Sociální a společenské aspekty spotřeby piva

Během historie se postoje ke spotřebě piva a jeho vlivu na zdraví měnily. V sumerských dobách bylo pivo nápojem pro bohaté a pilo se pomocí zlatého brčka. Faraón Ramses III obětoval půl milionu korbelů piva bohům. V době římského impéria vojáci dostávali na taženích pivo. Plinius popsal jeho positivní mikrobiologické vlastnosti. Tyto vlastnosti podpořili pivo v tom, že se stalo ve středověku rodinným nápojem, protože bylo bezpečnější pít pivo než vodu. Na dvoře Tudorovců bylo dovoleno vypít 9 litrů piva denně, ačkoliv se tehdy odsuzovalo opilství. S příchodem destilátů během 17. a 18. století se problémy spojené s alkoholem prohloubily. Zpočátku se rozlišovalo mezi spotřebou alkoholických nápojů, spojenou se sociálními problémy, ale na pivo se pohlíželo jako na zdravý nápoj. Na počátku 20. století bylo pivo vnímáno jako umírněný nápoj, dokonce i v USA. Zřizované hospody ale vedly ke konzumaci alkoholu, což bylo spojeno s řadou problémů, což nakonec vyústilo v prohibici. V Evropě pozitivní vztah k pivu přetrval mnohem déle. Silné černé pivo bylo dokonce podáváno kojícím matkám v britských nemocnicích v polovině šedesátých let.

V sedmdesátých letech se lékařský výzkum v této diskutované oblasti téměř výhradně zaměřil na zdravotní problémy spojené se spotřebou alkoholu. Otázka byla zaměřena na to, co se stane s jedincem. Sociální studie se zase zaměřily na souvislosti pití a řízení auta.

Mezitím došlo ke změně Stále více se problémy zaměřovaly na spojitost a význam sociálních problémů a genetických faktorů. Současnou strategii lze popsat tím, že postoj "bezpečná kontrola spotřeby", používaný dříve, se postupně nahradí strategií "minimalizace škod". Tyto změny byly potvrzeny nedávným výzkumem v oblasti umírněné spotřeby a skutečností, že pravděpodobnost podlehnutí alkoholismu je geneticky podmíněna ze 60 %. Strategie minimalizace škod je založena na následujících aspektech:

? omezení škod se zaměřuje na snížení rizik a omezení negativních souvislostí způsobených pitím;

? praktickými příklady se školí obslužný personál, nabízí se nápoje se sníženým obsahem alkoholu, zavádějí se programy na kontrolu pití; výskyt těžkých případů opilosti se tím sníží.

V poslední době bylo možné pozorovat v pivovarském průmyslu tendence ke fúzím a slučování podniků a tím ke koncentraci výroby. Na počátku devadesátých let se ale na trhu náhle objevily malé živnostenské pivovary, které těžily z evidentně rostoucí poptávky spotřebitelů po specifických regionálních produktech. Od té doby se sektor minipivovarů, (roční produkce 100 - 1500 hl), který se začal rozvíjet poprvé na trhu USA, začal prosazovat na trhu piva i v jiných zemích. Tento trend lze spojovat se silnou regionální identitou spotřebitelů i výrobců a snahou milovníků piva najít originalitu, autenticitu a jakost. Není divu, že se tento trend prosadil i v netradiční zemi pro pivo, jakým je bezesporu Francie.

Pro mikropivovary je typický místní význam, vysoký stupeň prokvašení (70-80 %), pivo není pasterované a k jeho výrobě se používá i místní specifická surovina (např. kaštanová mouka, ovoce, koření anebo obiloviny). Pivo bývá aromatičtější, s výraznějším zbarvením, obsahuje více etanolu (stupňovitost v rozmezí 6 - 70). Role mikropivovarů je však mnohem komplexnější. Např. pro nové šéfy těchto podniků je to i snaha osvobodit se z tradičních vazeb. V oblasti mikropivovarů podnikají dřívější vinaři, bankovní úřednici, potravinářští inženýři, hostinští a další profese. Společným jmenovatelem je jim láska k pivu a snaha změnit svoji kariéru.

Ve Francii existuje více než 125 mikropivovarů s roční produkcí asi 100 000 hl. Je to stále rodící se segment trhu s pivem, i když je zatím jen okrajový, protože celková produkce piva ve Francii dosáhla v r. 1999 kolem 20 mil hl. a je zabezpečována několika málo velkými společnostmi. Věhlas regionálních značek piva nijak nepoškozuje tento populární nápoj. Pivo z mikropivovarů, ačkoliv se jedná pouze o doplňkový produkt z pohledu objemu celkové spotřeby piva, je nápojem, který může pomocí zvýšit celkový příznivý názor na pivo, pokud je zajištěna jako jakost.

Společnost Datamonitoring nedávno vypracovala zprávu, která se zabývala změnami chování žen při pití v souvislosti se změnami jejich sociálního stavu. Ženy pijí více alkoholu než dříve, jak vyplývá ze studie zahrnující devět zemí. Ženy jsou dnes lépe vzdělány, oproti minulým dobám jich pracuje větší podíl a tím mají dostupnější příjem. Mají také více času pro sociálním pití. Kromě toho postoje k dámskému pití jsou mnohem liberálnější. Ženy se dostávají k exkluzivnějším nápojům než dříve muži. Mužské a ženské zvyky s ohledem na pití se více a více přibližují a vyúsťují do kontrastu proti rušnému pracovnímu dni anebo jako sociální pití pro zlepšení pracovního prostředí. Pomyslný žebříček pijaček vedou francouzské ženy (12,1 jednotek týdně), následovány Němkami (11,9), Italkami (10,6), Španělkami (10,2) a Britkami (9,4). Na opačném konci žebříčku jsou Švédky (5,2), Američanky (6,5), nizozemské ženy (8,6) a Belgičanky (8,8). Výraznou skupinou s ohledu na alkoholické nápoje jsou mladém ženy ve věku 18-24 let.

Výrobci podporují tento trend nabídkou vhodných produktů ve vhodném balení. Nabídku tvoří míchané nealkoholické nápoje s alkoholem i lahvové ležáky v menších objemech. Ženy dostávají příležitost i v reklamě na tyto nápoje. Také úsilí hostinských mělo pozitivní odezvu. Restaurační místnosti se staly vzdušnější a světlejší, což pozitivně působí zejména na mladé ženy.

Ženy jako spotřebitelky nyní jsou zajištěnější a samostatnější. Už nechtějí být ve stereotypu, negativně reagují na zastaralou a jednoduchou reklamu.Marketing pro tuto cílovou skupinu se musí adoptovat na nový přístup, aby ženy zaujal. Na jedné straně by ženy rády měly značky podle svých přání, určené přímo jim a spojených s jejich image. Na druhé straně nechtějí t.zv. "dámské nápoje". Ženy častokrát si rády vyzkouší tradiční "pánské nápoje", což lze pozorovat se stoupajícím počtem žen preferujících lahvové pivo.