Český cukrovarnický průmysl na prahu roku 2000

Český cukrovarnický průmysl na prahu roku 2000.

Czech sugar industry at the beginning of the year 2000

K. Duffek

VUC Praha, a.s.

Summary: There are five corporations in ČR in present time, which in campaign 1999-2000 practised 11sugar factories. From that results, that we know generate sugar effectively and that we are able the production efficiency more escalate. Czech sugar industry overcame already pitfall of restructuring and find itself on its concluding phase. With respect to constantly low price of labour we manage as well above some reserve manufacture sugar markedly cheaply than some sugar factories in countries of EU.

Key words: sugar industry, corporations, sugar factories, production efficiency.

Souhrn: V současné době působí v České republice pět společností, které v kampani 1999/2000 provozovaly 11 cukrovarů. Z uvedených dat vyplývá, že umíme vyrábět cukr efektivně a že jsme schopni efektivitu výroby dále zvyšovat. Český cukrovarnický průmysl již překonal hlavní úskalí restrukturalizace a nachází se v její závěrečné fázi. S ohledem na stále ještě nízkou cenu práce dokážeme i přes některé rezervy vyrábět cukr výrazně levněji než cukrovary v zemích EU.

Klíčová slova: cukrovarnický průmysl, společnosti, cukrovary, efektivita výroby.

Přestože restrukturalizace českého cukrovar-nického průmyslu není ještě zcela dokončena, lze konstatovat, že v posledních letech došlo k zásadnímu obratu v dosavadním vývoji.

Počátek devadesátých let byl poznamenán rychlým rozpadem předlistopadové organizační struktury, která vedla až k osamostatnění jednotlivých závodů. Následná privatizace převážně kuponovou metodou, znamenala další uvolnění vzájemných vazeb. Další vývoj byl již zcela ovlivněn snahou všech existujících subjektů o udržení na trhu “za každou cenu”, bez ohledu na objektivní podmínky továrny pro budoucí rozvoj. Zcela byl pominut faktor únosného celkového rozměru průmyslu, který bylo nutno orientovat na výrobu pro domácí spotřebu.

Obrat k řízenému rozvoji vybraných závodů nastal až v posledních letech, zejména po přechodu převážné většiny cukrovarů do vlastnictví zahraničních společností.

Lze tedy shrnout, že vývoj v posledních letech se vyznačuje:

· posílením vlivu zahraničních společností,

· zahájením opětné koncentrace organizační struktury,

· snížením celkového výkonu na výrobu pro domácí spotřebu,

· řízeným rozvojem vybraných továren a zvyšováním jejich zpracovatelské kapacity.

V současné době působí v České republice pět společností, které v kampani 1999/2000 provozovaly 11 cukrovarů (obr. 1).

Celková denní zpracovatelská kapacita řepy 36 300 t byla rozdělena mezi jednotlivé společnosti dle tab. 1.

Obr. 1: Přehled výrobců cukru v ČR

Tab. 1: Přehled výrobců cukru v ČR

Tab. 2: Cukrovarnická statistika ČR (zpracováno z kampaňových dat)

V kampani 1999/ 2000 bylo dosaženo následujících výsledků (tab. 2). Nebudu se zabývat rozborem kampaňových dat. Zmíním se jen o několika základních údajích, na kterých bych chtěl dokumentovat proces restrukturalizace našeho průmyslu.

Do devadesátých let vstoupil český cukrovarnický průmysl se značným přebytkem celkové zpracovatelské kapacity později nutné pro zajištění domácí spotřeby. Bylo to důsledkem zaostávajících výkonů v pěstování cukrovky a politikou vlády před r. 1989, která si dotovaným exportem cukru do oblastí volně směnitelných měn zajišťovala příjem deviz. Po liberalizaci trhu a rozhodnutí polistopadových vlád nedotovat vývoz cukru bylo zřejmé, že celkový výkon průmyslu bude nutno snížit pouze na zajištění domácí spotřeby. Tento požadavek byl ještě posílen rozpadem Československa a dosažením soběstačnosti slovenského cukrovarnického průmyslu. Definitivní potvrzení této nutnosti nastalo v r. 1993 přijetím závazku v rámci dohod WTO/GATT omezit vývoz subvencovaného cukru na 5 000 t ročně.

Uvážíme-li roční domácí spotřebu cca 430 tis. t, lze s ohledem na sezónní výkyvy a reálný nedotovaný vývoz předpokládat, že roční výroba cukru musí být menší než 500 tis. t.

Z této úvahy vyplývá, že při výtěžnosti 14 % a potřebné délce kampaně 85 dní, dostačující celková denní zpracovatelská kapacita bude menší než 40 000 t řepy.

V kampani 1989/ 1990 však celková denní zpracovatelská kapacita řepy byla 70 830 t a ještě v kampani 1997/ 1998 52 800 t .

Výrazný obrat nastal až v následujícím roce, kdy po již řízeném uzavírání závodů se celková denní kapacita snížila na 42 900 t a v loňské kampani na 36 300 t.

Je tedy možné konstatovat, že celkový výkon průmyslu se již snížil na potřebnou úroveň.

Jednou ze základních podmínek zvýšení konkurenceschopnosti cukrovarnického průmyslu je snižování výrobních nákladů účelnou koncentrací cukrovarů, tj. zvyšováním denní zpracovatelské kapacity. V tomto směru došlo od počátku padesátých let k nejhoršímu zaostání českého cukrovarnického průmyslu proti vyspělým zemím. Zatímco v západní Evropě došlo k rychlému nárůstu zpracovatelských kapacit továren již na přelomu padesátých a šedesátých let, v ČR se v období 1945 - 1990 zvyšoval průměrný výkon cukrovarů pouze o 16 t/rok. V kampani 1989/ 1990 byla v ČR výroba rozptýlena do 52 cukrovarů o průměrné kapacitě 1362 t/den. Moderní továrny však v té době byly 10 x větší.

Potřebný obrat nenastal ani na počátku devadesátých let. Marnou snahou udržet v provozu většinu i zcela neperspektivních cukrovarů bylo promarněno mnoho času a ještě více potřebných investičních prostředků. Ke zvratu došlo rovněž až v posledních letech .

Průměrná zpracovatelská kapacita v minulé kampani dosáhla 3 300 t/den. Proti průměrům dosahovaným v EU je však ještě co dohánět.

Protože potřeba pracovníků u moderního cukrovaru výrazně nezávisí na jeho velikosti, souvisí s denní zpracovatelskou kapacitou těsně produktivita práce. Ta na počátku devadesátých let dosahovala zhruba 0,1 produktivity špičkových evropských cukrovarů.

I když bylo v posledních letech dosaženo patrného zlepšení, je nutno produktivitu ještě zdvojnásobit. To znamená snížit stávající počet cukrovarů na 5 - 6 při zachování celkového výkonu. V současné době však existují signály o znovuotevření nejméně dvou továren, což by se na vývoji produktivity práce projevilo negativně.

Výrazné zlepšování úrovně českého cukrovar-nického průmyslu v posledních letech je patrné i srovnáním některých dalších ukazatelů.

Výtěžnost z 10,66 % v roce 1989 stoupla na 14,56 % v roce 1999, výnos rafinády z 3,84 t/ha na 6,87 t/ha. Výrazně se snížila i spotřeba měrného paliva z 7,45 % ř. na 4,61 % ř. a elektrické energie z 33,4 na 26,6 kWh/ t ř. Na polovinu se snížila spotřeba koksu a na 2/5 spotřeba vápence vztaženo na množství zpracované řepy.

Jen z několika těchto dat vyplývá, že umíme vyrábět cukr efektivně a že jsme schopni efektivitu výroby dále zvyšovat.

Z uvedeného je zřejmé, že český cukrovarnický průmysl již překonal hlavní úskalí restrukturalizace a nachází se v její závěrečné fázi. Bylo to i konstatováno na jednání II. symposia o rozšiřování EU v komoditě cukrovka - cukr, které se konalo v listopadu 1999 ve Vídni. Česká republika je spolu s Maďarskem, vzhledem k nejvyšším výnosům cukrovky, nejvyšší výtěžností a nejnižším nákladům na pěstování cukrovky a výrobu cukru, na špici přidružených zemí. Je proto ve srovnání s dalšími cukrovarnickými státy zcela konkurence schopná. Nelze proto souhlasit s interpretací závěrů, které v minulém roce provedli pracovníci VÚZE.

S ohledem na stále ještě nízkou cenu práce dokážeme i přes některé rezervy vyrábět cukr výrazně levněji než cukrovary v zemích EU.

Přesto musí cukrovarnický průmysl čelit silným vnějším tlakům způsobeným

· propadem světové ceny cukru na historické minimum,

· nedostatečnou ochranou domácího trhu před dotovanými dovozy,

· neexistencí cukerního režimu.

Neřešení těchto problémů ohrožuje zachování rozměru českého cukrovarnického průmyslu pro zajišťování domácí spotřeby nebo dokonce jeho existenci vůbec.

Do března minulého roku byl vnitřní trh ČR zcela otevřen dovozům. Cla, do té doby vypočítávána metodou “ad valorum“ tj. nízkou procentickou sazbou z ceny cukru deklarované na hranici (61,3 % v roce 1999), neposkytovalo dostatečnou ochranu. To otevřelo prostor k neomezeným dovozům. ČR se z pozice čistého vývozce stala dovozcem sladidel - cukru a izoglukózy. Dramaticky vzrostly zásoby cukru v cukrovarech a před zahájením jarních prací v roce 1999 stálo odvětví před rozhodnutím neuzavřít smlouvy pěstování cukrovky. Takto pojaté liberální prostředí se stalo pastí jak pro pěstitele, tak pro cukrovary.

V březnu 1999 proto vláda nejdříve zavedla prozatímní ochranná opatření po dobu 200 dní, kterým bylo clo navýšeno o 80 %. Ani toto mimořádné opatření nebylo dostatečně účinné, neboť jej dovozci obcházeli falešně deklarovanou cenou cukru 1 - 2 Kč/kg. Státu tak unikly desetimiliony za nevybrané celní poplatky. V hospodářském roce od října 1998 do září 1999 bylo dovezeno 57 tisíc t cukru a zásoby před kampaní se zvýšily na 167 tisíc t.

Po prokázané škodě vstoupilo v platnost 15.9. 1999 nařízení vlády č. 212/ 1999 Sb., kterým se stanoví dlouhodobé ochranné opatření.

Nařízení stanovuje dovozní kvóty z jednotlivých teritorií. Pro rok 2000 jsou tyto dovozní kvóty 13 200 t ze zemí EU, 5 500 t pro Polsko a 1 100 t pro ostatní země. Dovozy realizované do výše těchto kvót podléhají základní sazbě cla. Dovozy nad tyto kvóty budou zatíženy dodatkovým clem ve výši 80 %, nejméně však 14 Kč/kg. Limitován je i bezcelní dovoz cukru a izoglukózy ze Slovenska na 3 500 t/rok resp. 5000 t/rok.

I po zavedení dovozních kvót jsou povolené limity překračovány, pod záminkou dovozu na zušlechtění (k zapracování do potravinářských výrobků) a následného vývozu z ČR. Vývoz cukru v těchto výrobcích však není celními orgány dostatečně sledován a vyžadován.

Z uvedených důvodů a v zájmu zachování cukrovky a udržení cukrovarů v chodu požadují pěstitelské svazy a Českomoravský cukrovarnický spolek:

a. revizi dovozních kvót na cukr,

b. přijetí celních opatření, která by zabránila importu cukru nad povolené limity (adaptaci na celní předpisy EU),

c. přijetí tržního řádu jako systémového opatření pro stabilizaci sektoru cukrovka - cukr,

d. v rámci dohod WTO/GATT otevřít jednání o zvýšení vývozní kvóty z 5 000 t cukru na 90 000 t.

V procesu přibližování k EU se Česká republika zavázala postupně uplatňovat soubor opatření (acquis communautaire) společné zemědělské politiky. V oblasti cukerní politiky se jednalo zejména o zavedení tržního řádu. Pro jeho zavedení již byly učiněny konkrétní kroky.

Pracovní skupina odborníků začala na základě principů aplikovaných v EU připravovat regulační systém trhu s cukrem pro podmínky ČR. Cílem této regulace je stabilizace odvětví při zachování výroby cukru v ČR z produkce cukrovky z plochy 75 000 ha a uchování tradiční pozice ČR jako čistého vývozce cukru.

Systém regulace, tržní řád, který předpokládá uplatnění produkčních kvót a kvót pro vývoz a domácí trh je již zpracován. Zavedení regulace však doposud nemá odpovídající oporu v právním řádu ČR. Právní řešení je navrženo v rámci účinnosti zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu, který prozatím nebyl schválen Parlamentem ČR. Jeho další projednání a schválení se předpokládá během roku 2000. Současně se dopracovává organizační zabezpečení tržního řádu. Zavedení regulace trhu před účinností navrhovaného zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu představuje riziko kolize s ustanoveními zákona o ochraně hospodářské soutěže, kde regulace je vykládána jako zakázaná a neplatná dohoda mezi soutěžiteli. Ustanovení tohoto zákona však připouští povolení výjimky.

Základním úkolem intervenčního fondu dle připravovaného tržního řádu pro komoditu cukrovka - cukr bude zejména:

· určení závazných produkčních a vývozních kvót pro příslušné období a zajištění rozpisu kvót na jednotlivé subjekty vyrábějící cukr v ČR,

· stanovení minimální ceny pro cukrovku a bílý cukr,

· určení výše odvodu z tržeb za cukr prodaný na domácím trhu jako zdroje intervenčního příplatku pro vývoz,

· příprava interprofesní smlouvy mezi pěstiteli řepy a výrobci cukru, určující základní pravidla smluvních vztahů,

· zabezpečení správy finančních prostředků vytvořených z odvodů poplatků za realizovaný prodej cukru na domácím trhu a distribuce těchto prostředků na podporu vývozu cukru.

Pro zajištění obslužných systémů pro zavedení tržního řádu v komoditě cukrovka - cukr jsou již vytvořeny základní podmínky v rámci Českomoravského cukrovarnického spolku a Svazů pěstitelů cukrovky.

Posun účinnosti zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu však zřejmě neumožní zavedení systému regulace již do termínu uzavření smluv mezi pěstiteli cukrovky a výrobci cukru před osevem cukrovky, tj. do poloviny března roku 2000. To situaci pěstitelů i cukrovarníků před nadcházející sezónou významným způsobem komplikuje.

Závěrem lze konstatovat, že v posledních letech došlo k významnému pokroku v restrukturalizaci českého cukrovarnického průmyslu a zvýšení jeho efektivnosti. Oddalování zavedení tržního řádu a nezajištění účinné ochrany domácího trhu však může způsobit neodstranitelné škody a útlum celého odvětví. Je proto možno říci, že další vývoj českého cukrovarnictví je nyní více v rukou hospodářských a politických představitelů než samotných cukrovarníků.

Adresa autora

Sborník z konference “Řepařství 2000” pořádané Katedrou rostlinné výroby AF ČZU v Praze 23.2.2000