Co s uhynulým zvířetem na zahradě?

Možná, že si podobnou otázku klade více lidí, než by se na první pohled mohlo zdát. Například před pár dny jsme měli dotaz, co s mrtvou liškou na soukromém pozemku. A jistě by leckdo mohl uvést příklad uhynulé kuny, ježka, ptáka, popřípadě jiného zvířete.

Za likvidaci zvířat, která nejsou v zájmovém chovu (t. j. volně žijících), a naleznou se na obecním pozemku, a za případné vyšetření zodpovídá obec, v honitbě je to na místně příslušné myslivecké společnosti. Ale na soukromém pozemku? Na zahradě?

Pokud jde o v podstatě přirozený úhyn jednotlivce, například jednotlivého ptáka, je možné jeho kadáver zlikvidovat podobně, jako je tomu u zvířat v zájmovém chovu. 

Když by šlo o hromadný úhyn ptáků, je na místě kontaktovat místně příslušnou krajskou veterinární správu, která zajistí na „státní náklady“ vyšetření. A jde-li o například o zmíněnou uhynulou lišku? Je totiž třeba zajistit vyšetření a vyloučit onemocnění vzteklinou nebo jinou nákazou, popřípadě zjistit, zda nejde otravu. A i to je potřeba prokázat, neboť to může být podnět pro policii, aby řešila případ trávení zvěře, jako tomu bylo v uplynulých měsících například v Plzeňském kraji.

Ještě se vrátíme ke vzteklině. Toto riziko v ČR prakticky neexistuje. Poslední výskyt „vzteklých“ lišek byl u nás zaznamenán před deseti lety, v roce 2002 na Trutnovsku. Od té doby u nás vzteklina nebyla zaznamenána, ani u lišek, a naše republika je uznána od roku 2004 za zemi prostou této nákazy.

V každém případě lze doporučit na uhynulé zvíře vůbec nesahat, a pokud, tak v rukavicích, nejlépe na jednorázové použití. Je také možné uhynulé zvíře uložit do neprodyšného pytle a dopravit je do některého ze státních veterinárních ústavů. Pro soukromníka je nejlépe toto řešit oznámením obci, popřípadě místně příslušné krajské veterinární správě.

Josef Duben, tisk. mluvčí SVS