ZÁKON Č. 92/1996 SB. O ODRŮDÁCH, OSIVU A SADBĚ PĚSTOVANÝCH ROSTLIN

Postoje ÚKZÚZ k novelizaci tohoto zákona

Ing. M. Houba, CSc.

ÚKZÚZ v Brně, odbor osiva a sadby Praha

1. POJETÍ ZÁKONA A ÚLOHA ÚKZÚZ

V přípravě zákona bylo dodrženo základní zadání - respektování předpisů EU a snaha o konformitu s obdobnými právními dokumenty západoevropských zemí s tím, že byla využita obecně daná možnost prosazení specifik příslušné země. Vycházelo se i z organizačních tradic, kdy veškerá problematika zkoušení odrůd a semenářské kontroly byla desítky let zabezpečována ÚKZÚZ. Vyčleňování dílčích úkolů zkoušení příp. vydávání oficiálních závěrů z kontrolní a zkušební činnosti do jiných subjektů bylo při zpracovávání zákona pokládáno za vyloučené a objektivně posuzováno není možné ani pominout tendence k udržení náplně odpovědné státní instituce. V dané fázi vývoje to nebylo negativum, přihlédne-li se k organizační roztříštěnosti privatizujícího se zemědělství, tehdejší a někde trvající absenci konsolidovaných plodinových svazů, neexistující jiné zkušební a pokusné základně, která by byla schopna ihned převzít dílčí úkoly zkušebnictví a konečně především jevu “prosazování trhu za každou cenu” bez ohledu na kvalitu a solidnost, jak se bohužel u mnoha nově vzniklých firem projevovalo a dosud existuje.

Uzákonění pozice ÚKZÚZ jako správního úřadu (zák.č.115/89 Sb., §3) a strohý právní výklad tohoto pojmu vytvořilo na závěr příprav zákona situaci, která se vymyká běžným zvyklostem, i když nelze přehlédnout i jistá pozitiva. Na př. převedení uznávacího řízení do systému “správního řízení” s rozdělením na dva oddělené procesy uznávání porostů a uznávání osiv (sadby) při vydávání dvojích “Rozhodnutí”, teoretické možnosti dvojích odvolání se proti rozhodnutí, vyloučení možnosti uznání osiv z neuznaných porostů za jakýchkoliv podmínek a pod. obsahuje více negativ než pozitivních stránek. Nemožnost označovat názvem odrůdy květiny a okrasné dřeviny v případě, že nejde o oficiálně registrované odrůdy nebo není postoupen složitý administrativní proces “ukládání popisů”, který zanáší do problematiky komplikovanost a administrativní náročnost, je také jeden z příkladů málo vhodného řešení.

Za značně nedomyšlené je obecně považováno ustanovení zákona omezující informace o výsledcích státních zkoušek na pouhý popis vlastností a to teprve po jejich ukončení a registraci odrůdy. V praxi to znamená, že veřejnost, a to i odborná, nemá možnost být každoročně informována o výsledcích státních zkoušek, což je výrazným krokem zpět, který nemá v evropském zkušebnictví obdobu.

Zákon je nesporným přínosem veřejně deklarovanou potřebou objektivních informací o povolených odrůdách formou Seznamu doporučených odrůd (SDO). Evropské státy velmi diferencovaně, zejména při možnosti volného prodeje osiv odrůd povolených v jednotlivých zemích EU, dále ověřují a následně doporučují nejvhodnější z povolených odrůd pro svoji prvovýrobu i zpracovatele. Při tvorbě našeho zákona vedlo zbytečné lpění na jedinečném postavení ústavu v systému zkoušek pro SDO v závěru projednávání zákona k uplatnění “poslanecké iniciativy” a tím i nesystémovým zásahům do textu, což v konečné podobě příslušného paragrafu vedlo k celkově plošnému a možno říci i chybnému pojetí SDO. Hrozí tak porušení letité kontinuity zkoušek pro neujasněnost financování i postavení ÚKZÚZ a to, co se zdálo být předností, tj. dobře propracovaný systém založený na vzájemně se doplňujících zkouškách v ÚKZÚZ u šlechtitelů, ve výzkumu i na VŠ, je nyní před kolapsem. Problematický byl i zásah do §§ 27 a 31 zákona.

Zjevnou chybou zákona č.92/1996 Sb. bylo nezakotvení přechodných opatření, což se týká především části uvádění osiv a sadby do oběhu a celkové problematiky semenářské kontroly. V části vztahující se k registraci odrůd chybí jakýkoliv odkaz na vyhlášku, což v některých případech způsobuje možnost několikerého výkladu daných ustanovení zákona. Za málo šťastné je také možno označit řešení přílohy č.3 (“Vymezení uzavřených pěstebních oblastí pro výrobu základní sadby brambor...”) jejím začleněním přímo do zákona, ačkoliv jde o obsáhlý seznam několika set katastrů, ve kterém logicky bude docházet k dílčím změnám, které by za daných okolností vždy podléhaly novele a schvalování parlamentem. V tomto případě by bylo vhodnější řešení samostatnou vyhláškou MZe.

Problematika financování činností ÚKZÚZ a některá výrazná zjednodušení v prospěch úspor rozpočtu jsou uváděna v dalších částech textu.

2. ÚPRAVY ZÁKONA A MOŽNÁ ŘEŠENÍ

V zásadě jsou dvě možnosti:

a. označit zákon za špatný a připravovat nové znění

b. připravovat novelu stávajícího zákona při zachování základních principů a zlepšení obsahu a textu.

Doporučujeme druhou možnost, neboť zákon je kompatibilní s předpisy EU, jeho základní principy jsou správné a věcné nesrovnalosti rychleji napraví novela.

Z obecných hledisek lze za opodstatnění jakýchkoliv změn v zákoně považovat následující důvody:

1. nesoulad se směrnicemi EU vztahujícími se k dané problematice - v zásadních rysech se nevyskytuje

2. věcné nebo jiné chyby ve znění, je-li jejich odstranění nezbytné - řešeno návrhem úprav

3. okolnosti, které by při uplatňování zákona vedly k poškozování spotřebitelů nebo zbytečným ztrátám zemědělských a jiných subjektů - obecně se nevyskytují; usnadnění postavení tuzemských subjektů částečně řeší návrh úprav

4. uplatnění principů, v jejichž důsledku by došlo k prokazatelným úsporám státního rozpočtu, aniž by byly narušeny zásady zákona ve vazbě na směrnice EU - řeší návrh úprav.

Z dosavadního průběhu připomínek a názorů k zákonu od doby jeho účinnosti (1.7.1996) lze rekapitulovat následující reakce:

a. ČMŠSA připravila materiál “Navrhované změny”, který obsahuje 46 dílčích úprav stávajícího textu. K jejich obsahu se dále vyjádříme, lze však konstatovat, že v převážné míře jde o akceptovatelná doplnění a snahu o zlepšení, i když v několika případech je nutno dílčí návrhy z objektivních důvodů vyvrátit. Podstatou materiálu je předložení návrhu na vyčlenění části odpovědnosti za uznávání osiv z kompetence ÚKZÚZ do odpovědnosti pověřených organizací (pozn.: myšleno firem), což stávající pojetí zákona vylučuje a vyžadovalo by hlubší zásah, jak dále rozvádíme.

b. Zemědělská praxe ani spotřebitelská veřejnost, resp. agrární komora, žádné zásadní návrhy změn nepředložila, resp. objevily se jen dílčí stížnosti a připomínky několika zemědělských podniků - množitelů sadby brambor vztahující se k výše citované příloze č.3 zákona.

c. Změny navrhované ÚKZÚZ dále samostatně rozvádíme.

3. ÚPRAVA ZÁKONA NAVRHOVANÁ ÚKZÚZ

3.1. Financování

a. ÚKZÚZ se jako “správní úřad” dostal do obtížně řešitelné pozice:

Na tuto instituci jako součást rozpočtové sféry se vztahují čím dále tvrdší ekonomická (úsporná) opatření státu, což dovedeno do reality neumožňuje vykonávat a zajišťovat v plné míře činnosti a úkoly ukládané zákonem. Žadatelé (firmy) požadující od ÚKZÚZ správní úkony přirozeně kategoricky odmítají za práce ÚKZÚZ platit, protože zákon to neukládá.

b. Privatizace zkušebních a dalších činností (laboratoře, polní zkušebnictví a p.), které především jsou vysoce náročné na rozpočtové náklady, je znemožněna tím, že úkony zajišťované ÚKZÚZ ze zákona jsou prováděny “bezúplatně”, tj. vůči žadatelům (privátním šlechtitelským a semenářským firmám) gratis, tak jako v předchozím systému soc. zemědělství; pokud neuvažujeme uplatnění tzv. “správních poplatků” po schválení novely zákona o správních poplatcích. I v tom případě ale bude příjem za kolkové známky příjmem státu a zkušební činnost ÚKZÚZ, jakož i případných privátních laboratoří a zkušeben, nemůže touto cestou v dosavadním finančním režimu být jakkoliv sanována.

Nutno však konstatovat, že směrnice EU pro registraci odrůd vyžadují pro úkon “úřední zkoušky prováděné nezávislou institucí”. Tuto praxi proto aplikují všechny vyspělé státy, samozřejmě s ohledem na technické a finanční možnosti. Pozn..: Vysoká úroveň pokusnické mechanizace snižuje potřebu lidské práce na minimum a celý systém zkoušek je pak pružnější.

c. Z toho důvodu a v souladu s letitou praxí převážné většiny západních zemí navrhujeme, při ponechání existence ÚKZÚZ jako správního úřadu, vyčlenit některé úkony (konkrétně uznávací řízení) ze správního řízení a uplatnit u nich v plném rozsahu zpoplatňování podle ceníku tak, jak je jinde obvyklé (mj. je takový způsob zakotven i v zákoně č. 91/1996 Sb. o krmivech). Zdůrazňujeme přitom, že jednostranná argumentace semenářských firem o zvyšování nákladů zemědělcům není zcela objektivní. Je obvyklé, že souhrn poplatků za uznávání (certifikaci) osiv se v různých zemích pohybuje v průměru 2 % z ceny osiva (sadby), což je i v našich cenových relacích možné. Je zcela přirozené, že certifikované osivo musí mít při záruce své kvality také vyšší cenu, kterou zemědělec zaplatí, pokud mu na př. stát odběr takových osiv nedotuje.

d. Financování a cenové relace v oblasti odrůdového zkušebnictví jsou jednak věcí zemědělské politiky státu (na př. zájem na podpoře tvorby tuzemských odrůd), za druhé a přirozeně i zájmem konkrétních šlechtitelů resp. šlechtitelských firem na vzniku, registraci a možnosti uplatnění vlastních odrůd.

Nepsanou praxí většiny zemí je, že tíha nákladů zkoušek je rozdělena mezi stát a přihlašovatele a že tzv. velké plodiny (obilniny, kukuřice, cukrovka) svojí cenou dotují zkoušky máloobjemových kultur. Finanční pravidla našeho státu zatím neumožňují využití poplatků za zkoušení k jejich přímému financování.

e. Vyčlenění “uznávacího řízení” (porostů, osiv, sadby) ze správního řízení by umožnilo částečný převod dílčích úkonů jiným “pověřeným” osobám tak, jak požaduje ČMŠSA (na př. uznávání osiva ozimů z porostů uznaných ÚKZÚZ při následné superkontrole ÚKZÚZ). To by v konečném dopadu mělo i pozitivní vliv na dílčí úsporu finančních. prostředků ze státních zdrojů.

3.2. Přístup ke skupině okrasných a lesních druhů a plodin hospodářsky nevýznamných

Ve vazbě na evropskou legislativu je doporučitelné, aby okruh druhů podléhajících ustanovením zákona se zúžil. Při ponechání možnosti uznávání (certifikace) osiv všech druhů pěstovaných rostlin je žádoucí, aby pro skupiny okrasné rostliny (včetně dřevin) a lesní dřeviny byl ustaven zvláštní režim umožňující označování odrůd (variet) u kategorie obchodní rozmnožovací materiál bez vyžadování podmínky “ukládání popisů”. V tom směru by byl upraven (doplněn) Druhový seznam a příslušná ustanovení u §§ 22, 24, 25.

Obdobná situace jako výše je u hospodářsky méně významných skupin zelenin a polních plodin. Druhový seznam uvádí latinský a český název druhu, pod nímž se často skrývají i zcela okrajové formy, jimž není z hlediska vynakládání prostředků vhodné věnovat pozornost (na př. okrasné papriky nebo košťáloviny, balkónová rajčata, lahůdková cibule, některé okrasné trávy a pod.).

3.3. Formulační úpravy

Úprava §27 (dovoz) kde stávající formulace neumožňuje účinnou kontrolu kvality dovážených osiv.

Výstižnější úprava formulací v §31 (povinnost ohlašování) včetně potřeby zřetelně stanovených podmínek regulace.

3.4. Akceptovat stěžejní připomínky ČMŠSA, které jsou oprávněné z pohledu kompatibility s evropským právem (nejsou v rozporu se směrnicemi EU).

K nim mj. patří:

· formulační úprava v kategoriích rozmnožovacího materiálu, i když je obsažena ve vyhlášce MZe č.191/1996 Sb., lze doplnit o pojmy “šlechtitelský materiál” a “předstupně” (součást základního rozmnož. materiálu)

· prodloužení doby registrace víceletých. druhů na 15 let (§15)

· úprava § 20 (informace o odrůdách) ve smyslu odůvodněných potřeb zemědělské praxe a potravinářského průmyslu

· umožnění uznávat osivo i z neuznaných porostů u vybraných druhů (na př. trávy) a ve zvláštních případech

· úprava definicí standardního rozmnožovacího materiálu (§23) a směsí (§26) a

· úpravy dílčích drobných formulací v §§ 28 (označování a balení) a jinde.

4. NEPŘIJATELNOST NĚKTERÝCH NAVRHOVANÝCH ZMĚN

S odkazem na evropské právo a kompatibilitu s předpisy EU nelze akceptovat některé změny navrhované ČMŠSA.

Upozorňujeme zejména na následující okruhy, resp. platné zásady:

a. Certifikační orgán může být i privátní, ale musí být nezávislý, tj. certifikaci osiva (uznávání) nemůže na vlastním materiálu finálně zajišťovat firma. Firemní laboratoř může být pověřena dílčími úkony (to umožňuje i současný zákon v §22, odst.7) nebo řešit zvláštním režimem u vybraných druhů (na př. ozimé obiloviny).

b. Vzorek, který je určen pro stanovení zkoušky, na jejímž základě dojde k vydání certifikátu, musí být odebrán z konečného obalu, případně z finálního místa úpravy osiva (příp. těsně před touto úpravou) při záruce znemožnění jakékoliv manipulace během skladování.

c. Při uznávání hybridních porostů požaduje certifikační orgán (ÚKZÚZ) podrobný popis vlastností komponent, z nichž pochází hybrid, stejně tak jako vlastností finálního produktu. Osivo komponent však žadatel předávat nemusí s výjimkou případů zakládání vegetační zkoušky, je-li nutná. Pro zkoušení vlastností osiva hybridní odrůdy (čistota, klíčivost, a p.) postačuje dodání osiva hybridní odrůdy, nikoli komponent.

d. Vysvětlující poznámka

Možné kategorie osiva jsou uvedeny ve vyhlášce MZe č.191/1996 Sb., blíže a návazně na evropskou legislativu je uvedeno v učebních textech “semenářství” (Graman a kol.; JČU Č. Budějovice, 1996). viz příloha č.1

5. ZÁVĚREČNÁ POZNÁMKA

Šlechtitelé i semenáři by v zájmu věci měli pamatovat na:

· uvážlivé přihlašování odrůd k registraci

· vysokou kvalitu osiv a sadby z vlastní produkce, která by měla výrazně přesahovat normované standardní hodnoty. Dohadovat se stále o mezních hodnotách a žádat výjimky je ve vyspělých zemích neobvyklé.

Příloha č. 1