Chceme dobře střílet brokovnicí?

Václav HAVELÍK

Mám rád fundované příspěvky pana Sommera, vyvolávají ve mně vzpomínky na doby nenávratně minulé.

Článkem Nikdo není dokonalý... (11/2002) se dotýká nízké a vysoké rány, tematiky nepublikované často ani v učebnicích. Vysoká rána je rozhodně předností, při sportovní střelbě dnes nutností. Zbraně takto konstruované jsou vývojově mladší. Nadstřelu jsme říkávali “hochšus” (z něm.), kdo měl takovou flintičku, měl i plnou peněženku. Zažil jsem však jako divák tisícové výřady dosažené dvojkami s nízkou ránou a nebyly to ani “dvanáctky”.

Mnoho začátečníků koupí starší, perfektní brokovnici, neví však s jakou ránou. Odpověď získáte, když zbraň zalomíte a porovnáte hlavně s plošinou asi na 30 m vzdálenost. Kdo si nevěří, ať vystřelí na papír, pro určení krytí je to stejně nezbytné. Dvojky s utopenými lištami, nebo ve tvaru “U” vykazují nízkou ránu, vysoké široké lišty napovídají o možné vysoké ráně.

Továrně vyrobené sériové zbraně se chovají stejně podle modelu. Popisuji typy u nás běžné, které si myslivci mezi sebou prodávají coby použité.

Dvojky IŽ 26 a odvozené typy mají vždy vyšší ránu, naopak kozlice IŽ 12 a 27 a odvozené vykazují ránu nízkou.

Dvojky z bývalé NDR model 35, 47, 74, 76 a odvozené mají ránu vysokou, kozlice Merkel i Simson mají též vysokou ránu.

Dvojky ZP Brno mají vždy ránu nízkou, naopak ideálně je pro lov stavěna koza ZH, má vysokou ránu, správně širokou lištu a lehce stavitelnou pažbu. K úspěchu totiž patří správně dlouhá, vyhnutá a lomená pažba. Úsloví Hlaveň střílí, pažba trefuje jistě každý zná. Důležité je i přiměřené zahrdlení odpovídající umění střelce. Krytí nad 70 % je jen pro výborné střelce, i těm je v lese na obtíž. Nevolte extrém. Značnou výhodou jsou dnes hlavně s výměnnými čoky, osobně ale preferuji další výměnné hlavně (polařky - lesačky, kachnářky - koroptvářky).

Když jsem začínal, razilo se heslo “Osmička brok, po celý rok”. Osmičky (3,5 mm) jsou univerzální, staré č. 10 (3 mm) na bažanty, č. 12 (2,5 mm) na koroptve a č. 6 (4 mm) na poslední zajíce.

Další poučka tvrdí: Většina minutých ran byla málo předsazena. Zde není co vysvětlovat. Denně trénujte hozenou ránu v bytě na různé předměty. S pažbou musíte “srůst”. Rány přes hlavu se nebojte, dá se dobře naučit, zkuste to na vysoké věži. Na hlubokém sněhu vás to bude zase nutit nadstřelovat, zvláště kulí.

Poslední důležitá rada. Na hony noste stále stejný oděv. Používejte pouze jednu zbraň, další si raději ani nekupujte, ať vás to nesvádí. Právě to je první krok k úspěchu.