Malé pivovary nemají na válku cen

HN 17.2.2000

Malé pivovary nemají na válku cen

Konkurenci velkovýrobcu se lze bránit spolecným postupem, pružností a kvalitou

Nejvetší spotreba piva v celosvetovém srovnání vynesla Ceskou republiku na první místo. To je dostatecný duvod pro výrobce tohoto zlatého moku, aby bojovali o sebemenší podíl na trhu. K dosažení cíle pritom používají nejruznejší zbrane, od reklamy pres kvalitu až po cenu. Pivovarnictví v CR, jako postkomunistické zemi s mladou tržní ekonomikou, se tak stává jedním z nejkonkurenceschopnejších sektoru, jehož prostredí se približuje vyspelým zemím. Svou úlohu zde hraje bezesporu také tradice.

Jako ve vetšine jiných, také v tomto oboru jsou dva tábory. Velcí, kterí mají dostatecné kapitálové prostredky na to, aby urcovali podmínky, a malé pivovary, jež se snaží na trhu udržet. I když tomu nebylo nikdy jinak, rozpoutaná cenová válka jasne ukazuje, kdo má jaké možnosti a kam až muže zajít. Vedení brnenského pivovaru Starobrno našlo své hranice, a proto drív než bude pozde, ustoupilo od boje v segmentu nejlevnejších piv. Ztrátové hospodarení je z dlouhodobého hlediska neúnosné. Náklonnost zákazníka se dá pritom získat i jiným zpusobem, než je cena pod hranicí výrobních nákladu. Pivní štamgasti, ale i bežní spotrebitelé zacínají sázet predevším na kvalitu. Tato cesta je rozhodne složitejší v porovnání s rázným snížením ceny, nicméne zvyšuje hodnotu znacky, na niž pak spotrebitelé nezapomínají. Napríklad trutnovský pivovar Krakonoš loni zvýšil výstav a zastavil tak tri roky trvající pokles výroby. Za úspech hospodarení se pritom považuje to, že se výrobce zbavil úveru, což muže být také velkým problémem nekterých malých výrobcu.

Je možné, že od cenové války ustoupí i rada dalších menších pivovaru, které nemohou vytceného cíle dosáhnout touto cestou. V boji naopak budou s nejvetší pravdepodobností pokracovat dominantní výrobci zlatého moku. U nich má taková hra smysl. Jejich možnost zvýšit tržní podíl byt jen o jedno procento muže být sice spojena se znacným poklesem zisku z prodeje v tuzemsku, v celkových hospodárských výsledcích však muže být kompenzován tržbami realizovaných z exportu.

Držet delší období ceny piva nižší, než jsou výrobní náklady, si muže dovolit na ceském trhu snad jen jihoafrická spolecnost South African Breweries a japonská Nomura. Tyto firmy kontrolují totiž nejvetší skupinu pivovaru v Ceské republice s témer padesátiprocentním tržním podílem.

Malé pivovary se musí smírit s faktem, že v cenové válce nemohou obstát a že jejich zvýšení podílu na trhu v tuzemsku je proste nereálné. Avšak udržet si v soucasnosti výstav, který bude postacující pro životaschopnost podniku, není vubec snadný úkol. Jejich síla potrebná k odrážení konkurencních tlaku velkých výrobcu, proto musí být v jednote. Sdružení malých pivovaru, které bude ctít kvalitu, tradici a bude vždy pružneji reagovat na požadavky spotrebitelu, je pak zrejme jedinou možnou cestou jak zabránit vytlacení jejich znacek z obchodních regálu a výcepních pultu.

Martin Riecan