Rozoraná česká země

Respekt (Agroweb) 25.1.2000

Rozoraná ceská zeme

Fencluv rezort prišel letos s návrhem rozdelit zemedelcum o témer dve miliardy víc než loni, tedy více než trináct miliard korun. Ministr obhajuje rust tím, že zatímco sedláci v Evropské unii dostanou na sto korun produkce od státu více než ctyricet korun dotací, jejich ceští kolegové jen necelou dvacetikorunu.

Možné je však i jiné srovnání: zeme EU poskytují na podporu zemedelství 1,1 procenta hrubého domácího produktu, zatímco u nás toto císlo prevyšuje 1,5 procenta. To je bezesporu hodne penez. Logická otázka tudíž zní, co za ne danoví poplatníci od rolníku vlastne dostanou. Soude podle vývoje v zemích okolo by strucná odpoved mela znít: slušný život pro hospodárská zvírata a hezkou krajinu. Skutecnost nicméne vypadá jinak. Nekonecné lány a odpudivá monstra "družstev" tycící se za každou vesnicí už k Cechám patrí témer neodmyslitelne. Tuto tvár nasadilo zemi pulstoletí totality. Otázkou je, nakolik stávající zemedelská politika toto dedictví odmítá, ci jej naopak hýcká, aby mohlo dál žít.

Sbohem a retez

Mrazivý vítr žene sníh ke zdi kravína, cerný igelit na hromade siláže pridržují staré pneumatiky, nad pustým dvorem cní dva modre natrené válce; jsme v areálu zemedelského družstva Kámen nedaleko Havlíckova Brodu, podobný obrázek však najdeme na okraji mnoha našich vesnic. Uvnitr kravína stojí dve rady cernobílých zvírat pripoutaných retezem k tyci pred sebou. Mohou jen stát nebo ležet, nikdy v živote se neprojdou, dokonce ani neotocí. Tele zustává u své matky jen pár minut a hned se stehuje do malého dreveného boxu na dvore. "Když jsou venku, a ne v páchnoucím kravíne, je jejich zdravotní stav lepší," vysvetluje zootechnik Ladislav Tománek, proc není možné propustit telata z jejich osamelé beznadeje. Oddelený chov telat má podle zootechnika i další výhodu: mládata odsávají kráve príliš mnoho mléka, zatímco z lahve, pridelané na boku budky, nemohou vypít víc než odmerenou dávku. A dostávají takové mléko, které nejde prodat treba od krav se zánetem vemene. Na chov dojných krav prispela družstevníkum v Kameni státní kasa minulý rok cástkou 1,7 milionu korun. Nárok na dotaci (asi 2 600 korun na krávu za rok) podminovalo jediné - kráva musela nadojit více než ctyri a pul tisíce litru mléka. Letos se podle Fenclova návrhu podmínky zprísní, peníze se budou dávat jen na ta zvírata, která dokážou dát šest tisíc litru rocne. Ministr predpokládá, že díky tomuto omezení bude potrebovat o 300 milionu korun méne než loni (tedy ctvrt miliardy korun). Jak se dá užitkovost zvyšovat? "Museli jsme prestat s trávou a dáváme jim výživnejší kukurici," ríká místopredseda družstva Kámen Václav Vala. "Zemedelci budou také muset prestat chovat krávy na reteze, protože spokojenejší kráva víc nadojí," doplnuje ho s nadejí také Fencluv poradce Josef Danek. Z více než devíti set kamenských krav se ale retezu na krku zbavily jen necelé tri stovky. V nekolika kójích nového kravína jsou sice stále namackané jedna na druhou, mohou však volne chodit. Proc lepší osud nepotkal všechna zvírata? "Víme, že pro krávy je to lepší," uznává místopredseda Vala. "Stálo nás to však hodne penez a na další investici už v dohledné dobe mít nebudeme."

Jen procházka pro krávy

Zatímco v Evrope se bežne mlécné krávy pasou, jen steží tam najdeme krávu na reteze, u nás takhle žije vetšina z více než pul milionu krav; asi patnáct procent zvírat je v kravínech volne, a jen pet procent ví, co to je louka. Od našich evropských sousedu se lišíme i tím, že máme príliš mnoho orné pudy (o dvacet procent víc než treba v Rakousku ci Bavorsku). Nejen že zoraná krajina není hezká, hlínu z kopcu odnáší vítr a déšt a zvírata se nemají kde ukrýt; ješte navíc se takový prístup prodraží. "Ten, kdo hospodarí na méne kvalitní pude, nemuže sedlákum v nížine nikdy konkurovat," ríká predseda Asociace soukromých zemedelcu a poslanec Stanislav Nemec (ODS). Práve družstvo Kámen je toho nejlepším dukazem - pšenice, kterou letos vypestovalo, byla tak nekvalitní, že se ji nepodarilo prodat a dodnes leží v sile. (A vyplatila by se nám i menší produkce tech kvalitních obilovin: miliony tun pšenicné nadvýroby jsou letos dobré pouze k tomu, aby stát jejich nezištným vývozem de facto držel pri živote režim neschopného beloruského diktátora Lukašenka.) Proc tedy kamenští zemedelci nepromení cást svých lánu s nepotrebnou pšenicí v podhorské pastviny a nevyženou krávy radeji ven? "V prípade, že by se jen pásly, klesla by jejich užitkovost o tretinu," vysvetluje už citovaný Václav Vala. Družstvo by proto prišlo o státní peníze (nedosáhlo by na limit šest tisíc litru). "Aby dojily stejne, museli bychom je prikrmovat kukuricí. Pak by to ale nemelo žádný efekt, náklady by zustaly stejné a byla by to jen procházka pro krávy," ríká Vala. Navíc by podle nej cást družstevníku prišla o práci: "Sto krav na pastve obstará jeden clovek, pri volném ustájení stací tri, u privázaných krav je treba šest lidí." Družstvo by samozrejme mohlo delat neco jiného treba chovat na pastvinách skot na maso. Takových krav se u nás dnes pase kolem šedesáti tisíc (to je trikrát více než pred peti lety) a ministr Jan Fencl na ne chce pamatovat 550 miliony korun. Místopredseda Vala však o necem takovém neuvažuje. "Výrobky ekologického zemedelství jsou dražší, a proto o ne spotrebitelé nemají velký zájem," tvrdí. Kamenští se tedy na radikální zmenu nechystají, prestože na mléku (i pri zapoctení dotace) nevydelají témer nic. "Znamenalo by to pokles výroby, zmenšení podniku," ríká místopredseda Vala. Ani zatravnovat pole se družstevníkum nechce, naopak plánují promenit radu stávajících luk na kukuricná pole, aby meli kde brát krmivo pro "zvýšení užitkovosti" svých retezem spoutaných krav.

Aby prežili

Jak ale odradit zemedelce od socialistické honby za stále vyšší produkcí, kterou pritom nikdo nepotrebuje? O to by se mel snažit jiný dotacní titul jménem "udržování krajiny a pomoc méne príznivým oblastem". Zní to sice hezky, skutecnost je ale jiná. Vetšina z témer ctyr miliard se rozdelí tak, že nikoho nemotivuje. Peníze se totiž mechanicky vyplácejí za každý hektar, který sedlák ci družstvo vlastní. Proc ministerstvo zemedelství takovou dotaci vubec rozdává? "Aby zemedelci prežili," ríká pateticky mluvcí ministra Josef Vrzán. "A krajinu prece udržují i tehdy, když pole orají." Predseda Asociace soukromých zemedelcu Nemec má jiný recept: "Sedlák by mel dostat na vybranou: bud hospodarit intenzivne, ale bez dotace, a záleží jen na nem, zda dokáže uspet na trhu. Nebo zvolit vstrícnou, laskavejší cestu s nižší produkcí, a spolehnout se na peníze od státu za komoditu krajina." Navrhuje inspirovat se treba v Rakousku: tam když chce sedlák dotaci na chov krav, musí svá stáda pást, což ho nutí mít hodne luk a cást polí zatravnit. "Kdybychom to udelali stejne, krajina ožije, volne chované krávy nebudou tolik dojit, zároven tedy klesne nadprodukce mléka," vysvetluje Nemec dopad jednoduchého pravidla. O zdejší dotacní filozofii nejlépe vypovídá jednoduchý soucet: k tem, kterí krávy pasou, bude príští rok smerovat asi pul miliardy korun. K tem, kterí je drží v kravíne, dvakrát více. Krome toho zaplatíme prostrednictvím Státního fondu tržní regulace dve a ctvrt miliardy za to, abychom vyvezli mlécné prebytky. Zdejší krávy totiž loni nadojily celkem 2,6 miliardy litru mléka, my však spotrebujeme jen dve miliardy litru a vyvážet prebytky dokážeme jen s masivním príplatkem. Pres tuto viditelnou absurditu naši zemedelci dál "zvyšují produkci", nicí kvuli tomu krajinu a trápí zvírata. Mají v tom podporu svého ministra: Jan Fencl by chtel výrobu mléka zvednout ješte o pul miliardy litru. "Musíme naše obcany znovu naucit konzumovat více mléka," zduvodnil to památným výrokem loni na podzim a pohrozil, že pokud se to obcané "nenaucí", budou tak jako tak platit likvidaci prebytku ze svých daní.