Věrnost půdě, Bohu a vlasti

Vernost pude, Bohu a vlasti

Ekologický farmár ing. Tomáš Krištan vyznává selské ctnosti

Chalupa jako malovaná, s muškáty v oknech a vlastním rybníckem. V rohu peclive sekaného trávníku ohnište na grilování. Jehnata tu ale vetšinou neopéká hospodár s rodinou. Nemají cas. Na farme je porád práce až nad hlavu.

Zvon z lípy volá k obedu

Zvon, pekne natrený, umístený v drevené zvonicce, kterým se dnes svolává k jídlu, pamatuje hodne. Ty nejhorší casy preckal v dutém kmenu jedné ze staletých lip, jejichž stromoradí delí obytnou cást od hospodárské. Až v roce 1990 ho Krištanovi vysvobodili - to se jim zpátky vrátil statek. Rodinná kronika zacíná nekdy kolem roku 1620, po bitve na Bílé hore. Krištanových "Bílou horou" byla ale spíš léta padesátá. Statek, který ve dvacátých letech vyhorel, který se ale pres zadlužení podarilo udržet, jim nakonec vzali. Alois a František Krištanovi, ded a otec dnešního hospodáre ing. Tomáše Krištana, "kulaci", se sice bránili, ale když jim všechno, co vypestovali a odchovali, sebral stát, když policejní šikana neustávala, vzdali se. Ing. František Krištan se stejne jako zvon a lípy naštestí dockal lepších casu. Rodová tradice navázala tam, kde byla násilím prerušena. "Stavíme porád na trech pilírích selství," ríká Tomáš Krištan, "na vernosti k pude, vernosti Bohu a vernosti vlasti."

Laureát Bartákova hrnce

Letos byla práce Františka a Tomáše Krištanových ocenena cenou pro nejlepšího ceského ekologického zemedelce - takzvaným Bartákovým zlatým hrncem (Richard Barták, bývalý námestek ministra zemedelství, je prukopníkem a horlivým propagátorem ekologického zemedelství u nás). Farma Krištan a spol. v Milotickách na Pelhrimovsku je totiž ekofarma. Znamená to, že ani na ctverecním metru z 32,5 hektaru zemedelské pudy nesmí být použita chemie, že ani jedna ze stovky ovecek, ani dva berani, stejne jako slepice nežerou žádnou "chemii", nedostávají hormony ani chemickou prevenci ci léky. Znamená to mnohem víc práce. Ing. Tomáš Krištan ucí na Strední odborné zemedelské škole v Humpolci, místostarostuje tamtéž, protože farma, i když na ní osm až deset hodin delá, by rodinu neuživila. Sekat, vozit, krmit a vyklízet musejí i synové: osmnáctiletý Tomáš, kterého urcite víc baví hrát na klarinet, a patnáctiletý Vítek. "V živote se jim neztratí, když se naucí pracovat," soudí jejich otec. Na farme je spousta práce i pro Janu Krištanovou. To, zda nekdy využije své kvalifikace rehabilitacní sestry, je sice ješte hudba daleké budoucnosti, ale kolem turistu je také spousta práce. V roce 1997 vystavel totiž Tomáš Krištan vlastníma rukama ("Zemedelec musí umet všechno," ríká) v bývalé sýpce tri pokoje, každý se tremi lužky. Je tu i pekná, kompletne vybavená kuchynka, koupelna - a hlavne klid. Nizozemci, Nemci, ale i Ceši si už sem navykli jezdit a vracet se. Letošní prázdniny jsou už v Milotickách všechny termíny obsazené. Snad stan nebo karavan se na zahradu ješte vejdou - nové sociální zarízení, speciálne pro kemp, turisté urcite ocení. "Agroturistika u nás teprve zacíná být populární. Pro cizince je atraktivní už sám pobyt na farme, uprostred prírody. Ale mužeme nabídnout i aktivní dovolenou - pujcujeme kola, zarídíme rybarení, jízdu na koních. Jestli nám turisté chtejí pomáhat? Nekterí by i pomáhali, ale bohužel, není to dost dobre ošetreno právne. Co když se stane úraz? To je v hospodárství hned," ríká inženýr Krištan.

Brambory a jehnecí ze dvora

Agroturistika je celkem prirozený doplnek ekohospodarení. Jeho výsledkem je totiž krome zdravých potravin i zdravé životní prostredí. "Zdravé potraviny nelze vyprodukovat na nezdravé pude," tuto prostou pravdu musejí ekozemedelci stále znovu obhajovat. Vztahem k pude to zacíná a vyhlášenými ovcími klobásami z farmy v Milotickách koncí. Prímo "ze dvora" tu lze koupit i brambory, hlavní produkt farmy, a jehnecí maso. "Chov ovcí je spíš ztrátový," stežuje si ovšem Tomáš Krištan. "Já sice vlnu nepálím jako kolegové v Nemecku, ale tricet korun za kilo nezaplatí ani práci pri stríhání. Pred deseti lety bylo kilo vlny za sto padesát korun a mezitím náklady mnohokrát stouply. Ono je to stejné i s pšenicí, ta se prodávala za tri sta padesát až ctyri sta korun. Když dneska dostanu tri stovky za metrák, jsem hodne spokojený. My se s dotacemi na ekozemedelství jakžtakž držíme, ale na odpisy si už nevydelám. Ekozemedelci jsou spíš takoví nadšenci. Prece to tady nenechám zarust plevelem. Jednou ta puda byla zkultivovaná, je to kulturní krajina, to už nejde vzít zpátky."

Retezec zdraví

Zemedelství se dnes vubec moc nedarí. Vesnice se vylidnují, mladí odcházejí za snadnejším životem do mest, nebo ze "statku" rídí pocítacové ci úcetnické firmy. "Myslím, že vývoj pujde stejnou cestou jako v Evropské unii. Šanci budou mít velké celky hospodarící na velkých a úrodných plochách," predvídá ing. Krištan. "A co my, horáci a podhoráci z kamenitých neúrodných polícek, z drsných oblastí? Tady je práve prostor pro ekozemedelství. Hlad po zdravých potravinách ve svete i u nás, i když zatím spíš jen ve mestech, roste. Lidé totiž víc myslí na své zdraví. A zdravý clovek je jen soucástí retezce: zdravá puda - zdravé rostliny - zdraví živocichové - zdraví lidé."

Pozor na biošvindl!

Ekozemedelství u nás dostalo impuls k rozvoji v roce 1998, kdy vláda schválila dotace 2 000 Kc na hektar obdelávané plochy. "Do roku 1998, tedy pred udelením dotace, hospodarili ekozemedelci na výmere 20 000 hektaru, zatímco dnes je to 110 000 hektaru," konstatuje ing. Veronika Kittlová, pracovnice oddelení ekologie Ministerstva zemedelství CR. Dnes jsou už také mnohem presneji specifikované zásady ekologického hospodarení. Plnení zákonných smernic platných po celé Evrope overují státne uznávané kontrolní organizace. Nejméne jednou za rok je každý ekologický podnik kontrolován. V Ceské republice zajištuje kontrolu nezávislá kontrolní organizace KEZ, o. p. s., Chrudim. Státní dozor nad prací této organizace vykonává Ministerstvo zemedelství CR. Jen produkty od certifikovaných výrobcu mohou nést ochrannou známku BIO. Pozor na výrobky oznacené jinými nápisy, napríklad prírodní, produkt ekologického zemedelství, BIO, ale bez ochranné známky ci jinak. Vždy jde o biošvindl. "Dnes je v Ceské republice sít asi dvou set prodejen, kde lze produkty ekologického zemedelství koupit. Jejich sortiment predstavuje asi dve ste výrobku. Je to mnohem víc než v zacátcích, ale ve srovnání s Nemeckem, kde se napríklad na veletrhu biopotravin prezentovalo asi pet tisíc výrobku, je to stále málo," ríká ing. Kittlová. Ve srovnání s nekterými státy Evropy není procento ekologicky obhospodarované pudy nejnižší. Zatímco u nás je to neco pres 2 %, ve Finsku 1,2 %, v Dánsku 1,6 %, v Nemecku 2 %, ale napríklad v Itálii 4 % a v Rakousku dokonce 20 %. "Duležité je, že zájem o zdravou výživu a tím i o ekologické zemedelství roste. Ekoprodukty jsou sice ve vyšší cenové hladine, málokdo si muže dovolit kupovat pouze tyto potraviny, ale duležité je, že taková možnost existuje. Krome nákupu ‚ze dvora` prímo od farmáru lze dnes BIO produkty koupit napríklad v Brne a v Liberci v supermarketech Ahold a v Praze 10 je biodružstvo Toulcuv dvur. Seznam certifikovaných výrobcu lze najít na internetové adrese: http://dominoecn.cz /icea/iceaweb.nsf," pripomíná ing. Kittlová. "Výsledkem ekozemedelství nejsou jen biopotraviny. Stejne duležitým a v penezích težko vycíslitelným,produktem` je krajina, životní prostredí. Ekozemedelci vyrábejí potraviny tak, aby nás Zeme živila i zítra, za sto, za tisíc let."

Návrat špaldy

* Mezi biopotraviny patrí predevším ruzné druhy mouky a moucných výrobku ze speciálních odrud obilí, zpracovaného zvláštními technologiemi. Nejvýznamnejší zpracovatel a distributor ceských biopotravin, firma PRO-BIO, s. r. o., Staré Mesto pod Snežníkem, uvádí do našeho jídelnícku novou, ci spíše staronovou potravinu - špaldu. Co je špalda? Špalda je starobylý druh pšenice. Dnes tolik rozšírená pšenice obecná vznikla údajne jako její mutace. Špalda se tradicne pestovala v drsnejších, horských podmínkách, ale v minulém století z evropských polí témer vymizela. Ve vysokoškolské ucebnici Rostlinná výroba z roku 1986 se píše, že špalda je známá jen z archeologických nálezu. Také zásluhou ekologického zemedelství si v posledních desetiletích našla špalda opet cestu k zemedelcum. Pestuje se na nekolika tisících hektarech v Rakousku, Nemecku a Švýcarsku, u nás na 400 až 600 hektarech. Špaldový program firmy PRO-BIO obsahuje na 20 výrobku - od špaldové mouky hrubé pres špaldové testoviny až po polštárky a matrace plnené špaldovými plevami. Zde je nekolik receptu ze špaldy (obecne platí, že celá zrna namácíme pred kuchynskou úpravou asi 12 hodin v chladné vode a následne 50 až 60 minut varíme domekka).

Cibulová polévka se špaldou

* 30 g špaldy, 4 stredne velké cibule, 3 lžíce oleje, 1 dl oloupaných mandlí, sul, bílý pepr, 1 l masového (zeleninového) vývaru, 1 houska a sýr na strouhání

Namocenou špaldu varíme ve vode 10 až 15 minut. Pak vetšinu vody scedíme, zalejeme vývarem a dovaríme domekka. Na polovine oleje osmahneme dozlatova cibuli nakrájenou na kolecka, pridáme mandle posekané na nudlicky, sul a pepr a zalejeme vývarem se špaldou. Necháme prejít varem a posypeme petrželkou. Na druhé polovine oleje opražíme housku nakrájenou na tenké nudlicky; dáváme ji do talíru a zalejeme polévkou. Nakonec pridáme do každé porce 1 lžíci strouhaného sýra.

Špalda zapékaná s masem

* 200 g uvarené špaldy, 200 g mletého masa, 300 g cibule, 2 až 3 feferonky, 20 g rajského protlaku, olej, mletá paprika, petrželka, máta, masový (zeleninový) vývar a 100 g nastrouhaného sýra

Na malém množství oleje krátce opražíme mleté maso. Cibuli nakrájíme na kolecka a rozdelíme na ctyri cásti. Na pekác pokapaný olejem dáme ctvrtinu pokrájené cibule, polovinu uvarené špaldy, navrstvíme masovou smes, druhou cást cibule, zbývající špaldu a ukoncíme opet cibulí. Zbylou ctvrtinu cibule osmahneme na oleji, pridáme rajský protlak a mletou cervenou papriku. Zredíme vývarem, pridáme posekanou feferonku a mátu a zalejeme pripravenou smes. Zapékáme ve vyhráté troube. Pred dopékáním posypeme strouhaným sýrem, necháme roztéct a vytáhneme z trouby. Podáváme jako samostatné jídlo s chlebem, bramborovou kaší nebo varenými brambory.