou legislativu na momentálně zvýšených stavech spárkaté zvěře? Vždyť za 10 let může dopadnout jako zvěř drobná!

ING. VLADIMÍR KRCHOV

V oblasti myslivosti pro mne přelom tisíciletí znamená prozatím výrazně méně než rok 1992, kdy byla přijata novela zákona o myslivosti, která tuto lidskou aktivitu vrátila na cestu reality vyspělých demokracií. V každý okamžik však existuje něco, nad čím je možné se zamyslet. V současnosti snad nejlépe nad dvěma oficiálními mysliveckými koncepty pro budoucnost. První z nich, teze nového zákona o myslivosti zpracované ministerstvem zemědělství, věcně rozebírá zkušenosti se současnou právní úpravou a svými návrhy pokračuje v procesu nastoupeném novelou z roku 1992 a směřuje naši myslivost do vyspělé Evropy. Druhý z materiálů, návrh paragrafového znění nového zákona o myslivosti, který předložila iniciativní skupina poslanců, je jakoby vytržen ze současné reality. Předložený návrh významně zasahuje do zaručených práv, ale i povinností vlastníků pozemků, prakticky ignoruje evropské trendy v ochraně živočišných druhů a stanovišť, omezuje principy občanské společnosti ... Je nepochybné a zřejmé, že stojíme na přelomu dvou tisíciletí. Doufám však, že většina z nás bude vědět, do kterého z obou tisíciletí skutečně chceme v myslivosti vykročit.

ING. JIŘÍ KAMLER, Ph.D.

Odhadnout budoucí vývoj celého oboru myslivost je takřka nemožné, protože je to činnost různorodá a její provozování se velmi liší dle konkrétních podmínek. Zároveň si každý, kdo se jí věnuje, nachází právě to své, co jej oslovuje. Pro další období předpokládám, že se rozdíly v jednotlivých honitbách budou zvětšovat. Přesto je zřejmé, že dokud tento obor bude existovat, bude jeho základem zvěř a myslivci.

Pokud jde o zvěř, tak se musíme připravit na to, že se bude stále snižovat počet druhů, které se budou myslivecky obhospodařovat. Především trvalý pokles stavů drobné zvěře způsobí, že se v mnoha oblastech prakticky přestane lovit. Změny v prostředí vedou ke zmenšování plochy, na kterých se zvěř vyskytuje, postupující fragmentace krajiny narušuje její migrační cesty, je stále méně klidných míst a nabídka potravy je často nedostatečná. Myslím, že ani nahrazování úbytku loveckých příležitostí umělým odchovem, kdy se tato “zvěř” často vypouští z voliér přímo před namířené hlavně, nemůže již v blízké budoucnosti obstát. U spárkaté zvěře, která je stále příčinou neshod s vlastníky lesů, jistě poklesnou celkové stavy, zmenší se rozloha oblastí výskytu i počty míst se společným výskytem více druhů.

Asi jedinou možností pro zachování obhospodařovatelných stavů drobné zvěře a snížení škod spárkatou zvěří je postupné zlepšování prostředí, které zvýší jeho kapacitu. To je ovšem dlouhodobá záležitost, které rozhodně nepřeje dnešní nejistota uživatelů honiteb, a tak vyhlídky na změny v této oblasti jsou zatím v nedohlednu.

U samotných myslivců očekávám větší diferenciaci v přístupu k myslivosti, vzrůstající tlak na odbornost a zohledňování názorů vlastníků honiteb na myslivecké hospodaření. Uvědomme si, že jedna stránka je dodržování mysliveckých tradic při lovu a druhá hospodaření se zvěří, které musí být postaveno na odborných základech a musí respektovat veškeré změny.

Asi nejmenší změny zasáhnou vlastní honitby velkých vlastníků a vojenských lesů. Naproti tomu u dnes pronajatých lesních honiteb se vývoj prakticky nedá předvídat. Přesto doufám, že většině myslivců zůstane i přes snížení loveckých příležitostí zachována možnost celoročně hospodařit v určitém revíru, což osobně považuji za mnohem podstatnější než např. jednorázový poplatkový lov.