Agroenvironmentální opatření a multifunkční zeměd. Rakouska

Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha

Agroenvironmentální opatření a koncept multifunkčního zemědělství v rakouské "Zelené zprávě 1999"

OBSAH

1 Multifunkční zemědělství a evropská síť chráněných území "Natura 2000" *

2 Vodní hospodářství a ochrana vod *

3 Rakouský program ekologického a extenzivního zemědělství, šetřícího životní prostředí (ÖPUL) *

Shrnující poznámky *

Praha 2001

Cílem tohoto "Bulletinu VÚZE" je představit odborné veřejnosti ty z kapitol "Zelené zprávy 1999", které vykazují zjevnou souvislost k agroenvironmentálním opatřením.

Chceme ukázat do jaké míry podrobnosti jsou ekologické charakteristiky zemědělství každoročně publikovány a zároveň naznačit, jakým způsobem by bylo možno prezentaci daného tématu obohatit v rámci české "Zprávy o stavu zemědělství". Z předložených podkladů vyplývá, že vlastní ekologické charakteristiky rakouského zemědělství vycházejí z multifunkční povahy tohoto resortu. V rámci této multifunkčnosti je popsána evropská síť chráněných území "Natura 2000" včetně kvantifikace území vymezených směrnicemi EU. Následuje, opět v souladu s originálem, výčet skutečností vážících se k problematice vodního hospodářství a ochrany vod. Jedná se o problém postupného odstranění vysoké míry zátěže povrchových a podzemních vod dusičnany a dalšími chemikáliemi s cílem zvýšit kvalitu vody. Jsou diskutovány otázky přípravy nové rámcové směrnice EU o vodě a problematika odstraňování kalů.

Závěrem jsou podrobně analyzovány výsledky rakouského programu ekologického a extenzívního zemědělství, šetřícího životní prostředí (ÖPUL) za rok 1999. Je popsána existující soustava různých nástrojů navržených rakouskými ekonomy v souvislosti s aplikací jednotlivých Nařízení Rady včetně zachycení všech zásadních změn v konstrukci převážně environmentálních programů za období let 1995 až 1999. Detailně je zdokumentována i konkrétní účast zemědělců, resp. podniků na 30 opatřeních programu, včetně rozsahu vynaložených prostředků k podpoře různých opatření.

1 Multifunkční zemědělství a evropská síť chráněných území "Natura 2000"

Zvláštnosti rakouského zemědělství spočívají především ve specifických topografických skutečnostech a výrazných rozdílech v přírodně klimatických podmínkách. Malorolnická struktura, umožňující jen omezené využití zemědělské techniky, existence strukturálně slabých příhraničních regionů v sousedství se ZSVE, úzká vazba na životní prostor a oblast bydlení ostatní společnosti a významný cestovní ruch spolupůsobí na vznik dalších znaků, které nutno respektovat při uplatňování jednotlivých nástrojů zemědělské politiky. Zemědělství a lesnictví, typické pro střední Evropu, je multifunkční. Toto multifunkční zemědělství a lesnictví, ovlivňující zásadním způsobem venkovský prostor, je důležitou výchozí základnou pro krajinu, biologickou diverzitu a habitat.

V Rakousku se pro účely zemědělské a lesnické produkce využívá zhruba 80 % celkové rozlohy státu, což různou formou i mírou ovlivňuje strukturu venkova, přírodu a životní prostředí. Celoplošné rolnické zemědělství a lesnictví produkuje nejen potraviny a průmyslové suroviny, ale zabezpečuje celou řadu dalších činností, které jsou pro společnost nepostradatelné a které mohou být v určitých regionech dokonce mnohem významnější než produkční aktivity. Kladné výkony zemědělství a lesnictví v oblasti péče o krajinu, údržby lesů, zajišťování habitatů atd. představují veřejné statky, které jsou sice společností požadovány a vysoce hodnoceny, nicméně nejsou zemědělcům hrazeny. Podle stávající metodiky propočtu je podíl zemědělství a lesnictví na HDP nižší než 2 %. V souhrnném národohospodářském účtu se platby vynakládané v souvislosti s péčí o ochranu životního prostředí účtují nadále jako podpory, čímž dochází ke zkreslení přidané hodnoty ze zemědělství a lesnictví.

V souvislosti s dnes platnými rámcovými podmínkami je ovšem obecný cíl zemědělství, kladoucí důraz na ekologické hospodaření a na činnosti zaměřené na péči o krajinu, v rozporu s další liberalizací obchodu, zvyšováním produktivity a konkurenceschopnosti zemědělství, se zabezpečováním pracovních míst na farmách a se sociální strukturou venkova. Proto pouze bezprostřední, na množství produkce nezávislé oceňování "netržních" (resp. nekomoditních) výkonů vytváří stimuly k utlumování intenzifikačních procesů v zemědělství.

Koncepce multifunkčnosti v zemědělství byla vyvinuta jako protiváha liberálních představ Cairnské skupiny a představuje významný pilíř evropské zemědělské politiky. Přijetí této koncepce bude EU odekvátně požadovat při příštích multilaterálních jednáních WTO. Jednou ze slabých stránek této koncepce však je, že doposud neexistuje všeobecně uznávaná definice multifunkčního zemědělství. Je to také jedním z důvodů, proč Cairnská skupina koncepci multifunkčnosti odmítá “jako novou strategii, především evropských zemí, sloužící k podporám mezinárodně nekonkurenceneschopného (nedostatečně konkurenceschopného) zemědělství, a k vytváření nových obchodních bariér”. Ceny zemědělských výrobců, diktované globalizovaným trhem, nemohou pokrývat rozsáhlé činnosti, přesahující rámec zemědělství (především činnosti v oblasti ochrany životního prostředí). Proto byly do systému podpor v rámci SZP zabudovány ve větším rozsahu ekologické aspekty (podpora znevýhodněných oblastí LFA, odměňování environmentálních výkonů zemědělství), aby bylo zabezpečeno trvale udržitelné zemědělství i ve znevýhodněných oblastech. Tyto podpory mají umožnit obhospodařování půdy v souladu s požadavky životního prostředí a přispívat k vitalitě venkovského prostoru. V řadě projektů směřujících k rozvoji krajiny se již zakládají a udržují propojené systémy biotopů, pásy větrolamů, víceleté úhory atd. Vysoká účast na rakouském “Programu ekologického a extenzivního zemědělství, šetřícího životní prostředí” a jiné zákonné normy (zemské zákony o ochraně půdy, novela zákona o vodě) neumožňují používat postupy, které vedou ke znečisťování půd a podzemních vod, tj. navazovat na předchozí postupy intenzívního způsobu obhospodařování, s nimiž se lze ještě setkat v některých podnicích nebo regionech. V Rakousku se na jedné straně etabluje extenzívní, na podporách závislé, převážně malostrukturované rolnické hospodadření s důchodovými omezeními a s řadou striktně uložených úkolů. Na druhé straně se rozvíjejí výrobní odvětví orientovaná na světový trh s enormní přidanou hodnotou ze zemědělství, která nejsou postihována regulačními opatřeními SZP.

Se vstupem Rakouska do Evropské unie l. ledna 1995 vstoupily v platnost závazky spojené s prováděním směrnic EU týkajících se ochrany přírody. Jako člen EU má Rakousko povinnost uplatňovat dvě zásadní směrnice, konkrétně Směrnici EHS č. 79/409 o ochraně volně žijících druhů ptactva a Směrnici EHS č. 92/43 o habitatu fauny a flory. Cílem obou směrnic je zachování a ochrana živočišných a rostlinných druhů evropského významu a jejich životního prostoru. Podle rakouské spolkové ústavy spadají všechny záležitosti ochrany přírody pod legislativu a pravomoci spolkových zemí. Kromě závazného plnění ustanovení obou směrnic, formulovaných v řadě zákonů, jako jsou např. zákon o ochraně přírody, myslivecký zákon a zákon o rybolovu, jsou členské státy povinny vymezit jako “zvláštní chráněná území” oblasti nejvhodnější pro zachování ohrožených habitatů fauny a flory. Tyto oblasti budou tvořit celoevropskou síť “NATURA 2000”, která se má stát základnou pro udržení rozmanitosti druhů a přírodních stanovišť Evropy. Na výběru a vymezování jednotlivých oblastí, které by měly patřit do sítě “NATURA 2000”, se podílejí všechny spolkové země. Vymezování těchto oblastí je v Rakousku v kompetenci zemských vlád. Ohlášené oblasti prověřuje z hlediska odborné způsobilosti Evropská komise.

V souladu se svými pravomocemi v oblasti ochrany přírody vymezily rakouské spolkové země následující území spadající pod směrnici o ochraně ptactva a směrnici o habitatu fauny a flory (viz tab. 1 a 2).

Tab. 1 - Území vymezená Směrnicí o ochraně ptactva

Pramen: Komise EU.

Tab. 2 - Území vymezená Směrnicí o habitatu fauny a flory

Pramen: Komise EU

V současné době bylo podle daných směrnic a se zřetelem k vzájemnému překrývání ustanoveno v Rakousku 160 území, tj. 16 % území státu (126 území podle směrnice o habitatu fauny a flory a 82 území podle směrnice o ochraně ptactva). Z těchto území připadá asi 48 % na lesy, 28 % na vysokohorské alpské louky, 8 % na ostatní zemědělskou půdu, 6 % na vodní toky, 5 % na ostatní louky a pastviny, 3 % na mokřady a 2 % na ostatní plochy.

Soupis rakouských územních návrhů zahrnuje především plochy, které jsou již chráněny jako národní parky, chráněné přírodní oblasti, chráněné krajinné oblasti nebo přírodní parky. Obě směrnice počítají s využitím rozmanitých mechanismů spolupráce mezi Evropskou komisí a členskými státy. Tak byly jak ve směrnici o ochraně ptactva tak ve směrnici o habitatu fauny a flory vytvořeny speciální výbory (Výbor pro habitat, Výbor ORNIS). V těchto výborech jsou zastoupeny členské státy a Komise, přičemž má při hlasování každý členský stát k dispozici počet hlasů, který mu byl vymezen v rámci vstupní smlouvy (Rakousko má 4 hlasy).

Směrnice o habitatu fauny a flory stanoví mj. jednotlivé kroky, jak dospět k vytvoření sítě NATURA 2000. V prvním kroku mají členské státy podle kritérií daných směrnicí, předložit soupis v úvahu přicházejících území NATURA 2000. Zatímco se pro nominaci chráněného území pro ptactvo nepředepisují žádné konzultativní kroky mezi Komisí a příslušným členským státem a státem nominovaná území se automaticky stanou součástí sítě NATURA 2000, předpokládá směrnice o habitatu fauny a flory, že území “NATURA 2000” budou s konečnou platností určena až v rámci diskuse mezi Komisí a jednotlivými členskými státy. Podle příslušnosti k různým biogeografickým regionům v Evropě (existuje 5 biogeografických regionů) bude v tzv. “biogeografických seminářích” vyvíjena snaha vypracovat konečný návrh evropské sítě chráněných území “NATURA 2000” a přesně identifikovat v rámci daného seznamu “území společného významu”. Členské státy vyhlásí tato území vnitrostátním právním aktem jako tzv. “zvláštní chráněná území”.

Rakousko leží jak v alpském tak kontinentálním regionu a musí tedy sladit svá územní vymezení s řadou evropských států a rovněž tak s Komisí. Seznam území, jež náležejí k alpskému regionu, měl být schválen na evropské úrovni v roce 2000. Za kontinentální region byl diskusní proces rovněž zahájen a měl by být ukončen během roku 2001.

Jakmile bude území vybráno a schváleno jakoúzemí “společného významu”, je členský stát povinen co nejrychleji, nejpozději však do roku 2004 toto území označit jako zvláštní chráněné území. Do té doby musí spolkové země provést i příslušná legislativní opatření, což si vyžádá odpovídající změny v zákonu o ochraně přírody. Pro tato zvláštní chráněná území musí být podle čl. 6.1 směrnice o habitatu fauny a flory stanovena nezbytná opatření související s jejich ochranou, zpravidla ve formě manažerských plánů. Velká pozornost musí být věnována nejen širokému zapojení příslušných pozemkových vlastníků do přípravy těchto plánů, ale i tomu, aby bylo přesně dbáno těch cílů ochrany, které daly podnět k vymezení tohoto území. Úkolem manažerských plánů, vypracovávaných jednotlivými spolkovými zeměmi, je umožnit v souladu s cílem ochrany přírody pokračovat ve stávajícím využívání příslušného území pro účely zemědělské a lesnické výroby ale za nezbytné podmínky, že nebude ohroženo zachování druhů a životních prostorů.

V rámci EU existuje řada možností ke spolufinancování nákladů překračujících stávající předpisy o ochraně přírody. V této souvislosti poukazuje Evropská komise nejen na nástroj financování LIFE, ale speciálně na existující agrárně-ekologická opatření (např. ÖPUL) a jiná opatření financovaná ze strukturálních fondů. Na dovednosti tvůrců plánů bude tedy záviset, budou-li při vypracovávání těchto plánů realizace sítě NATURA 2000 využity na národní a evropské úrovni v maximální možné míře všechny v úvahu připadající možnosti podpory.

V rámci přípravy celoevropské sítě “NATURA 2000” čeká i ČR povinnost vymezit příslušné území podle daných směrnic. Pokud se tedy ČR nejnověji zavázala, že dokáže vytýčit “zvláštní chráněná území” evropského významu v rámci sítě NATURA 200 ještě do data svého vstupu do EU, zároveň tím odpadá potřeba žádat o přechodné období v souvislosti s realizací těchto evropských směrnic.

2 Vodní hospodářství a ochrana vod

Posuzujeme-li hydrologické poměry Rakouska velkoplošně a obecně, jsou mimořádně příznivé. Roční výše srážek činí v průměru (1961 až 1990) v přepočtu na území celého státu asi 1170 mm, což je 98 mld. m3 vody, z čehož asi 55 mld. m3 odtéká povrchovými vodními toky. Kolísání kolem těchto průměrných hodnot není v jednotlivých letech příliš velké.

Zatížení podzemních vod dusičnany

Od března 2000 je k dispozici první vyhodnocení zatížení podzemních vod nitráty za sledované období 1997/99. Hlavní výsledky získané na základě vyhodnocení “Nařízení o limitních hodnotách podzemních vod” za rok 1999 lze shrnout takto:

· snížení počtu potenciálně ohrožených oblastí podzemních vod z 32 na 27,

· snížení rozsahu ohrožených ploch z 616 000 ha na 500 000 ha.

Tab. 3 - Obsah nitrátů v Rakousku

Pramen: BMLFUW (Ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství a životního prostředí).

Vyhodnocení trendů ve vztahu k místům odběru vzorků za období 1996 až 1998, do něhož bylo zahrnuto 1587 míst měření, nevykazuje v 70 % (66,3) míst měření žádný pohyb, ve 13 % (10,4) míst měření došlo ke zlepšení a u 17 % (23,3) bylo zaznamenáno zhoršení co do obsahu nitrátů ve vodě. O příčinách snižujícího se zastoupení nejvyšších klasifikačních tříd co do obsahu nitrátů v rakouských vodách lze prozatím vyslovit pouze určité domněnky:

· obecně narůstající poznání v zemědělství, že dusíkatá hnojiva je třeba dávkovat podle potřeby;

· klesající rozsah černých úhorů v zimním období v důsledku narůstajícího významu ozimů a meziplodin;

· narůstající napojení na kanalizační síť a snížení počtu bodových zdrojů znečistění v důsledku lépe udržovaných jímek;

· rigorózní využívání nástrojů sloužících k ochraně vod a území v problémových oblastech.

První úspěchy docílené při sanaci podzemních vod nutno hodnotit opatrně. O kritériu “ohrožená” nebo “neohrožená” lokalita rozhodují často jen jednotlivá měření. Při ochraně zdrojů podzemních vod musí být první dosažené úspěchy zabezpečeny dlouhodobě a dále rozvíjeny v duchu trvale udržitelného rozvoje základů života. Vyžaduje to intenzívní úsilí zemědělců a zemědělského poradenství, dále usměrňování podpor do zemědělství, jakož i rozvoj příslušných administrativních postupů k prosazení vodního zákonodárství a principů ochrany půdy.

Obecného cíle sanace podzemních vod by mělo být v podstatě dosaženo dobrovolnými omezeními v rámci uplatnění zásad správné zemědělské praxe. Pokud by se to všude nepodařilo, musí být použity příslušné nástroje obsažené v zákonu o vodách. Prioritu mají rozhodně ty oblasti, kde se podzemní voda používá jako pitná a kde existuje zvýšené zatížení.

Vyloučení aplikace atrazinu

Vyloučení atrazinu /reziduálního herbicidu/ z výroby a aplikace podle zákona o přípravcích na ochranu rostlin vedlo ve všech oblastech k výraznému snížení výskytu atrazinu a jeho reziduí v podzemních vodách. Případ od případu zvýšený obsah atrazinu v povrchové vodě indikuje jeho nepřípustné použití.

ÖPUL 2000 jako podnět k preventivní ochraně vody

Nový ÖPUL 2000 obsahuje komplex opatření (projekty preventivní ochrany vody), který byl speciálně koncipován pro oblasti s problémy ochrany vody. Poprvé podporuje opatření, která byla cíleně navržena pro ochranu vody. Zvlášť je třeba uvést:

· zlepšení situace s cílem udržet “zelený” porost na orné půdě i v zimním období;

· vedení individuálních záznamů a bilancí dusíku podle honů;

· účast na šetřeních včetně odběrů půdních vzorků;

· zvláštní stimuly k uplatňování doporučovaných forem extenzifikace;

· účast na speciálních konzultacích atd.

Likvidace odpadní vody na venkově

I na venkově platí zásada, že svod resp. infiltrace odpadních vod jsou přípustné pouze za předpokladu, že bylo provedeno její čištění ve shodě s existujícím technickým řešením a na základě příslušného povolení. Směrnice o podporách vodního hospodářství v obcích rozhodně neznevýhodňuje likvidaci odpadních vod ve venkovském prostoru. Vzhledem k vyšším specifickým nákladům je odběr vody pro obyvatele venkova zpravidla dražší než pro obyvatelstvo žijící ve větších obcích.

Směrnice EU o nitrátech

Směrnice Rady týkající se ochrany vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů je, jak dokládá velký počet členských států, kde probíhají jednání o porušování smlouvy, mimořádně obtížně realizovatelná. Zásadními formálními požadavky směrnice jsou:

· sledování ohrožených území (tj. území s obsahem dusičnanů nad 50 mg/l v podzemních a povrchových vodách);

· vypracování pravidel “zásad správné zemědělské praxe”;

· vypracování akčního programu.

Ke stěžejním požadavkům, týkajícím se jak zásad správné zemědělské praxe tak akčních programů bránících znečisťování vody nitráty, patří především:

· zákaz hnojení statkovými hnojivy na zasněžené a zmrzlé půdě;

· stanovení dostačující minimální uskladňovací kapacity pro statková hnojiva, aby mohlo být překlenuto období, po jehož dobu platí zákaz hnojení (podle představ Evropské komise je to pro Rakousko minimálně 6 měsíců);

· orientace hnojení na rovnovážný stav mezi potřebou živin pro rostliny a disponibilností dusíku z hnojiv a půdy;

· omezení dávky statkového hnojiva na 170 kg čistého dusíku na ha a rok.

Graf 1 - Vývoj kvality podzemních vod (obsah nitrátů) v Rakousku

Počet případů překročení prahové hodnoty v poměru k celkovému počtu odebraných vzorků (limit = 45 mg/l)

Pramen: BMLFUW

Rakouský akční program byl na bázi §55b novely zákona o vodách z roku 1999 uveřejněn 29. 9. 1999 v Úředním věstníku jako program, jehož zohlednění je ve veřejném zájmu, s účinností od 1. 10. 1999.

Tab. 4 - Plochy vhodné ke hnojení v Rakousku

Pramen: BLF; Strukturální šetření v zemědělství

Realizace směrnice o nitrátech v souladu s jejími požadavky na celoevropské úrovni má přispět ke zlepšení konkurenceschopnosti rakouské, v mezinárodním srovnání spíše extenzívně vedené živočišné výroby. Podle této směrnice se omezuje užívání statkových hnojiv na 170 kg čistého dusíku v přepočtu na hektar a rok (rakouský průměr je cca 50 kg N na 1 ha plochy vhodné k hnojení!). Toto omezení povede k tomu, že se buď zvýší náklady spojené s vyskladňováním vyprodukovaných statkových hnojiv nebo se budou muset snížit stavy zvířat v zemích s vysokou intenzitou chovu. Současně by se tím mělo docílí větší nákladové vyrovnanosti mezi jednotlivými státy. Právě proto Rakousko zaujímalo velmi rezervovaný postoj vůči všem pokusům členských států, které se snažily změkčit zadání směrnice, která měla zabránit problémům souvisejícím s vysokými stavy zvířat.

Budoucí rámcová směrnice EU o vodě

Budoucí rámcová směrnice EU o vodě shrne dosavadní pravidla EU za sektor vodního hospodářství a postaví je na novou, ekologicky orientovanou konsistentní základnu. Cílem je dosáhnout na všech vodních zdrojích (povrchové i podzemní vodě) v průběhu nastávajících 16 let, tzv. “dobrého stavu”.V rámcové směrnici o vodě jde především o:

· komplexní sledování vody na bázi celé spádové oblasti od pramene až k moři,

· v celoevropském měřítku o co nejjednotnější, koordinovaný postup,

· zapojení veřejnosti do plánovacích a rozhodovacích procesů.

Členské státy jsou povinny:

· předložit nezbytná opatření nutná k dosažení “dobrého stavu”,

· vypracovat resp. přizpůsobit vždy po 6 letech tzv. plány obhospodařování povodí, které mají mj. seznámit veřejnost se současným stavem hospodaření s vodou, rozsahem zatížení a přijímanými opatřeními směřujícími k dosažení požadovaného stavu.

Rakousko dospělo díky přísnému zákonu o vodách k vysoké úrovni ochrany vod. Vzhledem k vysoké úrovni ekologického vědomí rakouského obyvatelstva a v zájmu toho, aby se v evropském srovnání zabránilo deformacím v konkurenceschopnosti následkem rozdílů v úrovni ochrany vody, pracuje Rakousko na náročném dopracování připravované novely směrnice.

Rakouská spolková vláda se ve svém vládním programu přiznává, že v případě vodních zdrojů nesouhlasí se změnou způsobu rozhodování v Radě EU formou kvalifikované většiny. Vnitrorakouská ustanovení zákona o vodách (ekologie, práva třetího) i tak značně omezují možnost transferu vody. Navíc neuvádí nová rámcová směrnice o vodě žádný způsob, jak garantovat transfer vody.

Využití kalů v zemědělství

Spolehlivé zhodnocení resp. likvidace kalů je důležitou součástí čistění odpadních vod a tím ochrany vod. V současné době se používá pro zemědělské účely zhruba jedna čtvrtina v Rakousku vznikajících komunálních kalů, resp. 10 % všech kalů. Některé spolkové země vyvíjejí značné úsilí o zlepšení kvality kalů; jde o to, zabránit průniku případných škodlivin do vody a zemědělské kaly zužitkovat na vysoké kvalitativní i kvantitativní úrovni.

V souladu se zásadami Evropské komise a zemskými zákony vydanými ke zužitkování kalů v rámci národních pravomocí zastává Spolkové ministerstvo pro zemědělství, lesní a vodní hospodářství a životní prostředí názor, že možno počítat s návratem kalů do přírodního koloběhu látek jedině tehdy, jedná-li se o kaly nejvyšší kvality, jsou-li vyjasněny otázky odpovědnosti a existuje účinný kontrolní systém. Tento postup je i z národohospodářského hlediska považován za účelný.

3 Rakouský program ekologického a extenzivního zemědělství, šetřícího životní prostředí (ÖPUL)

ÖPUL je zkratkou komplexu opatření zaměřených na agroenvironmentální programy a volně přeloženo se jedná o tzv. “Rakouský program ekologického a extenzívního zemědělství, šetřícího životní prostředí”.

Celý tento projekt, který Rakousko připravovalo s předstihem před vlastním vstupem do EU, byl koncipován tak, aby působil pokud možno celoplošně, garantoval širokou účast většiny rakouských farmářů na těchto programech a ve svých důsledcích umožňoval čerpat maximum prostředků ze společných fondů.

Je důležité si uvědomit, že to byli především rakouští agrární ekonomové, kteří dokázali s předstihem definovat cíle a úlohu agrárního sektoru v rámci “Evropského modelu zemědělství” a včas reagovat na měnící se podmínky domácího i světového agrárního trhu. Koncepce multifunkčního, celoplošného a ekologicky orientovaného zemědělství, využívající postupy hospodaření citlivé vůči životnímu prostředí, představuje konkrétní reakci na danou situaci a umožňovala adekvátně reagovat na základní myšlenkové proudy, které počátkem 90. let formulovaly další východiska SZP.

ÖPUL je reakcí Rakouska na Nařízení EU č. 2078/92, které ukládá členským státům EU povinnost rozvinout programy, v nichž budou zemědělci honorováni za způsoby hospodaření, šetrné k životnímu prostředí.

Citované nařízení sleduje tři rozhodující cíle, a to:

· podpořit všechny programy, které směřují ke zlepšování životního prostředí;

· utlumit cestou extenzifikace nabídku především v těch oblastech, kde je agrární trh v dlouhodobé nerovnováze;

· zabezpečit přiměřené důchody ekologicky hospodařícím zemědělcům.

Účast na těchto programech je dobrovolná a je spojena se značnou finanční podporou z Evropského fondu zemědělské garance a orientace (EAGGF). Zpravidla se hradí polovina předpokládaných nákladů a v případě “Cílové oblasti 1” je možné spolufinancování až do úrovně 75 % deklarovaných nákladů.

Na rozdíl od některých jiných zemí EU, které nabízejí své programy ochrany životního prostředí jen pro některé ekologicky citlivé oblasti, byl při konstrukci rakouského programu ochrany životního prostředí zvolen integrální, horizontální postup, jehož cílem je celoplošné zapojení rakouského zemědělství do tohoto programu. Program životního prostředí má dvě části:

· Část A: Celostátní opatření nabízená pro Rakousko celkem

· Část B: Opatření nabízená jen v některých spolkových zemích.

V průběhu let 1995 až 1999 došlo k následujícímu vývoji při formování jednotlivých opatření:

ÖPUL 95 obsahoval 25 opatření a dalších doprovodných opatření. Mimo to umožňoval spolkovým zemím zabývat se podrobněji některými speciálními regionálními záležitostmi. Obecná východiska pro účast na programu ochrany životního prostředí byla následující:

· Půda se musí nacházet v Rakousku.

· Žadatel o podporu se zaváže, že bude podnik a půdu, která má být zahrnuta do programu, obhospodařovat předepsanými způsoby po dobu 5 let, v případě opatření "Krajinné prvky a plochy vhodné pro rozvoj biotopů" po dobu 20 let.

· Zemědělský podnik musí vykazovat následující minimální výměry:

· 0,5 ha z.p. u podniků, které vykazují min. 0,25 ha speciálních plodin nebo léčivých rostlin celkem,

· 2,0 ha z.p. u všech ostatních plodin.

· Minimální plocha účasti na programu činí u většiny opatření 0,3 ha.

· Platí následující horní limity prémií vyplácených v rámci jednotlivých opatření ÖPUL v přepočtu na 1 ha:

·

Tato regulace se netýká opatření “Krajinné prvky a plochy vhodné pro rozvoj biotopů”.

· Žadateli může být poskytnuta podpora jedině v případě, že částka podpory činí minimálně 2 000 ATS (spodní limit podpory).

Velký zájem o tyto programy spolu s vysokými finančními nároky na podpory si v roce 1996 vynutily přechodné zastavení přijímání dalších účastníků a došlo k úpravě některých opatření.

Na podzim roku 1997 byl Rakouskem sjednán modifikovaný “ÖPUL 98” s platností až do roku 2002. Toto neočekávané přečerpání plánovaných zdrojů Rakouskem pak následně vedlo EU k rozhodnutí, že v případě vyčerpání disponibilních finančních prostředků bude další přístup do programu zastaven.

Od roku 1998 je v platnosti druhý rakouský program pod označením "ÖPUL 98" Při koncipování tohoto programu byly využity zkušenosti získané z realizace ÖPUL 95, resp. důležité závěry z průběžných hodnocení. Poslední úpravou rakouského programu ekologického a extenzivního zemědělství šetřícího životní prostředí je ÖPUL 2000, který vstoupil v platnost 1. 1. 2001 a byl koncipován v souladu s novým Nařízením Rady č. 1257/99.

Do ÖPUL 98 byla z ÖPUL 95 beze změny převzata část B, ale důležité změny se týkaly části A (celostátně platná opatření). Některé významnější změny ÖPUL 98 proti ÖPUL 95:

· Byl zrušen stop stav z roku 1996 a uvolněn vstup do programu pro další zájemce s výjimkou některých specificky zemských opatření. Rovněž je možný přestup z ÖPUL 95 do ÖPUL 98.

· Prémiová degrese v závislosti na velikosti podniků, která zatím platila jen pro opatření týkající se stabilizace osevních postupů, platí v rámci celého programu. Podnikům je poskytována nekrácená částka podpory za prvních 100 ha. Od 101 do 300 ha se prémie krátí na 85 %, od 301 do 1000 ha na 75 % a od 1001 ha na 65 %. Pro biopodniky se počítá s nižší degresí, srážky jsou jen poloviční.

· Byla zajištěna 50% účast EU na financování rakouského ÖPUL (v případě Burgenlandu 75%); kofinancování EU je garantováno jak pro ÖPUL 95 tak pro ÖPUL 98. Proti kofinancování vymezenému ve smlouvě o připojení Rakouska do EU ve výši 175 mil. ECU to znamená navýšení o cca 90 až 95 mil. ECU ročně.

Důležité změny provedené u jednotlivých opatření ÖPUL:

· Elementární (základní) podpora: Elementární podpora je taková, která se v ÖPUL 98 poskytuje jen v kombinaci s dalším celoplošným opatřením, resp. s opatřením zaměřeným na ochranu přírody. Dále je závazné založení krajinných prvků v rozsahu 2 % pro podniky o rozloze nad 20 ha orné půdy a pastvin a s podílem pastvin do 5 %. Všechny podniky jsou povinny dodržovat doporučené přiměřené dávky hnojiv. Prémie za louky a pastviny byla zvýšena a odstupňována v závislosti na stavech hospodářských zvířat (tj. zvířat, jimž jsou zkrmována objemná krmiva).

Změny související se stabilizací osevního postupu:

· Vyplácejí se následující prémie/ha na celý rozsah orné půdy (s vyloučením půdy ponechané v klidu): U l. stupně 500 ATS/ha, u 2. stupně 800 ATS/ha a u 3. stupně 1 200 ATS/ha. To znamená, že bylo upuštěno od diferencovaného vyplácení prémií za tzv. "zelené" a "nezelené" plochy.

· Přirážka 400 ATS/ha na mulčované plochy resp. za bezorebné způsoby setí (přímý výsev).

· Místo pevně vymezeného období, během kterého je třeba zachovat "zelený" porost, se nabízí volba ze tří variant: letně/podzimní "zazelenění" s možností zaorávky porostu nejdříve od 1. prosince; u vymrzajících plodin podzimní/zimní "zazelenění" se zaorávkou nejdříve od 15. února a u mrazuvzdorných plodin podzimní/zimní "zazelenění" se zaorávkou až od 1. března.

Navrhované varianty mají za cíl zvýšit ekologickou účinnost opatření.

Pro extenzívní pěstování obilovin platí v ÖPUL 98 následující závažné inovace:

· Místo fixního seznamu odrůd se stanoví pro osiva konkrétní kritéria. U ovsa jsou přípustné všechny odrůdy bezpluchého (nahého) ovsa, u pšenice všechny odrůdy s výjimkou skupin konzumní pšenice A1 - A4, u ječmene všechny odrůdy sladovnického ječmene a u žita všechny odrůdy chlebového žita. Podle těchto kritérií se každoročně aktualizuje seznam povolených odrůd.

· Do programu se nově zahrnují špalda a pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum).

· Limity hnojení se snižují u pšenice z maximální dávky 130 kg dusíku/ha na max. 120 kg/ha, u žita ze 130 kg/ha na 90 kg/ha a u ovsa z 80 kg/ha na 70 kg/ha.

· Prémie je stanovena ve výši 2 000 ATS/ha.

· U podpor poskytovaných na plochy jednoznačně určené k extenzívnímu využití, jmenovitě ve formě luk a pastvin, se zpřísňují podmínky účasti, tj. na těchto plochách nedochází k aplikaci snadno rozpustných průmyslových hnojiv a je upuštěno od celoplošně provozované chemické ochrany rostlin.

· Účast je napříště možná teprve tehdy, je-li do programu zapojeno nejméně 50 % plochy luk a pastvin. Prémie se nemění a zůstává na úrovni 1 600 ATS/ha.

· Výplata II. stupně prémie ve výši 1 800 ATS/ha je možná jen při zapojení minimálně 70 % plochy luk a pastvin do programu.

V roce 1998 byla v souladu s administrací programu vypracována další obsáhlá hodnotící zpráva za ÖPUL 95. Tato zpráva byla schválena 18. 12. 1998 evaluační radou a v lednu 1999 předložena Komisi EU. Výsledky hodnocení slouží dalšímu rozvíjení příslušného aktualizovaného programu, označovaného ÖPUL 2000 (nabyl plné účinnosti 1. 1. 2000). Z mnoha návrhů ke zlepšení programu uvádíme z hodnotící zprávy tři příklady:

· Opatření vztahující se na podnik a druh plodiny byla rozšířena na úkor opatření vztahujících se na jednotlivé konkrétně vymezené plochy.

· U opatření integrované výroby byly přepracovány a upřesněny aplikační směrnice a bylo přihlédnuto k novým aktuálním poznatkům v dané oblasti. Prémie byly nově přepočteny a sníženy.

· U opatření směřujících ke stabilizaci osevního postupu byl zvýšen minimální podíl "zelených" ploch z 15 na 20 %, přičemž prémie za dlouhodobě vyšší podíl "zelených" ploch byla zvýšena.

Od roku 1995 do roku 1999 bylo zemědělcům vyplaceno v rámci programu ÖPUL celkem 37,8 mld. ATS (v přepočtu na Kč a rok se jednalo o 18,9 mld. Kč). Ze společné pokladny EU pocházelo na financování 18,4 mld. ATS. Z rakouských zdrojů byly prostředky vyplaceny v poměru 60 : 40, tzn. na spolkové úrovni 11,6 mld. ATS a na zemské úrovni 7,8 mld. ATS. Od vstupu do EU je ÖPUL pro rakouské zemědělství nejdůležitějším podpůrným opatřením. Podíl prémií vyplácených v rámci tohoto programu ochrany životního prostředí na celkových přímých platbách do zemědělství vzrostl v roce 1999 na 41 % ve srovnání s necelými 30 % v roce 1995.

V roce 1999 bylo vyplaceno zemědělcům v souvislosti s účastí na programu ÖPUL 7,67 mld. ATS ( do této částky je zahrnut doplatek cca 0,17 mld. ATS za předchozí roky). Počet podniků zúčastněných na programech ÖPUL (viz tab. 5) dosáhl cca 164 576, tedy 73 % celkového počtu zemědělských podniků se zemědělskou půdou (na bázi posledního strukturálního šetření z roku 1997). Odečteme-li malé podniky (pod 2 ha, cca 40 000 podniků), které se na základě ustanovení o minimální výměře (2 ha z.p.) nemohou na programu podílet, dospějeme k 88% účasti podniků na příslušných programech. Průměrná výše podpory v přepočtu na podnik činila v roce 1999 zhruba 46 100 ATS (cca 115 250,- Kč).

Plochy zahrnuté do programu ochrany životního prostředí (součet ploch, za které byly vyplaceny elementární podpory a ploch určených ke zkrmení pastvou na horách) představují 2,9 mil. ha, což je 86 % celkové výměry z.p. Rakouska (viz tab. 1). Vztáhneme-li plochu půdy, zahrnutou do programu ÖPUL pouze na z.p. zahrnutou do souboru dat sledovaných v rámci IACS (cca 3,1 mil. ha) zvýší se plocha obhospodařovaná podle směrnic ÖPUL na 91 %. Při tak vysoké účasti na programu ochrany životního prostředí zaujímá Rakousko v Evropě první místo.

Jednotlivá opatření ÖPUL vztahující se k roku 1998 a 1999 jsou shrnuta v tab. 6.

"Základní podpora" je jak z hlediska plochy, tak co do objemu vyplacených prémií nejčastěji využívaným opatřením. Následuje podpora z titulu "Stabilizace osevních postupů". V roce 1999 se dále zvýšila účast na opatřeních "Biologické způsoby hospodaření" a "Nepoužívání provozních prostředků zvyšujících výnos v rámci celého podniku". K dalším významným opatřením týkajícím se horských oblastí patřísečení svažitých ploch a horských luka provozování almského způsobu hospodaření v extrémních vysokohorských polohách. V oblastech vhodných pro rostlinnou výrobu to jsou kromě již zmíněných opatření v rámci tzv. základní podpory a stabilizace osevního postupu při provozování extenzívních forem pěstování obilovin různá opatření týkající se vyloučení aplikace průmyslových hnojiv a přípravků na ochranu rostlin na jednotlivých honech. Sedm opatření ÖPUL se podílí 77 % na celkovém objemu prémií vyčleněných pro tento program.

Ve snaze poskytnout čtenáři pokud možno komplexní informaci, shrneme si v následujícím textu základní charakteristiky čtyř rozhodujících podpůrných opatření, jejichž prostřednictvím plyne rozhodující objem podpor do rakouského zemědělství.

1. Tzv “základní podpora”:

V roce 1999 bylo na tyto účely vynaloženo takřka 1,4 mld. ATS, což představuje 18 % všech podpor vyplacených v rámci programu ÖPUL98. Tímto opatřením bylo podpořeno 64 % zemědělské půdy Rakouska.

Základní podmínky účasti:

a. Získání této v principu plošné podpory je vázáno na podmínku účasti v jednom z 15 dalších jmenovitě uváděných opatřeních ÖPUL (uplatnění biologických způsobů hospodaření; vyloučení aplikace provozních prostředků zvyšujících výnosy; integrované ovocnářství, vinařství, zelinářství a okrasné zahradnictví; stabilizace osevních postupů; extenzivní pěstování obilovin, vyloučení aplikace lehce rozpustných průmyslových hnojiv a plošné chemické ochrany rostlin na loukách a pastvinách, poskytnutí ploch pro ekologické účely atd.);

b. limitovaná hustota zvířat, max 2, VDJ/ha z.p.;

c. zachování ploch pastvin;

d. dodržování principů správného hnojení;

e. zachování, resp. zakládání krajinných prvků, úhorů nebo ploch v rámci opatření v celkovém rozsahu min. 2 % o.p. podporovaného podniku:

· péče o ekologicky cenné plochy,

· krajinné prvky a plochy k získání biotopů při 20 letech vyřazení z procesu obhospodařování,

· vybrané plochy pro ekologické účely v rámci set-aside.

Výše podpor: 500,- ATS/ha orné půdy; 650,- ATS/ha speciální kultury; na vícesečné louky a kulturní pastviny se počítá s 900,- ATS/ha při hustotě 0,15 až 0,50 VDJ/ha z.p., s 1 110,- ATS/ha při hustotě 0,50 až 1,40 VDJ/ha z.p. a s 900,- ATS/ha při hustotě 1,40 až 2,00 VDJ/ha.

Obdobně, podle hustoty zvířat jsou stanoveny podpory za ošetřování jednosečných luk, pastvin a horských sečných luk při nižší sazbě 500,- ATS/ha, resp. 700,- ATS/ha.

2. Stabilizace osevních postupů:

V roce 1999 bylo na tyto účely vynaloženo 1,3 mld. ATS, tj. 17,4 % všech podpor vyplacených v rámci ÖPUL98. Tyto podpory se týkaly 31 % zemědělské půdy Rakouska.

Základní podmínky účasti:

a. Na veškeré o.p. podniku mohou obiloviny včetně kukuřice zaujímat max. 75 % podíl.

b. Dodržení stabilizačních podmínek, tj. určitého podílu zapojených porostů v rámci o.p. Výše podpory je konstruována v závislosti na délce zapojení porostu (varianty a, b, c) a konkrétní datum uvádí, kdy je možno porost zaorat. Jedná se o mrazuvzdorné zelené porosty, žito sklízené na zeleno, nově založené louky apod.

Výše podpory: při min. 15 % zapojení porostu na o. p. 500,- ATS/ha,

při min. 25 % zapojení porostu na o. p. 800,- ATS/ha a

při min. 35 % zapojení porostu na o. p. 1200,- ATS/ha.

Je vyplácen příspěvek ve výši 400,- ATS/ha při výsevu do mulčovací vrstvy nebo při přímém výsevu.

3. Biologický (ekologický) způsob hospodaření:

V roce 1999 činila tato podpora 913 mil. ATS, tj. 12 % všech podpor vyplacených v rámci ÖPUL 98. Tímto způsobem se hospodařilo na necelých 8 % zemědělské půdy.

Podmínky účasti:

dodržovat Nařízení Rady č. 2092/91, déle “Rakouský potravinový kodex”, nehnojit lehce rozpustnými průmyslovými hnojivy, vyloučena aplikace agrochemikálií, nehnojit čistírenskými kaly (včetně kompostovaných), omezení stavů zvířat do max. hranice 2,0 VDJ/ha z.p. a řada dalších podmínek

Výše podpory:

4500,- ATS/ha o.p.; 3000,- ATS/ha luk a pastvin; 6000,- ATS/ha ploch zeleniny; 10 000,- ATS/ha vinic, produkčních ovocných sadů, zahradnických ploch, ovocných školek a chmelnic.

4. Extenzivní obilnářství:

V roce 1999 bylo na tyto účely vynaloženo 621 mil. ATS, tj. více než 8 % všech podpor.

Podmínky účasti:

vyloučena aplikace růstových regulátorů, zákaz hnojení čistírenskými kaly, stanoveny max. dávky dusíku na ha plodiny (včetně N ve statkových hnojivech); nutná evidence o spotřebovaných hnojivech, přípravcích ochrany rostlin a některé další.

Výše podpory:

2000,- ATS/ha dané obiloviny (oves, pšenice, špalda, ječmen, žito), přičemž podporu lze vyplatit jen max. na 40 % stávající plochy o.p. v podniku.

Tab. 5 - Účast podniků na programu ÖPUL v jednotlivých letech

1. Zahrnuje všechny podniky s platným závazkem.

2. Vypočteno z ploch, za které byly vyplaceny základní podpory a ploch určených ke zkrmení ve vysokohorských polohách; od roku 1997 se již neuvažují plochy uvedené do klidu.

3. Platby přihlížejí ke všem pohledávkám a doplatkům i za minulé roky.

Pramen: AMA, výkaz k 31.12. 1999.

Tab. 6 - Program ÖPUL - celkový přehled

1) Sumarizace u ploch není možná z důvodů vícečetné účasti v programech.

2. Včetně příspěvku na kontrolu (1998: 78,7 mil. ATS, 1999: 79,9 mil. ATS.

3. Pod tímto titulem jsou shrnuta jednotlivá, na konkrétní (dílčí) plochy se vztahující opatření ve prospěch ekologických postupů a s omezujícím vlivem na růst produkce. (V1 až V5).

4. Plocha krmiv vypočtená na základě VDJ.

Graf 2 - Struktura programu ÖPUL v roce 1999Prémie vyplacené podle jednotlivých opatření v roce 1999 v celkové výši 7 586 mil. ATS

Shrnující poznámky

Posun v řešení problémů souvisejících s ochranou životního prostředí nutno odvozovat od poznání, že základním východiskem našeho dalšího postupu se musí stát komplexní pohled na celou tuto složitou problematiku. Základní filozofický přístup musí doznat základní změny v tomto smyslu, že hospodářské nástroje včetně všech následných podpůrných opatření musí být nastaveny tak, aby směřovaly k odstraňování příčin a nikoliv pouze k řešení důsledků. Nemělo by se prvotně jednat o nástroje směřující k zpoplatňování škod způsobených na životním prostředí, ale konstrukce politik, napomáhajících řešení příčin existujícího špatného stavu. Tento komplexní, nadresortní přístup je naprosto nutný i proto, že v řadě případů lze jen velmi podmíněně identifikovat původce škod. Zásadně jde o poznání, že společným cílem je volba co nejefektivnějšího postupu jak dospět ke zkvalitnění životního prostředí s vědomím, že EU nám nabízí prostřednictvím účasti v různých environmentálních programech účinnou pomoc.

Zároveň je však nutno velmi přesně analyzovat v jakém směru jsou ze strany EU nastavena pravidla, tj. kde je spatřováno těžiště pomoci. EU definuje své priority již řadu let ve prospěch ochrany životního prostředí, minimálně od počátku 90. let, ale v posledních letech prezentuje zásadní axiom, že hodlá podporovat ze společných zdrojů především a v dlouhodobějším horizontu převážně opatření napomáhající řešení ekologických problémů.

Je zřejmé, že se rakouští ekonomové dokázali poučit z nastavených pravidel a připravili se značným předstihem před ostatními zeměmi takový agroenvironmentální program, který je zacílen na základní priority EU, umožňuje masivní účast zemědělců na desítkách podpůrných opatření a v neposlední řadě až neúměrně vysokou participaci na výdajích EU ve prospěch ochrany životního prostředí.

K tomu, aby bylo možno skutečně významně participovat na finančních zdrojích EU, musela být zvolena celá paleta různých opatření v zásadě celoplošné povahy, navíc koncipovaných tak, aby neohrožovaly SZP tvorbou agrárních přebytků.

Zásadní váha byla dána faktorem “VODA”, takže převážná většina podpůrných opatření v rámci programu ÖPUL směřuje k ochraně vodních zdrojů. Přirozeným důsledkem této volby byla skutečnost, že realizace zvolených opatření má za následek posílení extenzifikačních faktorů rozvoje rakouského zemědělství. Opatření zacílená ve svých důsledcích na ochranu vody (snížené hnojení, boj proti erozi, stabilizace osevních postupů “ozeleňováním”, ekologicky šetrné způsoby obhospodařování půdy v rámci biologického zemědělství, limity stavů zvířat apod.) byla také plně akceptována bruselskou administrativou.

Problém vody v rámci předvstupních jednání je navíc v souvislosti s náročnými ekologickými normami natolik zásadní, že si nárokuje nejdelší přechodné období. Přestože zásobování vodou včetně zajištění přístupu k pitné vodě je především komunálním problémem je nepochybné, že je spjat s komplexem opatření směřujících ke zlepšování čistoty vody, přičemž resortu zemědělství přísluší vysoká míra spoluodpovědnosti za udržení kvality vody.

Jestliže požadavek EU vybavit všechny obce nad 2000 obyvatel čističkami odpadních vod a garantovat čistotu vody takovým způsobem, že budou v pitné vodě preventivně monitorovány všechny potenciálně možné znečišťující látky je natolik náročný a tedy řešitelný až po uplynutí přechodného období, pak je problém sníženého vyplavování dusičnanů z půdy do vody a plnění limitu na vypouštění škodlivin (zejména těžkých kovů), ale i dalších látek do vody zvládnutelný bez uplatnění přechodného období a za plné účasti zemědělských výrobců.

Z výše uvedeného vyplývá, že navýsost komplexní opatření směřující ke zlepšování čistoty vody představují nejen významnou ekologickou prioritu, ale dovolující celoplošně podporovat všechny ty výrobce, kteří na programech ochrany vody participují. V návaznosti na rakouský program ÖPUL lze i přes jisté zjednodušení konstatovat, že rakouští zemědělci jsou prakticky celoplošně podporováni v souvislosti s řešením ochrany vod.

Jak již bylo konstatováno, velkým environmentálním tématem s nejužší vazbou k zemědělství je problém čistoty povrchových a podzemních vod. Proto je tak velká pozornost věnována abiotickému faktoru “voda”, proto je tak naléhavě požadováno plnění nitrátové směrnice a proto také jednotlivé vyspělé země věnují mimořádnou pozornost čistotě vody a navrhují celou řadu velmi konkrétních postupových kroků jak ke zvýšení čistoty vody dospět. Zemědělství je jedním z důležitých bodových zdrojů znečišťování vodních zdrojů a není v tomto negativním působení jediným odvětvím s prokázanou tvorbou záporných externalit, přesto ale tím, že působí celoplošně, je “nejvýznamnějším” nositelem plošného znečištění.

Z přijaté směrnice k ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (tzv. “nitrátová směrnice”) vyplývá jasný parametr, že obsah nitrátů ve vodách by měl být nižší než 25 mg/l vody a nesmí překročit hranici 50 mg/l. Daná směrnice předpokládá průběžně monitorovat rozsah ploch, kde je voda již znečištěna a kde její znečištění vlivem zemědělských aktivit hrozí. Prozatím je rozsah tzv. “zranitelných oblastí” v ČR orientačně odhadován na jednu čtvrtinu rozsahu zemědělské půdy, ale není vyloučeno, že po upřesnění dosáhne výměra zasažených ploch až 50 % rozsahu z.p..

V souvislosti s tím, že ČR je rozvodím celé řady evropských řek a EU je v největší možné míře připravena napomáhat členským zemím v úsilí po zlepšování kvality vod, nabízí se ČR mimořádná příležitost po vzoru rakouského ekologického programu.

Prakticky by se jednalo o to, poněkud pootočit priority české agrární politiky směrem k zesílené ochraně životního prostředí ve shodě s nejnovějšími strategickými záměry EU. Z návrhu budoucí rámcové směrnice EU o vodě vyplývá, že zlepšování kvality vody zůstává v prioritním zájmu EU. V rámci již zmiňovaného úkolu komplexně sledovat vodní toky na bázi celé spádové oblasti od pramene až k moři lze očekávat, že vstřícná reakce české strany na danou prioritu nalezne v orgánech EU nejen kladnou odezvu, ale i finanční podporu.

V případě této nanejvýš závažné negativní externality se strategickým významem z hlediska zdraví populace, je zásadní otázkou dešifrovat původce znečištění.V tomto smyslu je úkolem konkrétních orgánů a ostatních zainteresovaných majících v náplni sledování čistoty vod, pomoci v zásadní identifikaci nositelů znečišťování vod, aby je bylo možno volat k odpovědnosti a následně i k úhradě škod způsobených na životním prostředí.

Těmto sankcím musí ale předcházet celá řada opatření, napomáhající tendenci postupně snižovat škody způsobené přírodě v důsledku nerozvinutého ekologického vědomí předchozích generací. A proto také zdroje z EU a jednotlivých členských zemí budou směřovány ještě větší měrou do programů ochrany životního prostředí. Zároveň je nám dáván i nepřehlédnutelný signál, že daňoví poplatníci si jsou ve vyspělých zemích vědomi své generační odpovědnosti a připraveni vynaložit značné zdroje k nápravě kritického stavu.

Narůstající problémy s udržením potravinové bezpečnosti (ve smyslu zdravotní nezávadnosti potravin a food safety) jsou zatím posledním vážným varováním, že existující formy provozování nejrůznějších aktivit ať již v rámci zemědělství či mimo něj jsou nepřehlédnutelnou hrozbou.

V tomto smyslu zejména poslední vystoupení zemědělského komisaře Fr. Fischlera jsou adresována nejen členským zemím, ale i ZSVE, kde dimenze těchto problémů je zřejmě ještě větší. Především nově vstupujícím zemím je jasně signalizováno, že stále ještě existující formy “socialistické velkovýroby” jsou velkou neznámou z hlediska výše uvedených skutečností a že právě v souvislosti s jejich řešením můžeme očekávat značnou vstřícnost ze strany EU. V “Agendě 2000” se konstatuje zcela zřetelně zásadní posun v dimenzování základní výdajové struktury podpor, tj. odklon od nástrojů regulujících agrární trhy k nástrojům environmentální povahy. Zřetelně se formuje druhý, tj. agroenvironmetální nosný sloup SZP, kde se do budoucnosti počítá s dělbou zdrojů v poměru 20 : 80 ve prospěch ekologických opatření, tj. prakticky s opačným poměrem, než jak tomu bylo doposud.

Konkrétní způsob formování různých environmentálních opatření lze v zásadě pochopit pečlivou analýzou existujících ekologických programů fungujících v zemích EU, ve kterých se stále větší naléhavostí akceptují principy degresivního poklesu podpor v návaznosti na velikost podniku, resp. stavy hospodářských zvířat.

Existující podniková struktura v zemědělství ČR - posuzována z hlediska ekologických podpor financovaných ze zdrojů EU - určitě dále ztratí na své přitažlivosti, tj. ČR při získávání podpor strukturovaných z hlediska velikosti podniku zaznamená ztráty. Naopak ale lze očekávat, že speciální programy zacílené např. k poklesu koncentrace zvířat a mnohé další mohou znamenat významný finanční přínos.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, ale zejména s přihlédnutím k možnosti čerpat zdroje ze společné pokladny EU a podpořit rozvoj venkova, možno považovat formu individuálního podnikání za nejlépe odpovídající z hlediska udržení základních funkcí venkova, zvelebení krajiny a vytvoření předpokladů pro zvýšení příjmů z turistiky a zejména snížení negativních dopadů zemědělství na jednotlivé složky životního prostředí.

Nejvyšší prioritou nejsou již opatření směřující k regulaci agrárního trhu, ale prioritou zásadní jsou všechna ta opatření, která povedou k rozvoji multifunkčního zemědělství a mající za cíl zlepšit životní prostředí v kulturní krajině. V žádném případě zde nevystačíme s úzce resortními přístupy. Další posun lze spatřovat jen ve společném úsilí všech zainteresovaných resortů dospět k takové strategii, která by vedla k řešení nejzávažnějších problémů s pokud možno největší podporou ze zdrojů EU.