Ekonomicky nejzávažnější onemocnění gastrointestinálního traktu výkrmových prasat

Žižlavský, M., Bartoš, M.

SEVARON s.r.o., Brno

Onemocnění gastrointestinálního traktu společně s onemocněním respiračního aparátu dnes tvoří nejčastější onemocnění prasat, která se významnou měrou podílí na snížení rentability chovu prasat. Mezi ekonomicky nejzávažnější onemocnění gastrointestinálního aparátu prasat ve výkrmu patří dyzentérie prasat a u nás nově diagnostikované onemocnění enteropatie prasat.

Dyzentérie prasat

je bakteriální infekční onemocnění tlustého a slepého střeva prasat, charakterizované průjmem s příměsí hlenu a krve. Onemocnění bylo poprvé popsáno v roce 1921 ve Spojených státech, v Evropě (Itálie) v roce 1935. Onemocnění je stále druhým nejčastěji diagnostikovaným střevním onemocněním ve Velké Británii, v Austrálii ztráty vyplývající ze snížení užitkovostních parametrů, nákladů na léčebná a preventivní opatření a zvýšená mortalita jsou vyčísleny na 2,5% hrubé roční produkce prasat. Taktéž v České republice je dyzentérie prasat jedním z hlavních faktorů, které negativně ovlivňují genetický potenciál prasat a ekonomiku chovů s výskytem tohoto onemocnění.

Etiologie

Původcem dyzentérie prasat je anaerobní spirocheta Brachyspira hyodysenteriae (dříve používané rodové názvy: Treponema, Serpula, Serpulina)

Epizootologie

Klinické onemocnění se zpravidla nejprve objeví u prasat ve výkrmu. Pokud není onemocnění ihned diagnostikováno a zavedena účinná opatření, dochází k pozvolnému šíření na ostatní kategorie prasat. Morbidita u infikovaných neléčených stád je vysoká až 90% s nárůstem mortality do 30%. Rizikovými chovy prasat pro vznik tohoto onemocnění jsou zejména chovy s otevřeným obratem stáda, kde nejsou prováděna opatření proti dyzentérii prasat v karanténě a dále specializované podniky na výkrm prasat, kde dochází k nákupu selat z různých neprověřených dodavatelských chovů. K zavlečení infekce do chovu dochází nákupem prasat, asymptomních nosičů, nebo mechanicky, trusem kontaminovaným nářadím, auty a pod. Velmi významným faktorem perzistence infekce v chovu je přežívání původce ve vnějším prostředí viz tab.1 a v rezervoárových zvířatech např. pes - 13 dní, myš - 210 dní.

Tab.1

Klinické příznaky

Inkubační doba je 2 -14 dní, ale může být výrazně delší. U infikovaných prasat se nejprve vyvíjí stav subklinického nosičství, který následnými stresovými vlivy, např. změna krmné směsi, přeskladnění a regrupace prasat, může přejít ve stav klinické manifestace průjmového onemocnění. Šíření infekce mezi prasaty je perorálně, pozřením krvavého trusu nebo infikovaným trusem kontaminovaného krmiva, vody. V počátku onemocnění je průjem světle hnědý, lesklý díky vyššímu obsahu hlenu, s postupným rozvojem dyzentérie se mění charakter průjmu na krvavý až dehtovitě černý. U prasat pozorujeme nežravost, dehydrataci, apatii, propadlé boky a ztrátu kondice.

Diferenciální diagnostika

Enteropatie prasat, akutní průběh Salmonella choleraesuis, těžká infekce Trichuris suis, žaludeční vředy, otravy antikoagulačními nástrahovými jedy.

Prevence, léčba a eliminace

V případě řešení dyzentérie prasat, ale i u jiných onemocnění obecně platí tyto tři postupné kroky :

1. Prevence zavlečení infekce do chovu

Nakupovat prasata z chovů prostých dyzentérie prasat, prasničky a kance ustájit do karantény po dobu 30 dní nebo nakoupená zvířata automaticky přeléčit účinnými antibiotiky. Účinné vakcíny, které by byly plně protektivní proti vzniku klinického onemocnění a současně by řešily stav asymptomního nosičství nejsou v současné době dostupné.

2. Redukce šíření infekce v chovu

Pokud dojde k zavlečení infekce do chovu, je nejprve nutné zabránit přenosu infekce na ostatní kategorie prasat na farmě vytvořením organizačních opatření (all in-all out, dezinfekce, deratizace, dezinsekce, poučením personálu) a tlumit klinické onemocnění antibiotickou medikací. Po zvládnutí těchto opatření záleží na rozhodnutí vedení chovu, zda bude nadále pouze tlumit klinickou manifestaci dyzentérie prasat, nebo přistoupí k eradikačnímu programu.

Eradikace infekce z chovu

Eradikační program je soubor organizačních opatření, antibiotické medikace a sanace vnějšího prostředí. Principem eradikačního programu je zabránit přenosu infektu z prasnic na selata a na ostatní kategorie prasat na farmě a zamezit reinfekci z vnějšího prostředí. Každý eradikační program musí dle technologických možností chovu zvládnout a řešit níže uvedené kritické momenty.

Kritické momenty programu :

1. Přežívání původce Brachyspira hyodysenteriae ve vnějším prostředí viz tab.1 - zdroj infekce a reinfekce zvířat. Opatření: dezinfekce prostředí, mobilního náčiní a minimalizace pohybu na farmě.

2. Přežívání původce v rezervoárových zvířatech a přenos mechanickými vektory- myšovití (až 210 dní), potkan, pes, kočka, hmyz - udržovaní a rozvlékání infektu na farmě. Opatření: zabránění vstupu jiných zvířat na farmu, desinsekce, desinfekce, deratizace.

3. Asymptomní nosičství u jednotlivých kategorií prasat (až 90 dní) - zdroj a udržování infekce v chovu. Opatření: komplexní program, přeléčení nakoupených prasniček a kanců v karanténě, nakoupená selata přeléčit před přesunem v dodavatelském chovu.

4. Volba účinného antibiotika - průkaz Brachyspira hyodysenteriae a stanovení citlivosti na základě MIC, průběžná kontrola nástupu rezistence na antibiotika. Antibiotika používaná k léčbě a prevenci jsou : tiamulin, valnemulin, lincomycin, makrolidy, virginiamycin, salinomycin, olaquindox.

5. Zajistit správné dávkování antibiotik u jednotlivých kategorií prasat dle skutečné denní spotřeby krmné směsi nebo vody, pozor na významné rozdíly v příjmu vody v závislosti na vnější teplotě.

6. Vytvořit systém all in-all out.

7. Načasovat zahájení eradikačního programu na letní období (teploty nad 15°C), do té doby provádět redukci šíření infekce v chovu a tlumit klinickou manifestaci průjmového onemocnění antibiotiky.

8. Minimalizovat všechny stresové vlivy.

9. Provést komplexní diagnostiku jiných onemocnění na farmě a zahájit jejich řešení současně.

10. Důkladně seznámit všechny pracovníky na farmě s principy eradikačního programu proti dyzentérii prasat a zajistit jejich dodržování.

Další cestou eradikace dyzentérie je plošná depopulace prasat na farmě a založení chovu z prasat prostých dyzentérie. Tato metoda je finančně velmi náročná a nezajišťuje v budoucnosti znovu zavlečení infekce do chovu nebo opět nákup asymptomních nosičů.

Enteropatie prasat (EP)

Etiologie

EP je komplex průjmových onemocnění s typickým hyperplastickým ztluštěním sliznice tenkého a zřídka slepého a tlustého střeva, vyvolané Gram negativní, obligátně intracelulární bakterií Lawsonia intracelullaris. Onemocnění je celosvětově rozšířeno, v České republice bylo poprvé diagnostikováno v roce 1998 Ústavem mikrobiologie a imunologie FVL VFU Brno. Onemocnění je možno rozdělit na 4 nosologické jednotky:

1. Intestinální adenopatie prasat (PIA) - onemocnění charakterizované abnormální proliferací buněk sliznice tenkého střeva, postihuje selata a prasata ve stáří 6-20 týdnů.

2. Nekrotická enteritida (NE) - nekrotizace proliferativních změn

3. Regionální ileitida (RI) - zánětlivé změny a zesílení stěny terminální části tenkého střeva

4. Proliferativní hemorhagická enteropatie (PHE) - akutní onemocnění s nálezem masivních kapilárních krvácenin na sliznici tenkého střeva a následnou anémii nebo úhynem.

Epizootologie

Lawsonia intracelullaris byla prokázána u řady druhů zvířat. Trus infikovaných zvířat je hlavním zdrojem šíření infekce na farmě. Prasnice a kanci pravděpodobně hrají úlohu asymptomních nosičů a přenáší infekci na vnímavá selata, a tím dochází k perzistenci onemocnění v chovu. Přežívání ve vnějším prostředí bylo prokázáno v délce 2-3 týdny.

Klinické příznaky

Inkubační doba je 7-14 dní, patologicko-anatomické změny v tenkém střevě jsou patrné 8-10 dní po infekci s maximálním rozvojem za 21 dní. Klinické příznaky jsou závislé na charakteru a lokalizaci změn v tenkém střevě. Počáteční příznaky PIA jsou velmi mírné a často unikají pozornosti. Charakteristickým příznakem je řídký průjem s nestrávenými složkami krmné směsi. S rozvojem onemocnění pozorujeme u prasat nechutenství, ztrátu kondice, zaostávání v růstu a vznik nevyrovnaných skupin prasat. Onemocnění postihuje 5-20 % ustájených prasat. PIA může přejít do formy NE, RI a PHE. Vzplanutí PHE se nejčastěji vyskytuje u prasat o hmotnosti 60-90 kg a u mladého chovného materiálu, zvl. u prasniček 4-6 týdnů po nákupu, v období připouštění a rané gravidity. Postiženo bývá 6-20 % zvířat s nárůstem mortality o 1-5 %. U nemocných prasat je pozorována výrazná anémie s krvavým až dehtovitě černým průjmem. Březí prasničky a prasnice mohou abortovat, zpravidla 6. den po manifestaci klinických příznaků. Prasata s nekomplikovanou chronickou formou EP mohou vyzdravět za 4-6 týdnů. Ekonomické ztráty způsobené chronickou EP se dají vyjádřit snížením denních přírůstků o 9-35 % a zvýšení spotřeby na 1 kg přírůstku o 300 g.

Diagnostika

Diagnózu EP stanovíme na základě klinického vyšetření, patologicko-anatomickým vyšetřením uhynulých prasat v chovu a vyšetřením střev prasat po porážce na jatkách, dále histologickým a mikrobiologickým vyšetřením.

Diferenciální diagnostika

Dyzentérie prasat, střevní spirochetóza selat, akutní průběh Salmonella choleraesuis, těžká infekce Trichuris suis, žaludeční vředy, otravy antikoagulačními nástrahovými jedy.

Prevence, léčba a eliminace

Mezi používaná a účinná antibiotika patří : penicilin, erythromycin, enrofloxacin, chlórtetracyklin, tiamulin, valnemulin, makrolidy a stimulátory růstu virginiamycin a salinomycin. Z toho, co zde bylo o EP uvedeno, vyplývá, že přístup k prevenci, léčbě a eradikaci tohoto onemocnění, by měl být obdobný, jako u dyzentérie prasat, tedy souhrn organizačních opatření, medikace antibiotiky, dezinfekce vnějšího prostředí a účinné deratizace a dezinsekce.