Evropští producenti na České zemědělské univerzitě v Praze

Evropští producenti na Ceské zemedelské univerzite v Praze

Na Ceské zemedelské univerzite v Praze (CZU) u príležitosti plenárního zasedání Evropského sdružení producentu prasat (EEP) byla dne 3.6.1998 usporádána konference, na které zástupci ruzných zemí z oblasti chovu prasat podali velmi zajímavé informace. Úcastníky konference zaujal predevším referát pana Philipa Freiherra von dem Bussche, presidenta Nemecké zemedelské spolecnosti (DLG) z jehož vystoupení jsme pro ctenáre AGRONET Magazínu CR vybrali nekteré inspirující poznatky.

Mezi faktory, které jsou svým charakterem dlouhodobé a tudíž velmi významné pro budoucí chov prasat v celé Evrope patrí: - ocekávané dopady Agendy 2000, rozšírení Evropské unie (EU) smerem na východ a další liberalizace zemedelských svetových trhu. Prinejmenším stejne duležité, ale ekonomicky obtížneji meritelné a ovlivnitelné budou požadavky spotrebitelu a také podmínky, které pro další rozvoj chovu prasat umožní budoucí právní rámec EU.

Plánované snížení intervencních cen obilovin o 20% bude teoreticky znamenat také pokles cen krmiv. Odborníci však považují za málo pravdepodobné, že tržní ceny skutecne poklesnou ve stejném pomeru jako se sníží intervencní ceny. Zda bude cena obilovin skutecnou tržní cenou, nebo zda bude ovlivnena i nadále "regulacními"zájmy Evropské komise ( EK ), to bude záležet na charakteru pripravovaných predpisu k intervencím.

Prodejci obilí již dlouhou dobu kritizují EK za direktivní rízení trhu a její nesprávné odhady týkající se stávajícího i budoucího vývoje. Napríklad zduraznují, že nevyužité príležitosti ve vývozech do tretích zemí opakovane vedou ke zvyšování intervencních zásob a podstatne zvedají náklady na skladování, celkove zpoždují vývozy a zvyšují vývozní subvence. Obchodníci s obilím ocekávají, že intervencní zásoby v roce 1998 zaznamenají další prudký vzestup a dosáhnou úrovne 11 až 13 milionu tun.

Tržní tvorba cen, která je méne ovlivnována politickou intervencí, vede ke zvýšenému kolísání na trzích obilí a krmiv. Posiluje se tím mezinárodní konkurenceschopnost Evropských chovatelu prasat, protože hlavní nákladový faktor - cena krmiv - je podmínena stejnými globálními vlivy, jakým jsou vystaveni ostatní zahranicní konkurenti.

S kolísáním cen si tržní prostredí obvykle lépe poradí než stanovení pevných kvót nebo zavedení umelých cenových struktur, což se v posledních letech na trhu veprovým masem mnohokrát potvrdilo. V této souvislosti je treba si uvedomit, že rizika na mezinárodních trzích vyplývající predevším z konkurenceschopnosti jednotlivých podnikatelu, nikoliv z cenové politiky EU.

Chovatelé prasat by si meli uvedomit, že nemužou mít všechno - více podnikatelských príležitostí a méne podnikatelského rizika. Nikdo z tech, kdo má tuto iluzi, nedostane to co ocekává - podobne jako podnikatelé v dalších sektorech: - mléka, hovezího masa a v sektorech rostlinné výroby, což je zcela zrejmé z návrhu opatrení Agendy 2000! Producenti veprového masa ve svých zemích by však meli požadovat, aby jim byly vytváreny rámcové podmínky pro zvyšování podnikatelských príležitostí a snižování jejich rizik.

V chovu prasat se uplatnuje pravidlo, že pro pokrytí výrobních nákladu musí být cena 1 kg živé hmotnosti prasete zhruba sedmkrát vyšší než je cena jednoho kilogramu krmiva. Výrobní náklady na jedno sele nebo na jedno vykrmované jatecné prase závisí do znacné míry na schopnostech managamentu farmy. Pritom velikost farem muže mít pouze podružný význam. Pouze nejvýkonnejší farmy s dobrou strukturou, dokonale zdravými zvíraty a vysokou konkurenceschopností, budou dlouhodobe ovládat velkou cást trhu.

Argumenty podnikatelu - producentu prasat, pro další zvyšování produkce veprového masa nejsou jen mikroekonomické. Všeobecne lze ríci, že trh masa je a zustane stále rostoucím trhem. Spotreba masa celkem roste rocne približne o 3%. K podstatnému zvýšení spotreby masa (veprového a drubežího) dojde zejména ve velkých dovozních regionech jihovýchodní Asie.

V prípadech, kdy USA podstatne snížily svoje dovozy veprového masa, zejména šunky z Dánska a zvýšily svuj vývoz na východoasijský trh, docházelo ke tvrdší konkurenci na spolecných trzích. USA zvýšily svoje rocní dovozy do Japonska od roku 1985 do roku 1995 asi o 150 000 tun (= 1,125% - celkové vývozy USA vzrostly od roku 1985 do roku 1995 o 500% na 350 000 tun veprového masa).

V USA podporují rozvoj chovu prasat jednak nízké ceny sojových bobu a kukurice a významne také politici sympatizující s lobby chovatelu prasat. Odhadované výrobní náklady v USA ve výši 185 DM na 100 kg živé hmotnosti predstavují nesmírnou konkurencní výhodu. Podle údaju USDA se cena za 1 kg živé hmotnosti v letech 1991 až 1996 pohybovala v rozmezí od 1,39 do 1,86 DM.

Je už jen otázkou casu, kdy se americtí výrobci veprového masa obrátí na evropský trh. Bude to ješte záviset na výsledcích príštího kola rozhovoru Svetové obchodní organizace (WTO). Otevírání trhu se však ubírá vždy obema smery a pritom se nesmí podcenovat síla evropského trhu veprovým masem. Produkty nejvyšší kvality budou mít - ve spolupráci s evropskými zpracovateli - dobré šance i na americkém trhu. V soucasné dobe evropský potravinárský sektor získává své pevné postavení na budoucích trzích nacházejících se ve strední a východní Evrope. Rozdíl mezi vyššími výrobními náklady a dosud omezenou kupní silou se bude postupne zmenšovat v dusledku inovace a postupného snižování nákladu i vyšší pridané hodnoty.

V roce 1998 bude v EU vyprodukováno kolem 198 milionu prasat, zatímco USA i pres svuj osmiprocentní rust dosáhnou sotva polovinu tohoto množství, tedy 98 milionu kusu prasat. Navzdory této nové konkurenci na svetovém trhu se EU v minulém roce podaril vývoz veprového masa behem období vyšších cen do tretích zemí ve výši presahující 1 milion tun. Dve tretiny tohoto vývozu se bez potreby jakékoli podpory (vývozních subvencí). Tato císla se zdají být pro evropské producenty prasat velmi povzbuzující!

Úspech, kterého lze dosáhnout vývozem veprového masa na svetový trh lze demonstrovat na každorocním rustu dánského vývozu (v roce 1997 o + 80 000 tun). Na rozdíl od Nemecka je Dánsko v tomto sektoru na vývozu více závislé. Dánská jatka ve spolupráci s farmári se shodla na jednotném, tržne orientovaném standardu vysoké kvality zboží pro každý specifický zahranicní trh a spolecne zajištují, aby bylo takové zboží k dispozici ve velkých množstvích. Pri míre sobestacnosti v produkci prasat ve výši 450% je Dánsko schopno podstatne zvýšit svuj vývoz, zejména do Nemecka. V letech 1992 až 1996 se dovozy do Nemecka, které již byly na hodne vysoké úrovni, zvýšily o dalších 21%. Dánské organizacní struktury a struktury prodeje predstavují osvedcený model hodný následování v celém sektoru evropské produkce prasat.

Jakýkoli vážnejší výkyv dánského obchodu se tretími zememi - predevším se zememi jihovýchodní Asie a s USA - povede ke zvýšenému tlaku na nejvetší vnitrní evropský trh, tedy do Nemecka. To znamená, že liberální obchodní podmínky s dobrými vývozními možnostmi Dánska jsou v zájmu nemeckého i celoevropského sektoru veprového masa.

Mezi nejvetší producenty prasat v EU patrí Nemecko, Španelsko a Francie. Zatímco Španelsko a Francie v posledních letech zvýšily svoji produkci veprového masa, dosáhly sobestacnosti a významne zlepšily svoje postavení na trhu, v Nemecku proti tomu produkce poklesla. Sobestacnost klesla z 86% v roce 1991 na pouhých 77% v roce 1996. Nemecko nyní prekonává pomerne vážný strukturální deficit vyvolaný mimo jiné onemocnením prasat klasickým morem.

Navzdory realite spolecného vnitrního trhu jsou podmínky právního rámce pro produkci prasat v EU stále velmi ruznorodé. Napríklad belgictí chovatelé prasat si stežují na administrativní narízení EK, kterých je každým rokem stále více a mnohdy jsou vzájemne protichudná. Jejich holandští kolegové dokonce stojí pred zavedením kvóty na produkci prasat. Strašákem se stává zejména legislativa EK, podle které již v roce 1999 nesmí množství dusíku z vyprodukované kejdy prekrocit 170 kg na 1 ha.

Velké rozdíly v porovnání s neevropskými sousedy casto vycházejí ze spletité "džungle" narízení vztahujících se k zákonum o ochrane životního prostredí, emisí a k zákonum o ochrane zvírat a rostlin.Zvláštní prekážku ve Spolkové republice Nemecka predstavuje stále narustající množství ruzných predpisu vytvárených jednotlivými federálními zememi. Pokud napríklad mají být budována velká chovatelská zarízení, dochází k tomu, že poskytování stavebního povolení na základe stejných podmínek je casto velmi rozdílné.

V soucasné dobe probíhá hodne diskusí také nad legislativou EK o šírení zápachu, která se porovnává s narízeními odvozenými z prumyslového sektoru. Uplatnení této smernice v zemedelské výrobe zpusobuje velké problémy. Modely šírení emisí vytvorené pro prumyslové závody a jejich nadmerné znecištování ovzduší nejsou v žádném prípade vhodné pro prízemní zdroje emisí v zemedelství. Výsledkem jejich aplikací je, že se minimální vzdálenost od okolních budov dostává na nekolikanásobne vyšší hodnoty.

Pokud chceme v EU zachovat ekologicky odpovídající produkci prasat, která by byla rovnomerne rozdelena po všech clenských zemích, pak budeme muset požadovat standardizaci evropských smernic a stavebních narízení.

Profesor von Alvensleben, který je expertem v oblasti prodeje zemedelských produktu na univerzite v Kielu, popisuje poptávku po mase jako indikátor blahobytu, který vyjadruje celkový smer ekonomického rozvoje. Avšak tento trend se ve vyspelých prumyslových zemích zastavuje a dokonce se obrací zpet. Postup ze spolecnosti chudoby, pres spolecnost dostatku, do spolecnosti blahobytu, spolu s takzvanými potravinovými skandály (zejména v Nemecku) prerostl do narustající kritiky moderní živocišné výroby ze strany verejnosti. To znacne poškodilo postoj k masu jako takovému, což se v techto vyspelých zemích projevuje v jeho nižší spotrebe na jednoho obyvatele.

Duvody vykrytí požadavku trhu jsou však daleko komplexnejší. Zaprvé je to urcitý druh efektu nevšednosti - maso bývalo používáno jako jídlo pro zvláštní príležitosti, ale nyní je predmetem každodenní spotreby. Každý, kdo si jej stále doprává, ztrácí schopnost je skutecne docenit. Ztráta urcitého postoje je subjektivní proces. Není to pouze prícina, ale i dusledek uspokojování trhu, který naopak posiluje poptávku po vetší ruznorodosti.

Další duvod urcité skepse vuci veprovému masu vyplývá z neprimerené konzumace masa. Profesor von Alvensleben popisuje návyky našeho stravování následovne: "Jíme porád jako bychom pracovali jako nádeníci". Neprisuzuje pokles spotreby masa výhradne ztráte postoje k masu, ale interpretuje ji jako opoždenou reakci na bežné standardy výživy a zdravý styl života cloveka.

Snížení spotreby hovezího a veprového masa se urychluje také na základe ruzných zpráv ve sdelovacích prostredcích, týkajících se moru prasat, BSE skotu, pseudomoru drubeže atd. Pri realistickém pohledu na vec však vidíme, že v rámci jednotného evropského trhu bude možné dlouhodobe udržovat, popr. zvyšovat spotrebu veprového masa a dosáhnout jejího rustu i na nových trzích. Vedle kvality a nezávadnosti masa musí zajištovat prodej i nízká cena vyplývající z nízkých výrobních nákladu. Stále klesající ceny hovezího masa a trend smerující k drubežímu masu, by mely udržovat cenové predstavy evropských chovatelu prasat v realistických hranicích.

Zvažujeme-li trendy vývoje, je nezbytné, aby každý farmár nepovažoval svoji práci za skoncenou produkcí a dodávkou prasat na jatky. Musíme si uvedomit, že spotrebitel neduveruje masu jako tržní realite a proto je treba jeho obavy pokud možno rozptýlit. To vyžaduje prímou komunikaci se spotrebitelem. V Nemecku se zacal hledat zpusob jak spotrebitele presvedcit o nutnosti zavádení moderních forem živocišné výroby. Tento zpusob zduraznuje, že nová a vetší zarízení lépe odpovídají požadavkum ochrany životního prostredí a potrebám zvírat. Našim úkolem je garantovat zcela transparentní retezec výroby v podmínkách nejvyšší hygieny a ochrany proti nebezpecným nákazám, a to jak u chovatelu a producentu prasat, tak i u zpracovatelu a obchodníku. Pokud uspejeme ve vylucování rizik, mužeme snadneji presvedcit spotrebitele o pozitivní nutricní hodnote a vynikající chuti veprového masa.

Pri tomto úsilí bychom se mohli nechat inspirovat americkou kampaní pod heslem "veprové maso je dalším druhem bílého masa". U amerických spotrebitelu se touto kampaní podarilo evokovat zdravotní aspekty a zlepšenou chut. Tomuto "novému startu" veprového masa významne pomohl vertikálne organizovaný smluvní výrobní systém. Odhadovaných 29% všech porážek prasat v USA v roce 1998 bude z vertikálne integrovaných smluvních farem. To zarucí konstantní dodávky zdravotne nezávadných produktu jednotné kvality. Rovnež to bude mít vliv na využití kapacity jatek, snižování výrobních nákladu, zvyšování tržní síly a uspokojování vysokých požadavku spotrebitelu.

V budoucnu se presune aspekt spokojenosti spotrebitele do centra marketingu. Americtí výrobci chtejí rozšírit své tržní podíly o nové standardy kvality masa, vývoj nových znackových výrobku a naplnení požadavku regionálních a etnických skupin.

Zemedelství se musí stát nedílnou soucástí potravinárského retezce jako je tomu ve USA nebo ve Francii. Koncentrace v evropském potravinárském maloobchodu zajistí, že se tento princip zacne velmi tvrde uplatnovat. Dodavatelé ze sektoru zemedelství a potravinárství mohou jen doufat, že se dostanou na reznické pulty s produkty za primerenou cenu, která bude konkurenceschopná s cenami mimo jejich vlastní region, nebo že mohou zásobovat trh regionálních specialit svými inovovanými produkty za intenzivní podpory tzv. znackového zboží.

Takovým zpusobem se v prumyslových zemích jasne vymezí vysoce kvalitní diskontní zboží na jedné strane a na druhé strane inovované produkty, vcetne produktu ekologického zemedelství. Tento smer vyžaduje koordinovanou strategii zejména pro zajištení pevného místa na úseku inovovaných výrobku splnujících nárocné požadavky spotrebitelu, s úcinnou podporou osvety a reklamy.

V Nemecku nekterí farmári zduvodnují horizontální spolupráci mezi sebou tvrzením, že musejí vytvorit vuci zpracovatelum a nebo maloobchodu "silnou frontu". Hlavní duvod však spocívá v tom, že v Nemecku je silná koncentrace potravinárského maloobchodu. Deset nejvetších potravinárských maloobchodních retezcu predstavuje asi 82% trhu. V dusledku toho mohou vyvíjet silný cenový tlak predevším na výrobce potravin strední velikosti, což casto vede k cenovému diktátu.

Proti tomu v USA, je horizontální kooperace cestou k vytvárení prostoru pro vlastní hlas pri jednání s maloobchodem. Je to príležitost pro zapojení všech možností vedoucích k uzavírání kooperacních smluv.

Produkce na evropském i svetovém trhu v budoucnu zaznamená pozitivní vývoj, pokud budou plneny následující podmínky:

* Zvýšit užitkovost prasat a snížit výrobní náklady. Cílem je dosáhnout 22 selat odchovaných v prumeru na jednu prasnici za rok a konverzi krmiva prasat ve výkrmu 1 : 3. Podíl libové svaloviny a kvalitu masa zachovat alespon na stávající úrovni.

* Zlepšit zdravotní stav a hygienické podmínky v chovech prasat. Výhody prostorové izolace farem využít na kooperaci a specializaci, což zvýší efektivitu výroby jednotlivých farem pri nižších kapitálových výdajích.

* Horizontální a vertikální spolupráci všech clánku obchodních potravinových retezcu prispet ke snižování nákladu, zabezpecení kvality a citlivému reagování trhu. Cím dríve se to stane na základe dobrovolnosti, tím menší bude nebezpecí vzájemných závislostí. Dobrá marketingová struktura není otázkou velikosti, ale prizpusobení se požadavkum spotrebitelu.

* Politický a právní rámec musí zajistit stejné konkurencní podmínky, a to alespon na jednotném evropském trhu. Model prosperující farmy s chovem prasat, nepotrebuje kolem sebe budovat "ochranný val", ale musí mít nezbytnou svobodu pro využití svých výhod na trhu.

* "Nevyzpytatelný zákazník" není jen oponentem, ale nabádá všechny zainteresované strany k plnení všech požadavku spotrebitelu na veprové maso, k nimž patrí nízká cena, dostatecné množství, vysoká kvalita a vynikající chut.

Podle referátu predneseného dne 3.6.1998 v Praze na konferenci EEP, presidentem DLG, p. von dem Busschem, pro Agronet Magazín CR pripravil Ing. Jan Ivánek, CSc.