Šance pro ekologické zemědělství

Metro 10.12.1999

Šance pro ekologické zemědělství

PRODUKTY PRO DĚTI, OCEŇOVANÉ TZV. BIOCERTIFIKÁTY

Domácí nabídka produktů ekologického zemědělství zatím příliš široká není.

Zdravá dětská výživa bez nežádoucích chemických látek - to je dnes trend, který se stále více prosazuje v juniorském jídelníčku vyspělých společností. Optimální surovinou pro výrobu stravy kojenců a malých dětí jsou přitom produkty organicko-biologického zemědělství. Ty jsou pochopitelně o něco dražší než výrobky vzniklé standardními pěstitelskými a šlechtitelskými postupy, spotřebitel - v tomto případě děti - však má nejvyšší záruku kvality, která je obvykle oceněna biocertifikáty. Nejde však o název - takzvaných bio-výrobků je dnes na domácím trhu celá řada. Skutečné biopotraviny pozná spotřebitel především podle loga.

ORGANICKO-BIOLOGICKÉ zemědělství je způsob výroby zemědělských produktů bez použití chemie - kritéria pro tento typ výroby jsou přitom v zemích Evropské unie (EU) velice přísná. Zemědělci, kteří se této formě výroby věnují, jsou v Unii kontrolováni přímo ministerstvy příslušné země. Aby mohl zemědělec vyrobit skutečnou "biosurovinu", musí být například jeho pole mimo dosah frekventovaných silnic a průmyslových zón. Půda, na které pěstuje plodiny, nesmí být alespoň šest let chemicky ošetřována - a před setím je půda pečlivě laboratorně testována na přítomnost škodlivých látek. Chemicky ošetřená nesmí být ani vysazovaná sadba a v průběhu pěstování nesmí být samozřejmě používána chemická hnojiva a postřiky.

ROSTLINNÍ ŠKŮDCI musí být hubeni tradičními způsoby - například mezi pěstovanou mrkev je vysazována cibule, jejíž silice škůdce odpuzují. V ovocných sadech jsou zase na stromy umísťovány budky pro ptáky. V chovech zvířat musí být zaručeno, že se stáda budou pást na vybraných loukách, a to více než 200 dnů v roce. Maso je možné použít pouze ze zvířat krmených přírodními krmivy bez příměsí, které by vedly k rychlému váhovému přírůstku. A samozřejmě - potraviny vyrobené ze surovin z organicko-biologického zemědělství procházejí četnými laboratorními testy na výstupu ke konečnému spotřebiteli.

VŠECHNY uvedené důvody vedou v současné době řadu firem k výrobním programům, které jsou zaměřeny především na děti - příkladem mohou být třeba produkty firmy Hipp v Rakousku. Zdravá strava a vyvážené složení jídelníčku s ohledem na věk dítěte se totiž později projeví v jeho optimálním růstu a vývoji. Skutečnost, že stravou lze ovlivnit zdravotní stav či předejít některým chorobám, jakými jsou například mnohá alergická a "civilizační" onemocnění, prokázaly ostatně četné vědecké výzkumy. Některé zásady si možná není na škodu připomenout.

NENAHRADITELNOST mateřského mléka je zřejmě dostatečně známa, jinou oblastí je ale přikrmování kojence. Veškeré poznatky zatím ukazují, že přikrmování, je-li produkce mléka dostatečná, bezpodmínečně nutné není. V horku a při vyšších teplotách je ovšem třeba zvýšit přísun tekutin, nejlépe v podobě čajů či ovocných šťáv. Ty by však měly obohatit jídelníček kojence až zhruba od 16. týdne věku. Zelenina by měla přijít na řadu zhruba o měsíc později, zdravotníci doporučují zpočátku spíše jednosložkové pokrmy (např. mrkev), další zelenina by se měla přidávat zhruba v týdenních intervalech. Mouku a pokrmy obsahující lepek by neměly děti konzumovat v prvním půlroce svého života, naopak postupně je možné zařazovat ovocně-mléčné kaše. V druhém půlroce života již lze stravu obohacovat o libové maso, moučné výrobky, ke konci prvního roku vejce. Dětem, jejichž rodiče jsou alergici, by měl být jídelníček sestavován opatrněji a po poradě s lékařem.

O DĚTSKÉ STRAVĚ koluje řada pověr a mýtů, patří mezi ně např. domněnka, že domácí šťávy a zelenina jsou lepší než ty v konzervovaných dětských výživách. Vždycky tomu tak ale není. Záleží na surovinách - v jakém prostředí jsou pěstované, jak skladované i jakým způsobem jsou dále zpracovány. Pokud vlastní zahrádka leží u silnice, nebo když soused pečlivě hnojí tu svoji, pak nelze nežádoucím příměsím zabránit. Renomovaní výrobci ručí za to, že v jimi vyráběných přípravcích nejsou nevhodné nebo dokonce škodlivé látky. Výrobky splňující přísná kritéria mají označení BIO. Další pověrou je, že do půl roku dítě nemůže jen "na mléku" vydržet a potřebuje něco výživnějšího. Předčasným zařazením mouky, masa a aromatického ovoce či zeleniny se mohou uvést do pohybu spouštěcí mechanismy alergických reakcí. Teprve v druhé polovině prvního roku života je dostatečně vyzrálá enzymatická výbava střev, aby uměla "zpracovat" některé bílkoviny, lepek a další látky. Dále se lidé často domnívají, že dětské piškoty jsou určeny speciálně pro kojence. Raději je však podáváme až kolem prvních narozenin. Obsahují vejce (včetně alergizujícího bílku) a pšeničnou mouku (lepek). Rozšířená je i domněnka, že "když to dítěti chutná, tak to jeho tělo potřebuje". Oblíbené heslo babiček rozmazlujících vnoučata. Čtyřměsíční kojenec si pak klidně může pochutnat na tabulce čokolády, na špekáčku, či uchu plyšového tygříka. Děti prostě strkají do úst vše spíše ze zvědavosti. S opravdovými potřebami "to" obvykle nemá nic společného.

DÍTĚ MUSÍ vypít (sníst) svou denní dávku. Potřeby dítěte se mění s věkem, zdravotním stavem, ale i s náladou. Když jeden den jí méně, pak si to dozajista druhý den vynahradí. Rozhodující je, zda dítě prospívá. Pokud budeme dítě do jídla nutit, vypěstujeme v něm nechutenství. To platí i v období horečnatého onemocnění, kdy dítě odmítá jídlo třeba i několik dní. Důležitý je dostatek tekutin v podobě nezávadného nápoje (bylinné čaje či ovocné šťávy vhodné pro věk dítěte). Velmi rozšířenou pověrou je i tato: Jídlo je pro dítě to nejdůležitější. Ano, je důležité. Nelze z něj však udělat jedinou věc, na níž záleží. Dítě (i poměrně malé) si brzo povšimne významnosti, která je tomu, co sní, přikládána, a začne "zlobit". Vybírá si v jídle a vydírá rodiče tím, že jídlo odmítá. V normálních rodinách se říká: "Nechceš - nejez". Někteří rodiče si také myslí, že dítě musí jíst všechno. Rozumné chuťové požadavky dítěte je dobré respektovat. I dospělí obvykle nejedí, co jim nechutná. Nemá-li dítě rádo mrkev, špenát či jablka, tak mu dodáme vitaminy a vlákninu jinou formou. Časem se chutě mění. Za určitou dobu můžeme znovu dítěti dříve odmítaný pokrm nabídnout, ale nenutit.

PETR HAVEL