Robert Hájek obnoví Baťovu sodovkárnu v Rybárnách

V Prátru bylo otevřeno ruské kolo, čeština se stala druhou úřední řečí a narodil se malíř Antonín Lhoták nebo režisér Karel Lamač. Rok 1897 byl významný v mnoha ohledech. Jedna událost tohoto roku je však spjata i se Slováckem.

Podle zápisů z archivu v Uherském Hradišti dne 10. 7. 1897 začala na břehu Moravy v Uherském Hradišti fungovat malá sodovkárna. Vzkřísit ji se rozhodl Robert Hájek.

Sodovkárna totiž provozovala rodina Baťů a Robert Hájek žije v domě, kde se Jan Antonín Baťa narodil a snaží se rozšířil povědomí o tomto muži a ctít jeho odkaz.

„Jak jsem zjistil, ještě žijí v okolí pamětníci, kteří si sem chodili jako malé děti kupovat sodovou vodu. Nejoblíbenější byla s příchutí citronu a malin,“ prozrazuje Robert Hájek výsledky svého pátrání.

Svůj záměr sdělil i potomkům Jana A. Bati, neměli prý námitky a vnučka Dolores L. Bata se radostí dokonce rozplakala.

„Znovu vzkříšená výroba sodové vody, kterou započala rodina Baťů, je další střípek, který nám připomíná tohoto krále obuvníků,“ myslí si Robert Hájek.

Jeho cílem je především najít zákazníky, kteří chtějí výrobky s opravdovým příběhem a originalitou. Tradiční sodová voda z Rybáren se bude jmenovat Baťovka 1897.

V první fázi uvede na trh vodu neperlivou, jemně perlivou a perlivou. V druhé, která bude v roce 2018, tedy v roce, kdy bude celý kraj slavit 120. výročí narození J. A. Bati, uvede na trh vody s příchutí, které byly ve třicátých letech oblíbené.

„Nejlépe podle tradičních receptur a za přítomnosti potomků Jana Antonína Bati,“ doufá Hradišťan. 

Nejprve budou moct ochutnat Baťovku ve zlínském mrakodrapu, potom na městských úřadech a veřejnost se s ní setká v občerstveních u Baťova kanálu nebo při letních akcích, jako je Slovácké léto či Letní filmová škola.

Z historie

V archivu města je záznam o výrobě sodové vody ze dne 10. července 1897, a to otcem Tomáše a Jana Antonína Bati. Tuto výrobu po jeho smrti v roce 1905 převzala jeho manželka Ludmila a v roce 1935 přebírá živnost její syn z prvního manželství Josef Kovařík. V témže roce začala ve dvoře domu čp. 2 výstavba nové budovy pro výrobu a skladování sodovky. Tato výroba sodové vody pokračovala až do roku 1950. V knize „Román života“ (2009, s. 33) vzpomíná J. A. Baťa na výrobu sodovky takto: „Umývali jsme s nadšením ve velkých štoudvích sklenice od sodovky a nosili vodu, protože to byl jeden druh obchodu, který se maminka při tatovi naučila. Josef, jenž byl asi osmnáctiletý a byl doma, se zabýval hlavně touto výrobou. Recepturu sodovek maminka znala a beztoho sama chodívala kupovat houby s kyselinou uhličitou od Adlera v Prostřední ulici nebo od Laderera v Krátké ulici, hned co se šlo od mostu moravního…“

Autor: Blanka Malušová