Tři skutečné důvody, proč padl cukerní pořádek

Teprve nyní, ve chvíli, kdy již máme k dispozici písemné rozhodnutí Ústavního soudu o zrušení nařízení vlády, které regulovalo domácí trh s cukrem prostřednictvím kvót, můžeme zodpovědně říci, co vedlo k jeho zrušení. Čteme-li rozhodnutí pléna Ústavního soudu, nalézáme tři zřetelně vyjádřené důvody, proč ke zrušení kvót došlo.

Domnívám se, že každý z těchto důvodů je stejně závažný a je třeba uvádět všechny, neboť žádný z nich nelze přehlédnout, natožpak bagatelizovat.

Začněme tím, že vládní nařízení překročilo meze zákona, což ústava nepřipouští. Překročilo je několika skutečnostmi. Jednak tím, že bylo vydáno bez zákona, na jehož základě by mohlo být vydáno. Za další, vládní nařízení nebylo ani v mezích toho zákona, k jehož provedení vydáno bylo. A konečně, nařízení překročilo zákon tím, že stanovilo nové zákazy, které žádný zákon neznal. I to je protiústavní postup. Jedním z těchto zákazů byl zákaz uvádět na trh cukr vyrobený nad stanovenou kvótu.

Druhým důvodem ke zrušení byla skutečnost, o které Ústavní soud řekl, že o ní není sporu, a to ta skutečnost, že nařízení zasahovalo řadou ustanovení do svobody podnikání, která je zaručena Listinou základních práv a svobod.

Třetím, stejně významným důvodem zrušení cukerního pořádku, je nesplnění požadavku, aby právní norma byla obecná. Přičemž obecnost právní normy patří k jejím pojmovým znakům a je jedním ze základních právních principů. Konkretizací výrobců (byli v příloze jmenovitě uvedeni!) byl tento princip obecnosti právní normy porušen. Byli jmenováni jen takzvaní strategičtí výrobci a dva subjekty nebyly uvedeny vůbec.

Tím docházíme k závěru, že byla porušena rovnoprávnost subjektů, že došlo k porušení rovných práv.

Konkrétním hmotným projevem této nerovnoprávnosti bylo nespravedlivé rozdělení produkčních kvót mezi producenty, kdy o výši kvóty rozhodovaly jiné skutečnosti než výrobní možnosti jednotlivých cukrovarů.