ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOV VE VOLEBNÍCH PROGRAMECH ČESKÝCH POLITICKÝCH STRAN

18.09.1998 | Odborné konference

Agriculture and countryside in election programmes of the Czech political parties

Jaroslav Čmejrek

Adresa autora:

Katedra humanitních věd, PEF ČZU v Praze, 165 21 Praha 6 - Suchdol, Kamýcká ul.

cmejrek@pef.czu.cz

Anotace:

Skutečný vliv volebních programů politických stran na rozhodování voličů je sporný a pravděpodobně mnohem nižší, než se domnívají sami voliči. Nesporná je však vypovídací hodnota programových dokumentů. Srovnání volebních programů nejvýznamnějších politických stran poskytuje zajímavé výsledky, zvláště posuzujeme-li je z hlediska tak specifické problematiky, jakou představují otázky rozvoje zemědělství a venkova. Dělící čára mezi volebními programy z tohoto úhlu pohledu nemusí korespondovat se základním štěpením politického spektra. Takový případ nastal již před prvními svobodnými volbami v roce 1990 a znovu se pak začal rýsovat - byť jen v náznaku - za předvolební kampaně v roce 1996. Naopak v roce 1992, kdy se do programů promítl vysoký stupeň polarizace v otázce vlastnictví, se dělící čára mezi volebními programy shodovala se štěpením politického spektra. Mimořádné volby do PS Parlamentu ČR v roce 1998 byly provázeny tvrdým zápasem několika subjektů na pravém křídle politického spektra o značnou část elektorátu bývalé vládní koalice. Kromě toho byla volební kampaň i volební programy hlavních politických stran ovlivněny očekáváním zásadní změny na politické scéně, výměny rolí mezi ČSSD jako hlavní opoziční stranou a stranami bývalé vládní koalice. Z hlediska sledovaného tématu byla nejpřekvapivějším rysem volební kampaně v roce 1998 absence problematiky zemědělství a venkova, ale i dalších témat ve volebních programech ODS a Unie svobody. Hlavní linii konfliktu určovaly otázky spojené s regulací trhu a státními subvencemi. Volební programy z roku 1998 potvrdily pokračování základních tendencí ve vývoji systému stran, především růst jeho polarizace a prorůstání kompetitivních prostorů levice a pravice, které udržuje pravolevé politické spektrum a umožňuje střídání akcentů a vládních garnitur.

Summary:

Influence of election programmes on the preferences of voters is questionable, nevertheless comparison of election programmes bears interesting results. The aim of the present paper is to show, how Czech political parties dealt with problems of agriculture and countryside in their election programmes. The first post-November election in 1990, that were understood as a plebiscite about the change of the political regime, were characterised by election programmes formulated rather generally and not containing the crucial topics of the parliament policy in post-election period. Československá strana lidová, was the only party whose election programme anticipated the direction of the future position of the coalition parties and parliamentary majority in the question of transformation of agriculture. Election programmes from 1992 reveal a high degree of polarisation in the question of ownership. Whereas election programmes of right wing parties consider private ownership as the only form of ownership and co-operation is viewed as a form of private enterprise, the centrist and left wing parties presuppose coexistence of different forms of ownership and consider them as equal. The issue of ownership was important for the agricultural policy of political parties and their concepts of agricultural transformation. However, after 1992 the issue of ownership lost its significance, as the question was solved. In election programmes from 1996 the issue of ownership and transformation of co-operatives was replaced by the questions connected with the market economy, the role of the state, protectionism, self-sufficiency, and subventions. However, the frontier between the programmes of the right wing coalition and the left wing opposition parties was not so well-marked as in 1992. Election programmes in 1998 show similar situation. Generally speaking, election programmes in 1998 were influenced by the hard struggle within the right wing political parties and among them. The programmes reflected expectation in the society considering the possible political change. The most surprising is the fact that the programmes of ODS and Unie svobody do not mention problems of agriculture at all.

Klíčová slova:

volební programy, transformace zemědělství, formy vlastnictví, trh, ochranářství, soběstačnost, dotace, polarizace

Key words:

election programmes, transformation of agriculture, forms of ownership, market, protectionism, self-sufficiency, subventions, polarisation

Volební programy představují specifický typ politického dokumentu. Na rozdíl od zásadních politických programů, jež jsou zaměřeny na vzdálený časový horizont a dominuje v nich světonázorová a ideologická složka, volební programy mají krátkodobý charakter a exponují především stranickou reflexi aktuálních společenských problémů. Voliči v sociologických průzkumech obvykle přikládají volebním programům značný význam, kladou je na některou z nejvyšších příček žebříčku faktorů působících na jejich volební rozhodování. Skutečný vliv stranických programů na volební chování občanů je však sporný. Voliči se s nimi seznamují jen povrchně a často pouze zprostředkovaně. Do organizace a prostředků volebního boje politických stran pronikají v rostoucí míře prvky převzaté z oblasti komerční reklamy, jimiž jsou volební programy vytlačovány na okraj pozornosti. Nicméně vypovídací hodnota volebních programových dokumentů je značná. Komparace volebních programů soupeřících stran a porovnání volebních kampaní k jednotlivým volbám umožňuje lépe pochopit vývoj společenského diskursu i zvláštnosti formování systému politických stran. Pozoruhodné výsledky přináší srovnání volebních programů a jednotlivých volebních kampaní z hlediska reflexe problematiky rozvoje zemědělství a venkova.

Srovnání volebních programů hlavních politických stran ve volebních kampaních v letech 1990, 1992, 1996 i v předčasných volbách roku 1998 z hlediska uvedené problematiky ukazuje, že dělící čára mezi volebními programy jednotlivých politických stran nemusí vždy korespondovat se základním štěpením politického spektra. V plné míře se to projevilo již v prvních polistopadových volbách v roce 1990, které byly chápány jako plebiscit o zásadní změně politického režimu. Politické strany se v tehdejších volebních programech vyslovovaly především k minulosti, případně (u historických stran) se snažily od minulosti oddělit. V programech dominovaly základní požadavky: demokracie, právní stát a sociálně orientovaná tržní ekonomika. Politické strany formulovaly své záměry pro budoucnost jen velice obecně a vůbec ve volebních programech nenastolily témata, která se v následujícím legislativním období (1990-1992) stala v parlamentní politice rozhodující (Krejčí 1994: 211).

Srovnáme-li pasáže týkající se zemědělství ve volebních programech dvou hlavních rivalů v roce 1990, Občanského fóra a komunistů, neshledáme v nich podstatný rozdíl. Bylo to způsobeno na jedné straně defenzívní pozicí komunistů, na druhé straně charakterem Občanského fóra, které zastřešovalo různorodé názorové proudy, jež se mohly shodnout pouze na obecných formulacích. Komunisté bránili družstevnictví jakožto velkovýrobu a poukazovali na nebezpečí návratu k malovýrobě, otázce vlastnictví se však ve volebním programu vyhnuli, a to dokonce důsledněji než Občanské fórum, v jehož programu byla družstevní forma vlastnictví implicitně uznána. Jedinou stranou, která ve svém programu naznačila směr budoucího postupu parlamentní většiny a exekutivy v otázce transformace zemědělství a přeměny družstev, byla Československá strana lidová. V jejím volebním programu z roku 1990 byl poprvé zformulován princip, podle něhož “družstvo je svobodné sdružení vlastníků a jeho základem je soukromé vlastnictví”. Po volbách v roce 1990 tento princip převzaly strany, které krystalizovaly v pravé části politického spektra (ČMEJREK 1997).

Ve volební kampani v roce 1992, kdy se do programů promítl vysoký stupeň polarizace v otázce vlastnictví, se dělící čára mezi volebními programy shodovala se štěpením politického spektra. Na jedné straně se vyhranila pozice ODS, ODA a KDU-ČSL, orientovaná na důslednou privatizaci zemědělství a na restituce. V tomto pojetí byla družstva chápána jako sdružení soukromých vlastníků. Protikladný postoj zaujali přirozeně komunisté, avšak pro určení dělící čáry mezi volebními programy v daných otázkách v roce 1992 nebyly rozhodující postoje vyjadřované v levé části spektra, ale v jeho středu. Především to byla Liberálně sociální unie a v jejím rámci Zemědělská strana, dále Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko, ale i Občanské hnutí, a dokonce také ČSSD, která se tehdy ještě hlásila k politickému středu. Tyto subjekty požadovaly rovnost vlastnických forem a družstva pokládaly za jednu z nich. Stejnou pozici v dané otázce zaujali rovněž republikáni (Ibid.).

Vývoj stranického systému v první polovině devadesátých let potvrdil, že stavovsky či profesně definované strany mají na politické scéně pramalé šance. Zatímco ještě v roce 1992 byla reprezentace zájmů zemědělců vnímána jako záležitost Zemědělské strany, působící v rámci LSU, ve volebním roce 1996 již byla občany pokládána za ochránkyni těchto zájmů KDU-ČSL a na druhém místě za ní ČSSD (Brokl 1996: 399-400). Posuny se projevily i ve stranických programech; polarizace, která se na počátku devadesátých let vytvořila v otázce transformace zemědělství a družstev, ztrácela po volbách v roce 1992 postupně na významu a v roce 1996 již volební programy politických stran naznačují jinou linii konfliktu, formovanou otázkami jako fungování trhu a charakter státních zásahů, vztah mezi zemědělskou prvovýrobou a zpracovatelským průmyslem či soběstačnost v protikladu k rovnováze mezi vývozem a dovozem (ČMEJREK 1998). Dělící čáry mezi volebními programy v roce 1996 však kopírovaly rozdělení politické scény na vládní a opoziční strany nedůsledně. KDU-ČSL i ODA na rozdíl od ODS a ve shodě s některými opozičními stranami akcentovaly regulaci a ochranu trhu, vyslovily se rovněž pro dotační podporu mimoprodukční funkce zemědělství. Volební kampaň v roce 1996 tak signalizovala rostoucí napětí v řadách vládní koalice, která se pak v následujícím roce rozpadla.

Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 1998 byly mimořádné nejen proto, že k nim došlo uprostřed řádného legislativního období, ale především proto, že byly provázeny tvrdým zápasem několika subjektů na pravém křídle politického spektra o značnou část elektorátu bývalé vládní koalice a vlastně i o základnu ODS, jež se rozštěpila a hledala východisko z krize. Kromě toho byla volební kampaň i volební programy hlavních politických stran ovlivněny očekáváním zásadní změny na politické scéně, výměny rolí mezi ČSSD jako hlavní opoziční stranou a stranami vládní koalice, jež se zformovala po volbách v roce 1992 a udržela po volbách v roce 1996. Zatímco v stabilizovaných evropských demokraciích je takováto výměna rolí běžnou záležitostí a dokonce znakem demokracie, v našich podmínkách šlo o vlastně o premiéru (nebereme-li v úvahu změny režimu); k výměnám rolí mezi koalicí a opozicí nedocházelo ani v období první republiky, kdy se sice vlády často měnily (18 vlád během 20 let), ale základní půdorys vládní koalice se příliš neměnil.

Z hlediska sledovaného tématu byla nejpřekvapivějším rysem volební kampaně v roce 1998 absence problematiky zemědělství a venkova ve volebních programech ODS a Unie svobody. Vedle toho oba programy postrádají i celou řadu dalších otázek, k nimž se volební programy standardně vyslovují. Program Unie svobody byl koncipován jako značně obecná obrana liberálních a tržních principů, které ovšem jak se v programu mnohokrát zdůrazňuje musí být provázeny jasnými a vynutitelnými pravidly. Problematika rozvoje zemědělství není v programu vůbec zmíněna. Program ODS byl napsán neobvyklou, ale působivou formou, která mu v souladu s celkovým pojetím volební kampaně ODS propůjčila mobilizační charakter. Základním požadavkem ODS je pokračování privatizace a definitivní ukončení restitučních aktivit. Samostatné rozvedení problematiky rozvoje zemědělství zde rovněž chybí.

Základní linii konfliktu ve volebních programech z roku 1998 určují otázky spojené s regulací trhu a státními subvencemi. ODS v těchto otázkách opakovala postoj z voleb v roce 1996: “ODS je přesvědčena, že volný trh přináší nejen více možností pracovního uplatnění, ale také větší spokojenost spotřebitele a širokou nabídku zboží a služeb za dostupnou cenu.Budeme nadále postupovat proti všem státním i zájmovým regulacím, které zdánlivě směřují k ochraně spotřebitele, ale ve skutečnosti ho poškozují.” Oproti tomu ČSSD požadovala “zavedení systému efektivní regulace trhu jako základního nástroje stabilizace cen potravin jak pro spotřebitele, tak pro prvovýrobce”. Subvence do zemědělství v programu označila za “systémový nástroj stabilizace cen potravin a podpory ekologických a mimoprodukčních funkcí agroekologického komplexu”. Požadavek účinné regulace trhu obsahoval rovněž program KSČM. Pozici blízkou sociální demokracii vyjádřila KDU-ČSL, která ve svém programu přislíbila úsilí o “modernizaci našeho zemědělství pomocí zvýhodněných úvěrů a přímých dotací orientovaných na efektivní podnikatelské záměry”. KDU-ČSL, ČSSD a KSČM ve svých programech požadovaly potravinovou bezpečnost, případně soběstačnost. ČSSD a KSČM vyjádřily podporu družstevní velkovýroby. Ve volebním programu KSČM se objevil také požadavek rovnoprávnosti a stejných podmínek “pro všechny formy vlastnictví a podnikání”

Volební programy z roku 1998 potvrdily pokračování základních tendencí, jež byly naznačeny již ve volbách v roce 1996. Potvrdily spolu s výsledkem předčasných voleb “pravděpodobný start … našeho politického systému k bipolárnímu systému stran” a “prorůstání kompetitivních prostorů levice a pravice, které udržuje pravolevé politické spektrum a umožňuje střídání akcentů a vládních garnitur (Brokl 1996: 402-403)”.