Bojová plemena včera a dnes

Nejnověji je předmětem málem globální diskuse případ, kdy pitbul, vycvičený pro psí zápasy, roztrhal v Hamburku šestiletého chlapce. U nás se tato diskuse odehrává převážně na internetové stránce Neviditelného psa. Zaznívají hlasy pro i proti zákazu bojových plemen. Napříč slogany jde názorová škála od "Jak trénovat zákus" až po "práva je jako šafránu". Ač chovám pouze sotva desetikilového středního pudla (již druhého), se zájmem jsem před časem sledoval rozhlasovou diskusi na Radiožurnálu o chovu bojových plemen psů, rovněž vyvolanou onou otřesnou událostí. Pitbulů (když už je o nich řeč) je prý u nás na osm tisíc. Při bližším setkání s nimi měl náš pes zatím štěstí: nablízku byl vždycky odpovědný majitel, který, když se po pudlovi k tomu vycvičený pitbul hnal, včas zakročil. Různá omezení k boji vycvičených psů například náhubkem a vodítkem, jak to požaduje platný zákon, označil účastník Radiofóra pan inženýr Skoupý, předseda Svazu chovatelů bojových psích plemen, pěkně po orwellovsku za pseudohumanistický teror. Dalším stupněm takového teroru je zajisté sugestivní obraz trénovaného pitbula, nadopovaného zhusta anaboliky a vlekoucího na vodítku křehkou osmiletou holčičku, která ho údajně vede. Nikdo mi nenamluví, tím méně chovatelé, že bojová plemena psů pěstují z jakési potřeby projevovat něžnost k němé tváři. Jak věci opravdu stojí, může se každý přesvědčit na vlastní oči a kůži v horším případě. Když jsem byl mladší a rasy nebyly zdaleka tak čisté jako dnes, říkali jsme všem agresivním psům sumárně "střední žlutý pes". Jednou jsem o dovolené na slovenských horách kráčel s podlomeným zdravím po louce nad vesnicí, a takový střední žlutý pes to okamžitě na protějším kopci poznal. Nejkratší přímou spojnicí překonal asi kilometr vzdálenosti, důstojně, bez emocí a mlčky mne rafnul do kolena, aby se stejně důstojně, povlovným během, vrátil na své původní místo v krajině. Hlavně aby byly v pořádku instinkty, to se to pak bojuje. Panu inženýru Skoupému bych rád připomenul nejdrastičtější případ tragické nehody při chovu tzv. bojových plemen. Je popsán na straně 65 a 66 Haškova Švejka. Nám všem dobře známý civilní strážník Brettschneider, když si přivedl od Švejka již sedmou "nemyslitelně kříženou obludu", "uzavřel se s nimi v zadním pokoji". "V jeho služebním spisku na policejním ředitelství pak bylo zaneseno do rubriky ,Postup ve službě`: ,Sežrán vlastními psy`."