80 LET LESNICKÉHO VÝZKUMU V ČESKÝCH ZEMÍCH

Několik poznámek k vývoji organizace a úkolům výzkumu v historii II. část: 1948 - 2001

(str. 86)

Ing. Jarmila Cikánková - VÚLHM Jíloviště - Strnady

POLITICKÉ ZMĚNY A REORGANIZACE VÝZKUMU

Po roce 1948 překonal lesnický výzkum několik velmi výrazných reorganizací, které přímo souvisely s měnící se politickou a společenskou situací ve státě. K 1. lednu 1951 se z rozhodnutí Ministerstva zemědělství všechny lesnické výzkumné ústavy sloučily do jednoho resortního ústavu s názvem Výzkumný ústav pro lesní výrobu se sídlem v Praze, s pobočkou v Banské Štiavnici. Paralelně s tím zřídil národní podnik Československé lesy a statky pět sektorových výzkumných ústavů: Ústav pro pěstění lesů, semenářství a školkařství v Opočně; Výzkumný ústav myslivosti na Zbraslavi; Výzkumný ústav rašelinářský v Hoře sv. Šebestiána; Výzkumný ústav pro hospodářskou úpravu lesa v Bratislavě; Vý-zkumný ústav pro mechanizaci lesního hospodářství v Oravském Podzámku. Ve stejném roce vyvrcholil tlak na vystěhování výzkumných ústavů lesnických a zemědělských z Prahy. Vý-zkumná pracoviště se postupně přestěhovala do rekonstruované budovy ve Strnadech. Dne 1. září 1951 vzniklo samostatné Ministerstvo lesů a dřevařského průmyslu (MLDP) a lesnický výzkum byl z kompetence Ministerstva zemědělství převeden do nového resortu. Výzkumné ústavy se opět reorganizovaly. K 1. dubnu 1952 vznikly tři samostatné lesnické výzkumné ústavy. Prvním z nich byl Výzkumný ústav lesního hospodářství ve Zbraslavi - Strnadech s pobočkou v Banské Štiavnici, jehož ředitelem byl jmenován dr. Ing. Květoň Čermák. K tomuto ústavu se přičlenila rovněž Výzkumná stanice v Kostelanech a stanice v Hnojníku, tedy reorganizovaný a přestěhovaný Výzkumný ústav rašelinářský, a dále Pokusné lesní závody v Opočně a na Zbraslavi. Druhým byl Výzkumný ústav mechanizace lesního průmyslu v Oravském Podzámku, který vedl Ing. Rudolf Jandel. Původní sektorový Ústav myslivosti byl ke stejnému datu přetvořen ve Výzkumný ústav myslivosti a lesnické zoologie na Zbraslavi s ředitelem JUC. Janem Čabartem.

V roce 1953 vznikla Československá akademie zemědělských věd (ČSAZV) jako oficiální nástupkyně zrušené Československé akademie zemědělské. ČSAZV založila v roce 1954 Výzkumný ústav zemědělsko technických meliorací v Praze, jehož ředitelem se stal B. Mařan. Tento ústav převzal celý odbor lesotechnických meliorací VÚLH. K 1. dubnu 1955 přešel rovněž Vý-zkumný ústav myslivosti a lesnické zoologie na Zbraslavi pod správu ČSAZV, a to pod názvem Výzkumný ústav lesa a myslivosti ČSAZV. Převzal současně část úkolů, a tedy i několik desítek zaměstnanců a zařízení některých oddělení VÚLH ve Strnadech. Po zrušení MLDP v roce 1956 se lesnický výzkum převedl opět do správy Ministerstva zemědělství.

VYVRCHOLENÍ CENTRALIZACE

Snahy o centralizaci vyvrcholily dne 1. ledna 1959, kdy se oba ústavy - myslivosti na Zbraslavi a lesního hospodářství ve Strnadech sloučily do jediné organizace pod názvem Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti ČSAZV ve Zbraslavi - Strnadech. Novým ředitelem tohoto ústavu byl jmenován Ing. Alois Sobotka. Podle schváleného statutu tvořilo Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti deset oddělení: 1. Oddělení výzkumu lesního prostředí; 2. Oddělení biologie lesních dřevin; 3. Oddělení zakládání a pěstování lesa; 4. Oddělení ochrany lesa; 5. Oddělení lesní techniky; 6. Oddělení lesnické ekonomiky; 7. Oddělení biologie zvěře; 8. Oddělení chovu zvěře; 9. Oddělení knihovny a dokumentace; 10. Oddělení zkušební a kontrolní.

Ústav spravoval tři výzkumné stanice. V Kostelanech sídlila část Oddělení biologie dřevin. Stanici vedl G. Vincent, později Ing. Pajchl. V roce 1960 vzniklo v Kostelanech samostatné Oddělení pro pěstění a šlechtění topolů. V Opočně pracovalo Oddělení zakládání a pěstování lesa pod vedením Ing. Vladimíra Peřiny a ve Křtinách u Brna Oddělení lesní techniky, jehož vedoucím byl Ing. V. Štaud. Ředitelství ústavu podléhalo rovněž vedení Pokusného lesního závodu. Dne 1. července 1963 vzniklo výzkumné pracoviště v Plzni - Bolevci pod názvem Šlechtitelský objekt Bolevec. Pracoviště se specializovalo na provenienční výzkum a šlechtění borovice a podařilo se zde shromáždit největší sbírku borovic v Evropě.

Pomyslnou tečkou za řadou reorganizací se stal 1. leden 1964, kdy se VÚLHM převedl z řízení Správy zemědělských výzkumných ústavů do Správy lesního hospodářství Ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství. V následujících letech sice organizace ústavu doznala změn, ty ovšem ve srovnání s předchozím obdobím lze považovat téměř za kosmetické. V roce 1963 vystřídal Ing. Aloise Sobotku ve funkci ředitele ústavu Ing. Jan Jindra, CSc., který setrval ve funkci do února 1975. Po něm byl ředitelem ústavu Ing. Karel Urban. Od roku 1984 do roku 1990 zastával funkci ředitele Ing. Jiří Skoblík, CSc.

PRIORITY LESNICKÉHO VÝZKUMU

Výzkumné aktivity se od roku 1947 rozvíjely na základě dvouletého, později pětiletých hospodářských plánů. Na konci 40. let a v 50. letech bylo pro lesnický výzkum vytyčeno několik jednoznačných priorit. Za stěžejní se považovaly především otázky zalesňování kalamitních holin a nelesních půd, otázky přeměn monokultur na smíšené porosty a převodů pasečných lesů, výzkum vlivu lesa na odtokové poměry a vodní bilanci, šlechtění a pěstování rychlerostoucích dřevin, výzkum boje proti kalamitním škůdcům a chorobám dřevin, včetně problematiky ničení buřeně a řada otázek z oblasti výzkumu organizace a produktivity práce a pracovních postupů v těžbě. V kategorii tzv. oborových, později resortních úkolů, se řešila problematika meliorací degradovaných lesních půd, fytocenologický a biocenologický výzkum, sběr, luštění a skladování lesního osiva, šlechtění lesních dřevin, lesní školkařství, obnova a výchova porostů, mechanizace těžebních a přibližovacích prací a také práce na sestavování růstových tabulek pro hlavní dřeviny ČSR. Přibližně od poloviny 50. let nabývá na významu také výzkum účinku průmyslových exhalací na lesní porosty a s tím související otázky odolnosti lesních dřevin a problematika vyčíslení ekonomických škod. Myslivecký výzkum v té době zaměřil svou pozornost na několik okruhů otázek. V chovatelském výzkumu se jednalo především o problematiku chovu pernaté zvěře a výzkum rozšíření kamzíka a muflona. V širším kontextu pracoval ústav na řešení problému výživy zvěře, plánování kmenových stavů, metod bonitace honiteb a zdravotního stavu lesní zvěře. V neposlední řadě se věnovala pozornost také výzkumu škod zvěří na zemědělských a lesních kulturách.

V dalších letech nabyl na významu zejména výzkum hospodaření v imisních oblastech. K řešeným problémům přibyly dále otázky mimoprodukčních funkcí lesa, možnosti zvyšování produkce dřeva, ekonomické otázky lesního hospodářství, tvorba výkonových norem pro lesní hospodářství a otázky stavby a údržby lesní dopravní sítě.

Na tomto místě nelze zdaleka vyčerpat všechny okruhy otázek, na jejichž řešení čeští lesničtí výzkumníci pracovali během téměř 50 let. Ústav každoročně předával do praxe výsledky několika desítek výzkumných úkolů. Mnohé z nich byly ve své době špičkové i v mezinárodním měřítku. Práce každého oddělení či útvaru zasluhuje samostatné posouzení. Je důležité si v této souvislosti uvědomit, že lesničtí výzkumníci, podobně jako celá společnost, pracovali v daných společenských podmínkách, které bezpochyby výrazně ovlivnily výzkumné aktivity i využití jejich výsledků v praxi. Současní pracovníci v každém oboru výzkumu jsou jediní kompetentní posoudit, které z výsledků práce jejich předchůdců jsou úspěšné a použitelné jako základ pro další výzkumné aktivity. Ke skutečně objektivnímu hodnocení však i oni budou potřebovat delší časový odstup.

ZÁSADNÍ ZMĚNY PO ROCE 1989

Rok 1989 znamenal zásadní změnu ve vývoji celé společnosti. Kromě mnoha všeobecně známých pozitiv však společenský vývoj přinesl lesnickému výzkumu i řadu dříve nepoznaných problémů. Prvním z nich bylo drastické snížení počtu pracovníků. V roce 1996 měl lesnický výzkumný ústav celkem 194 zaměstnanců, tedy 38 % ve srovnání s rokem 1990. Vědeckých a výzkumných pracovníků bylo 29 (19 % stavu z roku 1990), odborných a technických 52 (34,6 %). Výrazné snížení počtu pracovníků přineslo na jedné straně zefektivnění práce, na druhé straně se však některé činnosti pro nedostatek kvalifikovaných pracovníků ochromily. V posledních letech se podařilo vylepšit strukturu zaměstnanců ve prospěch výzkumných složek. Podle stavu k 31. 12. 2000 bylo ze 196 zaměstnanců 78 vědeckých a výzkumných a 45 technických a odborných pracovníků.

Současně se snížením počtu pracovníků se lesnický výzkum musel vyrovnat se změnami v charakteru řešených problémů i v metodách práce. Ve velmi krátké době se např. jazykové znalosti nebo znalosti v oboru výpočetní techniky staly samozřejmou nutností pro úspěšné působení v oboru. Zásadní změnu prodělal také systém financování výzkumu. Změny se dotkly také metodiky práce ve zkušebních laboratořích. V zájmu standardizace metod a dosažení maximální spolehlivosti zveřejňovaných výsledků prošly nebo procházejí všechny zkušební laboratoře VÚLHM procesem akreditace.

Dne 1. ledna 1993 vznikla samostatná Česká republika. Slovenský výzkum se rozvíjel samostatně již ve společném státě a po rozdělení republiky bylo potřebné vybudovat vztahy na kvalitativně novém základě. Nová smlouva o spolupráci mezi VÚLHM a Lesníckym výskumným ústavem ve Zvolenu byla podepsána až v roce 1999, což svědčí o tom, že situace ani v tomto směru nebyla jednoduchá. Nejen v českých zemích, ale v celé Evropě se v posledním desetiletí dostalo do popředí řešení vztahu lesnictví a ochrany přírody. V souvislosti s tím nejen lesničtí výzkumníci, ale celá lesnická obec řeší problém vztahů a komunikace s veřejností, propagace své profese a výsledků práce ve společnosti. Více než kdykoliv v minulosti potřebuje lesnický výzkum nejen odborníky - vědce, kteří jsou schopni prosadit se výsledky své práce v evropském či světovém měřítku. Neméně důležité je umět s těmito úspěchy srozumitelně seznámit i nejširší laickou veřejnost.

Vedení výzkumného ústavu se na počátku období transformace ujal Ing. Emanuel Kříž, v letech 1992 až 1998 jej vedl Ing. Karel Vančura, CSc., a od roku 1998 je ředitelem VÚLHM Ing. Petr Zahradník, CSc.

Na kritické a objektivní zhodnocení polistopadového vývoje v oboru je v současnosti příliš brzy. Teprve další vývoj odhalí všechny klady a nedostatky řešení, které se dnes přijímají.

ZÁVĚR

Tento příspěvek v žádném případě nelze považovat za komplexní a vyčerpávající zpracování problematiky historie lesnického výzkumu. Jedná se pouze o letmý pohled do minulosti s cílem vzdát hold několika předcházejícím generacím výzkumníků. Naši předchůdci si zaslouží, aby byly připomenuty jejich zásluhy, zdůrazněny jejich úspěchy i nemalé problémy odborné i společenské, které během 80 let v historii našeho oboru museli překonat.

Lesnická práce č. 2/2002