Vratné láhve kontra nevratné

Agrární noviny (Agroweb) 23.11.1999

Vratné láhve kontra nevratné

Studie, které by posoudily vliv vratných skleněných lahví a nevratných nápojových obalů, zejména PET lahví na životní prostředí, přislíbil ministr životního prostředí Miloš Kužvart. Jak konstatoval Zbyněk Kozel z a. s. Ekokom, není z hlediska působení na životní prostředí vliv jednotlivých typů obalů tak jednoznačný.

Podrobné studie vlivu jednotlivých obalů na životní prostředí již proběhly v různých státech, např, v Rakousku. Z jejich výsledku je zřejmé, že rozhoduje několik věcí. Jde zejména o vzdálenost, na kterou se lahve přepravují a v případě vratných lahví se zase musí vozit zpět. Podle Kozla studie v zahraničí ukázaly, že únosná je vzdálenost nejvýše 100 až 150 km. U nás se však nápoje, zejména minerální vody, vozí běžně na vzdálenosti daleko větší. Z pohledu rozvozu jsou tak vratné láhve nejen o 150 % náročnější, ale pokud by se dnes všechny lahve pro minerální vody nahradily nevratnými, ušetřilo by se podle Kozla ročně zhruba 3 tisíce tun motorové nafty a do ovzduší by se tedy nedostal odpovídající objem emisí. (Ušetření dopravních nákladů rozvozem minerálních vod v cisternách a plněním až v blízkosti místa spotřeby znemožňuje nařízení Evropské unie, podle něhož se minerální vody musí plnit do spotřebitelských obalů přímo u jejich pramene.)

Je pravda, že zatím většina PET lahví končí na skládkách. Kozel však upozornil, že na skládkách končily i vratné lahve, a to ročně zhruba 4 až 5 tisíc tun skleněných střepů, oproti asi 10 tisícům tun PET lahví, které by zaplnily skládky za rok, pokud by všechny minerální vody přešly do nevratných obalů. Pokud jde o výrobce. Vratné obaly jsou nejen daňově znevýhodněny, ale výrobci, který tyto obaly používá, dnes hrozí, že bude vykupovat i obaly, které dal do trhu někdo, kdo mezitím již zkrachoval nebo přešel na nevratné obaly. Náklady na plnicí linky pro PET lahve jsou podle Kozla na úrovni 1/3 až 1/5 ve srovnání s linkami na vratné obaly. Nutné je také započítat náklady na vratné láhve i přepravky, které jsou zhruba tak velké, jako náklady na samotnou plnicí linku. Vysoké náklady si vyžádá také mytí vratných lahví. Díky němu je životní prostředí zatěžováno velkým objemem odpadních vod, které obsahují louh. Kozel také upozornil, že pokud by se omezily u nás nějakým předpisem používané obaly pouze na vratné, bylo by to určité omezování trhu, na něž by Evropská unie určitě velmi nelibě reagovala.

Kozel zároveň uvedl, že ve srovnání s Evropskou unií, kde je roční spotřeba obalových materiálů mezi 100 až 120 kg na spotřebitele, se v ČR pohybujeme pouze kolem 40 kg na spotřebitele za rok. To je podle něj také problém pro instalování některých kapacit na zpracování odpadů. Například klasické zpracování kombinovaných odpadů z nápojových krabic, které je ve světě běžné, má kapacitu 40 tisíc tun tohoto odpadu ročně. U nás je těchto krabic v současné době na trhu pouze 15 tisíc tun. Obdobně kapacita Silonu Planá, kde se zpracovávají PET lahve, která činí 3000 tun ročně je zhruba dostatečná, protože se zatím v obcích třídí 10 až 15 % komunálního odpadu.