Co je to česká potravina? Řetězce neví a zákazníci jsou zmatení

Velcí prodejci potravin se příliš nesnaží pochlubit zákazníkům, jaký díl jejich zboží reálně pochází z Česka. Plní totiž pouze novou povinnost, kterou jim nařizuje zákon – u vchodu věší tabulky s pořadím států, od jejichž firem nejvíce nakupují. To ale o “českosti“ potravin neříká vůbec nic.

Zákazník je tedy logicky zmatený, připouštějí to i samotné řetězce. Když u vstupu do prodejny vidí napsáno Česká republika a vedle 93 procent, dochází často k názoru, že v regálech najde právě takový podíl tuzemského zboží.

Novela zákona o potravinách však po obchodních společnostech (s ročním obratem nad pět miliard korun) chce, aby de facto uvedly, v jakých zemích mají nejvíc obchodních partnerů. A je lhostejné, že firma se sídlem v Česku nezřídka dodává i jiné než tuzemské zboží.

Řetězce oslovené serverem Lidovky.cz nedostatky novely připouštějí. Zároveň se však vzácně shodují: vlastní definici české potraviny, kterou bychom představili zákazníkům, nemáme a ani se o ni nebudeme pokoušet. Čekají, až jim ji nařídí zákon.

„Zveřejněná tabulka reálně nezobrazuje původ sortimentu, jak si většina zákazníků myslí, ale jen podíl firem se sídlem v daném státě. Dosud neexistuje přesná definice ‚české potraviny‘, a proto není jasné, podle jaké metodiky bychom toto měli vyčíslit,“ říká mluvčí Lidlu Jitka Vrbová.

Podobný názor zní také z Globusu, Aholdu či Billy.

„Nová statistika o poměru českých potravin na prodejnách bude řešena v okamžiku zprávoplatnění nové definice české potraviny,“ popisuje Judita Urbánková z firmy Ahold, která v Česku provozuje supermarkety Albert.

Složitost čokoládových cukrovinek

Možnosti, jak určit českou potravinu, však pochopitelně existují.

„Jako definici české potraviny lze nepochybně v tomto případě použít sídlo výrobce,“ říká mluvčí Potravinářské komory ČR Dana Večerová. Zástupci výrobců potravin netrvají na přesném podílu českých surovin, ale ale hlavně na místě výroby.

Například u čokoládových cukrovinek je nutné hlavní ingredience dovážet, protože se u nás nepěstují. Nicméně nápad a přidaná hodnota vznikají v Česku.

„Nemyslíme si, že je správně, že se řetězce vyhýbají tomu, aby řekly, kolik českych potravin prodávají. Ale pro to, aby ke spotřebitelům tuto informaci dostali, je zřejmě nutné tuto povinnost přesně specifikovat v novele zákona o potravinách - nikoliv formou, která tam je nyní a která zcela nevyhovuje,“ dodává mluvčí Večeřová.

Na druhou stranu je však třeba říct, že ani sídlo firmy a výroba v Česku nemusí být pro definici dostačující. Vepřové maso může dorazit například z Maďarska, zde se pouze zabalí a vznikne „český“ výrobek.

Experti: ‚Českost‘ je přínosná

Reálná čísla o českém původu potravin – která budou určitě nižší než podíl podle současné normy – můžou podle expertů na marketing zákazníci ocenit. Zájem o kvalitu i zemi původu v Česku neuvadá.

„Příklady Kauflandu nebo moravských vinařů ukazují, že využít ‚českost‘ potravin při jejich propagaci lze a může to být velmi přínosné, ovšem pokud se konkrétní značka rozhodne využít místo původu sama,“ myslí si Pavel Zábrodský ze společnosti Omnimedia.

Problém je pochopitelně také v rozmanitosti a nepřehlednosti nejrůznějších označení kvality, v nichž se málokdo vyzná a dokáže určit, zda jsou vypovídající.

„Je zřejmé, že původ potravin pro spotřebitele relevantní a důležité téma je. Problém je ovšem v tom, že se nedokáže orientovat v zástupu Klas a dalších kategorií a nikdo, ani stát, nedokázal přijít s jasným a srozumitelným konceptem, který by spotřebitelé chápali a znali a který by bezpochybně označili jako výrobky s českým původem,“ připomíná Rostislav Starý se společnosti PR Konektor.

Nejistá změna

Ministerstvo zemědělství už definici české potraviny připravuje. Jedním z jejích bodů je to, že 75 procent surovin ve výrobku musí pocházet z Česka. V tomto kritériu by třeba zmíněný čokoládový výrobek neobstál.

Samozřejmostí je pak sídlo firmy v Česku, stejně tak i hlavní část výrobního procesu. Zapojení této specifikace do zákona o potravinách však není jisté. Podle ministerstva je totiž i současný popis „českosti“ - odrážející hlavně oficiální sídla firem – pro lidi užitečný a může jim usnadnit rozhodování při nákupu.

„Pokud se ale v praxi ukáže, že tento seznam není pro spotřebitele přínosný, je ministerstvo připraveno iniciovat změnu,“ připustil mluvčí úřadu Hynek Jordán.

Michal Pavec