Pro lidskou výživu je olej z řepky vhodnější

Rozšiřující se spektrum produkce olejnin na našem trhu je, zdá se, také počátkem diskuse o jejich optimálním následném využití. Podle mediální zástupkyně dominantního domácího zpracovatele olejnin - akciové společnosti Setuza Marie Logrové ukazují dosavadní poznatky, že zatímco řepka je jako hospodářská plodina využitelná zejména jako surovina k výrobě olejů pro humánní spotřebu, sóju by měli zemědělci pěstovat především jako krmivo.

Z bilance letošní sklizně podle Logrové vyplývá, že letošní výnosy řepky jsou srovnatelné s loňskými, celkový objem dosáhl přitom zhruba 799,4 tisíce tun. Řepkou bylo přitom oseto přibližně 350 tisíc hektarů zemědělské půdy. V porovnání s loňskou sklizní, která činila 935 tisíc tun, je to sice výrazně méně, pro domácí zpracovatele však stále dostačující množství.

Zpracovatelé mohou ale v letošním roce očekávat i nárůst domácí produkce sóji. Podle Jiřího Holečka ze společnosti Zemědělská agentura, která pěstování sóji v České republice zastřešuje, je v letošním roce oseto 1 200 hektarů půdy, pro příští rok uvažují s rozšířením až na 5 000 hektarů. Vzhledem ke klimatickým podmínkám se jedná o teplomilné středočeské oblasti a území jižní Moravy. Výnosy ze sklizně, která zahajuje v říjnu, lze očekávat ve výši zhruba dvou tun z hektaru, zpracovatelské kapacity by tedy mohly počítat s výkupem zhruba 2 400 tun domácích sojových bobů. Ve srovnání s řepkou se však jedná o mizivé procento tuzemské olejnaté komodity, kterou mohou největší domácí zpracovatelé využít. Jiná je otázka v případě importu, kdy například dovoz sojových bobů do České republiky dosáhl v loňském roce téměř deset tisíc tun.

"Vzhledem k výtěžnosti, která u sóje činí zhruba 17 % oleje (u řepky se dosahuje téměř 40-ti procentní výtěžnosti), jsou sojové boby zpracovávány především pro krmné účely, přičemž druhým důležitým faktorem zde je i vhodné složení všech prvků pro živočišnou výrobu. Domácí poptávka po kvalitních sojových šrotech je velmi vysoká, naopak domácí produkce nízká. To je důvodem ročního importu zhruba kolem 400 tis. tun šrotů.

Jiná je již otázka poptávky po sojovém oleji. Zde hraje pro konečného spotřebitele výraznou roli nižší cena, kterou je dán samotný charakter sojového oleje. Cena spolu s kvalitou a současně s účelem použití v domácnosti staví sojový oleji do řady diskontních produktů. Je nesporným faktem, že řepka má nižší jodové číslo, což znamená vyšší oxidační stabilitu řepkového oleje a tím i delší trvanlivost. Z hlediska výživy jsou pro organizmus nežádoucí nasycené mastné kyseliny, kterých má zpracovaný řepkový olej o polovinu méně, než sojový. Vzhledem k biologickým hodotám je tedy řepka pro lidskou výživu žádoucí. Oba zmíněné faktory jsou dány a nelze je rafinací změnit ani upravit tak, jak lze u dalších faktorů odlišujících řepkový olej od sojového. V případě zásahu a úprav je však nutno přihlédnout k ekonomice zpracování, neboť by potom cena konečného olejového produktu ze sóji výrazně stoupla. Jedná se zde především o kyselinu palmitovou, která je jedním z rizikových faktorů pro vznik aterosklerózy. V řepkovém oleji se pohybuje od 1,5 do 6ti procent, v oleji sojovém potom od 9,7 do 13,3 procenta. Naopak žádoucích fytosterolů, které snižují obsah cholesterolu v krvi, může mít řepkový olej až 11 300 mg/kg, přičemž u oleje sojového se pohybují od 1 800 do 4 tis. mg/kg.

V souvislosti se sklizní domácich sojových bobů je nutno zdůraznit, že tuzemští zpracovatelé jsou schopni vyprodukovat oleje i šroty srovnatelné kvality se zahraničními. Zvýše uvedených skutečností potom jednoznačně vyplývá, že zpracování řepkového semene je nejvhodnější pro lidskou výživu, sojové boby jsou svým charakterem nepostradatelné pro živočišnou výrobu na celém světě," uvedla Logrová.