Ceny pečiva a chleba se asi nezvýší

Spory kolem exportu českého obilí do Běloruska mají především spekulativní náboj

Stejně jako v jiných zemědělských komoditách je struktura nabídky a poptávky v obilovinách na domácím trhu nevyhovující. Platí to především u základní obiloviny - pšenice. Zatímco potravinářské je a bude přebytek, krmné se naopak nedostává.

Obojí je pro zemědělce špatné - přebytek "potraviny" bude znamenat její nižší cenu ve sklizni, nedostatek krmného obilí se zase promítne do cen krmných směsí a prodraží živočišnou výrobu. Z pohledu spotřebitele budou nejspíše dále stagnovat ceny pečiva a chleba, růst lze naopak očekávat u masných výrobků. Takový vývoj je ovšem v rozporu s přibližováním se struktuře cen v EU. Produkty pekárenského průmyslu jsou totiž podle společného šetření Eurostat a OECD v ČR na nízké úrovni (zhruba 40 procent ceny průměru spotřebitelských cen v OECD). Produkty masokombinátů jsou na tom podstatně lépe - jejich cena je ve stejném srovnání přibližně na 60 procentech, podle druhu masa. Jestliže by se tedy v ČR měly některé ceny zvýšit především, pak je to právě chléb a pečivo.

Nevyhovující situace je především výsledkem konkurenčně velmi nabitého prostředí v celé pekárenské výrobkové vertikále. Na pěstování pšenice se soustředí většina prvovýrobců, surovinu zpracovávají desítky mlýnů, průmyslové i místní pekárny jsou zřejmě nejpočetnější oblastí potravinářství. Konkurenční boj mnozí nepřežijí. Situaci nepomáhají ani spekulace a nepřesné dikce, které se velmi často vynořují. Právě o pšenici se často hovoří jen obecně, ačkoli trh s potravinářskou a krmnou pšenicí je v naprostém protikladu. Hovoří-li někdo o cenové prognóze, měl by rozlišovat. Cena krmné pšenice se nepochybně ve srovnání s loňským rokem mírně zvýší, za potravinářskou však zřejmě zemědělci dostanou stejně jako loni. Ovšem s výhledem na možný růst cen koncem roku, podle situace ve světě. To ale závisí na tom, jestli ji budou schopni kvalitně uskladnit.

Přebytek potravinářské pšenice je přímým důsledkem zoufalé snahy prvovýrobců produkovat aspoň nějakou plodinu s garantovanou zárukou tržeb. Potravinářská pšenice je jedinou rostlinnou komoditou s minimální garantovanou cenou a možností odbytu prostřednictvím Státního fondu tržní regulace (SFTR). Proto seje většina zemědělců právě pšenici potravinářskou - jenže i tam, kde pro její pěstování nejsou optimální podmínky. Výsledkem jsou pak nižší výnosy (a nízké tržby), ale také nesplnění kvalitativních parametrů nutných k tomu, aby stát surovinu vykoupil. Původně potravinářská se tak mění v pšenici krmnou, která ovšem zase nemá optimální parametry ke krmným účelům.

Tak to fungovalo několik let, loni však byla úroda poměrně kvalitní a stát vykoupil potravinářské pšenice hodně. Důsledkem je, že letos jí zaseli zemědělci zhruba o dvacet procent více a problémem je, jak se s vidinou další nadprodukce zbavit co největšího objemu zásob.

Naprostou spásou je export do Běloruska a je dost nešťastné, jak je tento kontrakt medializován. Je třeba jasně říci, že vývoz se uskutečňuje za velmi dobrou cenu (3500 korun za tunu), která by byla jinde obtížně dosažitelná, navíc ve velkém objemu. Rozhodně nejde o podporu Lukašenka - anebo jej současně podporují i USA, Francie, Německo a další státy, které tam pšenici vyvážejí také. Export z ČR činí přibližně desetinu z běloruské poptávky. Kontakt je navíc garantován státními institucemi obou stran. Další "mlhy" se týkají firmy AGROFERT Trading, která obilí do Běloruska vyváží, konkrétně spekulací nad výběrovým řízením, ve kterém zvítězila. Toto řízení bylo otevřené pro kteréhokoli tuzemského exportéra a podmínky účasti v něm byly zveřejněny v médiích.

Pro ty, kteří mechanismus výběrového řízení v SFTR neznají, jen stručná rekapitulace: Každé úterý může na SFTR podat jakýkoli subjekt nabídku na export v zapečetěné obálce, týž den obálky otevře tříčlenná komise za účasti Agrární komory ČR a vytvoří z nabídek tabulku. V ní jsou účastníci řízení a jejich nabídka uváděni pod čísly. Tabulka je následně rozeslána všem 11 členům Rady SFTR, kteří se zpravidla do dvou dnů vyjádří k pro ně anonymním nabídkám a řízení končí. Na rozdíl od dřívější praxe je mechanismus operativnější, což je při obchodních kontraktech velmi potřebné. Agrofert dal prostě nejlepší nabídku. A že se šéf SFTR s ředitelem vítězné firmy zná? Domácí agrární trh je tak malý, že by bylo nelogické a možná i na škodu, kdyby kontrakt vyhrála neznámá firma třeba s dobrou nabídkou, ale bez záruky, že jej bude skutečně úspěšně realizovat. I to se už stalo.

Petr Havel