Česká myslivost je neustále na pranýři

Slovo myslivost se skloňuje v poslední době stále častěji. To díky novelizaci mysliveckého zákona, který prošel poslaneckou sněmovnou, naprosto však pohořel před senátem, který jej vrátil k přepracování.

Do boje proti naší myslivosti

Nad českou myslivostí se snášejí černé mraky, protože kritika prší na myslivce ze všech možných stran. Do boje proti nim vytáhli zbraně všichni, kdož se nemohou zbavit strachu z něčeho, co překonalo změnu režimu a připomíná staré doby. Ano, myslivecký zákon je zastaralý jako mnoho věcí a po staru se nedá žít. Ovšem ani novely zákona nejsou dokonalé, a tak se s jejich omíláním v médiích probudil obr, který dosud spal. Když jsem na začátku sezony společných honů zavítal do jednoho sdružení a vytáhl foťák s bločkem, z pohledů mnohých se dalo vyčíst jediné: co zase štvavého o nás vyjde?

Myslivci na pranýři

"Myslivci jsou teď na pranýři, co?"

ozval se jeden z nich. A mně došlo, že vidí, jak si místo reportáže z honu přileju trochu oleje do již rozpáleného ohně. Protože mě zprvu ty nevěřící pohledy naštvaly, trochu jsem si dal práci poohlédnout se po různých zdrojích, kde se píše o myslivosti. Nebudu se tajit tím, že by mě všechny myslivecké praktiky a názory některých "takymyslivců" nadchly, ale také musím přiznat, že na honu jsem se cítil dobře. Přes všechny pro a proti se všichni myslivci s novinářem bavili a byl to velice příjemně strávený den. Že lovili bažanty: až si dáte kuře, vězte, že jej někdo předtím vykrmil a potom usmrtil.

Bojíme se ozbrojenců?

Myslivost je vášeň a pro mnohé životní styl. Pro ty, kteří to myslí vážně, především práce. Ze štvavých článků jsem měl pocit, že se snad společnost bojí organizované skupiny se zbraněmi. Jsem zvědavý, jak národ přijme Fenclův návrh na vytvoření státních ozbrojenců pro boj se zloději brambor a pytláky? Servírujeme však veřejnosti pravdu, když tak polemizujeme kolem mysliveckého zákona a jeho uplatňování v praxi? Sporným bodem, o který se během příprav novel dlouze diskutovalo, jsou početní stavy zvěře. Veřejnost je zděšena, proč má někdo právo střílet zvěř. Ti, co mají co hovořit do zákona, tvrdí, že české revíry jsou přezvěřeny. Nezajímavá byla však v tomhle směru diskuze kolem drobné zvěře. Proč také, když víme, že koroptví je jako šafránu, zajíci na tom nejsou mnohde lépe, a do bažantů se cpou peníze. O tetřevech ani není třeba mluvit, stát do této dnes vzácné zvěře vynakládá miliony, aby se pokusil o její reintrodukci. Také koroptve se uměle odchovávají. To jsou druhy, které byly nebo jsou lovnou zvěří, ale myslivci je zase vrací do naší přírody. Ne že by je vystříleli, ale myslím si, že je zahubila chemie či razantně se měnící krajina v době nedávné.

Nerozmazlujte zvířata

Také se argumentuje s tím, že přikrmování zvěře je přepychem a neadekvátním zásahem do přírody. Jak to vysvětlíte vlastníkům zemědělské půdy, až si budou stěžovat na to, že jim zvěř "sklidila" úrodu na polích? Sledujme oba protipóly názorů. Přemnožená zvěř působí velké škody v lesích. Ale zase silnější tlak snižovat stavy spárkaté zvěře vede k tomu, že se lovem narušuje věková a sociální skladba populací určitého druhu. Zvěř se stahuje do klidnějších míst honiteb a tady dochází ke škodám loupáním na dřevinách. Další problém je v neustále větší návštěvnosti lesů. Pozor, neslučovat se zákazem vstupu do lesa, abychom do toho nezabředli, ale problémy jenom vyjmenovali.

28.11.2001

Stále více lidí objevuje kouzlo duševní relaxace v přírodě. Jsme také národem houbařů, a v sezoně jsou v lesích přímo nájezdy sběračů hub.

Škody loupáním

Škody na porostech - to je téma na několik stránek a názory jsou různé. Rozsah škod není podle myslivců přímo úměrný stavům zvěře, ale je závislý na tom, jak jsou uspokojovány jejich fyziologické potřeby. Takzvané loupání kůry je důsledkem zneklidňování zvěře v honitbách a to nejenom větší frekvencí lidí v době, kdy rostou houby či zrají lesní plody, ale i intenzivním odlovem.

Záměrné zkreslování stavů

Myslivcům je vytýkáno, že soustavně zkreslují ve svých statistikách jarní kmenové stavy zvěře. Jde samozřejmě o zvěř spárkatou, a ponejvíce o jelení zvěř, která je předmětem mnoha lobbistických tahů. Podle odborníků je optimální počet jelení zvěře v českých honitbách přibližně 10 tisíc kusů, přitom v tomto roce statistiky vykazují v kolonce jarních kmenových stavů přes 22 tisíc. Říká se, že myslivci zkreslují fakta a odhadem žije v naší republice až 50 tisíc kusů jelení zvěře. Ať je pravda jakákoliv, je zajímavý poznatek předních odborníků z katedry ekologie Jihočeské univerzity, konkrétně Vladimíra Hanzala. Ten vidí nárůst početních stavů zvěře v nepřirozeně vysoké produkci biomasy. Zemědělci zvýšili produkci obilovin za několik desítek let na sedminásobek a býložravci se tomu přizpůsobili. V lánech nacházejí nejenom bohatě prostřený stůl, ale i ideální klid. Volá se po redukci vysokých početních stavů zvěře na původní. Ale jaké jsou ty původní stavy?

Jak jsou na tom sousedé?

Jaké mají zkušenosti v jiných státech Evropy, kde jsou podobné podmínky pro život zvěře jako u nás? Podívejme se na čísla z německých honiteb. Zatímco u nás myslivci obhospodařují asi 7 milionů hektarů honební plochy a lesní výměra z toho tvoří přes jednu třetinu plochy, odstřel jelení zvěře byl v roce 1999 necelých 17 tisíc kusů. Srnčí zvěře je uloveno asi 100 tisíc kusů. V německých honitbách hospodaří myslivci na necelých 32 milionech hektarech honiteb a z toho lesní půdy je asi 29 procent této plochy. V roce 1999 ulovili 53 tisíc kusů jelení zvěře a srnčí zvěře přes milion kusů. Výpočet je jednoduchý: honební plochy v SRN je přibližně 4,5násobek české a stav srnčí v přepočtu na výměru představuje neuvěřitelný desetinásobek. Odlov divočáků a dančí zvěře je pětinásobkem. A nikdo prý nehovoří o snižování stavů. Naopak poplatkové lovy jsou dobrým přínosem do pokladny. Ještě vyšší stavy spárkaté zvěře mají v Rakousku. Na současnou výměru 4,5 milionů hektarů honební plochy uloví v Rakousku ročně neuvěřitelných 45 tisíc kusů jelení zvěře. Přitom vykazují rakouští lesníci pouze sedmnáctiprocentní ojedinělé poškození porostů a pouze u šesti procent vykazují silné poškození. Náš státní podnik Lesy České republiky však vykazují přes 30 procent střední až silné poškození a mnozí se netají slovy: já mít soukromý les, nechtěl bych tam jediného jelena. Kam tedy patří spárkatá zvěř - do obor a zoologických zahrad? Rozčeřené vody kolem novelizace zákona jsou pochopitelné. Netýkají se jenom sporů mezi ochránci a myslivci nebo majiteli lesů, ale i blížící se hrozby vypršení desetiletých nájmů honiteb v roce 2003. Myslivost byla vždy konfliktní, ať se podíváme hluboko do historie po současnost. V lidech je zakořeněný odpor k praktikám z dob feudalizmu, kdy lov zvěře byl výsadou šlechty a posléze v minulém režimu výsadou vládnoucích špiček.