ÚVOD

Preface

Motto:

"Pole jakkoliv úrodné, přece bez obdělávání úrodu přinášet nemůže".

(Cicero Marcus Tullius 106-43 př. n. l.)

Je příznačné, že k úvodnímu slovu dnešní konference, která se koná na prahu třetího tisíciletí, je použito citátu Cicerona, významného římského politika, filosofa, básníka a především řečníka. Poukazuje na to, že bez cílevědomé činnosti nelze očekávat dobré výsledky. Svým obsahem je tento citát plně aktuální i dnes, i když byl vyřčen před více než dvěma tisíci lety. Je většinou zobecňován a vztahován na veškerou lidskou činnost a všechny hodnoty, včetně duchovní, ale jednoznačně zdůrazňuje význam obdělávání polí, jejich úrodnost a uchování pro další generace. Zkušený národohospodář a zemědělec si těchto hodnot vážil, protože příroda jej poučila, že tam, kde se jimi opovrhovalo, hlásil se hlad.

V průběhu vývoje lidské společnosti se v důsledku vyšší produktivity práce, a později její dělby, snižoval podíl času na obstarávání životních potřeb, takže v současnosti produkci potravin ve vyspělých zemích zajišťuje jen několik procent populace. Tato skutečnost je považována za samozřejmost, ale v souvislosti s tím, že přímá zemědělská činnost tvoří jen malou část národního produktu, zaznívají občas ve společnosti, ale i ve sdělovacích prostředcích, názory snižující význam celého odvětví a kritizující podpory této činnosti. Je dobré však připomenout, že potraviny tvoří největší část maloobchodního obratu a produkční podpory vyjádřené na ha zemědělské půdy dosahují u nás asi jen 25 % podpor v EU.

Dotace směrované do agropotravinářského sektoru byly a jsou určeny především pro vyrovnání méně příznivých podnikatelských podmínek, které vyplývají z charakteru zemědělské výroby, včetně povětrnostních a dále také k omezení dovozu silně dotovaných zemědělských komodit ze zahraničí. Tyto podpory se většinou promítly do cen potravin a mají z nich užitek všichni občané, zatímco řada prostředků použitých pro jiné účely (především v bankovnictví) vedla k obohacení jen úzké vrstvy obyvatel.

Přístup některých občanů, včetně mnohých ekologů k rostlinné produkci, kdy většinou vyšší produkce je nežádoucí (je to i požadavek EU), odráží nálady a názory většinou vycházející z jednostranných informací o nepříznivém vlivu vysoké intenzity, a tím i chemizace rostlinné výroby na životní prostředí, která je oprávněná v některých zemích západní Evropy. V současných našich podmínkách není realizována, spíše naopak není plně využívána potenciální půdní úrodnost. Tím je ohrožena rentabilita výroby, ale i dobré hospodaření v krajině. Právě z ekologického hlediska je přiměřená rostlinná produkce jednou z cest, jak snížit obsah oxidu uhličitého v prostředí, omezit jeho nepříznivé působení a plně využít hodnot, které nám poskytuje příroda. Nejlépe a nejlevněji je totiž zajištěna ochrana životního prostředí a péče o krajinu rozumným zemědělským využitím, kdy je v daných podmínkách dobře sladěna přiměřená produkce s nevýrobní činností. Nevýrobní funkce zemědělství jsou ve vyspělých zemích uznávány a považovány za velmi významný úkol zemědělství, zvláště v méně příznivých podmínkách.

Scházíme se v období, kdy použití nové a výkonné techniky, koncentrace a automatizace výroby s globalizací značně zvyšují produktivitu práce, a proto veškerá prvovýroba je ve vyspělých společnostech zajišťována podstatně nižším podílem práceschopného obyvatelstva a větší část je soustředěna ve službách a ostatní činnosti. Vytváří se tím dojem menšího významu prvovýrobců, včetně zemědělců a naopak zvýrazňování až přeceňování nevýrobní oblasti, hlavně obchodní a finanční. Že to není myšlenka nová, lze dokumentovat citátem dalšího významného římského politika, státníka a národohospodáře Katona (Marcus Porcius Kato 234 - 149 př. n. l.): "Někdy by stálo za to získávat bohatství obchodem, kdyby nebyl tak nebezpečný, a právě tak lichvou, kdyby byla tak počestná. Naši předkové měli takový obyčej a tak stanovili v zákonech, že zloděj má být odsouzen na dvojnásobek a lichvář na čtyřnásobek" (Zákony XII desek z V. stol. př. n. l., které lichvu zakazovaly, respektive úrok omezovaly na 8,3 %).

I když jsou hospodářské a životní podmínky vlivem vědeckého a technického pokroku mnohem příznivější, je tento výrok poučný i v současném období nejen z hlediska národohospodářského, společenského, ale i etického. Je zřejmé, že některé problémy, které musely být řešeny v minulosti, jsou stále aktuální. Ukazuje se také, že mnohým občanům (hlavně v politické, společenské a mediální oblasti) by prospěly větší znalosti vyspělých kultur, společenských a hospodářských podmínek i obecných zákonitostí, aby je mohli využívat při hodnocení a posuzování současných problémů společnosti i řadových občanů. Jejich uplatňovaní ve své rozhodovací a řídící činnosti by vedlo k objektivnějším postojům a omezení málo kvalifikovaných a nevhodných rozhodnutí a výroků, včetně omlouvání nedostatků.

Je nesporné, že na počátku dvacátého prvního století budeme mít k dispozici vynikající, výkonnou, přesnou a úspornou zemědělskou techniku, kterou bychom měli využít pro šetrné hospodaření v krajině a dobré obdělání našich polí. Tím vytvoříme předpoklady pro zajištění dostatku kvalitní, levné a stabilní rostlinné produkce, udržení dobrého vzhledu krajiny, ochrany životního prostředí a zachování všech přirozených funkcí půdy jako neobnovitelného zdroje pro další generace v duchu udržitelného rozvoje života a celého venkovského prostoru. Na tato hlediska je zaměřena i naše konference.

Václav Vaněk