Anglický špringršpaněl

ANGLICKÝ ŠPRINGRŠPANEL

Urcite jste se s tímto svérázným loveckým psem setkali. Hnedobílý, vetšinou však cernobílý anglický špringršpanel je težko prehlédnutelný nejen pro svuj elegantní zjev, ale také pro své mimorádné výkony, jakými se prezentuje v myslivecké praxi. Presto, že tento pes není tolik rozšíren jako jiná lovecká plemena a patrí spíše k tem vzácnejším, mužete se s ním potkat témer všude ve svete, naší zemi nevyjímaje. V Ceské republice má pomerne slušnou chovatelskou základnu, která je soustredena v Klubu chovatelu loveckých slídicu.

Sám ve své myslivecké praxi používám pri lovu práve anglické špringry, jejichž jsem nadšeným majitelem a chovatelem a mám s nimi nekolikaletou zkušenost. Dovolte mi proto, abych vám tohoto skvelého psa priblížil.

Jestliže zapátráme po puvodu anglického špringra, narazíme na jméno Johannes Caius. Osobní lékar anglického krále Edwarda VI., a pozdeji také královny Marie Alžbety, napsal kolem roku 1555 svou proslulou knihu "O anglických psech, jejich rozlicnostech, plemenech, povahách a vlastnostech." Tato kniha obsahuje velmi významné údaje o loveckých psech, avšak pro nás je cenná zmínka predevším o španelech. A práve z historie techto psu se dozvídáme, že vedle cervenobílých welššpanelu se v 16. století vyskytovali na ruzných místech Británie žlutohnedí, hnedobílí a také cernobílí španelé. Johannes Caius nazývá tyto psy Landšpanely a píše, že jsou v porovnání s tehdejšími cervenobíle zbarvenými welššpringry "vzácní a existují delší dobu snad více než století...".

Je tedy nepochybné - a mnozí fundovaní autori naší a svetové kynologické literatury to dosvedcují - že anglický špringršpanel patrí mezi nejstarší a nejpuvodnejší britské lovecké psy.

V 17. a 18. století zacíná postupné delení Landšpanelu na ruzné varianty. Podle hmotnosti, výšky a také zpusobu lovu, aby pak na zacátku 19. století - nekdy kolem roku 1800 - došlo k definitivnímu rozdelení "Springing" španela na samostatná plemena. Vznikl tak field španiel, špringršpanel a kokršpanel. Ze "špringra" pak vzešla plemena susex spaniel, black spaniel a norfolk spaniel. A práve posledne jmenovaný je považován na nepochybného predchudce dnešního moderního anglického špringršpanela.

Za svuj název vdecí Vévodovi z Norfolku, který soustredil na svém panství stredne velké psy, odpovídající puvodnímu typu Landšpanelu a z nich pak vyšlechtil velmi zdarilého loveckého španela, který byl všeobecne znám jako Norfolk Spaniel. Tito norfolkští španelé byli bílí s tmave hnedými nebo cernými plotnami. Jako známka zvláštní ušlechtilosti platila bílá lysina na celem, kterou nakonec mužeme tak casto videt i na dnešních špringrech.

Norfolkský španel byl vynikajícím, odvážným lovcem, vodarem a aportérem. Jeho výška se pohybovala mezi 48 až 50 centimetry. Ve své dobe se tešil velké oblibe a lovectí španelé z Norfolku si velmi rychle získali popularitu v celé Velké Británii.

Známý kynologický autor Hauck, nazývá špringršpanela "hlavním korenem" všech landšpanelu s výjimkou clumberšpanelu a prohlašuje o nem, že toto plemeno má starý a cistý puvod a jako takové má být zachováno. První písemná zmínka o nejstarší, nejvyšší a cisté puvodní variante anglického špringra se datuje z roku 1812, kdy tehdejší chovatel Boughey z Aqualaty ve Strophiru nazval své stredne velké psy "springer spaniels". Tito psi byli prímými potomky tehdy již témer vymrelých norfolkských španelu.

Anglické slovo "spring" znamená v prekladu "skákat, vytrysknout, vyrazit a pramenit". A práve tyto vlastnosti jsou velmi charakteristické pro zpusob, jakým se špringr prezentuje ve svých prirozených projevech, zejména pak, když je v akci.

Anglický špringr byl uznán jako samostatné plemeno v roce 1902, kdy byl také vydán jeho první standard, který uvádí, že je nejstarší ze všech anglických loveckých psu a plemen, a že z neho byly vyšlechteny všechny druhy anglických (sportovních) loveckých španelu - s výjimkou clumberšpanela. Puvodne se používal ke slídení a nahánení zvere do sítí, k lovu se sokolem a pri štvanicích. Ulovenou drobnou pernatou a srstnatou zver také dobre a ochotne aportoval.

Je dobré uvést, že kokršpanelé a špringršpanelé meli spolecný puvod do konce 18. století v tzv. "springing.spaniel" a teprve na zacátku 19. století došlo k jejich definitivnímu rozdelení. Vedle nich však ve Walesu lovci, zcela izolovane od ostatního území Velké Británie, své cervenobílé velššpringry chovali a chránili pred jakýmkoli nežádoucím vlivenm, jak exteriérovým, tak vlohovým. Velššpringri si tedy tímto konzervativním prístupem uchovali puvodní zbarvení a vynikající lovecké vlastnosti.

U nás se pes typu špringršpanela objevil již kolem roku 1875 a s nejvetší pravdepodobností byl dovezen z Anglie. Na zacátku 20. století se v našich zemích vyskytoval pouze ojedinele a teprve mezi dvema svetovými válkami se dá ríct, že se oficiálne anglický špringr uvedl, kdy plemenná kniha CLP z roku 1936 eviduje 11 psu. Po roce 1945 se špringr objevuje stále casteji a vyložene prulom nastal v šedesátých letech, kdy spolu se svým nove dovezeným bratrancem - cervenobílým velššpringršpanelem - si zacali získávat stále vetší množství nadšených obdivovatelu a príznivcu.

Štastným rízením osudu to byli práve myslivci, které krome elegantního vzhledu oslovily predevším lovecké vlohy techto španelu. Uvedomme si, že v dobe, kdy prim v loveckém psárství drželi ohari, to musely být mimorádné výkony, kterými na sebe anglictí špringršpanelé upozornili.

Anglický špringr patrí podle rozdelení FCI do skupiny c. 8 - lovectí slídici, retrívri a vodní psi. Zeme puvodu, jak již bylo zmíneno, je Velká Británie. Základní charakteristika nám AŠ ukazuje jako symetrického, kompaktního, silného, sebevedomého, živého, veselého a výborného loveckého psa, staveného pro vytrvalost a výkonnost. Ze všech britských španelu je nejvyšší a stavbou nejcharaktistictejší. Zbarven je hnedobíle, cernobíle nebo v kombinaci obou s pálením. Srst je priléhavá, dlouhá, rovná a odolávající neprízni pocasí. Velmi typické je tzv. "tickering", což znamená v prekladu "stríkání, teckování" v cerné nebo hnedé barve na bílých cástech tela - kolem mordy, na hrudi a na koncetinách. Se svou výškou kolem 51 cm patrí ang. špringršpanel mezi stredne velké psy, což je z hlediska loveckého použití jako naprosto ideální výška. Na první pohled pusobí dojmem ušlechtilého, elegantního loveckého psa.

Povaha anglického špringršpanela je výborná a typická, je nutné si uvedomit, že všichni psi svými povahovými vlastnostmi, nezrídka i zjevem svým zpusobem odráží zemi puvodu a její národ. Špringr je tedy velmi sebevedomým, rezervovaným a osobitým predstavitelem své zeme. Je to pravý Anglican silné individuality s vyložene anglickým naturelem. Špringri jsou klidní, prítulní, velmi aktivní, poslušní, ucenliví a velice inteligentní.

Jsou to velmi silné osobnosti, nesmírne verní a oddaní svému pánovi a jeho rodine. Zvlášte k detem mají vynikající a spiklenecký vztah. Sledují každý pohyb svého pána a pri sebemenším náznaku jsou ochotni mu sloužit a splnit vše, co se od neho ocekává. Dovedou dát najevo svou radost jako málokterý jiný pes. Spolu se svým pánem pak vytvárí velmi silný a trvalý vztah, z nehož vzniká silné prátelství, jež ovlivnuje životy obou.

Ve svém domácím prostredí jsou špringri velmi ostražití a velmi brzy projevují hlídací instinkt. Velmi vydatne a nahlas upozorní na každého, kde se objeví u plotu nebo dverí obydlí, které považují za teritorium své smecky. V žádném prípade se nejedná o agresivitu; je to pouze upozornení vudce smecky na prípadného vetrelce. Na druhé strane špringri zbytecne neštekají.

Vuci cizím psum se chovají vetšinou prátelsky a dobre se s nimi - i když pres pocátecní neduveru - snášejí. Špringri rádi vyhledávají kontakty s cizími psi, plné prátelské a hravé zvedavosti. I když nevyhledávají psí putky, na honech nebo pred koristí muže dojít k vzájemným šarvátkám. Pokud jsou špringri napadeni, je zle. I pres svou neútocnost pri ostrém napadení jinými psy pak bleskurychle a razantne reagují. A to predevším dominantní jedinci. Z milých a prítulných špringru se jediným okamžikem stávají nebezpecní bojovníci a dokáží si to rozdat s mnohem vetším a silnejším protivníkem. Je velmi nepravdepodobné, že by špringr z boje utekl. I tento fakt je vlastne jedním z jeho typických rysu. Do ceho se pustí, to dotahuje do konce. Tato vlastnost je pak zvlášt cenná pri lovu.

A práve lov se špringrem je to podstatné a zásadní, co tohoto skvelého psa delá tím, cím doopravdy je. Tedy v pravém slova smyslu elegantním lovcem. Díky svému pradávnému puvodu a historicko-loveckému konzervativnímu vývoji, smerujícímu k získávání, posilování a zachování loveckých schopností, je anglický špringr predevším loveckým psem, který má výrazne vyvinuté lovecké vlohy a silný lovecký pud, jež je v nem díky své genezi pevne zakódován.

Svet špringra je tedy svetem zvere a lovu. To je jeho opravdový život, ve kterém se plne rozvine jeho prirozenost, v nemž je štastný a naplnený. Odepreme-li špringrovi tento svet, degradujeme ho. Špring se nerad nudí, potrebuje cinnost a chce být stále v akci. To mu muže poskytnout pouze kvalitní lovecké vyžití.

Mužeme bez nadsázky konstatovat - pri vší úcte k opravdu ostatním výborným loveckým plemenum - že špringršpanel je opravdu univerzální a všestranný lovecký pes. Je nutné si uvedomit, že má-li být výborným a platným pomocníkem myslivce, musí mu k tomu být dána príležitost.

I když je to pes, který vyspívá a dozrává pozdeji než jiná plemena, je nutné s ním zacít v ranném, ješte štenecím veku. Nemá však žádnou cenu spechat, protože každý pes potrebuje cas, aby se v nem postupne "odvíckovaly" jednotlivé lovecké vlohy. Príležitost a zážitek vlastní zkušenosti zde potom mají cenu zlata. Z vlastní zkušenosti vím, že pri dobrém vedení mužeme mít v roce, roce a pul výborného psa, pripraveného nejen na zkoušky lovecké upotrebitelnosti, ale hlavne pro vlastní praxi.

Malé štene tedy od nejútlejšího veku seznamujeme s nejruznejším prostredím, s polem, lesem a poskytujeme mu co nejcastejší príležitost, aby se seznamovalo se stopami a pachem zvere. Všichni špringri bez rozdílu velmi brzy projevují zájem o zver. Proto tedy nevynecháme žádnou príležitost, aby se psík seznámil s živou nebo ulovenou zverí.

Vetšina špringru - tak jako všichni španelé - má vrozené vlohy pro aport; ale presto je nutný rádný výcvik a následné utvrzování v prinášení. Získáme tak skvelého a excelentního aportéra veškeré zvere. Nezapomeneme na vodu. Od malicka bereme psíka k vode a seznamujeme jej s ní. Špringri se vody nebojí. Naopak. Z prvních rozpacitých krucku se velmi brzy zrodí vášen a voda se stane jejich živlem.

Jako žák je špringr velmi ucenlivý, rychle chápe, co se po nem chce a po pár opakováních pak ochotne každý cvik provádí. pravdou ovšem je, že cas od casu musíme brzdit jeho prirozený temperament.

Pred pár lety byla diskutovaná ostrost u španelu. Byla jim vytýkána malá nebo žádná ostrost na škodnou. Domnívám se, že zde došlo k pochybení, protože špringršpanelé, stejne jako naši jediní kontinentální slídici - nemectí krepeláci - byli a jsou ostrí. Ne všichni španelé jsou davici - predevším ti menší. Ale ostrost vuci škodné projevují témer bez rozdílu. Mnozí špringri, zvlášte pokud jsou starší a zkušenejší, jsou rození davici. Mohu to potvrdit, protože dva takové mám. Toulavou kocku bez milosti dáví a znám dokonce špringra, který pri honu narazil na lišku a tu po krátkém boji zadávil. Pokud špringr na škodnou nestací, v každém prípade ji razantne a hlasite staví.

Vuci cerné zveri se chovají odvážne a tvrde. Zároven však velice obezretne. V každém prípade se jí nezaleknou. techto vlastností se pak využívá pri lovu cerné pri lovu cerné a jejich prípadných dosledech.

Anglictí špringri dostali do vínku vynikající nos, který jim umožnuje úspešne nalézat zver a sledovat její stopy. Pracují s nízkým a nekdy polovysokým nosem. Nalezenou a vypíchnutou zver pak hlasite sledují. Stejne jako ostatní slídici projevují hlasitost na stope nebo na videnou. Smyslem práce anglického špringršpanela, jako ostatne každého slídice, je nalezení zvere.Velmi typický zpusob práce je slídení a nahánení.

Slídení je vyhledávání zvere v krytinách takového charakteru, jako jsou napríklad travnaté paseky, nízké kultury, vysoké rídké porosty, krovinaté meze, ale také všechny polní krytiny, jako je vojteška, jetelina, bramborište, repa a další travnaté porosty, ve kterých se muže vyskytovat zver. Špringr neúnavne slídí a hledá v krátké vzdálenosti pred lovcem, tzv. "pod flintou". To je vynikající vlastnost, protože nalezená a vypíchnutá zver pak bývá zpravidla úspešne lovena. Špringr je i výborný aportér a prináší veškerou pernatou a srstnatou zver. Dobre vycvicený špringr nemá problémy ani s porádným zajícem nebo liškou. Po zkušenostech, které se špringry mám, mohu zodpovedne prohlásit, že tito psi se pri polních pracech vyrovnají i tak typickým psum, jakými jsou ohari.

Dalším zpusobem práce špringra, žádaným pri práci v lese, je nahánení. Špringr vám na povel vnikne do jakékoli houštiny, husté sece nebo zarostlé paseky a ty pak neúnavne a systematicky prohledává. Nevynechá ani ctverecní metr a opustí-li houštinu, mužete si být jisti, že v ní žádná zver není. Nalezne-li ji, prechází do akce. Vypíchnutou zver hlasite pronásleduje a vytácí z houštiny na stojící strelce. Práve hlasitost je vlastnost, bez níž by slídic nebyl slídicem. At už hlásí na videnou nebo na teplé stope. Slyšíte-li špringra hlásit, víte, že již žene zver a víte také, kudy a kam ji nahání. Zkušení psi dokáží zver "otocit" a hnát zpet na svého vudce. At už je to zajíc, liška nebo cerná zver. Nahrazují tak skvele práci honicu v honitbách, kde je jich nedostatek a pri spolecných nahánkách jsou perfektní. Zvlášte, když špringri pracují ve skupine 2 až 3 psu a narazí na zver - zejména cernou - je to opravdový zážitek.

Velmi silne projevují smeckový pud a fantasticky spolupracují. Pokud je nekterý ze psu v nebezpecí, ostatní okamžite pribíhají na pomoc. Velice duležitá je poznámka, že špringršpanel pri práci neustále udržuje kontakt se svým vudcem. Mužeme tedy konstatovat, že lesní práce je doménou techto psu.

Alfou i omegou použití slídice v lese je práce na barve. A práve pri práci na barve spárkaté zvere se anglický špringr výborne uplatnuje a podává mimorádné výkony. Zde to vyhrává predevším pro svuj vynikající jemný nos a pro svou telesnou stavbu, která mu umožnuje bez námahy sledovat stopu poranené zvere nízkým nosem na velkou vzdálenost a pomerne hodne starou. Stopa stará více než 24 hodin nebývá problémem a mnozí ze zkušených špringru umí sledovat i nepobarvenou stopu. Dobre zapracovaný špringr na barve je opravdovým mistrem svého oboru. Získané zkušenosti a léta praxe ho pak delají cenným specialistou - barvárem.

Já mám se svými špringry úspešne dohledáno nekolik desítek kusu spárkaté zvere srncí, cerné a vysoké. Mnohokrát jsem své psy nasazoval v situacích, kdy ostatní psi zklamali, abychom pak došli ke zhaslému kusu, mnohdy již zapadaným snehem. Živou postrelenou zver hlasite staví, slabší kusy strhávají chvatem na krk, silnejší "drží" na míste, dokud neprijde lovec. Výborne se uplatnují pri dosledech cerné zvere, které se nebojí, a pokud ji staví, projevují prirozenou ostrost, avšak ne bezhlavou.

Rád bych se zmínil ješte o jedné specialite, a tou je práce ve vode. Anglický špringr vodu prímo miluje; dokáže neúnavne a s chutí slídit ve vodních porostech, na hluboké vode stejne dobre jako prinášet strelenou zver. Sledovat špringra ve vode a pri lovu kachen je zážitek.

Pres všechny vynikající lovecké vlastnosti je anglický špringr výborným spolecenským a výstavním psem. Velmi casto bývá stredem pozornosti ve výstavních kruzích a bývá také predmetem zájmu na zkouškách z lovecké upotrebitelnosti.

A slovo záverem? Zkusme si uvedomit, že španelé existují více než tisíc let. Pred peti až šesti sty lety v Anglii "lovili" stejní psi - predci dnešních moderních anglických špringru. Ti soucasní si exteriér bez vetších zmen zachovali a lovecké vlastnosti zustaly. Anglický špringršpanel by tedy mel zustat tím, cím po staletí byl a je - na výsost výkonným loveckým pasem. Ten, kdo se pro špringra rozhodne, získá v nem prítele, partnera a nenahraditelného pomocníka pri výkonu práva myslivosti.

Václav NOVÁK