Proč říci Klase ne!

Jednoduchá odpověď na otázku „Proč říci Klase ne?“ by mohla znít: Protože by velkým firmám, ale ani menším, neměl reklamu platit stát. Každá firma, ať už jde o výrobce automobilů, oblečení, televizí či motorek, si přece zadává reklamu a inzerci za vlastní peníze!

Tak proč výjimka u potravin? Pokud má stát něco garantovat, tak zdravotní nezávadnost potravin a neklamavé informování spotřebitelů ze strany výrobců. Však na to také má dozorové orgány. Jakost, za tu už má ručit výrobce. Jakož i za to, že udrží nastavený standard. No a reklama? Ta je jistě potřebná, zvláště třeba u nových výrobků. Ale je také nákladná, a to už si každý musí spočítat, zda se mu to vyplatí.

Tohle znělo docela jasně a jednoduše. A co ta „Klasa“? Je snad něco u potravin jinak? Je.  Potravinářský průmysl je soustředěn v nemnoha rukou, a majitelé potravinářských společností mají pochopitelně zájem o vyšší a ještě vyšší zisky. Trh s levnými potravinami již mají, ale chtějí obsadit i tu vyšší úroveň. No a pak se hodí prolobbovat státní podporu, pod chabou záminkou posílení domácího před konkurencí z dovozu. Přičemž to dovozové mnohdy na trh dodávají stejní podnikatelé. Nezní to až legračně? Sám sobě konkurentem…

Ale jak pak „to domácí“ nejlépe a nejlevněji podpořit? Masivním důrazem na vlastenectví a vytvořením pseudokritérií, na jejichž základě se přiděluje značka s praporkem. A celá ta mašinérie výběru, oceňování a propagace stojí opravdu slušné peníze, za deset let to ukouslo zhruba dvě miliardy ze státního rozpočtu.

Jenže kýžený efekt se jaksi nedostavil, prodej českého zboží spíše klesá. Nebylo by lepší na Klasu zapomenout? A přestat dojit stát pro soukromý zisk.

Když se totiž mluví o skutečné české produkci, tak ona ta opravdu domácí nepotřebuje žádnou nálepku. Prodává-li sedlák na svém statku vlastní výrobky, tak jsou adresné, konkrétní, a to je důležitější, než ty rádoby vlastenecké, označené vlaječkou. A ještě slovo o malých zpracovatelích. Náš místní řezník, přesněji regionální jatka, pan J. K. v obci P. nedaleko Prahy, nepotřebuje žádné vlaječky, a má o zákazníky vystaráno.

Josef Duben