EFEKTIVNOST PODNIKÁNÍ V AGRÁRNÍM SEKTORU SEVERSKÝCH ZEMÍ PO ZAČLENĚNÍ DO STRUKTUR EU

business efficiency of agrarian sector in north-european countries after their integration into eu

Eva Rosochatecká, Karel Tomšík

Adresa autora:

Doc. Ing. Eva Rosochatecká, CSc., Ing. Karel Tomšík,

ČZU Praha, PEF - KZE, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 - Suchdol

Souhrn:

Připojení Finska a Švédska k Evropské unii způsobilo v těchto severských státech poměrně výrazné ekonomické oživení. Členství v EU ulehčilo přístup na trhy Unie a urychlilo otevírání národních ekonomik. Zároveň však byl domácí výrobní sektor vystaven silné konkurenci, což vedlo k urychlení procesu fúzí a strategických spojení s tím vědomím, že spoléhání se na tradiční trhy nestačí. Konsolidace zasáhla jak průmysl, tak zemědělství, ale i finanční instituce. Postavení agrárního sektoru v tomto prostředí je výrazně ovlivněno silou národních ekonomik.

Poznatky uváděné v článku vyplývají z řešení institucionálního výzkumného záměru CEZ:J03/98:411100013 “Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Summary:

The membership of Finland and Sweden in the EU has caused rather expressive economical growth in these countries. The access to the markets was simplified and the national economies can be so easily open. On the other hand the competition has become stronger. This situation tends to processes of fusion and consolidation, because there is no more possible to rely just on own markets. The consolidation concerns industry, agriculture but also financial institutions. The position of agrarian sector is influenced by a strength of national economies.

Pieces of knowledge mentioned in the article resultr from the solution of the institutional research intention CEZ:J03/98:411100013 “Efficient integration of the Czech agrarian sector in frame of European structures - a presumption of permanent sustainable development”.

Klíčová slova:

EU, společná zemědělská politika, agrární sektor, výroba, příjmy, ceny, export, import

Key words:

European Union, Common Agricultural Policy, agrarian sector, revenues, prices, export, imports

Ekonomické postavení Finska

Finská ekonomika se od konce ekonomické recese v letech 1990-93 vyvíjela rychlým tempem. V letech 1994 až 1998 rostl HDP ročně v průměru o 4,8%, v roce 1997 a 1998 vzrostl o 6% resp. o 5,1%. Tento silný ekonomický růst byl do značné míry způsoben externí poptávkou. Vývoz zboží a služeb přispíval na růstu HDP v letech 1994 a 1998 v průměru ročně 3,5%, v případě privátní spotřeby to bylo 1,9% a 1,8% pocházelo z tvorby hrubého kapitálu.

Průmyslová výroba rostla v poměrně vysoké míře, nejvíce v případě kovozpracujícího průmyslu, zatímco služby se vzpamatovávaly pomaleji a výstavba zatím nedosáhla úrovně, která byla před recesí.

Tabulka 1 - Finsko: makroekonomický a finanční vývoj (roční procentní změny)

Dalším rysem finské ekonomiky je relativně vysoké zvýšení produktivity: HDP na zaměstnance rostl v letech 1994 a 1998 ročně v průměru o 3,6%. Ekonomický růst v roce 1998 lze považovat za vyrovnanější. Příspěvek domácí poptávky na růstu HDP byl jasně silnější než příspěvek pocházející z exportu zboží a služeb. Tento fakt ovlivnilo zejména zrychlení soukromé spotřeby (na 4,1% ze 3,3% v roce 1997), zatímco růst exportu se zpomalil (na 8,7% ze 12,8% v roce 1997). Posílení soukromé spotřeby v roce 1998 bylo způsobeno vyššími reálnými disponibilními příjmy a vyšší podporu úvěrů domácností při nižší úrokové míře. Vyšší disponibilní příjem byl odrazem vyššího růstu mezd na základě komplexní dohody o mzdách pro rok 1998 a 1999.

Na finský export má dopad zpomalení světové ekonomiky. Od poloviny roku 1998 se export výrazně snížil, především v důsledku negativního vlivu asijské krize a recese v Rusku. Navíc se zpomalila investiční činnost, jak do vlastní výstavby tak do vybavení. Nižší růst investic do výstavby pramení zejména z postupné redukce státních subvencí do bytové výstavby. Celkově nižší úroveň investic do vybavení je ovlivněna dokončením některých velkých projektů v sektoru lesnictví.

Od roku 1995 stále rostla zaměstnanost. Míra nezaměstnanosti klesla ze 17,4% v roce 1994 na 11,6% v roce 1998. V roce 1998 se produktivita práce zpomalila na 2,8% a zaměstnanost vzrostla o 2,3%. Stejný trend se očekává i v roce 1999.

Inflace se udržuje pod hranicí 2% navzdory silnému ekonomickému růstu a podobný trend se očekává i v nejbližší budoucnosti. Nízká inflace pramenila na počátku devadesátých let z krizí a tento trend byl později posílen efekty nízkých cen potravin z důvodu vstupu Finska do EU. Situaci dále ovlivňovaly některé další faktory, jako například finanční stabilita, umírněné mzdy apod. Nízká inflace a pevná rozpočtová konsolidace tak poskytly možnost progresivní redukce úrokových měr, které v konečném efektu podpořily stabilitu a ekonomický růst.

Jednou z hlavních nejistot finského ekonomického rozvoje je ten fakt, že musí brát v úvahu vývoj mezinárodní ekonomické situace. Pokud nedojde k výraznějším změnám, mělo by Finsko v roce 1999 dosáhnout růstu HDP o více než 3%. To by mělo být současně doprovázeno i snížením nezaměstnanosti. Navíc lze očekávat, že inflace zůstane i nadále na nízké úrovni.

Důsledky členství Finska v EU a jejich dopad na agrární sektor

Rok 1999 je pro Finsko již čtvrtým rokem členství v Evropské unii. Vstup do Evropské unie kompletně změnil prostředí jeho zemědělsko - potravinářského komplexu. Původní uzavřená a silně regulovaná finská ekonomika zabezpečovala prvovýrobcům i zpracovatelům značné jistoty a nové ekonomické podmínky, které vyvstaly po vstupu země do EU, zvýšily konkurenci na všech úrovních. Obchodům se naskytla možnost nakupovat z různých zdrojů a domácí nabídka tak byla vystavena široké konkurenci jednotného trhu EU. Stejně tak se rozšířila i možnost pořizování surovin pro domácí zpracovatele. Konkurenceschopnost na různých úrovních je ve velké míře závislá především na přizpůsobení cen.

Stav finského zemědělství

Celkový zemědělský důchod za první rok členství představoval zhruba 8 mld. FIM, což byl v porovnání s předcházejícím rokem určitý pokles. V následujícím roce pak došlo k dalšímu mírnému poklesu. V roce 1996 tak představoval podíl zemědělství na HDP pouze 1,5%, což je jeho poloviční redukce v porovnání se situací na počátku devadesátých let. V roce 1997 již tento podíl vykázal výši 1,3 %. Pro domácí ekonomiku Finska je však spíše důležitější pohled na celkový zemědělsko - potravinářský komplex. Obory zabezpečující vstupy do zemědělství, dopravu a zpracování zemědělských produktů značně zvyšují podíl celého komplexu na hrubém domácím produktu.

Investice do zemědělství značně poklesly v období před vstupem Finska do EU. To bylo způsobeno především nejistotou, co nové podmínky zemědělcům přinesou. Rok 1996 však představoval již investiční oživení a rostoucí trend pokračoval i v roce 1997, kdy podíl investic do zemědělství dosáhl výše 3,3 % z celkového podílu investic, což je přibližně částka, která byla v roce 1991.

Podíl zemědělství na celkové zaměstnanosti obyvatelstva představuje zhruba 6% (v roce 1998 - 5,4 %). To by v porovnání s podílem zemědělství na HDP mohlo svádět k dojmu, že je produktivita práce v zemědělství velmi nízká. Je třeba si ovšem uvědomit, že značná část zemědělců je aktivně činná i v nezemědělských sférách. V průměru pochází ze zemědělské činnosti přibližně polovina rodinného příjmu farmy. V porovnání roku 1998 s průměrem let 1992 -1994 došlo k poklesu příjmů farem přibližně o 30 %, největší pokles byl u farem, které se zabývají pěstováním obilnin a to o 53 %. Největší propad příjmů byl právě v roce 1998, oproti roku 1997 to představuje 14 %. Samotná zemědělská výroba však nebyla výrazně ovlivněna díky dočasným podporám kompenzujícím ztráty farmářů.

Tab. 2: Vývoj cen zemědělských výrobců u vybraných komodit (1990 - 1998)

Pramen: Agricultural Economics Research Institute, Helsinki

Tab. 3: Zemědělská produkce Finska v letech 1996 -1997 (v 1.000 t)

Pramen: FAO

Ekonomický růst Finska ve druhé polovině roku 1997 předčil veškerá očekávání. Roční nárůst celkové domácí produkce se dostal na hodnotu 5,9%. Tento růst spočívá ve velké míře v orientaci na export. Finsko představuje v současné době relativně malou, otevřenou ekonomiku, v níž hraje zahraniční obchod důležitou roli. Více než polovina finského exportu směřuje do zemí EU a v roce 1997 byla ekonomická situace exportem zřetelně ovlivněna. Export do zemí EU vzrostl v roce 1997 o 10%, celkový export pak dokonce o 14% v porovnání s rokem 1996. Rapidní nárůst exportu zaznamenaly především výroby špičkové technologie, jakými jsou například mobilní telefony. Přestože nárůst vykazuje i celkový import, je obchodní bilance Finska pozitivní (52 mld. FIM v roce 1997 a 44 mld. FIM v roce 1996). Vzhledem k ekonomické krizi v Asii, která je rovněž významným odbytištěm finských produktů se v roce1998 roce očekával pokles exportu.

Úspěšný export dřevozpracujícího a papírenského průmyslu je velmi důležitý i pro zemědělce, protože příjmy z lesnictví tvoří značný podíl v celkových příjmech zemědělských podniků. Podle údajů výzkumného ústavu vlastní farmáři 37% privátních lesů. Díky vyššímu objemu obchodů je však jejich podíl na dodávkách dřevozpracujícímu a papírenskému průmyslu vyšší, než podíl na výměře. Hrubý příjem farem z lesnictví byl za rok 1998 odhadován na 3,6 mld. FIM.

Růst ekonomiky se začal pozitivně odrážet i ve snižování nezaměstnanosti. Přestože v loňském roce dosahovala nezaměstnanost ve Finsku 14,5%, došlo v porovnání s předcházejícím rokem k jejímu poklesu o 1,3%.

Spotřebitelské ceny postihuje pouze mírný nárůst. V roce 1998 se počítalo s jejich ročním nárůstem zhruba 2%, v roce 1997 to bylo 1,2%. Členství Finska v EU výrazně snížilo ceny potravin. To se týkalo především prvních dvou let, v roce 1997 byl zaznamenán jejich opětovný nárůst . I přes tento nárůst dosáhla inflace v loňském roce úrovně 0,5%.

Ekonomický růst Finska je podporován i rostoucí domácí poptávkou. V roce 1997 vzrostla domácí poptávka o 4,1%, nárůst osobní spotřeby představoval 3,1%. Obdobná situace byla očekávána v roce 1998. Růst domácí spotřeby je pro Finsko důležitý, protože podíl exportu ve finské ekonomice představuje méně než 40% a růst HDP tudíž nemůže být založen pouze na exportu.

Tab. 4 : Vývoj hrubého domácího produktu Finska

Zdroj: Statistical Yearbook of Finland

Podstatné změny postihly finský zahraniční obchod zemědělsko - potravinářskými výrobky po vstupu země do EU. Jednotný trh odstranil kontroly na hranicích mezi Finskem a ostatními členskými zeměmi. Podle pravidel Společné zemědělské politiky může Finsko volně exportovat v rámci jednotného trhu, ale nemůže rovněž uplatňovat žádné restrikce na dovoz ze členských zemí. Množství dovezeného a prodaného zboží je tedy determinováno především jeho cenou a preferencí spotřebitelů.

Členstvím Finska v EU se zahraniční obchod přesunul na pozice jednotného trhu, ale ve stejné době byly rovněž podniknuty kroky k udržení pozic na trzích v Rusku a pobaltských státech, především v Estonsku. Východní trhy se však stávají problematičtější v důsledku protekcionistických dovozních opatření, která jsou praktikována především Ruskem. Nová opatření jsou zaváděna frekventovaně, aniž by o nich dovozci byli informováni. Navzdory těmto překážkám se finský vývoz do Ruska v roce 1997 zvýšil o třetinu v porovnání s rokem 1996. Vývoz potravin se v tomto případě zvýšil za stejné období o 25%. V letech 1996 a 1997 docházelo k příznivému vývoji v exportu zemědělských a potravinářských komodit, především proto, že byly podniknuty kroky k udržení pozic na trzích Ruska pobaltských států. Situace se změnila v roce 1998, kdy došlo k poklesu exportu o 15 % oproti minulému roku v důsledku asijské a ruské krize.

Tab. 5: Dovoz vybraných zemědělských komodit v 1000 t

Pramen: Farm Register, Finland

Tab. 6 Vývoz vybraných zemědělských komodit v 1000 t

Pramen: Farm Register, Finland

* leden - listopad 1998

Agrární zahraniční obchod vykazuje značný deficit, přestože je Finsko ve výrobě některých základních potravin soběstačné na více než 100% a export doznává určité oživení. Záporné saldo je způsobeno především dovozy jižních produktů, jako je ovoce, káva, čaj, koření a tabák.

Export celkemv roce 1998 představoval částku 4 571 mld. FIM a import celkem 9 977 mld. FIM (rok 1997 -export 6 091 mld. FIM, import 11 556 mld. FIM).

Výkyvy v objemu finského agrárního zahraničního obchodu ukazují na složité postavení zemědělství. Současná situace však není situací konečnou, neboť finské zemědělství je doposud podporováno dočasnými dotacemi, bez nichž se bude muset v budoucnu obejít.

Ekonomické postavení Švédska

Po relativně slabém výsledku v letech 1996 a 1997 se švédská ekonomika začala v roce 1998 zlepšovat. Navzdory horšímu mezinárodnímu pozadí vzrostl ekonomický růst v prvním pololetí roku 1998 na 3% oproti stejnému období předcházejícího roku. Tento růst byl tvořen hlavně komponenty domácí poptávky - jak spotřebou tak investiční činností. Nicméně externí sektor vykázal zhoršující se tendenci a negativně ovlivňoval celkový růst.

Tabulka 7 - Švédsko: makroekonomický a finanční vývoj (roční procentní změny)

Obecně lze konstatovat, že vzrostla důvěra v národní ekonomiku. Program rozpočtové konsolidace úspěšně napravil některé nerovnováhy, které se během propadu ekonomiky na počátku devadesátých let objevily. Inflace je v současnosti na nízké úrovni a od konce 1997 (částečně díky vládním opatřením) začala klesat nezaměstnanost. Tyto okolnosti stimulovaly jak spotřebitelskou tak investorskou důvěru. Posílení ekonomiky bylo doprovázeno růstem investiční činnosti, která se v první polovině roku zvýšila o 9,6%.

Hlavní tažnou silou nynějšího švédského ekonomického růstu je export. Ačkoli růst exportu kolísal, jeho čtyřletý průměr roku 1997 představoval 11,5%. I když další vyhlídky jsou méně dynamické (v důsledku asijské krize apod.), očekává se i nadále růst exportu kolem 6%. 70% švédského exportu směřuje totiž do Evropy, kde je předpokládán relativně stabilní trh.

Navzdory silnějšímu ekonomickému růstu zůstává inflace ve Švédsku mírná. Klesající inflace je způsobena rovněž nízkými dovozními cenami a omezenými domácími inflačními tlaky, jako je například vývoj mezd.

V následujících letech je očekáván stálý ekonomický růst. Hlavní hnací silou tohoto růstu bude domácí poptávka, protože se předpokládá rostoucí domácí spotřeba a investiční činnost.

Privátní spotřeba by měla růst v důsledku rostoucích příjmů a klesající nezaměstnanosti. Inflace mírně poroste vlivem relativně silného ekonomického růstu, což zpomalí růst reálných příjmů. Očekává se, že investice do výstavby porostou i v letech 1999 a 2000 jako reakce na silný růst domácí ekonomiky.

Během minulých let došlo ve švédské ekonomice k mnoha strukturálním reformám. Na konci osmdesátých let byly liberalizovány finanční trhy, počátkem let devadesátých byla provedena daňová reforma, reforma zemědělské politiky a další.

Stav švédského zemědělství

Celkové příjmy agrárního sektoru se pohybují zhruba ve výši 31 mld. SKR, což odpovídá 2% HDP. Kromě některých výjimek je švédské zemědělství soběstačné, některé komodity, jako například obilí, jsou produkovány v přebytcích a jsou podnikány kroky k jejich odstranění.

Díky předcházející reformě nepředstavovala adaptace pravidel Společné zemědělské politiky EU pro švédské zemědělství tak radikální změny, jako například v sousedním Finsku. K nejpodstatnějším změnám v zemědělství Švédska tedy došlo ještě před vstupem do EU v roce 1995 a přechod na pravidla Společné zemědělské politiky byl poměrně plynulý. Kromě jednotných cen uplatňují pravidla Společné zemědělské politiky pro švédské zemědělství důležité mechanismy, jako jsou vyrovnávací platby, které se týkají především obilí, olejnin, luskovin, telat, krav a ovcí. Pro Švédsko byla rovněž zavedena mléčná kvóta, která byla stanovena na úrovni 3,3 mil.t.

Tab. 8 : Zemědělská produkce Švédska v letech 1996 - 1997 (v 1.000 t)

Pramen: FAO

Nejdůležitějším prvkem ochrany švédského trhu byly prakticky od počátků fungování zemědělské politiky variabilní dovozní odvody. Dovozní kvóty byly praktikovány ve velmi omezené míře, většinou v rámci bilaterálních dohod. Dovozní odvody se týkaly takových komodit, jako například živá zvířata, obiloviny, máslo, některé polotovary a další. Dovoz byl rovněž ovlivňován na hranicích veterinárními a fytosanitárními předpisy. Obecně musely dovážené produkty splňovat takový standard, který byl ekvivalentní požadavkům na domácí komodity. tato opatření znamenala významnou bariéru pro import a pravděpodobně i přispěla určitou izolovaností švédského trhu před zahraniční konkurencí.

Export byl podporován vývozními dotacemi. Účel těchto dotací byl, aby domácí přebytky netlačily příliš na ceny na švédském trhu. Saldo zahraničního obchodu zemědělskými a potravinářskými výrobky bylo před vstupem země do EU záporné.

Švédsko je ve většině případů zemědělské a potravinářské produkce soběstačné. Dovoz je proto orientován především na ty produkty, které ve Švédsku nemohou být díky klimatickým podmínkám vyráběné. Jedná se především o zeleninu, tropické a subtropické ovoce, některé zpracované produkty a další. Švédský export se soustřeďuje především do produktů, jako je obilí, zmražená zvířata, máslo apod.

Saldo švédského zahraničního obchodu zemědělskými a potravinářskými produkty je záporné. Na celkovém dovozu Švédska se zemědělské a potravinářské výrobky podílejí zhruba šesti až sedmi procenty, na exportu asi jen dvěma procenty. Vstup do EU tento poměr posunul ve prospěch švédského exportu. Zatímco ještě v roce 1993 byl dovoz zemědělských výrobků do Švédska více než třikrát vyšší než jejich vývoz, pak za první rok členství v EU jej převyšoval o něco více než dvakrát a to i přesto, že i import měl v tomto období rostoucí tendenci.

Tab. 9: Celkový švédský zahraniční obchod zemědělskými a potravinářskými komoditami (v 1.000 USD)

Pramen: FAO

Začlenění Švédska do Společné zemědělské politiky mělo pro export a import zemědělských a potravinářských produktů značný význam. Na jedné straně byl podstatně ulehčen obchod s členskými zeměmi zapojením do jednotného trhu, na druhé straně je obchod se třetími zeměmi oproti dřívější situaci zatížen větší kontrolou v důsledku ochranářské politiky EU. Důležité však je, že při vývozu zemědělských produktů do třetích zemí mohou nyní švédští vývozci obdržet vývozní refundace, aby mohli realizovat produkty za ceny konkurenceschopné cenám světovým. Tradičně kvalitní švédská produkce se dokázala na jednotném bezcelním trhu EU za první roky členství velmi dobře prosadit.

Závěr:

Obě sledované země patří mezi země s rozvinutou tržní ekonomikou, kde je státem zemědělský sektor podporován. Zajištění odbytu je rozhodující podmínkou efektivnosti agrárního sektoru.

Při porovnání finského a švédského zemědělství s našimi podmínkami, kdy v podstatě neexistuje zabezpečení odbytu pomocí státu či jiných odbytových organizací, stává se naše zemědělství při vstupu do EU zranitelnější . K nedostatečné dotační podpoře přistupuje i komplikovanost odbytu vyrobené produkce na evropských a světových trzích.

Na základě poznatků získaných při sledování vývoje před vstupem a po přijetí do EU na případě Finska a Švédska zůstává faktem pro Českou republiku, i když by se zdálo, že jsou odlišné výrobní podmínky v zemědělství, že pouze konkurence schopné podniky, jejichž úroveň odpovídá v oblasti výroby, zpracování a marketingu evropskému standardu, budou mít po zapojení do EU prostor k expanzi. Na druhé straně málo připravené podniky se ocitnou pod velkým konkurenčním tlakem evropských výrobců. Znamená to tedy, že jedině ty státy, jejichž zemědělskopotravinářský komplex bude po všech stránkách na vstup do Unie připraven, mohou efektivně rozvíjet zahraniční obchod se zemědělskými a potravinářskými komoditami a mohou úspěšně čelit evropské konkurenci na společném trhu.

Seznam použité literatury:

Kettunen L.: Finnish agriculture in 1996, MTTL Helsinki, 1997

Kettunen L.: Finnish agriculture in 1997, MTTL Helsinki, 1998

Finnish agriculture and rural industries 1998, MTTL Helsinki, 1999

FAO Yearbook, FAO, 1990 - 1996

Ekonomický poraadce podnikatele 8/97