Kalábrie: kraj s bohatou vinařskou historií

Na cestě k jihu nabízí Itálie tolik lákadel, že do Kalábrie na špičce italské "boty" většina turistů nedorazí. A pokud ano, tak jim poloostrov poslouží jen jako tranzitní území při cestě na Sicílii. Kalábrie se ale pyšní vinařskou historií, kterou jí může závidět celý svět. Dávno před naším letopočtem kolonizovali toto území Řekové a zavedli zde prosperující a v celé tehdejší středomořské společnosti vyhlášené vinařství. O to větší kontrast poskytuje pohled na stav tohoto odvětví v dnešní době.

Ačkoli vinohrady v Kalábrii pokrývají téměř 25 tisíc hektarů, jen nepatrná část z nich je zdrojem pro výrobu opravdu kvalitních vín. Na rozdíl od většiny jiných italských oblastí se tu vinařský pokrok prosazuje jen nesmírně pomalu a naprostá většina zdejší produkce zůstává svou kvalitou daleko za požadavky současného evropského trhu.

Čest a slávu celého regionu zachraňuje městečko Ciro na východním pobřeží. Réva se zde pěstuje na stejných místech jako legendární "krimisa", jíž byli v řeckých dobách vítáni vítězové dávných olympijských her. Zdrojem pro výrobu červeného a růžového vína s etiketou Ciro je kalábrijská chlouba - odrůda Gaglioppo. Spor o to, zda je to jedna z nejstarších světových odrůd, či zda jde o nedávno přistěhovalý "klon" Aglianica, ponechme vědcům. Podstatné je, že tato pozdně dozrávající odrůda dává poměrně světlá, ale přitom hluboká a sytá vína.

Jako by byla podobná spíše podstatně dražšímu a vyhledávanému severoitalskému vínu Nebbiolo. Ostatně, jistě ne bezdůvodně kolují dodnes pověsti o cisternách plných vína Gaglioppa, mířících pod rouškou noci do severnějších oblastí.

Ciro však existuje v menším množství i v bílé podobě, kdy je vyhledávaným doplňkem k pokrmům z mořských ryb. Ty představují jeden z logických základů místní kuchyně, zatímco ten druhý je více než překvapivý: vepřové maso. V podmínkách chudého italského jihu je to věc nevídaná a není divu, že si kalábrijský vepř získal postavení srovnatelné s indickou posvátnou krávou.

Vinice se nacházejí jak u moře, tak především ve vyšších polohách na horských svazích. Díky členitým a mnohdy zelenými lesy pokrytým horám si Kalábrie dokonce vysloužila pověst "italského Švýcarska". Úzké silničky se neuvěřitelně klikatí mezi kopci a vedou nepočetné turisty do skrytého vnitrozemí, kde vládne nejen skutečná atmosféra dávno zašlých časů, ale především mafie, nechvalně proslulá únosy rodin bohatých průmyslníků ze severu.

Jedno z místních vín nese jméno Vino di Scilla, podle legendární Sirény vábící na samém okraji kalábrijského pobřeží námořníky. Plánovaný nový most, překlenující Messinskou úžinu, Sirénu určitě nepotěší. Možná už proto změnila živnost a začíná lákat návštěvníky do Kalábrie na víno. Čeká ji ještě hodně práce, ale třeba bude nakonec daleko úspěšnější.