Jak jsem se vypracoval na znalce

MF Dnes 1.2.2000

Jak jsem se vypracoval na znalce

fejeton

Bůh tomu zřejmě chtěl, aby se slivovice stala nápojem čackých Moravanů. Ba i moravští komunisté brzy vzdali boj se zelenou zmijí alkoholismu a chlastali ji o sto šest. Tehdy jsem byl ještě mlád a pracoval jsem v jednom výrobním družstvu v Kroměříži. A mohu s odstupem let konstatovat, že v zimě jsem se měl velice dobře a slivovice jsem vždy vypil, co hrdlo ráčilo. Měl jsem totiž velkou výhodu: sám jsem slivovici nepálil. Navíc jsem patřil k takzvané městské menšině zaměstnanců družstva. Většinu družstevníků tvořili přespolní venkované. A většinu této většiny tvořili bodří muži, kteří slivovici pálili. A opět: většinu této většiny tvořili chlapi, kteří se považovali v oboru pálení za znalce, avšak také za konkurenty. Ocitl jsem se tak ve velmi výhodné pozici, kterou se mi mou obratností a šikovným manévrováním podařilo ještě vylepšit. Přišel takový bodrý paličznalec a tajemně řekl: "Pamatuješ si ještě na mou loňskou slivovici? Tak letos mám ještě lepší. Ne jako ten idiot Franta z nástrojárny. Pojď." Pak mi nalil a poučoval mne, jak zjišťovat chuť cenného nápoje rozetřením jeho trošky jazykem po patře. Visel na mně očima jak svíčkové báby na kazateli, přestože věděl, že nejsem žádný znalec. Pochválil jsem, poděkoval, a odešel za tím idiotem Frantou do nástrojárny. Řekl jsem, že pan Pepa z modelárny má už letošní slivovici a že se mi zdá dobrá. "Co? Ten debil?" vyletěl idiot Franta. A už mne vlekl za rukáv. Nalil svůj výrobek a pravil: "Tady máš, ať poznáš, jak chutná pořádná slivovice. Vy měšťáci se v tom nevyznáte," tvrdil idiot Franta s planoucíma očima. Potom dodal: "Tak mizernou slivovici, jako má ten debil Pepa, má už snad jen ten vůl technolog Tonda," dodal. Poděkoval jsem, pochválil, a odešel do kanceláře technologa. A tak dále. Mezi paličiznalci také často propukaly spory veřejně. Tu jsem však byl po ruce vždy já. Časem jsem povýšil na jakéhosi neoficiálního degustátora a arbitra. Postupoval jsem vždy diplomaticky, každému jsem pochválil něco a do svých tolerantních úsudků jsem se snažil vkládat celé srdce. Stálo to za to. Vevnitř mne pak vždy hřálo něco jako čisté svědomí.

KAREL TOMAN