ZEMĚDĚLSKÉ DOTACE A ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚDĚLSTVÍ ČR

Zemědělské dotace a zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství České republiky

Agricultural subsidies and increasing of competitiveness of Czech agriculture

Vinohradský Karel, Grega Libor, Bečvářová Věra

Adresa autora:

Vinohradský Karel, Grega Libor, Bečvářová Věra

Ústav podnikové ekonomiky, PEF MZLU, Brno, ČR

Anotace:

Příspěvek se zaobírá působením dotačních nástrojů zemědělské politiky na vývoj konkurenceschopnosti zemědělských podniků. Z analýzy a predikce nároků na růst produktivity zemědělství ČR v období přípravy na vstup do EU a souvisejících nevyhnutelných strukturálních přeměn, především změn v alokaci zemědělské výroby, jsou vyvozeny rámcové náměty pro úpravy koncepce dotační podpory zemědělství. Příspěvek navazuje na řešení projektu č. EP 7279 NAZV Mze ČR řešeného na Ústavu podnikové ekonomiky PEF MZLU v Brně.

Summary:

The paper is focused at the effects of the agricultural policy subsidy tools and at the development of the competitiveness of farming entities. Based upon the analysis and the prediction of the needs of farm productivity growth in the Czech Republic during the pre-accession period, and upon the associated inevitable structural changes, particularly in the farm production allocation, framework suggestions concerning the agricultural support modification conception are given in this paper. Results obtained from the research project EP 7279 Mze ČR solved at FBE MUAF Brno, have been used as a source for this paper.

Klíčová slova:

dotace, zemědělství, konkurenceschopnost

Key words:

subsidies, agriculture, competitiveness

Praktická realizace dotační podpory zemědělství v rámci realizace ekonomické reformy

Strategie, obsažená ve scénáři ekonomické reformy, vycházela z předpokladu, že zemědělství, obdobně jako ostatní sektory ekonomiky se bude vyvíjet v rámci obecných podmínek formovaných hospodářskou politikou pro celé národní hospodářství. To od transformujících se podniků a nově vznikajících podnikatelských subjektů v zemědělství vyžadovalo vyrovnávat se již v prvních létech reformy především

· s rychlým poklesem poptávky v důsledku liberalizace cen a odstraněním spotřebitelské dotace u potravin (záporné daně z obratu),

· s minimalizací státních zásahů orientovaných na ochranu agrárního trhu,

· s tržním prostředím vyznačujícím se přetrvávající monopolní strukturou dodavatelů vstupů a monopsonní strukturou zpracovatelů i potravinářského obchodu,

· snížením rozsahu dotační podpory.

V koncepčních dokumentech pro realizaci ekonomické reformy v zemědělství byly definovány cíle a postupy směrované na růst konkurenceschopnosti zemědělské výroby i rámcové nároky na strukturální změny, spočívající v diferenciaci typu zemědělské činnosti v různých výrobních podmínkách, útlumu zemědělství v některých oblastech řešení externalit, jakož i odpovídající východiska pro uplatnění rozpočtových transferů do zemědělství.

Praktická realizace zemědělské politiky do roku 1993 vedla k tomu, že možnost podpory zvyšování konkurenceschopnosti využitím rozpočtových transferů v podstatě využita nebyla. Resort soustředil dotační podporu zejména na tituly privatizace a transformace zemědělských podniků, přičemž formy podpory orientoval na vznik podniků typu “rodinných farem”. Např. v roce 1991 byly dotace poskytnuty 4728 zemědělcům s průměrnou výměrou 19 ha, obhospodařujícím 2,2 % zemědělské půdy. Jen ve 3 regionech byly poskytnuty dotace podnikům s výměrou nad 50 ha. Podporována byla i rolnická hospodářství s universální strukturou, perspektivně nekonkurenceschopná značná část prostředků byla věnována podpoře výstavby malých zpracovatelských kapacit s málo reálným cílem narušit monopol zpracovatelského průmyslu.

Dotační politika resortu po roce 1993 zaznamenala již řadu racionálních prvků a přístupů orientovaných cíli ekonomické reformy. Avšak souběh dvou relativně protichůdných procesů tj. navracení majetku zemědělcům se snahou podněcovat je k hospodaření a současně mimořádný tlak na omezení rozsahu zemědělství napomáhal přetrvávání nadprodukce. S tím narůstaly požadavky na regulaci trhu podporou exportu. Současně odliv kapitálu z transformujících se zemědělských podniků a obecné zhoršování platební situace podniků vedly k prohlubování nedostatku kapitálových zdrojů. To vše soustřeďovalo zásahy resortu na “operativní a plošná” řešení vznikajících problémů.

Takto byly zaměřeny výdaje na regulaci trhu, uskutečňované Státním fondem tržní regulace v zemědělství, i v roce 1994 nově zavedená podpora zemědělského úvěru prostřednictvím činnosti Podpůrného a garančního fondu. Tyto formy podpory nesporně byly i přínosem pro financování naléhavé modernizace výrobní základny zemědělství, avšak nedostatečně byly využity jako nástroje aktivní restrukturalizace zemědělství.

V takovémto směru částečně působila podpora “údržby trvalých travních porostů” zaměřená na mimoprodukční funkce zemědělství v relativně horších přírodních podmínkách.

Podmíněnost růstu konkurenceschopnosti českého zemědělství strukturálními přeměnami

Jedním z možných metodických přístupů k analýze a predikci vývoje konkurenceschopnosti zemědělství je postup založený na rozlišení jejich parciálních složek, vymezených podle podstatných skupin činitelů, jež konkurenceschopnost určují. Takovou skupinou jsou faktory determinující technicko-ekonomickou úroveň zemědělství, jeho produktivitu. Analýza této parciální složky konkurenceschopnosti vede zejména k poznání požadavků na další strukturální přeměny v českém zemědělství.

Vývoj objemu zemědělské produkce a produktivity českého zemědělství

Pokles objemu zemědělské produkce v období 1989 - 1997 o 29%, z toho produkce rostlinné o 21% a produkce živočišné o 35% byl při nepodstatném snížení výměry zemědělské půdy provázen téměř shodným snížením intenzity produkce na 1 ha zemědělské půdy, převážně poklesem hektarových výnosů a stagnací užitkovosti hospodářských zvířat.

Tab. 1:Vývoj objemu zemědělské produkce a intenzity produkce na 1 ha zemědělské půdy

Ve srovnatelných cenách roku 1989, Pramen: VÚZE, 1998; vlastní propočty Zpracoval: Vinohradský K., Vítková J.

Ve srovnání se zeměmi EU dosahuje v druhé polovině devadesátých let zemědělství ČR v hektarových výnosech obilí 70 - 80%, cukrovky okolo 80%, brambor 60 - 70%, v užitkovosti krav 75 - 80% úrovně EU 15.

Při zmíněném poklesu objemu produkce a snížení počtu pracovníků v zemědělství od roku 1989 na třetinu, vzrostla produktivita práce měřená objemem zemědělské produkce na pracovníka dvakrát. Srovnání se zeměmi EU založená na ukazateli konečné zemědělské produkce na 1 pracovníka (vyčíslená dle metodiky souhrnných zemědělských účtů) zřetelně naznačuje, že zemědělství v ČR nedosahuje úrovně produktivity práce EU, přičemž příčiny souvisejí především s nižší intenzitou produkce na jednotku plochy půdy. Lze oprávněně předpokládat, že s nižší intenzitou výroby souvisí též nižší produktivita materiálních vkladů. To vše nepříznivě ovlivňuje jednotkové náklady českého zemědělství.

Tab. 2:Srovnání produktivity práce a intenzity produkce zemědělství USA, EU a ČR

Pramen: Economic Accounts for Agriculture, OECD 1997

KZP - konečný zemědělský produkt v USD v běžných cenách roku 1995

Zpracoval: Vinohradský K., Vítková J.

Obr. 1: Srovnání produktivity práce a intenzity produkce zemědělství USA, EU a ČR

KZP - konečný zemědělský produkt 1995 v běžných cenách

Zpracoval: Vinohradský K., Vítková J.

Z předcházejících komparací lze odhadnout, že technicko-ekonomická efektivnost českého zemědělství, měřeno produktivitou základních faktorů, dosahuje nyní asi 75 - 80% úrovně produktivity zemědělství Evropské unie.

Zmenšování rozsahu českého zemědělství po roce 1990 bylo provázeno i změnami vyúsťujícími v zaostávání jeho produktivity, tedy v zaostávání technicko - ekonomické efektivnosti. Nejpodstatnějším momentem zaostávání produktivity úrovně českého zemědělství ve srovnání s předními zeměmi EU jsou nižší výnosy a užitkovost. Pro dosažení technicko-ekonomické efektivnosti odpovídající zlepšení nákladově výnosových parametrů je tedy nezbytné zvýšit intenzitu rostlinné a živočišné výroby.

Růst produktivity zemědělské výroby odpovídající úrovni hektarových výnosů a užitkovosti v EU 15 by při současné výměře zemědělské půdy a početních stavech hospodářských zvířat vedl ke zvýšení objemu zemědělské produkce o 20 - 25%. Tzn. z rozsahu 76 - 80 mld. Kč (hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách roku 1989) na cca 90 - 100 mld. Kč. Našel by takový růst nabídky odpovídající poptávku na domácím trhu potravin nebo na zahraničních trzích?

Národohospodářská situace, vývoj reálných příjmů obyvatelstva, nízká důchodová pružnost poptávky po potravinách, jakož i vývoj spotřebitelských preferencí nedávají argumenty pro očekávání růstu poptávky po potravinách na domácím trhu. Predikce vývoje na mezinárodních trzích zemědělských komodit a analýza vývojových možností exportu nenaznačuje předpoklady exportu naznačeného přírůstku zemědělské produkce. Jen udržení stávajícího rozsahu zemědělství ČR bude v období přípravy vstupu do EU pro zemědělskou politiku náročným cílem.

Při požadavcích na podstatné zvýšení produktivity zemědělské výroby představuje stávající rozsah objemu zemědělské produkce omezený podnikatelský prostor. Udržet se v něm s požadovanou úrovní technicko-ekonomické efektivnosti může zřejmě jen omezený počet podniků.

Podmíněnost růstu produktivity českého zemědělství strukturálními změnami

Jaká úroveň produktivity základních výrobních faktorů je nezbytná pro konkurenceschopné zemědělství? Domníváme se, že odpověď nelze odvodit jen z vývoje zemědělství Evropské unie. Vývoj na světových trzích zemědělských a potravinářských produktů bude zřejmě určován především rozhodujícími mimoevropskými producenty, jimi dosahovanými ekonomickými parametry, zejména vysokou produktivitou práce.

Konkurenceschopné zemědělství ČR by v létech 2005 - 2010 v úrovni produktivity mělo dosahovat parametry uvedené v tab. 3.

Tab.3: Predikce základních kvantitativních a kvalitativní parametrů zemědělství ČR

Predikce v cenové úrovni 1995 (1 USD = 26,55 Kč)

Zpracoval: Vinohradský K., Vítková J.

Obr. 2: Predikce vývoje produktivity práce v zemědělství ČR

Dosažení predikované technicko-ekonomické efektivnosti při stagnaci či zcela omezeném růstu, resp. zachování současného rozsahu zemědělství, není uskutečnitelné bez rozsáhlých strukturálních změn, které, stručně vyjádřeno, zahrnou:

· intenzifikaci zemědělské výroby spojenou s podstatným zvýšením produktivity práce v podnicích s podmínkami pro výrobu konkurenceschopné zemědělské produkce, převážně v oblastech s příznivými přírodními podmínkami,

· převedení části zemědělských podniků, především hospodařících v nepříznivých podmínkách, na soustavu hospodaření vyznačující se extenzívním využíváním půdy, tedy podstatným omezením objemu produkce a převažujícími mimoprodukčními přínosy,

· technicko - technologickou restrukturalizaci a modernizaci, diferencovanou a podporovanou v zaměření na uvedené dva typy soustav zemědělského hospodaření,

· vytvoření 80 - 100 tisíc pracovních míst uvolňovaných ze zemědělství.

Rámcové požadavky na změny v dotační podpoře zemědělství

Z uvedených poznatků o podmíněnosti zvyšování produktivity zemědělství ČR naznačenými strukturálními přeměnami vyplývá, že podpora těchto přeměn by měla stát v popředí opatření zemědělské politiky. To nárokuje i podstatné změny v zaměření zemědělských dotací. Vedle nesporné potřeby podpory postavení zemědělských výrobců v potravinových vertikálách cestou formování odbytových organizací zemědělců jeví se nezbytné přejít na programy podpory diferencovaných soustav zemědělského hospodaření.

Lze předpokládat, že zmíněné strukturální přeměny může významně stimulovat nabídka dvou typů programů:

· programů podpory soustav intenzivního zemědělství s vysokou produktivitou faktorů - soustav zakládajících technickoekonomické parametry konkurenceschopné produkce

· programů podpory extenzívních soustav hospodaření orientovaných převážně na mimoprodukční přínos, tedy soustav s nízkou produkcí na jednotku plochy půdy avšak s přijatelnou úrovní produktivity pracovních a materiálních vstupů.

Z existující variability ekonomické úrovně podniků lze odvodit, že nabídka obou typů programů by neměla být vázána podmínkou určitých přírodních stanovišť i když je zřejmé, že systémy intenzívní zemědělské výroby se budou převážně soustřeďovat v relativně příznivějších přírodních podmínkách a naopak.

Zatímco od podpory intenzivních soustav hospodaření lze očekávat přínos kvalitativně a nákladově konkurenceschopné produkce, extenzívní soustavy by měly přispět k nezbytnému přizpůsobení vývoje nabídky poptávce po zemědělské produkci a stabilizaci mimoprodukčních přínosů zemědělství ve smyslu modelu multifunkčního evropského zemědělství blízké budoucnosti.

Literatura:

1. Bečvářová,V.: Dotační politika v zemědělství. Habilitační spis, PEF,MZLU Brno,1996, 139 s.

2. Bečvářová,V.-Grega,L.-Vinohradský,K.:Konkurenceschopnost českého zemědělství při vstupu do Evropské unie-předpoklady a možnosti.Úvodní studie. MZLU PEF, Brno, 1997

3. Bojec,S.: The Competitiveness of Private Farms and Farm Activities in Slovenia.University of Lubljana, Lubljana,1998

4. Doucha,T. a kol.: Vývoj agrárního sektoru ČR v období 1989-1997 .VÚZE Praha, 1998

5. OECD-The Agricultural Outlook 1997-2001, Paříž 1997