Mandloně, rarita nad Hustopečemi, postupně mizí

Mandloňové sady ve svazích mezi Hustopečemi a Kurdějovem na Břeclavsku byli kdysi raritou ve střední Evropě a mandle z nich končily v československých čokoládách. Mandloně však nyní kvůli nezájmu o jejich plody ze svahů mezi vinicemi mizí a zůstalo tam už pouze několik set stromů. Mandloňové sady na jihu Moravy založila v roce 1949 brněnská společnost Průmysl speciálních cukrovinek. V Hustopečích se už v té době pěstovala lékořice a vyráběl pendrek. Důvod pro založení mandloňových sadů nebyl ale v příznivém podnebí a dobré půdě mezi vinohrady na Břeclavsku, firma plnila politický úkol: sady byly založeny z důvodů ekonomické blokády komunistického bloku. Československé čokoládovny totiž potřebovaly nutně mandle do cukrovinek a neměly je kvůli blokádě kde nakupovat. »Byl to všechno jeden velký experiment, v republice a dokonce i ve střední Evropě rarita,« vysvětloval už dříve Rudolf Poslušný, bývalý vedoucí provozu mandloňových sadů.

Stromy se na úrodné půdě ujaly. Od devětačtyřicátého roku bylo v sadech nad Hustopečemi vysazeno na osmadvacet tisíc mandloní. Stromy ale stárly a přestávaly rodit a odborníci proto od poloviny osmdesátých let hledali vhodný, produktivnější typ mandloní, který by na hustopečské a kurdějovské svahy vysadili. Na obnovu sadů a výsadbu nových už ale nebyly peníze. A o úrodu mandlí po pádu komunismu zájem také postupně upadal, zůstávala často ležet ve skladech zemědělských podniků, které se o sady staraly.

Nyní se půda pod sady s mandloněmi vrací zpět původním majitelům. Přesto je jejich další osud nejasný stejně jako odpověď na otázku, zda se podaří alespoň nějaké stromy zachránit.