PŘÍNOS PROFESORA JIŘÍHO PETRA K ROZVOJI EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ

Přínos profesora Jiřího Petra k rozvoji ekologického zemědělství

Contribution of Proffesor J. Petr to the Development of Ecological Agriculture

Jan Moudrý

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, (Studentská 13, 370 05, České Budějovice)

Úvod

Trvale udržitelný rozvoj je proces, který splňuje stávající potřeby lidské společnosti, aniž by se dotýkal schopnosti budoucích generací uspokojovat své potřeby. Jeho cílem je zvyšování kvality lidského života v mezích možností ekosystému planety. Zachování vitality a různosti Země vyžaduje zachování rozsahu a kvality přírodních zdrojů a zajištění trvale udržitelného využívání zdrojů obnovitelných. Lidská společnost musí přezkoumat a změnit své hodnoty a chování. Předpokladem k tomu je osvojení hlavních idejí, základních pojmů a vědeckých přístupů na jejichž základě se určuje optimální vliv člověka na přírodu v souladu s jejími zákony. Nezbytný je i rozvoj schopností zhodnotit stav životního prostředí, správně rozhodovat, předvídat možné důsledky svého jednání a vyvarovat se negativního působení na přírodu ve všech oblastech pracovní a společenské činnosti.

Trvale udržitelné zemědělství je součástí trvale udržitelného hospodaření. Vedle produkční funkce zemědělství, tj. zabezpečení dostatečné a zdravé výživy obyvatel, stále více vystupuje do popředí krajinotvorná, ekologická a sociální funkce zemědělství. Plošný rozměr zemědělských aktivit a rozsáhlé bezprostřední ovlivňování přírodních zdrojů předurčuje zemědělce k tomu, aby se stali průkopníky trvale udržitelného rozvoje ve společnosti.

Ekologické zemědělství je formou hospodaření, která principy trvale udržitelného rozvoje uvádí do života. Angažovanost Prof. Ing. Jiřího Petra DrSc. Dr.h.c. v řadě aktivit podporujících rozvoj ekologického zemědělství je logickým vyústěním jeho životní a vědecké cesty. Dobří vědečtí pracovníci dovedou vyhodnotit stav studovaného objektu či jevu, definovat hlavní problémy a určit možné cesty jejich řešení. Osobnosti ve vědeckém světě to navíc dokážou v předstihu. Každý průkopník musí počítat s rozpaky, nepochopením, kritikou či posměchem ve svém okolí, ale také později, možná, s uznáním a oceněním.

Začátky a vývoj ekologického zemědělství v České republice

Již v roce 1988 byl profesor Petr jedním z organizátorů konference “Biologická rostlinná výroba”, která jako první otevřela otázky šetrného využívání půdy a přírodních zdrojů a substituce materiálových vstupů biologickými a racionálními. V září 1990 se na tehdejší Vysoké škole zemědělské v Praze konala celostátní konference “Alternativní zemědělství - rostlinná produkce”. Na konferenci byly nastíněny principy alternativního zemědělství a zásady přechodu na takový způsob hospodaření. Na ministerstvu zemědělství vznikl Odbor pro privatizaci a ekologické zemědělství , který prosadil relativně vysokou přímou finanční podporu (přes 100 mil. Kč v letech 1991 - 92) převážně na projekty investičního charakteru pro podniky přecházející na ekologické zemědělství. Tato podpora měla spolu s revolučním nadšením pro změny za následek vznik pěti svazů alternativního zemědělství ve kterých se sdružilo 135 podniků hospodařících na ploše přes 15 000 ha. Profesor Petr má zásluhu na založení svazu Libera při VŠZ Praha i na založení ekologických farem na školních zemědělských podnicích Lány a Hluboká nad Vltavou. Na obou farmách se začaly vytvářet vzorové osevní postupy a provádět stavební a další úpravy tak, aby mohly být ukázkou pro studenty VŠZ, účastníky kurzů a další zájemce o ekologické hospodaření.

Tab. 1: Přehled jednotlivých svazů či sdružení alternativního zemědělství v České republice (rok 1993)

Liberalizace hospodářství a odbourání podpor pro alternativní zemědělství v následujících letech 1993 - 97 rozvoj ekologického zemědělství zastavily. Svazy které neměly jasnou rozvojovou a především marketingovou strategii zanikly a jejich podniky přešly ke svazu PRO-BIO či Libera nebo se vrátily ke konvenčnímu způsobu hospodaření. Opětovné zavedení podpory ekologickému zemědělství od roku 1998 přispělo k nárůstu ploch s ekologickou produkcí až na 111 000 ha, tj. 2,7 % zemědělské půdy v roce 1999.

Tab. 2: Rozsah a vývoj ekologicky obhospodařovaných ploch v České republice

* odhad

V roce 2000 je odhadován rozsah ekologicky obhospodařovaných ploch v ČR již přes 4% tj. na úrovni Německa, Velké Británie a Maďarska. Ve skandinávských zemích, Švýcarsku a Itálii se ekologicky hospodaří na 6 - 8 % a v Rakousku na 12 % zemědělské půdy.

Největší nárůst ekologicky obhospodařovaných ploch v České republice je v posledních třech letech zaznamenán v podhorských a horských oblastech. Jedná se především o trvalé travní porosty s chovem skotu bez tržní produkce mléka které tvoří 87 % ekologicky obhospodařovaných ploch. Obdobná situace je známá z Rakouska a Velké Británie. Tento trend je příznivý z hlediska ochranné funkce ekologického zemědělství, méně však je naplněna jeho produkční funkce.

Zaměření bioprodukce,zpracování a odbyt.

Původní oficiální název “alternativní” zůstává vhodným synonymem pro ekologické zemědělství i nadále. Nepříznivá ekonomická situace ekologických farem, způsobená snížením výnosu v době konverze o 20 - 50 %, poklesem příjmů i vlivem malé diference mezi nákupní cenou konvenčních produktů a bioproduktů ( 10 - 15 %) a hospodaření bez dotační podpory, vedla k hledání nových řešení. Právě mezi biozemědělci se nejdříve začaly rozšiřovat alternativní aktivity jako ekoagroturistika, revitalizační projekty, údržba krajiny, řemesla aj. Z produkčního hlediska pak to byla renesance chovu koz a ovcí, výroba domácích sýrů a dalších produktů a pěstování alternativních maloobjemových plodin. Neobvykle rychlé zavedení pohanky, prosa, nahého ovsa, pšenice špaldy, dvouzrnky a amarantu bylo možné díky výzkumné práci profesora Petra a jeho spolupracovníků na České zemědělské univerzitě (ČZU Praha) i v dalších institucích. Volné místo pro nové plodiny a produkty z nich na trhu ovlivnilo příznivě jejich ceny a přispělo k ekonomické stabilizaci ekologicky hospodařících podniků. Zájem spotřebitelů poutala spíše zvláštnost produktů než jejich původ. O alternativní plodiny naší provenience je zájem i v zahraničí. Přes rostoucí produkci není stále pokryta domácí poptávka ani možnosti exportu. Největším a téměř výhradním zpracovatelem je firma PRO-BIO, obchodní společnost s.r. o. ve Starém Městě pod Sněžníkem, zaměřená především na zpracování zrnin. Objem jí zpracované produkce vzrostl ze 40 tun v 1994 na 150 tun v roce 1999. Roční nárůst výkonu je 40 %.

Tab. 3: Produkce rostlinných a živočišných bioproduktů v ČR (1998-1999)

V roce 1994 založené “Biodružstvo” Praha nesplnilo očekávání biozemědělců proto, že nevytvořilo zpracovatelské kapacity a odbytovou síť v místě největší potenciální spotřeby, a po čtyřech letech zaniklo. Chybějící tradice, ale i řada administrativních, finančních a technických problémů brání rozvoji malozpracovatelských kapacit a přímému zpracování a prodeji bioproduktů. V současné době registruje Ministerstvo zemědělství pro takovou činnost

50 malých firem, z toho 36 (tj. 10 %) ekologických zemědělců. Vzhledem k nedostatku zpracovatelských kapacit a excentrické poloze výhradního zpracovatele zrnin (PRO-BIO s.r.o.) dochází k tomu, že část produkce zemědělci ani nenechávají certifikovat nebo přestože je certifikovaná, prodávají ji konvenčním zpracovatelům samozřejmě za konvenční ceny.

Tab. 4: Uplatnění bioprodukce na trhu ČR (1997)

Nedostatek bioprodukce na trhu je kromě chybějících zpracovatelských kapacit způsoben i nevyhovujícím marketingem. Zvláště drobní zemědělci , ale i ostatní podniky, zvyklé starat se pouze o výrobu věnují odbytu málo času a navíc nemají dostatek zkušeností. Vzhledem k malému objemu bioprodukce, velké vzdálenosti mezi podniky, chybějícím skladovacím kapacitám, ale i nedostatečné komunikaci a také absenci poradenského servisu je odbyt bioprodukce v mnoha okresech, zvláště v Čechách hlavní brzdou rozvoje ekologického zemědělství. Řešením se zdá být ¨vznik odbytových družstev zajišťujících výkup bioprodukce , její zpracování prostřednictvím středně velkých zpracovatelů, balení a případně i distribuce. V Německu jsou odbytová družstva organizována na regionální úrovni, v menším Rakousku vznikly produkční skupiny zaměřené celorepublikově na poradenství, výkup, zpracování a odbyt určitých výrobků (maso, obilniny, zelenina …). Mezi první vlaštovky u nás patří vznik odbytového družstva “Vysočina” v Třebíči a spolupráce Regionálního centra Moravská brána s mlékárnou OLMA v Olomouci. V zemích EU je velký zájem potravinářských firem o zpracování bioprodukce. Tak, jak je podíl ekologicky obhospodařovaných ploch měřítkem ochranné funkce ekologického zemědělství, je měřítkem jeho produkční funkce objem biopotravin na trhu. Země Evropské unie plánují rozšíření podílu biopotravin z celkového objemu prodávaných potravin ze současných 1-3% na 10-30% v roce 2010. Řada obchodních řetězců zařadila biopotraviny do běžného sortimentu, některé (např. Coop, Billa, …) je zařadily jako strategickou prioritu. Skloubení priorit obchodních řetězců se zásadami ekologického zemědělství se zdá nemožné, přesto několikaleté zkušenosti a především rychlý nárůst objemu prodeje biopotravin v supermarketech ukazují, že se daří najít kompromisy přijatelné pro obě strany a všeobecně prospěšné.

Informace pro ekologické zemědělství

Průkopníci ekologického zemědělství u nás získávali první zkušenosti na počátku devadesátých let v řadě evropských zemí. Nejvíce kontaktů až dosud mají zástupci ekologicky hospodařících zemědělců, poradci i sami zemědělci se švýcarskou organizací SVWO, švédskou kontrolní organizací KRAV, německým svazem BIOLAND, britskou Soil Association, rakouským svazem ERNTE a dalšími.

Díky podpoře německé Nadace Leben & Umwelt a ve spolupráci s českou nadací FOA (Foundation of Organic Agriculturae) bylo v roce 1994 zřízeno v Praze Informační centrum ekologického zemědělství (ICEA), zajišťující informace (poradenské listy, metodické materiály, odbornou literaturu, ročenky) pro poradce, zemědělce i další zájemce o ekologické zemědělství. ICEA je napojeno na regionální centra ekologického zemědělství v ČR i v zahraničí (SRN, Polsko, Maďarsko).

V roce 1992 byl na základě švýcarských zkušeností založen “Český spolek poradců a kontrolorů v ekologickém zemědělství”, sdružující zemědělské odborníky - absolventy zahraničních praxí a stáží a domácích kurzů. Poradenskou činnost vykonávají nezávisle nebo v regionálních centrech svazů PRO-BIO a to ambulantně nebo převážně přímo v terénu. Zpočátku byla poradenská a (svazová) kontrolní činnost spojována. Po vzniku nezávislé kontrolní organizace KEZ je od kontroly striktně oddělena.

Poradci zpracovávají projekty konverze pro zájemce o registraci v EZ, ekonomické analýzy, odbytové studie, aj. Významně se také podíleli na přípravě zákona č. 242/2000 Sb. A prováděcí vyhlášky k němu a spolupracovali s vedením KEZ i Mze ČR při akreditaci ekologického zemědělství u IFOAM a EU. Ekologické zemědělství je v současné době nejpřipravenějším úsekem českého zemědělství pro vstup do EU.

V současné době vznikající státní poradenský systém akceptuje ekologické poradenství a využívá jeho expertů při školení poradců.

Výzkum

Rozsah výzkumu specielně zaměřeného na problematiku EZ je v ČR velmi malý. Na počátku 90 let bylo založeno pouze několik srovnávacích pokusů (ekologické x konvenční).

Profesor Petr je vůdčí osobností ve výzkumu pro ekologické zemědělství. Pod jeho vedením bylo v uplynulých 7 letech řešeno 7 projektů vztahujících se k ekologickému zemědělství.

První projekty (MŽP a MzeČR) se zabývaly optimalizací pěstitelských systémů v ekologickém zemědělství zaměřenou na k trvalé udržitelnosti zemědělství v souladu s přírodou. Na tento výzkum navazoval projekt “ Snížení vstupu cizorodých látek do potravinových řetězců zvířat a lidí (MHČR). Výstupy řešení definovaly podmínky trvale udržitelného zemědělství, možnosti jeho aplikace při respektování směrnic IFOAM a možnosti omezení vstupu kontaminantů do pěstovaných plodin .

Další, navazující výzkum se zabývá otázkami trvale udržitelného hospodaření v CHKO a PHO (NAZV MZeČR). Řešení tohoto projektu je velmi aktuální a významně přispěje k využití ekologického zemědělství v oblastech s přikázanými způsoby hospodaření. V České republice je 46% území s vyšší potřebou ochrany. Ve 24 chráněných krajinných oblastech a v pásmech ochrany vodních zdrojů, tedy územích s limitovanými vstupy, je možné aplikovat určité formy ekologického zemědělství. S laděním metodických postupů ekologického zemědělství s legislativními předpisy pro hospodaření v chráněných oblastech je velice náročné. Prof. Petr řeší se svým doktorandem modelový "Projekt agroenviromentálních programů pro CHKO a PHO". Spolupráce mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem zemědělství je málo koordinovaná. Chybí komplexní agroenviromentální programy a systém jejich rozvoje.

Třetí okruh výzkumu prof. Petra a jeho spolupracovníků je zaměřen na posouzení vhodnosti odrůd pšenic a ječmenů pro ekologické systémy hospodaření, zvláště pak na hodnocení jejich kvality (mlynářské, pekařské, sladovnické). Z rozsáhlých odrůdových pokusů vznikají velmi užitečné, prakticky okamžitě aplikované výstupy i řada sdělení ve vědeckých a odborných časopisech i na konferencích doma i v zahraničí (Slovensko, Německo, Dánsko, Švýcarsko).

V 90 letech se především na AF ČZU Praha výzkumné bázi v Uhříněvsi, na ZF JU v Českých Budějovicích, UP Olomouc, VURV Praha Ruzyně a jinde rozšířily agroekologické pokusy studující kvalitu prostředí (půda, voda), konkurenční vztahy v porostech, odlišnosti v tvorbě výnosu a kvalitě při pěstování netradičních plodin (špalda, pohanka, proso, amarant) v ekologickém zemědělství. Na výzkumu se podílí studenti i doktorandi (viz výše). Přínosem je rozšíření výzkumu na farmy a spolupráce s podniky (PRO-BIO s.r.o.).

Prezentace ekologicky orientovaného výzkumu se koná na seminářích i konferencích (Ekotrend v Č. Budějovicích, 10 let ekologického zemědělství na ČZU v Praze), méně však ve vědeckém tisku. V prezentační i publikační činností je zvláště aktivní Komise jakosti rostlinných produktů ČAZV. Do budoucna je naléhavé rozšířit a koordinovat výzkum pro ekologické zemědělství na domácí půdě a v rámci 5. Rámcového programu i dalších programů spolupracovat široce se zahraničními, zvláště evropskými partnery.

Vzdělávání

Na počátku 90. let pořádalo MZe ČR ve spolupráci se svazy na VŠZ v Praze a v Českých Budějovicích a na SZTŠ v Humpolci řadu kurzů s 1-8 týdenním rozsahem a závěrečnými zkouškami pro začínající ekologické zemědělce. Kursy byly doplněny exkurzemi a praxí v západní Evropě. V polovině 90. let systém povinných školení pro začínající zemědělce, ku škodě věci, zanikl. Nedostatek odborných znalostí a zkušeností zemědělců se také odráží v chybách zjištěných při kontrolách KEZ, v neúspěšné konverzi některých podniků či jejich málo efektivním hospodaření. Je naléhavé stanovit minimální kvalifikační podmínky (vzdělání, absolvování kurzů, testů) pro registraci v EZ.

Pro studenty středních škol je možné ekologické vzdělání získat na SZeŠ v Humpolci a SZeŠ v Dalovicích. Při obou školách existují i ekologické farmy (školní statek) a regionální centra PRO-BIO s poradenským servisem.

Bakalářské studium “Ekologické a alternativní systémy hospodaření” je zřízeno na Zemědělské fakultě Jihočeské university v Českých Budějovicích (ZF JU), kde je možné též absolvovat stejnojmennou specializaci v rámci inženýrského studijního oboru všeobecné zemědělství.

Prof. Petr byl v roce 1992 tvůrcem a dosud je na ČZU Praha garantem a vyučujícím předmětu "Alternativní zemědělství", který absolvovalo každoročně 20 až 30 studentů. Zájem o předmět výrazně roste tak, že ve školním roce 1999-2000 ho navštěvovalo 100 studentů ČZU. Na Lesnické fakultě ČZU je vyučován předmět "Základy alternativního zemědělství". V rámci předmětu bylo dosud zpracováno 25 diplomových prací zaměřených převážně na konverzi podniků na ekologický způsob hospodaření, ale také na řešení dalších problémů ekologického zemědělství. Pod vedením prof. Petra byly zpracovány dvě disertační práce orientované na ekologické systémy hospodaření. Je potěšitelné, že problematiku ekologického zemědělství studovalo na ČZU v Praze a ZF JU v Českých Budějovicích 5 zahraničních studentů. Agronomická fakulta ČZU i ZF JU pořádají řadu přednášek zahraničních odborníků, seminářů, stáží a praxí pro studenty zajímající se o ekologické zemědělství. Na ČZU Praha vznikla agilní organizace "UESS-SPODEK” organizující studentské exkurze, expedice, praxe, workshopy a další akce. Prof. Petr přispěl k navázání velmi plodné mezinárodní spolupráce především se švédskou Zemědělskou universitou v Uppsale. Spolu s Dr. Josefem Dlouhým připravili již v roce 1993 knihu "Ekologické zemědělství", která byla první vědeckou publikací tohoto druhu u nás. Díky projektům BITS a SOKRATES-ERASMUS navštívilo švédskou Zemědělskou univerzitu přes 40 studentů našich vysokých škol a řada pedagogů. Prof. Petr byl za rozvoj vědecké a pedagogické spolupráce touto univerzitou oceněn přiznáním titulu Dr. h. c.. Významnou spolupráci nejen v oblasti ekologického zemědělství rozvinula ČZU Praha díky prof. Petrovi i s Univerzitou v Kasselu Witzenhausenu, Stuttgartu - Hohenheimu a Giesenu v Německu, BOKU Wien, Universitou Edinburg a dalšími. Tyto univerzity mají pro výuku a výzkum ekologického zemědělství vyčleněny celé katedry, ústavy nebo fakulty. Akceptování principů trvale udržitelného rozvoje přináší postupně i u nás rozšíření “ekologické výuky” na středních i vysokých školách, začlenění jejich aspektů do aplikovaných předmětů stávajících oborů a také vyčlenění a prohloubení specializovaného studia ekologického zemědělství.

Dobrý vědec a pedagog a mezi takové prof. Petr patří, je schopen nadchnout pro své myšlenky studenty i další odborníky, vytvořit dobře pracující týmy a podpořit nezjištně práci svých spolupracovníků, kteří dále pokračují v jím započatém díle.