Resistence mandelinky bramborové vůči insekticidům

Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) je obecně považována za nejvýznamnějšího hmyzího defoliátora brambor. Jeho současná oblast výskytu v Severní Americe, Evropě a Asii zaujímá cca 16 milionů km2 a stále se rozšiřuje.

Tento hmyz má komplikovaný a rozmanitý průběh života, který je dobře přizpůsoben prostředí zemědělsky obhospodařované půdy a to činí ochranu proti němu složitou a problematickou. Rozptylování, těsně spjaté s diapauzou, žírem a reprodukcí, umožňují mandelince bramborové využívat úhybné reprodukční strategie, šíření svého potomstva jak v prostoru (v polích a mezi nimi), tak v čase (během let a mezi nimi).

Mandelinka bramborová hrála velkou úlohu ve vytváření moderního průmyslu pesticidů se stovkami chemikálií testovaných proti ní. Vysoký selekční tlak spolu s přirozenou tendencí adaptovat se na toxické látky, mělo posléze za následek vysoký počet populací mandelinky bramborové resistentních vůči insekticidům. Od poloviny minulého století si tento brouk vyvinul resistenci vůči 52 různým sloučeninám patřícím do všech hlavních skupin insekticidů. Úroveň resistence mezi různými populacemi a mezi stadii života brouků se velmi liší, ale v některých případech může být velmi vysoká. Známé mechanismy resistence mandelinky bramborové vůči insekticidům zahrnují zvýšený metabolismus týkající se esteráz, karboxylesteráz a monooxygenáz, a necitlivost cílového místa rovněž jako omezenou penetraci insekticidů a zvýšenou exkreci. Existují také určité doklady behaviorální resistence (resistence ve formě způsobů chování). Mechanismy resistence jsou někdy velmi rozdílné, dokonce v relativně omezené geografické oblasti. Resistence je obvykle děděna jako neúplně dominantní nebo neúplně recesivní charakteristika s jedním nebo několika geny zahrnutými v její determinaci. Kvůli pleiotropním efektům alel resistence mají brouci resistentní vůči insekticidům při absenci insekticidů často sníženou relativní kondici.

Aby se pozdržel vývoj resistence, je navrhováno střídání různých skupin insekticidů a snižování insekticidního tlaku na populace škůdců zajišťováním časových a prostorových útočišť před vystavením působení toxinů. Ale resistence vůči insekticidům u tohoto hmyzu zůstane pravděpodobně hlavním problémem pro profesionály v oboru ochrany proti škůdcům. Stále omezené pochopení biologie brouků, jejich flexibilního průběhu života a neochota pěstitelů přijímat určité techniky managementu zvládání resistence vytvářejí překážky pro úspěšný management resistence. Překonání těchto bariér není snadný úkol, ale bude rozhodující pro udržitelnou produkci brambor.