Minipivovarů přibývá. Čechům ale schází hrdost na regionální značky

Minipivovary rostou v Pardubickém kraji jako houby po dešti. Jen těch registrovaných je minimálně patnáct. Zdejší pivaři jsou však stále konzervativní a zůstávají věrní „osvědčeným značkám“.

Vedle třech větších pivovarů, které v Pardubickém kraji sídlí – Pardubic, Hlinska a Poličky – roste jako houby po dešti řada malých pivovárků. Často s minimálním výstavem, ovšem specifickou chutí, které upoutávají pozornost svými speciály.

Je jím například minipivovar Filištín v Chrudimi, který založil Vojtěch Kudrnáč. Nad svými sklepy provozuje také malý bar, který má několikrát týdně otevřeno a kde ke své nejpopulárnější jedenáctce pokaždé nabídne nějaký svůj další experiment.

Jen v Chrudimi jsou takové minipivovary tři. Každý vyrábí většinou jen pro tu svou hospodu. „Česko by se možná mohlo nakonec dočkat historické hranice, kdy tu před 120 lety bylo tisíc pivovarů. U nás může být reálně 700 až 800 pivovarů. Dál to už asi nepůjde,“ sdělil předseda Sdružení přátel pivaTomáš Erlich.

Pivaři v Pardubickém kraji jsou navíc konzervativní. Preferují velké značky. Například právě v Chrudimi většina podniků čepuje piva velkých značek, zvláště z koncernu Plzeňského Prazdroje.

„Mnozí z nich rádi ochutnají tu a tam něco jiného nebo speciál z nějakého menšího pivovaru, ale skutečně jen ochutnají. Naprostá většina z nich se hned vrací ke svým osvědčeným značkám,“ řekl místní znalec pivní kultury Pavel Matyka.

Stejně tak je charakteristické, že místní nejsou moc hrdí na regionální značky. Deset kilometrů odsud se vaří Pernštejn, třicet kilometrů na druhou stranu Rychtář, ale ani jedna z těchto značek v Chrudimi nemá příliš vysoké renomé.

„Přitom se jedná o skvělá piva. Lidé se ale někdy mohli v minulosti jednou zklamat a pak už se to veze. A napravit reputaci nějaké značky piva je nesmírně těžké,“ dodal Matyka.

Jak přitom zní jedno oblíbené rčení, sládek pivo vaří, hospodský ho dělá. „Devadesát procent štamgastů nepozná značku od značky, to se jenom tak vytahují, že nějaké pivo je dobré a jiné že nestojí za nic. Ve skutečnosti nepoznají nic. Osobně znám jen dva druhy piva – pivo dobré a pivo špatné. A není to ani tak o značce, jako o tom, jestli se o něj dobře staráte, čistíte trubky, jak ho čepujete,“ podotkl jeden z chrudimských hostinských.

A tak zatímco v Chrudimi je jen málo hospod, kde se čepuje Pernštejn nebo Rychtář, mnohem častěji na obě značky paradoxně narazíte třeba v Krkonoších. Podobně na pivu ze Žlebských Chvalovic u Třemošnice si pochutnáte třeba ve středočeském Kolíně, ale v bezprostředním okolí takřka nikde.

Autor: Kamil Dubský