ZAMYŠLENÍ NAD PĚSTOVÁNÍM OBILNIN V ČR - UMÍME VYUŽÍVAT NAŠE SPECIFICKÉ PODMÍNKY?

Zamyšlení nad pěstováním obilnin v ČR - umíme využívat naše specifické podmínky ?

Cereal growing in the Czech Republic - do we know how to use our specific conditions?

Jan Křen

Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.,

Ústav obecné produkce rostlinné AF MZLU Brno

Souhrn

Porovnání výnosových trendů obilnin v České republice, EU a USA ukazuje na stagnaci výnosů v České republice v průběhu devadesátých let, což se projevuje zvyšováním rozdílů mezi potenciálními výnosy a jejich realizací v praxi. Jsou vyhodnoceny možnosti lepšího využívání specifických podmínek pro pěstování obilnin v České republice týkající se výběru a rajonizace pěstování jednotlivých druhů, struktury plodin a jejich zařazování do osevních postupů, výběru odrůd a kvality osiva, pěstebních technologií a vlivu velikosti zemědělských podniků na ekonomiku pěstování. Úroveň využívání produkčních faktorů při pěstování obilnin je dána do souvislostí s ekonomickou situací zemědělských podniků v praxi.

Klíčová slova: obilniny; Česká republika; trendy výnosu; využívání produkčních faktorů; ekonomika pěstování

Summary

Comparison of yield trends in cereals in the Czech Republic, EU and USA indicates stagnation in yields in the Czech Republic during the 1990s, which is demonstrated by increasing differences between yield potential and actual yields in farm fields. Possibilities of better use of specific conditions for cereal growing in the Czech Republic with regard to selection and zoning of particular species, crop structure and their incorporation in crop rotations, selection of varieties and seed quality, crop management practices, and effects of farm size on growing economy are evaluated. A level of utilization of production factors in cereal growing is related to economic situation in agricultural enterprises.

Keywords: cereals; Czech Republic; yield trends; utilization of production factors; growing economy

Úvod

Od počátku šedesátých let v západní Evropě i USA narůstají průměrné výnosy zrna obilnin (včetně kukuřice) téměř lineárně a v posledních letech se blíží hranici 6 t.ha-1 (graf 1). Meziroční přírůstky výnosů obilnin představují v zemích EU téměř 90 kg.ha-1 a v USA 75 kg.ha-1. Rychlé a rozsáhlé zavádění inovací pěstitelských technologií a nově vyšlechtěných odrůd v západoevropských zemích se nejvýrazněji projevuje u pšenice ozimé (Triticum aestivum). V období 1992 - 1998 představoval meziroční přírůstek výnosu 139 kg.ha-1 a průměrný výnos se v posledních letech pohybuje kolem 7 t.ha-1. Je třeba také uvést, že tyto trendy nejsou v EU doprovázeny snížením kvality zrna. Při zvyšování výnosu dochází ke stagnaci nebo i ke snižování jeho stability, které je ale poměrně nízké ve srovnání s trendy nárůstu.

Průměrné výnosy obilnin v České republice se v období od počátku sedmdesátých let až do roku 1990 příliš nelišily od trendů západních zemích, ale meziroční kolísání bylo vyšší (graf 1). Od počátku devadesátých let však dochází ke stagnaci na úrovni kolem 4 t.ha-1. Výnosy stagnují prakticky u všech druhů drobnozrnných obilnin (grafy 2-4). Pouze u kukuřice se v devadesátých letech průměrné výnosy zrna značně zvyšovaly, meziročně o 410 kg.ha-1 (graf 4). Pro srovnání s vývojem v agrárně vyspělých západních zemích jsou v grafech 2 a 3 znázorněny trendy výnosů obilnin pěstovaných v České republice na největších plochách - pšenice a ječmene. U obou plodin u nás dochází v průběhu devadesátých let k mírnému poklesu výnosu (u pšenice o 16 kg.ha-1 a u ječmene o 32 kg.ha-1). Výnosy ječmene stagnují také v USA na úrovni kolem 3,2 t.ha-1, ale v zemích EU se meziročně zvyšují o cca 115 kg.ha-1. Meziroční nárůsty výnosů pšenice představují v USA 38 kg.ha-1 a v EU kolem 110 kg.ha-1.

Doprovodným jevem výše uvedených trendů je v našem státě zvyšování rozdílu mezi potenciálním výnosem obilnin (maximálním dosažitelným výnosem v daných podmínkách) a jeho realizací v praxi a naopak snižování tohoto rozdílu v agrárně vyspělých západních zemích.

Problémy rozvoje v zemědělství jsou často spojovány s našimi specifickými podmínkami. Na zvláštnosti místních podmínek se v zemědělské praxi i výzkumu odvoláváme v mnoha situacích, např. takto zdůvodňujeme naše horší výsledky ve srovnání s okolními zeměmi, rozdíly mezi regiony, potřebu financování ověřování a testování zahraničních odrůd a technologií pro jejich introdukci. Argumentace tohoto typu je někdy diskutabilní, mnohdy není v potřebné míře uplatněna komplexnost řešení problémů. Méně často se setkáváme s úvahami, jak naše specifické podmínky využít ke zvýšení efektivnosti a konkurenceschopnosti. Obecně je důsledné respektování a využívání specifických podmínek základní podmínkou zabezpečení trvale udržitelného rozvoje hospodaření ve všech jeho dimenzích (ekonomické, agronomické i sociální).

Jsem si vědom složitosti navozených problémů, ale také jejich hospodářského významu. Příspěvek je pokusem na některé z nich upozornit a naznačit možnosti jejich řešení.

Výběr druhů obilnin a jejich rajonizace

Půdně-klimatické podmínky vytvářejí předpoklady nejen pro výnos zrna, ale také pro jeho kvalitu. Správná rajonizace je výchozím bodem pro zabezpečení ekonomicky efektivního pěstování. Tato koncepce je uplatňována především v agrárně vyspělých mimoevropských zemích (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland). I přes vyšší dotace do zemědělství postupně probíhá přesun rostlinné výroby do vhodnějších půdně-klimatických podmínek v různém měřítku také v západní Evropě. Nadprodukce obilovin v zemích EU však zde vedla k zavedení tzv. “set aside”, tj. vyčlenění určitých ploch obilnin (až 15 %) mimo klasickou produkci bez ohledu na půdně-klimatické podmínky. Toto opatření snižuje efektivnost využívání produkčních faktorů (omezuje efektivní využívání půdy v produkčních oblastech).

Vhodnost oblastí pro pěstování hlavních druhů obilnin v ČR z hlediska kvality produkce byla v Zemědělském výzkumném ústavu Kroměříž, s.r.o. zpracována již na konci sedmdesátých let. V praxi nejsou tyto podklady příliš respektovány především v důsledku cenových relací zrna jednotlivých komodit. Cenové relace vyplývající z intervenčních pravidel nebo požadavků zpracovatelů snižují efektivnost využívání produkčních faktorů v následujících směrech:

· I v méně vhodných podmínkách jsou pěstovány potravinářské odrůdy pšenice v naději dosažení potravinářské kvality a vyšší tržní ceny. Potravinářské odrůdy tak zaujímají cca 70 % plochy, ale k potravinářským účelům se využívá pouze 25 - 30 % celkové produkce pšenice. Výsledkem je neefektivní nadprodukce potravinářské pšenice, která se projevuje:

o zvýšenými náklady na pěstování potravinářské pšenice v méně příznivých podmínkách (nepotravinářské odrůdy obvykle dosahují při stejných vstupech vyšší výnosy),

o nižší účinností krmivářských produktů vyráběných z potravinářských odrůd.

· Snižováním ploch žita a ovsa na úkor pšenice a ječmene i v oblastech, kam tyto plodiny tradičně patří. To může mít vliv na průměrné výnosy těchto obilnin ve statistikách a zkreslovat informace o úrovni jejich pěstování.

· Požadavek sladoven na výkup zrna pouze několika vybraných odrůd sladovnického ječmene, a to ve velkých partiích, vede k porušování zásad tvorby odrůdové skladby (v podnicích, které mají méně než 400 ha je obvykle nutné pěstovat jen jednu odrůdu) a také ke snížení efektivnosti využívaní produkčních faktorů při tvorbě výnosu (podobně jako u pšenice).

Do budoucna nebude možné udržet současný rozsah ploch pšenice ozimé v marginálních oblastech, i když určitá část produkce potravinářské pšenice pocházela zvláště v příznivých minulých letech z bramborářské výrobní oblasti a její pěstování bylo vesměs rentabilní. Plochy pšenice a ječmene zde budou ovlivňovány především požadavky živočišné výroby. Významnou roli může v marginálních oblastech sehrát také pěstováni obilnin k technickým a energetickým účelům. V souvislosti s rajonizací pěstování je třeba upozornit na potřebu vytvoření celostátních rezerv žita, jehož plochy se v posledních letech značně snížily, tj. naskladnění kvalitního neporostlého zrna z příznivých ročníků, které se vyskytují jednou za 4 - 5 let.

Struktura plodin a jejich zařazování do osevních postupů

Obecně je známé, že vhodná předplodina podstatně ovlivňuje výnos i kvalitu zrna. V důsledku nutnosti pěstování tržních plodin však jen malý počet podniků v ČR využívá pevné osevní postupy. I když je v praxi snaha v rámci možností dodržovat zásady střídání plodin, mnohdy dochází k pěstování více obilnin po sobě nebo zařazování po méně vhodných předplodinách. Na kompenzaci těchto negativních jevů (vyvolaných nevhodným střídáním plodin) vyššími dávkami průmyslových hnojiv a pesticidů u nás nemá většina zemědělských podniků dostatek finančních prostředků.

Tím se naše situace liší od západoevropských zemí, kde jsou v produkčních oblastech na farmách specializovaných na rostlinnou produkci využívány úzké osevní sledy a často jsou pěstovány obilniny po sobě. Jak dokládají některé výzkumné práce (BARNET et al., 1995), mohou být takové systémy z hlediska produkčních vlastností setrvalé. Vyžadují však vyšší úroveň vstupů, zpravidla ve formě minerálních hnojiv a pesticidů (např. celková dávka k pšenici ozimé je mnohdy vyšší než 200 kg N.ha-1 a ochrana proti biotickým škodlivým činitelům se provádí ve 4 - 5 aplikacích). Také v Americe jsou v oblastech pěstování obilnin používány úzké osevní sledy. Úroveň vstupů i dosahované výnosy jsou však podstatně nižší než v západní Evropě a také nižší než v ČR.

V našich podmínkách jsou tyto způsoby hospodaření obtížně aplikovatelné, na západoevropský nemáme dostatek prostředků na vstupy zabezpečující vysokou intenzitu a na americký zase dostatek vhodných podmínek (půdy) pro levnou produkci obilnin. To omezuje naše možnosti. Zajišťování konkurenceschopnosti proto musí být v našich podmínkách více než jinde postaveno na dodržování agronomicky správných postupů počínaje vhodnou strukturou plodin, přes optimalizaci pěstebních technologií a volbu pro ně vhodných odrůd. Je také důležité si uvědomit, že s tím, jak narůstá omezující vliv klimatických a půdních faktorů, klesá i účinnost vysokých vstupů. S jejich klesající utilizací do výsledné produkce rostou ekologická rizika. Pro každou oblast je tedy třeba hledat optimální systémy zemědělské produkce.

V praxi se dnes nezřídka setkáváme se snahou o aplikaci specializovaných systémů s vysokou úrovní vstupů i v marginálních oblastech, které nejsou pro jejich provádění vhodné. V příznivějších oblastech se pak můžeme setkat s uplatňováním vysoké míry specializace, ovšem často bez vstupů na adekvátní úrovni.

Odrůdy a osivo

Redukci, ke které došlo ve šlechtění obilnin v ČR, lze obtížně odhadnout. Některá pracoviště zanikla úplně, řada šlechtitelských programů byla zrušena nebo zakonzervována. K hlavním důvodům patří klesající obměna osiv a liberalizace zkoušení odrůd, která přinesla rozsáhlou registraci zahraničních odrůd, a tím snížení potenciálu trhu pro odrůdy domácí. V této souvislosti je třeba upozornit na některé rizikové faktory v systému šlechtění a povolování odrůd obilnin. V posledních letech byly mírné zimy a průběh povětrnostních podmínek vyhovoval západoevropským odrůdám. To logicky vede ke zvyšování jejich podílu v našem sortimentu (viz tab. 1). Západoevropské odrůdy mají vesměs nižší zimovzdornost, a protože jsou vytvářeny pro humidnější klima, mají pro naše podmínky mnohdy nevhodně kombinovanou odolnost proti houbovým chorobám. Při jejich rozšiřování v praxi se zvyšuje riziko vymrzání porostů ozimů nebo nižších výnosů v důsledků sucha, případně problémů s ochranou porostů.

V souvislosti s rozšiřováním západoevropských odrůd se zvýrazňuje potřeba provázání vztahu mezi produkční schopností genotypu a jeho adaptací pro dané zemědělské prostředí. Lze tak zvýšit odrůdovou odezvu na příznivé podmínky. Vzhledem k současné nízké úrovni vstupů mohou přinášet větší ekonomické efekty odrůdy ekostabilní spíše než intenzivní. Při zvyšování a realizaci výnosového potenciálu jsou rezervy ve spolupráci šlechtění s agrotechnikou (EVANS et al., 1997; DOTLAČIL et al., 2000). Šlechtění by mělo vytvářet odrůdy s optimální odezvou na různé úrovně vstupů, ale i různé způsoby agrotechniky (např. zakládání porostů do nezpracované půdy).

Porovnání rozsahu množitelských ploch registrovaných našich a zahraničních odrůd u nejrozšířenějších obilnin v tab. 2 ukazuje, že se nám zatím daří v konkurenci obstát. Přes vysoké zastoupení zahraničních odrůd mezi registrovanými odrůdami převažují na množitelských plochách odrůdy domácí. Při stále vysoké úrovni našeho šlechtění zde působí i nesporná výhoda domácího prostředí a adaptace na půdně-klimatické podmínky.

Ke zvýšení odbytu uznávaného osiva i k vyšší obměně osiva v praxi napomohla dotace exportu sladu v roce 2000, podmíněná užitím certifikovaného osiva. Nový zákon na ochranu šlechtitelských práv pravděpodobně vytvoří prostor pro výběr licenčních poplatků z tzv. farmářských osiv. Vlastní realizace výběru těchto licencí však asi nebude okamžitá a vyžádá si několikaleté období (ROSENBERG, BERAN, 2000).

Pěstební technologie

Pěstební technologie je soubor opatření optimalizovaných (“šitých na míru") pro dané regionální agroekologické podmínky v závislosti na průběhu počasí, který podstatně ovlivňuje realizaci biologického potenciálu odrůd. Z celosvětového hlediska jsou za vysoce produktivní považovány systémy a technologie pěstování rýže v Asii, pšenice v severozápadní Evropě a kukuřice v Severní Americe.

Způsoby hospodaření v České republice jsou obvykle porovnávány s agrárně vyspělými zeměmi EU, USA, případně Kanadou. Z těchto zemí jsou do České republiky také dováženy stroje používané při pěstování obilnin (na zpracování půdy a zakládání porostů, aplikaci agrochemikálií a sklizeň). Pro jejich efektivní výběr a využití je třeba dobře posoudit vhodnost do našich podmínek. Přímé přebírání technologických operací a postupů často vytváří problémy.

Na rozdíl od západoevropských zemí se u nás (relativně veliké zemědělské podniky i jednotlivé hony) poměrně rychle rozšiřují minimalizační technologie, které umožnily vyřešit zakládání porostů v agrotechnických termínech ve složitých podmínkách transformujících se zemědělských podniků. O jejich využívání obvykle více rozhodovaly pracovní výkony než některé agronomické dopady (kromě vyšších nároků na regulaci plevelů herbicidy např. nevhodnost pro humidní podmínky nebo problémy s posklizňovými zbytky při vyšších výnosech předplodin, stratifikace a pomalejší uvolňování živin, především dusíku atd.). Využití předností těchto technologií v širší míře však brání současná nízká úroveň minerálního i organického hnojení, která nás řadí mezi státy s nejnižší úrovní výživy rostlin v Evropě. V souvislosti s nízkými dávkami živin je třeba poznamenat, že orba je důležitým opatřením umožňujícím jejich mobilizaci v půdě i efektivním opatřením mechanického charakteru proti plevelům. Je však energeticky i časově náročná a zoraná půda vytváří podmínky pro erozi. Trvalý pokrok v chemické ochraně proti plevelům vede k tomu, že zemědělci stále více používají místo mechanických zásahů herbicidy. Z pohledu ochrany životního prostředí je diskutabilní využívání herbicidů i pluhu. Budoucnost se však zdá být slibnější pro herbicidy, neboť pokrok ve zvyšování efektivnosti jejich působení i ekologické bezpečnosti je zřejmý. Stejně tak pokrok v tvorbě odrůd s rezistencí proti herbicidům metodami genového inženýrství. Vyvážit tento progres inovacemi pluhů je prakticky nemožné. Přechod na minimalizaci je však třeba vždy zvažovat v rámci celého systému hospodaření.

Území České republiky se nachází na rozhraní kontinentálního klimatu (převládajícího v oblastech pěstování obilnin v USA) a přímořského klimatu (převládajícího v produkčních oblastech západní Evropy). Mnohem variabilnější povětrnostní podmínky kladou větší nároky na diagnostiku a pružnost (operativnost) při provádění pěstitelských opatření. Ročníkové modifikace pěstebních technologií proto představují jednu z největších rezerv ve využívání produkčních faktorů a biologického potenciálu odrůd. Mohou pěstitelům přinášet bezprostřední úspory na materiálových vstupech, především na minerálních hnojivech a pesticidech. Důležitá je také organizace práce. Pokud nejsou jednotlivá agrotechnická opatření prováděna v optimálních termínech, využitelnost vstupů se snižuje. V praxi se ne vždy daří tento přístup plně uplatňovat. Rezervy jsou především v kvalitním provádění ochrany porostů. Hlavními problémy pěstitelů jsou správná a včasná identifikace škodlivých činitelů a také včasnost provádění potřebných zásahů.

Dobré výsledky dosahované v posledních letech při mezinárodním porovnávání pěstebních technologií pšenice ozimé na DLG-Feldtage v Německu a zkušenosti z technologického poradenství prováděného Zemědělským výzkumným ústavem Kroměříž, s.r.o. ukazují, že optimalizace technologií v našich podmínkách není ani tak problémem nedostatku znalostí a informovanosti, jako nedostatku finančních zdrojů.

Precizní zemědělství

Precizní zemědělství překonává dříve v rostlinné produkci široce uplatňované paradigma homogenity podmínek na pozemcích (polích). Výzkumná komunita, výrobci zemědělské techniky a také mnozí pěstitelé proto očekávají od využívání metod precizního zemědělství potenciální přínos. V odborném tisku již bylo o precizním zemědělství mnoho napsáno.Většina prováděných a publikovaných analýz indikuje rozsáhlou nekontrolovatelnou variabilitu v rámci pozemků i značné rozdíly v dynamice procesů ovlivňujících výnos a kvalitu produkce. Problémem není malý dosažitelný přínos, ale spíše schopnost jej dosáhnout. Jde o obecný jev v historii technologického vývoje. Při zavádění informačních technologií v zemědělství mohou vznikat speciální krátkodobé problémy. Z dlouhodobého pohledu je ale obtížné si představit, že budou výhody precizního zemědělství ignorovány. Komparativní výhodu má ten, kdo provede potřebné změny a zavede nové technologie dříve.

V praxi nachází precizní zemědělství zatím největší uplatnění v USA, což lze vysvětlit jak agrární strukturou (dostatečně veliké farmy i pozemky), tak i technologickou vyspělostí. V našich podmínkách však může mít využití těchto technologií určitá specifika vyplývající z větší geografické různorodosti a členitosti pozemků i vyšší intenzity hospodaření. Přesto jsme tyto trendy zachytili a metody precizního zemědělství (především tvorba map heterogenity pozemků, diferencovaná aplikace živin a výnosové mapy) jsou u nás využívány na plochách srovnatelných se západoevropskými zeměmi.

Velikost podniku

Větší velikost zemědělských podniků je obvykle uváděna jako výhoda ekonomického charakteru amerického a také našeho zemědělství ve srovnání se západoevropským. Zajímavé jsou z tohoto hlediska výsledky LANGBEHNA a PLEßMANNA (2000), kteří prováděli v Německu analýzu efektivnosti pěstování obilnin na farmách zařazených podle velikosti od 50 do 400 ha a více do pěti skupin. V průměru všech podniků tvořily největší položku pracovní náklady (54 %), dále náklady na opatření zvyšující výnos (29 %), režie (10 %) a nájemné (6 %). Mzda přitom představovala cca 450 DM.ha-1 a práce strojů cca 600 DM.ha-1. Efekt velikosti podniku představoval úsporu pracovních nákladů až cca 200 DM.ha-1 (tab. 3). Zvyšování velikosti farem je proto v západní Evropě považováno za velkou šanci umožňují snižování nákladů.

Velikost podniku sama o sobě však ještě negarantuje nákladově příznivou produkci. Po určitém zvýšení (nad 400 ha) narůstá význam schopnosti (managementu) velký podnik řídit. Toto zjištění má v podmínkách naší agrární struktury velký význam neboť kolem 65 % zemědělské půdy je obhospodařováno podniky s výměrou větší než 500 ha. Důležitost správného řízení potvrzují výsledky průběhu transformace. V současné době již často existují značné rozdíly v ekonomické situaci zemědělských podniků hospodařících ve srovnatelných půdně-klimatických podmínkách.

Zajistí intenzifikace vyšší efektivnost a rentabilitu?

Nákladově příznivá produkce obilnin vyžaduje intenzitu pěstovaní odpovídající půdně-klimatickým podmínkám. Intenzifikace je obvykle spojována s aplikací vyšších dávek minerálních hnojiv (především dusíkatých), pesticidů a regulátorů růstu; dále s pěstováním odrůd, které jsou schopny vyšší vstupy efektivně využít. Obvykle také převažuje tzv. komoditní (vertikální) pohled bez nebo pouze s částečnou vazbou na osevní postupy a agroekosystém.

Agrárně vyspělé západoevropské země jsou charakteristické vysokou intenzitou hospodaření a vysokými výnosy polních plodin (tab. 4). Pěstování drobnozrnných obilnin v USA a Kanadě má naopak spíše extenzivní charakter. I když jsou využívány moderní technologie, jejich výnosy dosahují zhruba 1/3 výnosů v západní Evropě a cca 60 % výnosů v ČR. Na těchto rozdílech se podílejí odlišné půdně-klimatické podmínky, odlišná historie vývoje zemědělství a venkova a z ní vyplývající agrární struktura, agrární politika, úroveň i systém dotací (tab. 5).

Pro efektivní pěstování obilnin je proto výhodné v našich podmínkách využívat jiná východiska. Jedná se především o:

· vytvoření systémů rostlinné produkce s vyváženou strukturou plodin a využívání vhodných předplodin,

· v návaznosti na to využití vhodných technologií zakládání porostů,

· rozvoj a uplatňování diagnostiky a agrobiologické kontroly a operativní aplikace agrochemikálií.

Také v podmínkách západoevropských zemí nevedou přehnaně vysoké vstupy k nejlepším ekonomickým efektům (nejvyšší rentabilitě). Na druhé straně, extrémně nízké vstupy nejsou hospodářskou alternativou oproti intenzivní produkci. Slibná je cesta zvyšování výnosů (a dosažení vysokých tržeb) při přiměřeně nízkých nákladech. Snižování nákladů na jednotku produkce v závislosti na zvyšování výnosů v německých podmínkách uvádí tab. 6.

Závěry

Z provedené analýzy specifických podmínek a trendů pěstování obilnin v našem státě vyplývá:

· Rozdíl mezi potenciálním výnosem druhů a odrůd (maximálním dosažitelným výnosem v daných podmínkách) a jeho realizací v praxi se u nás v současnosti zvyšuje, v agrárně vyspělých západních státech se naopak snižuje.

· Nepříznivé trendy projevující se v posledních letech jsou výsledkem především špatné ekonomické situace zemědělských podniků. Ekonomické problémy jsou v praxi řešeny především na úkor problémů agronomických.

· Ekonomika podniků limituje progres v hospodaření. Agronomická praxe zápasí s problémy odpovídajícími úrovni hospodaření před více jak patnácti lety.

· Intenzifikaci vyššími vstupy do pěstebních technologií, a tím eliminaci nepříznivých vlivů počasí, biotických škodlivých činitelů a nevhodné struktury plodin, si může dovolit poměrně málo zemědělských podniků.

· Aby zemědělci mohli vkládat prostředky do zvyšování úrovně hospodaření, je třeba vytvořit předpoklady k jejich získání. Při pěstování obilnin se jedná především o:

o vymahatelnost práva, tj. včasné úhrady pohledávek za prodanou produkci,

o započítání spotřebovaných živin do ceny zrna, aby nedocházelo k hospodaření na dluh,

o započítání 20 % zisku do ceny zrna, tak jak je tomu u výrobků v jiných resortech,

o změny intervenčních pravidel stimulující praxi k využívání hospodárnější struktury plodin a odrůd.

· Větší ekonomická efektivnost může být dosažena prohloubením diverzifikace druhové skladby a intenzity pěstování obilnin a modifikací produkčních systémů podle půdně-klimatických podmínek. Zatímco v precizním zemědělství byl princip dosažení vyšší efektivnosti hospodaření využíváním heterogenity pozemků obecně přijat, jeho využívání na vyšší úrovni (zemědělského podniku nebo regionu) zatím není přisuzován odpovídající význam.

· Při omezených zdrojích státního rozpočtu, kdy nelze poskytnout našim zemědělcům podmínky srovnatelné s EU, je dotace na nákup certifikovaného osiva levným a přitom efektivním dotačním nástrojem.

Použitá literatura

BARNET, V. - PAYNE, R. - STEINER, R.: Agricultural sustainability - economic, environmental and statistical considerations. Wiley, Chichester, 1995, 266 p.

EVANS, L.T., et al.: Adapting and improving crops: the endless task. Land resources: on the edge of the Malthusian precipice? A discussion held at the Royal Society of London, UK, 4-5 December, 1996, Phlilosophical Translations of the Royal Society of London. Series B, Biological-Sciences. 1997, 352: 1356, p. 901-906.

DOTLAČIL, L. - ŠÍP, V. - OVESNÁ, J.: Šlechtění polních plodin, jeho přínosy, současné úkoly a perspektivy. Sborník z konference "Význam šlechtění a semenářství v zemědělství", Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., Troubsko, Brno 8.-9. listopadu 2000, s. 29-38.

KOLEKTIV: Statistické informace, 12 - zemědělství, Dlouhodobé časové řady výsledků rostlinné výroby v České republice (1960 - 1999). Český statistický úřad, Praha 1999.

KOLEKTIV: Listina povolených odrůd. Ministerstvo zemědělství ČR, 1990-1999.

KOLEKTIV: Obiloviny. Situační a výhledová zpráva, MZe ČR, prosinec 1999, 78 s.

KOLEKTIV: Zpráva o stavu zemědělství ČR za rok 1999 "Zelená zpráva". MZe ČR, Praha 2000, 124 s.

MÉNHIER, C.: L´évolution des couts de production du blé USA. Perspectives Agricoles, 1995, 200, s. 92 - 95.

LANGBEHN, C. - PLEßMANN, P.: Getreidebau nach 2000. Getreide, 5, Jg, 1999, s. 60-64.

MÍŠA, P. - KŘEN, J.: Hodnocení setrvalosti modelových systémů rostlinné produkce. Rostlinná výroba, Vol. 47, 2001, v tisku.

PRÁŠILOVÁ, P.: Klesající zimovzdornost odrůd ozimé pšenice. Úroda, 2000, č.7, s.16-17.

ROSENBERG, L. - BERAN, J.: Současný stav a vývoj českého šlechtění a semenářství. Sborník z konference "Význam šlechtění a semenářství v zemědělství", Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o., Troubsko, Brno 8.-9.listopadu 2000, s.125-128.

VOŇKA, Z. - HÝŽA, V.: Racionalizace výroby a spotřeby obilnin z hlediska účelového využití. Závěrečná zpráva, VŠÚO Kroměříž, 1979.

Příspěvek je součástí projektu NAZV ČR č. EP 0960006069.

Adresa autora

Doc. Ing. Jan Křen, CSc.

- Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o., Havlíčkova 2787, 767 41 Kroměříž, tel.: 0634/317160, fax: 0634/22725, e-mail: kren@vukrom.cz

- Ústav obecné produkce rostlinné, Agronomická fakulta, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, tel.: 05/45133106, fax: 05/45133107, e-mail: kren@mendelu.cz

Tab. 1: Vývoj počtu povolených odrůd jednotlivých druhů obilnin v České republice v letech 1990 - 2000 (C - celkem, CZ - české, ZE - západoevropské)

Tab. 2 : Zastoupení odrůd hlavních druhů obilnin na množitelských plochách (ROSENBERG, BERAN, 2000)

Tab. 3: Závislost pracovních nákladů na produkci obilnin na velikosti podniku (LANGBEHN, PLEßMANN, 1999)

Tab. 4: Průměrné výnosy (t.ha-1) jednotlivých druhů obilnin v České republice a ve vybraných agrárně vyspělých zemích za období 1995 - 1999 (Zdroj: FAOSTAT- Internet)

Tab. 5: Stručná charakteristika podmínek pěstování obilnin

Tab. 6: Závislost nákladů a spotřeby dusíku na výnosech (Langbehn, Pleßmann, 1999)