Francouzští zemědělci mění taktiku

Zasáhnout ve vhodnou chvíli s cílem ovlivnit konkrétní rozhodování veřejné správy a prosadit své zájmy. Tak nějak zní krédo, které vyznávají všechny nátlakové skupiny, francouzské zemědělské kruhy nevyjímaje. Zájmové skupiny francouzského zemědělství zahrnují nejen odbory, podnikatelské svazy, ale také silné firmy, hlavně ze sektoru agrochemie a ochrany rostlin. Lobbování je patrně nejsilněji zakořeněné ve vinařství. Nebylo náhodou, že se ve Francii počátkem 90. let těžko prosazoval zákon o boji s alkoholismem.

Do francouzské zemědělské výroby přichází podle statistik každoročně jen šest tisíc nových začínajících zemědělců. Daleko více samostatných zemědělců však hospodářství opouští. Hovoří se o 20 až 30 tisících. V návaznosti na tento proces, který zároveň znamená soustavný pokles společenské váhy, sílí v zemědělském prostředí snahy měnit dosavadní strategii.

Pokud se donedávna musela společnost o přízeň zemědělců ucházet, dnes začíná platit opak: Zemědělci musí hledat způsoby, jak si získávat přízeň veřejnosti. A tak jsou dnes citlivější k otázkám ochrany životního prostředí a zdůrazňují, že jejich přednostním zájmem je péče o kvalitní stravu obyvatelstva. V minulosti bývalo jejich starostí hlavně to, jak vystrašit veřejnou správu jak na národní, tak od 80. let na evropské úrovni. Nátlak a hrozby byly cestou, jak si vynutit další podporu a kompenzaci, či jak dosáhnout stažení nařízení, které se zemědělcům nelíbilo.

Zemědělské akce nyní mění formu a obsah. Rolníci se přiklánějí spíše k taktice upoutat a okouzlit než provokovat. Kladou důraz na morální kvality povolání a na přirozené vnitřní vazby mezi prací na poli a ve chlévě a humanismem. Zemědělský svět by rád dobyl srdce Francouzů. Snaží se pěstovat názor, že ochrana zemědělství je ochranou tradic a zárukou, že země historicky neskoná. Nathalie Duclosová, která se zabývá sociologií venkova, tvrdí, že zemědělské protesty násilné povahy jsou na ústupu. Hovoří se o snaze zemědělců uzavřít se společností "novou smlouvu".

Obnovit důvěru spotřebitelů však nebude snadné. Francouzská veřejnost má celkem oprávněný dojem, že byla zemědělskou výrobou, ženoucí se bezohledně za stále vyšší produktivitou, podvedena. Nová vlna krize souvisící s nemocí šílených krav jen dále posiluje atmosféru nedůvěry vůči zemědělcům.

V zemědělských kruzích navíc přetrvává jistá dvojakost. Na jedné straně se množí vstřícné akce, jako rozdávání přebytků a velké pikniky, při kterých se pečou hovězí bifteky. Na druhé straně se doslova handluje s vládou, aby se utrhlo pro chovatele hovězího dobytka ze společného koláče co nejvíce.

Případ s ministerskou výpomocí ve výši 3,2 miliardy franků pro dobytkáře, kterou předáci zemědělských oborových svazů odmítli jako nedostatečnou, dokazuje, že osvědčené recepty politického nátlaku nejsou zcela zapomenuty. V kritických momentech nakonec vždy převládne pokušení odhodit skrupule a jednat selsky rázně. Že se to zatím vyplácí, potvrzuje případ z konce letošního léta. Traktorová blokáda zemědělců, která šla ruku v ruce s blokádou autodopravců a která přivodila nesnáze v distribuci pohonných hmot, přinesla zemědělcům finanční kompenzace za vyšší ceny motorové nafty.

Je ovšem otázkou, zda tyto utilitární akce bude francouzská veřejnost nadále snášet. Donedávna působila historická zkušenost: Zemědělci mohli při svých protestech rozbít cokoliv a souzeni za to nebyli, protože jim veřejnost byla vděčná, že během války venkov zachránil zemi od hladu. Krize hovězího masa však mimo jiné odhalila, že domácí zemědělci Francouze klamali. Získat veřejnost znovu jako svého spojence proto znamená co nejrychleji odvést pozornost jinam. Kupříkladu k boji proti geneticky upravovaným organismům nebo proti restauracím McDonald's, které jsou ve francouzské veřejnosti poměrně hojně pokládány za směšný obraz úpadku stravovací kultury. Takové kampaně mají šanci přitáhnout pozornost Francouzů a dostat je do role těch, kteří budou i napříště ochotni svědčit ve prospěch protestujících zemědělců.