Bruselský Salon čokolády dokládá lásku Belgičanů k této sladkosti

Už 15 let vymýšlí Ilse Wilmotsová ty správné čokoládové příchutě a bonbony pro nejrůznější příležitosti. A čokoládu a její chuť prý dodneška doslova miluje. Na stánku jednoho ze známých belgických výrobců předváděla ve čtvrtek večer své umění na historicky prvním bruselském Salonu čokolády. Výstava je nejlepším dokladem hlubokého vztahu, který Belgičané k této laskomině mají.

"Jsem vlastně produktový vývojář. Na pralince pracuji společně s dalšími lidmi. Začínáme nápadem na papíře," vysvětlila zpravodaji ČTK nad vzorně seřazenými čokoládovými srdíčky. Právě ta patří k její nejoblíbenější, uvnitř se totiž jako překvapení skrývá malý oříšek.

Pro správný výrobek je podle Wilmotsové nejdůležitější, aby se chuť vhodně doplňovala s tvarem a ozdobami konečné sladké čokoládové "jednohubky".

Výrobu čokolády vystudovala a prý měla velké štěstí, že se hned po škole před 23 lety dokázala uplatnit v oboru a postupně se vypracovala až do nynější klíčové pozice pro firmu, která chce zkušené belgické zákazníky zaujmout.

Belgie je v současné době na druhém místě na světě ve spotřebě čokolády, hned za Švýcarskem. V průměru sní každý Belgičan ročně deset kilogramů čokolády. Proč se z malé země stala čokoládová velmoc, vysvětlují odborníci africkými koloniemi Belgie, odkud se v 19. století dovážely potřebné suroviny. Svou roli zřejmě sehrál i tehdy rozvinutý belgický průmysl, schopný vyprodukovat stroje, které výrobu kvalitní čokolády továrnám umožnily.

Wilmotsová a její kolegové pro svého zaměstnavatele vymýšlí pralinky a čokoládové bonbony vhodné pro nejrůznější roční období, či svátky. "Děláme čokolády k čínskému novému roku, na Valentýna, velikonoční," vyjmenovává.

Podle bruselské radní pro ekonomiku Marion Lemesreové je nyní v evropské metropoli více než 250 speciálních obchodů zaměřených na čokoládu a asi tři desítky závodů zaměřených na zpracování kakaa a výrobu čokolády a cukrovinek. Mezi lety 2004 až 2009, tedy do začátku ekonomické krize, vzrostl obrat čokoládového průmyslu o 53 procent. Investice do něj vzrostly v daném období o 50 procent a dosáhly deset až 15 milionů eur.

Bruselský salon je důkazem zájmu o čokoládu. Vedle luxusních stánků zavedených firem se mohou návštěvníci seznámit s produkcí malých dodavatelů, kteří nabízejí netradiční výrobky z čokolády. Odborníci přímo na místě vyráběli nejrůznější druhy čokoládových dobrot. Zastoupeny byly "fairtradeové" společnosti, znalci vysvětlovali zájemcům rozdíly mezi mexickým a kamerunským kakaovým bobem a na pódiu se odehrávala módní přehlídka šatů z čokolády.