Punc potravní bezpečnosti

Krize je za dveřmi a nevyhne se rozhodně ani České republice. Není to žádný strašák, ale dopad hypotečních hrátek v Americe a bankovních kotrmelců. Je tu v té nejnepříjemnější podobě. Bankovní analytici předpovídají, že během krátké doby, už v prvním čtvrtletí roku 2009, přijde v České republice o práci asi 200 tisíc lidí. Budou mezi nimi i zemědělci a potravináři.

V těchto souvislostech se stále více připomíná sousloví potravní bezpečnost, které není zdaleka výmyslem socialismu ani bolševiků, jak tak rádi na vrub tohoto režimu házejí lidé hloupí a bez znalostí souvislostí. Potravní bezpečnost se snaží odjakživa svým zemím zajistit moudří státníci s ekonomickým nadhledem. Tady jakoby se tento pojem vytratil a získal punc něčeho zbytečného. Přechází se to sdělením, že když nevyprodukujeme doma, dovezeme. To už si ale dávno nemyslí v některých vyspělých ekonomikách a země s nedostatkem půdy tak reagují na současný vývoj jednoznačně, skupují půdu tam, kde se nabízí.

Naposledy, doslova v minulých dnech, to byl velmi razantní krok jihokorejské vlády, která se rozhodla investovat do půdy na Madagaskaru, kde si na 99 let pronajala 1,2 milionu hektarů orné půdy. Nebudou se tam pěstovat plodiny pro výrobu biopaliv, jednoznačně jde o záměr vyprodukovat si základní plodiny nutné pro obživu národa. Korea si tedy napříště doveze ze svých polí obilí, kukuřici a další základní plodiny pro potravinářský průmysl. Budou to jistě i krmiva, protože se nechce zbavit ani své živočišné produkce, ve srovnání s naší zemí jde v tomto případě o téměř opačný postoj.

V České republice jsme svědky nezájmu o to, co se děje v našem zemědělství, které je čím dál tím citelněji vytěsňované z domácích polí i stájí. Ty se prostě zavírají. O tom v uplynulé pondělí rokovali prezident a viceprezident Agrární komory ČR Jan Veleba a Jindřich Šnejdrla se zemědělci Severočeského kraje, kam se rozjeli na dvouhodinovou diskusi. Měli zájem slyšet hlasy z provozu, postupně se chtějí vystřídat ve všech regionech, aby mohli při rozhovorech se zástupci vlády, parlamentu a senátu co nejpravdivěji informovat o tíživé situaci na našem venkově. To základní, čím totiž vesnice odjakživa žily, zemědělství, ztrácí na síle. Mimo jiné sílí dovozy a ty vytlačují domácí produkci. Například vepřového masa se letos dovezlo za více než devět miliard korun, zatímco ještě v roce 1990 to bylo za necelých 1,3 miliardy korun.

Tristní bylo i vypočítávání krav, kolik jich zůstalo v celých severních Čechách. Na Chomutovsku jich je padesát, na Mostecku a Teplicku ani jedna. I tam jsou ale příhodné louky nebo plochy vhodné k zatravnění. Od chovu krav se tam ale ustoupilo a těžko se kdo k tomu vrátí. Nízké ceny mléka, které jdou pomalu, ale jistě, dolů, nikoho nelákají k této specializaci. Přitom, jak oba představitelé agrární komory od zemědělců a potravinářů slyšeli, jsou to právě mlékárenské výrobky, u nichž v některých řetězcích marže dostoupila až 60%.

Jsme tak svědky něčeho nezdravého, čemu krize nezabrání či neposlouží, a je třeba se bránit dalšímu vyklízení pozic pro výrobu zdravých a kvalitních potravin.