Jak dál v chovu černé zvěře?

V časopisu Myslivost 2/00 vyšel rozsáhlý článek autorů RNDr. C. Babičky, CSc. a Ing. V. Diviše věnovány současným problémům v chovu černé zvěře v Čechách a na Moravě. Byl mu vyhrazen poměrně veliký rozsah čtyř stran, ale postrádal jsem v něm nové a dosud nepublikované myšlenky.

Autorů článku si vážím, ztotožňuji se s mnoha jejich názory, souhlasím s analýzami současného stavu a z jejich publikací a přednášek často čerpám. Po přečtení zmíněného článku jsem se nemohl ubránit dojmu, že autoři již vyčerpali náměty na řešení. V úvodu popsali katastrofický scénář, kterému sami nakonec podlehli, shrnují připomínky pro MZ ČR, u kterých jsou i sami skeptičtí v předpokladu jejich dodržování. Zároveň nás nabádají k lovu bachyní od selat. Tyto myšlenky jsou podle mého názoru zcela patologické a vydávající se cestou likvidace posledních zbytků toho dobrého co ještě v lese a myslích zbylo. Vždyť po návodu od uznávaných autorit snad rezignují i ti, co na mysliveckou etiku ještě věří. Stačí si připomenout známé chyby a hluboké nedostatky shrnuté v článku, abychom viděli skutečně tristní výsledek námi dlouho prováděného "chovu".

Na řešení je podle mého názoru nutno pohlížet zcela opačně, než navrhují autoři. Především jsem přesvědčen, že nikoli neetický lov, ale etika, přísné zásady a důraznější kontrola se strany OkÚ mohou pomoci. Druhá zásada vychází z pochopení přirozených zákonitostí a života zvěře.

Dobře víme, že podzimní období druhého roku života je zlomové ve společenském životě a chování mladé černé zvěře. Nejnadějnější kňourci pomalu dospívají a jsou bachyněmi odháněni od tlup. Zcela je ale neopouštějí a jako nezkušení se pohybují poblíž. Samičí a mladá zvěř zůstává v tlupách. Dvouleté bachyňky postupně přicházejí do říje. Obě pohlaví se stávají "dospělými" s rozhodujícími změnami ve způsobu života!

Toto vše se děje na konci vegetačního období v hlavní lovecké sezoně, kdy lovci navezou do honiteb hromady zbytků a snaží se o lovecký úspěch, je častá špatná viditelnost. Přijde - li proto k újedi tlupa černé, je stříleno především na větší kusy z několika důvodů: větší kus je možné ve tmě lépe sledovat, je mnohem snazší jej zasáhnout , ale především je na něm mnohem více "masa". Stejně tak je nejsnadnější ulovit dospívajícího nezkušeného tuláčka odraženého od tlupy. Pravděpodobnost jeho ulovení oproti seleti v pětičlenné tlupě je vyšší přibližně 1:5. Připočteme-li k tomu i nejpravděpodobněji stejné výsledky při četných nadháňkách, je osud dospívajících sečten. Nyní, zdůrazňuji, toto je pravá příčina přesunu těžiště lovu na dvouleté kusy(!), což je naprosto nepřijatelné.

Po několik let jsem byl členem hodnotitelské komise v okrese Liberec. Měl jsem možnost sledovat několik set spodních čelistí ulovené černé zvěře ročně. Z pozorování a výsledků vlastní statistiky zjišťuji, že od října do jara příštího roku je takto zlikvidována prakticky všechna nejnadějnější dospívající zvěř.

Souhlasím, že po ulovení bachyně se radikálně, ale přitom velmi nepříznivě, změní sociální struktura a situace ve skupině. Absence starších bachyní nemůže ovlivnit dobu a průběh chrutí. Pokud nejsou v honitbě ani dospělí kňouři, mohou se účastnit procesu plození již vyspělá selata! Geometrickou řadou roste počet nekvalitních, opožděných vrhů v následujícím roce. Nešťastný kruh naznačený autory článku je uzavřen.

Jsem přesvědčen, že respektování zákonitostí ze života zvěře samo vnucuje možnost řešení. Předpokladem je kázeň lovců a přísná kontrola se strany OÚ.

Podstata mého návrhu spočívá v tom, že od 1. října druhého roku života bychom na černou zvěř pohlíželi jako na dospělou (!) (v pohlavním životě se tak chová), s možností lovu. Ten by však již byl cílený, plánovitý a s určitými zásadami! Nyní tyto tvory prakticky po celý jejich dvouletý život pronásledujeme jako štvance bez slitování a ohledů.

Jsem hluboce přesvědčen, že toto etické řešení, zdánlivě velmi pochybné, může vyvolat zcela radikální, pozitivní změnu nejen v chovu černé zvěře, ale i v myslích lovců. Trvám na tom, že počet ulovené zvěře se znatelně nesníží. Lovec nebude moci pouze bez plánu lovit veliké kusy, bude si ale muset vybrat sele. Lov se tímto přenese do nejnižší věkové kategorie a lovem selat tak ubude lončáků v příštím roce. Předpokládám, že to je hlavní cíl. Ve stavech tak zůstane starší zvěř, což se zákonitě musí projevit v pozitivní změně u sociálních a tím i sexuálních vztahů s kladným vlivem na kvalitu a počty selat. Je známo, že dospělí nedovolí nedospělým plodit. Celková následná redukce dospělých kusů je při řádném plánování již snadná, o čemž svědčí současný stav. Dospělá zvěř by také jistě přinesla tolik žádanou trofejovou kvalitu.

Také si myslím, že bychom nemuseli spoléhat na vlastníky pozemků při změně osevních postupů (což je téměř nemožné), ale mohli bychom si být jisti, že dospělá zvěř změní preference pobytových úkrytů. Dokáže důsledněji zajišťovat potravu v lesích a dává jim přednost před nízkým krytem obilí. Věřím, že i vlastníci honiteb z chovných oblastí by snad mohli celoročním přikrmováním a klidovými zónami ovlivnit migraci.

Josef Jiroušek