Nepřežili rok 2000. Kteří jsou na řadě nyní?

31.01.2000 | Mladá fronta Dnes

MF Dnes 31.1.2000

Neprežili rok 2000. Kterí jsou na rade nyní?

Praha - Jmenovali se holub stehovavý, krecek galapážský, vlk texaský a dronte mauricijský alias blboun nejapný. Nedožili se roku 2000, prestože na Zemi žili stovky, možná tisíce let. Vyhubil je clovek. Nejsou jediní. Za posledních sto let padlo za obet cloveku podle odhadu minimálne dvacet až tricet tisíc živocišných druhu. Presné císlo však není možné zjistit. Nekteré druhy zmizí, aniž je lidé vubec poznají. Od vzniku života na Zemi vymrelo 95 až 99 procent živocišných druhu. V jistém smeru není vymírání nicím prekvapivým - je to prirozený proces. Druhy vznikají a zanikají. Jenže: od 17. století clovek tento vývoj nebezpecne urychlil. Vymírání je nyní tisíckrát až desetitisíckrát rychlejší. Miloš Andera v knize Vyhubená zvírata píše, že jen obratlovcu padlo za obet cloveka od roku 1600 prokazatelne 220 až 230 druhu, nehlede na další desítky poddruhu. "Nejvetší cást, neco málo pres polovinu, pripadá na ptáky," uvádí Andera. Od pocátku šedesátých let se rozbehla mohutná kampan za záchranu ohrožených živocichu. Prežijí rok 2000? pokládali sugestivní otázku ochránci prírody. "Obava o osud ohrožených druhu nebyla urcite prehnaná," ríká Jan Plesník, námestek reditele státní Agentury ochrany prírody a krajiny. Známý zoolog a bývalý reditel pražské zoo Zdenek Veselovský dodává: "Témer jsme vyhubili velké šelmy. Ale kdybych byl zvíre, z roku 2000 bych se i trochu tešil," ríká s nadsázkou. Masivní kampan za prežití živocichu prinesla za nekolik desítek let cástecné úspechy: podarilo se napríklad zachránit pandu velkou, která se stala symbolem boje za záchranu ohrožených zvírat a za jejíž zabití hrozí v Cíne trest smrti. Také tygr, kterému už hrozilo vyhubení, se díky organizované záchrane dockal roku 2000. "Jenže kampane se zamerují jen na urcitou cást, na jakési vlajkové lodi," podotýká Plesník. Jiní živocichové mají smulu. Nosorožcu dvourohých žilo pred lety v Africe na šedesát tisíc, dnes je jich okolo dvou tisíc. Z ceské prírody zase nenávratne zmizel nevelký pták tuhýk šedý. Rozorání mezí, likvidace remízku pro nej znamenaly smrt. Práve likvidace puvodního prostredí je pro zvírata nejvetší hrozbou. "V globálním merítku klesá každým rokem plocha lesních porostu o jedno procento. Tímto dosud nezadržitelným procesem se radikálne snižuje pocet živocišných obyvatel lesu a rada z nich je bud vyhubena nebo je silne ohrožena. Dramatickým poklesum rostlinných i živocišných druhu napomáhají i kyselé dešte, poškozování ozonové vrstvy a globální oteplování," uvádí zoolog Veselovský. Napríklad oblast deštných pralesu, které jsou nemilosrdne káceny, tvorí jen šest až osm procent plochy zemekoule, ale žije tam 60 až 80 procent všech živocišných druhu. "Na jedné lokalite v Amazonii muže žít tolik živocišných druhu jako v celé Velké Británii," ríká Jan Plesník z Agentury ochrany prírody a krajiny. "Opravdová panenská divocina je dnes už na Zemi velkou vzácností," píše ve své knize Miloš Andera. Puvodní živocichy ohrožují také rostoucí pocty domácích zvírat, která devastují puvodní prostredí, nelegální obchod ci choroby. "Není náhodou, že témer tri ctvrtiny vyhubených druhu mají práve ostrovní puvod. Rozvoj moreplavby a následná kolonizace se staly pro ostrovní zvírenu pohromou," uvádí Andera. Tak zmizeli kormoráni ci obrí želvy. "Zatím jen malá cást lidské populace naší planety chápe, že záchrana druhové rozmanitosti rostlinné i živocišné ríše je jedinou cestou k její vlastní budoucí existenci," soudí Zdenek Veselovský. Dodává, že lidé vyclenili jen nepatrnou cást souše a morí rezervacím nebo národním parkum. "Loni jsem byl v Zimbabwe, ale krome rezervací jsem nikde nevidel témer žádná divoká zvírata. A pro velké šelmy jsou už rezervace príliš malé," lící Veselovský, podle nehož práve velké šelmy nemají príliš šancí na to, aby ve volné prírode prežily rok 2100. Pritom je není možné - na rozdíl napríklad od kone Prevalského - vrátit ze zajetí zpet do volné prírody. Také v Ceské republice, kde se životní prostredí za posledních deset let výrazne zlepšilo, hrozí mnohým živocichum vyhubení. Mezi ohrožené druhy patrí napríklad koroptev polní, sysel obecný, netopýr dlouhouchý nebo sokol stehovavý. Presto je Veselovský mírným optimistou. "Pamatuju si, že jsem v prírode slýchával chrástala polního. Pak byl považován za vyhubeného, ale dnes už se opet vyskytuje, napríklad na Šumave. Verím, že se mnohé druhy dokážou prizpusobit novým podmínkám," doufá Veselovský. Do ceské prírody se nedávno vrátil i medved, vlk ci rys. Jan Plesník však pred prílišným optimismem varuje: Pokud bude soucasný trend pokracovat, za dalších sto let nenávratne zmizí ze Zeme další dva až ctyri miliony druhu. "Nemužeme spoléhat na to, že se druhy adaptují," upozornuje Plesník. Odborníci mají jasno v tom, jak živocišné druhy zachránit: uchovat dostatecnou populaci a neznicit prirozené prostredí, v nemž žijí. "Clovek si ale z prírody bere neomezene, avšak sám není ochoten dát nic," varuje Miloš Andera.

"Casto se necháváme unést predstavou, že život ve volné prírode existuje jen v exotických zemích, v oblastech, jichž se jen málo dotkla moderní civilizace a kde žijí nejmajestátnejší zvírata. Nezapomenme však na to, že vlastne máme džungli plnou ptactva, savcu, hmyzu a jiných bezobratlých živocichu na dosah a že všichni ti živocichové žijí v pozoruhodne organizovaných spolecenstvech. I oni jsou ohroženi a zasluhují si ve všech prumyslove vyspelých a huste obydlených zemích naši ochranu." Profesor Jean Dorst, clen Francouzského institutu v knize Miloše Andera Ohrožené druhy

Slovnícek pojmu

- Vymrení: Prirozený proces, nové druhy se stále objevují a mizí. Druhy vymíraly už predtím, než se na Zemi objevili první lidé.

- Vyhubení: Umelý zásah do prirozeného vývoje druhu, v posledních stoletích má vyhubení na svedomí zejména clovek.

- Kriticky ohrožený druh: Hrozí mu bezprostrední nebezpecí vymizení, jeho pocty rychle klesají a je potreba prijmout okamžitá záchranná opatrení.

- Ohrožený druh: Jeho pocty jsou ješte dostatecné, avšak jedincu neustále ubývá.

- Vzácný druh: Nehrozí mu bezprostrední vyhubení, avšak je rozšíren jen na omezeném území a za urcitých okolností muže rychle vymizet.

(bar)

Príklady ohrožených živocichu

orangutan: Ješte pred šedesáti lety bylo území, kde orangutan žil, o tricet procent vetší než dnes. Z nekdejšího výskytu po celé jihovýchodní Asii se zachoval jen na Borneu a na Sumatre. Pesimisté tvrdí, že tam žijí nanejvýš ctyri tisíce orangutanu, optimistické odhady hovorí o nekolika desítkách tisíc. Orangutanum hrozí nebezpecí jednak z rychlého úbytku pralesu, jednak ze stále vysokého zájmu pytláku. Nejvíce žádaná jsou mládata, která se pašují za cenu dvou až šesti tisíc liber.

nosorožec dvourohý: Kdysi hojne obýval savany a buše na jih od Sahary. Dramatický pád populace zacal v polovine 70. let. Z 65 tisíc zvírat v roce 1972 jich zbylo v roce 1984 sotva devet tisíc a úbytek pak pokracoval: 1987 - 3800 kusu, 1994 - 2550 kusu, 1998 - 2000 kusu. Loni se sice pokles zastavil, ale zatím je predcasné z toho vyvozovat, že je zvíre zachráneno.

tucnáci: Od nepameti je lovili pro obživu Indiáni v Jižní Americe, cernoši na jihu Afriky i Maorové a Tasmánci na ostrovech kolem Austrálie. Presto není známo, že by nejaký druh privedli na pokraj vyhubení. Evropané v minulém století sbírali jejich vejce považovaná za velkou lahudku, pozdeji je zajímalo také maso, tuk a zejména kuže, z níž se vyrábely cepice, kabelky, ozdobné predmety. Rocne byly zniceny miliony vajec a ubity statisíce ptáku. Verejné mínení primelo vlády, aby tucnáky zacaly chránit, avšak ani soucasnost není pro tucnáky príliš príznivá. Nadmerným rybolovem pricházejí o potravu, v tele se jim ukládají težké kovy, zbytky pesticidu a nejvetší zkázu jim prinášejí havárie tankeru.

Pramen: Miloš Andera - "Ohrožená zvírata"

Príklady vyhubených živocichu

holub stehovavý: Pro potravu ho sice lovili Indiáni, ale vážné nebezpecí mu nehrozilo. Ješte po príchodu Evropanu v roce 1810 byly jeho stavy odhadnuty na více než dve miliardy jedincu. Soustavným lovem a mýcením listnatých lesu pocet rychle klesal. V prírode byl naposledy prokazatelne pozorován v roce 1899. Poslední samicka Marta uhynula 1. zárí 1914 v zoologické zahrade v Cincinnati.

zubr kavkazský: Ješte pred sto lety žilo na Kavkaze pres tisíc zubru, chránil je caruv dekret. Avšak 1. svetová válka, bolševická revoluce, pytláctví a nákazy od domácího skotu stáda horských zubru zdecimovaly. Poslední zubr kavkazský uhynul v Hagenbeckove zoologické zahrade v Hamburku v únoru 1925.

gila tlustoocasá: Patrila k nejhojnejším rybám kalifornských tekoucích vod. Dorustala délky triceti centimetru, bývala tretí nejpocetnejší položkou v jídelnícku Indiánu. Také beloši si její maso oblíbili. Nakonec prohrála v nerovném souboji s clovekem o vodu. Regulování vodních toku, výstavba prehrad a konkurence umele vysazovaných ryb vedly na prelomu století k její likvidaci. Oficiálne je považována za vyhubenou od 16. dubna 1957, kdy byla naposledy chycena v jedné z nádrží napájených rekou San Joaquin.

Pramen: Miloš Andera - "Vyhubená zvírata"