TRŽNÍ DEFORMACE JAKO ARGUMENT OPODSTATNĚNOSTI ZEMĚDĚLSKÝCH DOTACÍ

24.09.1999 | Odborné konference

Market distortions as an argument for agricultural subsidies

Libor Grega

Adresa autora:

Libor Grega, Dr. Ing., Ústav podnikové ekonomiky, PEF MZLU v Brně, Česká republika

Anotace:

Primární důvody pro dotování zemědělství bývají obvykle ekonomického charakteru. Své opodstatnění mají dotace v případě, že se při volném působení tržních sil snižuje úroveň celospolečenského blahobytu. Vycházeje z tohoto předpokladu se jako jeden ze závažných argumentů pro ekonomickou opodstatněnost zemědělských dotací jeví deformace na trzích se zemědělskými produkty. V příspěvku jsou posuzovány čtyři základní typy těchto deformací a současně jsou navrhovány možnosti jejich eliminace.

Summary:

Primary reasons for agricultural subsidies are usually of economic character. Subsidies are well founded if under free market economy social welfare is reduced. Based on this assumption one of the important arguments for agricultural subsidies application are distortions in markets with agricultural commodities. Four basic possibilities of these distortions and possible solutions of their elimination are discussed in the paper.

Klíčová slova:

zemědělské dotace, tržní deformace, ekonomie blahobytu

Key words:

agricultural subsidies, distortions in commodity markets, welfare economics

Primární důvody pro dotování zemědělství bývají obvykle ekonomického charakteru. Ekonomická opodstatněnost zemědělských dotačních programů, měřená efektivností nákladů vynaložených na zajištění plnění stanovených cílů, je zajisté velmi důležitá, avšak nelze ji přeceňovat a je třeba si uvědomit vzájemnou provázanost ekonomických a neekonomických aspektů. Mezi tyto neekonomické důvody pro dotování zemědělství patří celá řada argumentů politického, společenského a environmentálního charakteru. Na druhou stranu pokud jsou primární důvody pro dotování zemědělství politické nebo společenské, neznamená to, že by tyto argumenty nestály na ekonomickém základě.

Dotace lze definovat jako ocenění veřejného sektoru, které přímo ovlivňuje relativní ceny v soukromém sektoru. Své opodstatnění mají dotace v případě, že se při volném působení tržních sil snižuje úroveň blahobytu společnosti. Jednou z nejčastějších příčin snižujícího se blahobytu je existence tržních deformací.

Deformace na komoditních trzích

Nezbytným předpokladem maximalizace blahobytu v rámci dané ekonomiky je splnění mezních podmínek Paretovy optimality. Tyto podmínky vyžadují, aby se při maximalizaci blahobytu rovnala mezní společenská míra substituce mezi jednotlivými spotřebovávanými statky a mezní společenská míra transformace při produkci těchto statků, přičemž při otevřené ekonomice je nutné uvažovat jak domácí, tak i zahraniční produkční transformaci. V tržním prostředí budou podmínky Paretovy optimality naplněny v případě, že cenový poměr jednotlivých komodit je roven mezní společenské míře substituce při spotřebě i mezní společenské míře transformace při produkci.

Z tohoto pohledu představuje tržní deformaci cokoliv, co způsobuje rozdíl mezi:

· cenovým poměrem spotřebovávaných statků a mezní společenskou mírou substituce mezi těmito spotřebovávanými statky;

· cenovým poměrem spotřebovávaných statků a relativními náklady na výrobní vstupy;

· relativními náklady na výrobní vstupy a mezní společenskou mírou transformace mezi produkovanými statky, která v otevřené ekonomice zahrnuje také transformaci prostřednictvím mezinárodní směny.

Jestliže dojde k porušení výše uvedených podmínek optimálního stavu, snaha o maximalizaci blahobytu vyžaduje uplatnění některých politických nástrojů pro eliminaci těchto deformací. Volba a aplikace odpovídajících nástrojů však může být do určité míry omezena, přičemž mezi limitující faktory patří zejména následující problémy (Krauss a kol.):

· problém identifikace - vláda musí být schopna deformaci identifikovat a přesně specifikovat její rozsah;

· administrativní náklady - při posuzování možností uplatnění jednotlivých nástrojů zemědělské politiky je nutné uvažovat, že praktická aplikace těchto nástrojů není beznákladovou operací, ale naopak v některých případech s sebou nese i relativně značné administrativní náklady;

· politická omezení - na základě zkušeností z různých zemí je možné konstatovat, že politikové upřednostňují podporu prostřednictvím celní ochrany před přímými dotacemi, a to vzhledem k jejímu nepřímému a proto méně zřejmému charakteru. Clo bývá obvykle také politicky přijatelnější proto, že jeho využití jako podpůrného programu je možné zdůvodnit používáním nekalých obchodních praktik ze strany jiných zemí. Naopak využitím přímých dotací politikové vlastně nepřímo obviňují za nutnost použití peněz daňových poplatníků sami sebe;

· mezinárodní dohody - některé formy podpory mohou být omezeny nebo zakázány v rámci mezinárodních smluv.

Optimálním rovnovážným stavem, splňujícím podmínku Paretovy efektivnosti, je situace, kdy mezní společenská míra substituce (DRS) se rovná mezní společenské míře transformace (DRT) a světovým relativním cenám, nebo-li zahraniční mezní míře transformace (FRT), která vyjadřuje mezní poměr, při jakém může být uvažovaná komodita směňována na trhu za jinou. V grafickém znázornění odpovídá této podmínce stav, kdy cenová přímka je tangentou společenské indiferenční křivky a zároveň i tangentou křivky produkčních možností. Tuto podmínku optimality zachycuje obrázek číslo 1. V obou částech tohoto obrázku je na ose X vynesena zemědělská produkce, zatímco na ose Y je zachycena nezemědělská (průmyslová) produkce. V části A tohoto obrázku je znázorněna situace bez možnosti obchodování, zatímco v části B je zobrazen stav, kdy je obchod umožněn, čímž je dosažena vyšší úroveň společenského užitku.

Obrázek 1A: Rovnovážný stav bez možnosti obchodu

Obrázek 1B: Rovnovážný stav při možnosti obchodu

Je možné rozlišit čtyři základní typy odchylek od tohoto optimálního stavu:

a/ DRS = FRT # DRT

b/ DRS # DRT = FRT

c/ DRS = DRT # FRT

d/ DRT # DRS # FRT.

DRS = FRT # DRT

Při existenci této deformace na domácím komoditním trhu se náklady ušlé příležitosti při produkci nerovnají cenovému poměru. Jinými slovy, soukromé výrobní náklady jsou vyšší nebo nižší, než společenské náklady na produkci. Příčinami vzniku této situace mohou být:

· produkční externality - které vyvolávají rozdíl mezi mezní společenskou mírou transformace mezi produkovanými statky a jejich cenovým poměrem;

· existence monopolních nebo oligopolních podmínek na trhu se zemědělskými a potravinářskými produkty - která způsobuje zvýšení spotřebitelských cen nad úroveň mezních výrobních nákladů;

· monopson na trhu se zemědělskými produkty - který stlačuje ceny zemědělských produktů pod úroveň mezních nákladů zpracovatelského průmyslu.

V případě uzavřené ekonomiky by bylo nalezení nejlepšího řešení tohoto typu deformace na komoditních trzích poměrně jednoduché. Optimálním řešením by bylo uplatnění produkční dotace (daně), která je ve svém efektu ekvivalentem spotřební dotace (daně). Obě tato opatření by měla za následek zvýšení (snížení) spotřeby a produkce dotované (zdaňované) komodity.

Avšak při otevřené ekonomice bude nejlepší politikou produkční dotace (daň), protože uplatnění spotřební dotace (daně) by při existenci produkčních externalit nebo při přítomnosti monopolních, resp. oligopolních podmínek na trhu situaci jenom zhoršilo, protože tento druh dotace vytváří deformaci ve spotřebě, aniž by eliminoval již existující produkční deformaci (Bhagwati a kol.).

Jestliže bude poměr světové ceny prvního statku ku světové ceně druhého statku menší, než jaká je domácí mezní míra transformace, může být úroveň společenského blahobytu zvýšena takovými opatřeními, které vyvolají zvýšení produkce X2. Toho může být dosaženo produkční dotací komodity X2, nebo zdaněním produkce X1. V případě větší hodnoty uvedeného cenového poměru, než jaká je domácí mezní míra transformace, je nutné pro zvýšení úrovně blahobytu snížit objem produkce statku X2 (tzn. zdanění produkce X2, nebo uplatnění produkční dotace X1). Tato situace je zachycena na obrázku 2, přičemž odpovídá pohybu z bodu E do bodu E. Při uvažování volného obchodu bude výsledným rovnovážným stavem bod E(obchod).

Obrázek 2: Uplatnění produkční dotace (daně) při DRS = FRT # DRT.

Možným řešením v této situaci by bylo i uplatnění dotace (daně) na výrobní faktory. Tento zásah by však měl pouze nepřímý vliv na produkci x1 a proto je považován za druhou nejlepší politiku.

Při uvažování zahraničního obchodu může být tento druh deformace eliminován i pomocí cla. Uplatnění cla je však také považováno za druhou nejlepší politiku vzhledem k jeho nejistému dopadu na výši blahobytu.

Uplatnění spotřební dotace by v tomto případě porušilo rovnováhu ve spotřebě, aniž by došlo k eliminaci již existující poruchy produkčního charakteru.

DRS # DRT = FRT

Tento typ poruchy na domácích komoditních trzích, kdy se vytváří rozdíl mezi mezní mírou substituce mezi spotřebovávanými statky a mezní mírou transformace při výrobě těchto statků, vzniká díky existenci spotřebních externalit, které zabraňují ztotožnění mezní společenské míry substituce mezi spotřebovávanými statky a jejich cenovým poměrem, neboli mezní soukromou mírou substituce.

Nejlepším opatřením je v tomto případě uplatnění spotřební daně nebo dotace, které nevyvolávají diskriminaci mezi dováženými a domácími produkty. Uplatnění spotřební daně nebo dotace vyvolá rotaci indiferenční křivky spotřebitelů. Při uvažování obchodu se blahobyt zvýší, čemuž odpovídá bod E(obchod) na indiferenční křivce DRS. Tato situace je znázorněna na obrázku 3.

Obrázek 3: Uplatnění spotřební daně (dotace) při DRS # DRT = FRT

Uplatnění produkční dotace (daně) by v tomto případě porušilo rovnost mezi domácí a zahraniční mezní mírou transformace, aniž by došlo k nastolení rovnováhy mezi mezní společenskou mírou substituce při spotřebě a mezní mírou transformace při produkci (Krauss a kol.). Stejně tak uplatnění cla by v tomto případě mohlo vytvořit rovnováhu v porušeném vztahu jenom za cenu vytvoření nové disproporce v oblasti produkce.

DRS = DRT # FRT

Tento typ poruchy na domácím komoditním trhu znamená, že ani náklady ušlé příležitosti při výrobě, ani mezní míra substituce spotřebovávaných statků se nerovnají relativním cenám.

Jako optimalizační řešení pro neutralizaci této cenové poruchy se v tomto případě jeví uplatnění tarifního opatření, které vyvolá zploštění cenové přímky tak, aby se v bodě E rovnal její sklon sklonu křivky produkčních možností i sklonu společenské indiferenční křivky. Tato situace je znázorněna na obrázku 4

Obrázek 4: Uplatnění cla při DRS = DRT # FRT

DRT # DRS # FRT

Při vyloučení možnosti poruchy na trhu s výrobními faktory je v tomto případě optimálním řešením simultánní uplatnění cla (vývozní dotace) a produkční dotace (daně). Tato situace je znázorněna na obrázku 5.

Obrázek 5: Optimální politika při DRT # DRS # FRT

Uplatnění cla t vyvolá rotaci FRT v bodě E, díky čemuž FRT(1+t) = DRS. Následné uplatnění produkční dotace (daně) zajistí pohyb po DRT z bodu E do bodu E , díky čemuž dojde ke snížení objemu produkce x2 a zvýšení objemu produkce x1. V tomto novém rovnovážném bodě E platí DRT = DRS = FRT(1+t). Při umožnění obchodu dojde k dalšímu zvýšení úrovně blahobytu, čemuž odpovídá posun od DRS k DRS .