Reakce na článek MF Dnes "Zemědělství: až za hranicí absurdity"

Agrární deník (Agroweb) 10.2.2000

Reakce na clánek MF Dnes "Zemedelství: až za hranicí absurdity"

Na to, že publicista V. Barák je snad jediným "specialistou" na problematiku zemedelství v nejctenejším ceském deníku jsem si musel postupne zvykat. A i když jsme se pokoušel cas od casu reagovat na zjevné nepravdy, které byly p. Barákem prostrednictvím tohoto deníku verejnosti predkládány, nedostal jsem nikdy šanci se na stránkách deníku "MF Dnes" vyjádrit.

Poslední vystoupení pana Baráka, které vyšlo 17. 12. 1999 pod výmluvným titulkem "Zemedelství: až za hranicí absurdity" obsahuje radu jednostranných a nedoložených tvrzení, ale zrejme tím, že uvádí i celou radu polopravd, dokáže snadno "presvedcit" neinformované. Vzhledem k dané kvalite tohoto sdelení si ani jiný cíl nemuže klást. Tentokrát publicista vylepšil své vystoupení i tím, že jej prekvapuje "nezájem intelektuálu" (ekonomu, novináru) hloubeji se zabývat tímto "prízemním" tématem. Tím, že prakticky žádný jiný názor k problémum ceského zemedelství nespatril na stránkách MF Dnes svetlo sveta, jde o formulaci obzvlášte povedenou.

Vzhledem k tomu, že se autor, jak je u neho dobrým zvykem, v nekolika vetách vyslovuje k celé rade závažných strategických otázek, je velmi obtížné reagovat tak, aby bylo dosaženo uspokojivého vysvetlení, proc se mýlí a jak málo jím vyslovený názor odpovídá realite. Zduraznuji, že v mém vystoupení nejde o "papouškování argumentu zemedelcu", ale spíše vycházím z poznání, že dávno již minula doba, kdy problémum zemedelství rozumeli všichni. Nelze se totiž dobrat pro nás snadných, resp. levných rešení, protože neexistují. Jde predevším o to, v rámci vejíre možných variant podporit tu, která zpusobí co nejméne obtíží, a ve svých dusledcích napomuže se co nejrychleji adaptovat na podmínky Spolecné zemedelské podniky v rámci EU.

K základnímu modelu rozvoje zemedelství

Základní filozofie celého vystoupení p. Baráka je pomýlená v tom, že si zatím nedokázal uvedomit, že evropské zemedelství svým "modelem udržitelného zemedelství" celí likvidacnímu tlaku zámorských agrárních výrobcu, provozujících zemedelství za výrazne odlišných podmínek než je tomu v Evrope. Práve na neúspešných jednáních k príprave dalšího kola WTO se ukázalo jak diametrálne odlišná jsou stanoviska evropských zemí ve srovnání s USA, Kanadou, Argentinou aj., tj. rozhodujících svetových exportéru agrárních prebytku.

Stejne jako ceské zemedelství i zemedelství státu EU stojí pred zásadní otázkou udržet pro "starý" kontinent nabídku potravinárských surovin a potravin na alespon existující úrovni, pricemž srovnání evropského a zámorského zemedelství není pouhou otázkou ekonomického kalkulu, ale daleko širší záležitostí rady souvislostí. Bez alespon dílcího vymezení výchozích, tj. zásadne odlišných podmínek mezi evropským a zámorským prístupem, se lze jen obtížne obejít, a to bohužel není záležitostí nekolika vet. Bez ohledu na to, že EU bude zrejme muset ustoupit v rámci WTO v otázce vývozních subvencí, nemuže se vzdát navrhovaného "Evropského modelu zemedelství" . Práve environmentální hlediska ve zúženém existencním prostoru Evropy, otázky rozvoje venkova a krajinotvorby, uplatnení geneticky upravovaných potravin a mnohé jiné zjevne vylucují prijetí ciste ekonomických kritérií. Zduraznuji, že se nyní jedná o skutecne existencní otázky bytí ci nebytí evropského zemedelství a pozice CR v rámci nastávajících predvstupních jednání s EU je shodná s evropským pojetím. Tyto otázky nemají vubec nic spolecného s tím, zda jsme ci nejsme cleny NATO, ale vycházejí mj. z triviálního poznání, že neexistuje jediná zeme na svete, která by se vzdala svého zemedelství, prestože na svetovém trhu existují od jeho vzniku podmínky nakoupit potraviny levneji než se darí vyrobit napr. evropským výrobcum.

Rešení všech problému zemedelství není v soucasné prevratné dobe snadné, podniknuté kroky se ne vždy osvedcí, ale celkový trend je pozitivní a tak je hodnocen i v EU. Státní správa, pres mnohdy zcela diametrálne odlišná stanoviska jednotlivých zájmových skupin, postupne (i když velmi obtížne) nalézá nástroje konformní s tržní ekonomikou, ale nemuže dospet do situace okamžitého rešení všech nahromadených problému predreformního, ale i soucasného zemedelství. Postupne se dostáváme do situace, kdy musíme v rámci existujících financních zdroju vytvorit model rozvoje ceského zemedelství respektující odlišnosti tzv. produkcních (intenzivních) oblastí a znevýhodnených - marginálních (extenzivních) oblastí. Nástroje zemedelské politiky musí být nastaveny tak, aby docházelo k efektivní restrukturalizaci ceského zemedelství. Jedná se o velmi komplikovaná rozhodnutí, smerující k takovým rešením, že zemedelcum v intenzivních oblastech budou k dispozici zdroje posilující jejich konkurenceschopnost v relaci k okolním zemím, zatímco ve znevýhodnených oblastech bude rozvíjeno extenzivní zemedelství se zduraznením celé škály ekologických hledisek a kdy v techto oblastech bude zemedelcum zaplacena jejich úloha jako tvurcu kulturní krajiny. Mj. se jedná i o zachování jejich významné role jako spolutvurcu venkovského prostoru s nabídkou pracovních príležitostí pro mnohdy znacne vylidnené príhranicní regiony v CR. Nepopiratelný posun ve snížení rozmeru ceského zemedelství zhruba o jednu tretinu ve srovnání s rokem 1989 nalezl svuj konkrétní výraz napr. v podstatném omezení stavu dojnic na strane jedné a výrazném rustu užitkovosti na strane druhé. Co se nedarí, je snižovat procento zornení, ale rozhodne není rešením v pudne klimaticky ci jinak znevýhodnených oblastech zcela zrušit zemedelství a prejít, jak navrhuje V. Barák, na masivní zalesnování.

Toto rešení, nehlede na jeho financní nárocnost (zalesnení l ha stojí v prumeru 100 tis. Kc a výše), je návrhem zcela laickým, který nemá opet ve svete obdoby . Ceská krajina, obdobne jako u našich sousedu, má po tisíciletí vytvárený výraz, který souvisí s navyklým estetickým cítením našeho obyvatelstva, navíc má venkov další funkce, z nichž otázky zachování urcitého stupne osídlení ceské krajiny nejsou práve ty snadno rešitelné. Pan Barák by si mel klást otázku, proc naši jižní sousedé, Rakušané, nepristoupili k masivnímu zalesnování, ale naopak z národních, ale predevším bruselských zdroju udržují existující vzhled krajiny v podobe, jak si na ni zvykli i turisté a prispívají tak svými aktivitami nemalou merou do rozpoctu. Práve existence trvalých luk a pastvin a jejich udržování je ve vlastní zájmu rakouské spolecnosti a nikdo by si tuto politiku nedovolil zpochybnit.

Absurdní je zámer stavet do ostrých konkurencních vztahu zájmy danových poplatníku se zájmy zemedelcu. Zde zejména bychom videli úlohu novináru - profesionálu, kterí by meli být schopni rozeznat, kde se jedná o fundovanou argumetaci ve prospech spolecných zájmu ci o škodlivý, zcela nepodložený výrok smerující k dalším konfrontacním tlakum v již tak zpolitizované spolecnosti. Ve vyspelých zemích jsou si vedomi duležité role zemedelcu v celkovém národohospodárském rozvoji a dávno již nemerí jeho význam poctem pracovníku a ani podílem zemedelství na HDP. Ale jsou to práve ty z nejvyspelejších zemí, s nevýznamným podílem zemedelství na tvorbe HDP, které své zemedelství, a tedy konkrétní zemedelce podporují a chrání. Je jen opakováním, že mereno "ukazatelem produkcních podpor" jsou naši zemedelci podstatne znevýhodneni ve srovnání nejen s EU, ale i Spojenými státy, které jako rozhodující síla v rámci WTO argumentují svojí navýsost liberální agrární politikou. Slovy p. Baráka," obludný výdaj do ceského zemedelství ve výši zhruba 29 mld. Kc" není zdaleka tak obludný nejen ve srovnání se zahranicím, ale zejména s výdaji do restrukturalizovaného prumyslu, do krachujícího bankovnictví apod.

Zemedelství jako škudce životního prostredí

Kabinetní ukázkou exkamoterských schopností p. Baráka není tentokrát vytažení králíka z klobouku, ale pojednání o vztahu zemedelství k životnímu prostredí. "Po objevení" notoricky známých a nikým nepopíraných negativních vlivu zemedelství na životní prostredí, prechází p. Barák bez prodlení ke kategorickým záverum. Nejlepším rešením ke zlepšení životního prostredí je zrušení prípadne radikální omezení zemedelství. Pritom ctenáre neunavuje poukazem na to, že zemedelství produkuje ve vztahu k životnímu prostredí nejen záporné, ale rovnež kladné externality (skutecnost, že zatím neumíme zcela exaktne spocítat bilanci techto externalit není samozrejme duvodem pro ignorování onech kladných vlivu). Už vubec si neklade otázku jak a cím nahradí úbytek HDP a pracovních míst zpusobený likvidací zemedelství, jak a kde získat prostredky pro masivní dovoz levných a kvalitních (svatá prostoto!) potravin ze zahranicí. Z daných vývodu není zrejmé, zda likvidace zemedelství znamená též zrušení nebo radikální omezení potravinárského prumyslu. Pana Baráka by mohlo zajímat, že pokud hodnotíme zpracovatelský prumysl podle prírustku pridané hodnoty (odvozené od HDP), je nejúspešnejším zpracovatelským oborem prumysl potravin. A to je také jedním z duvodu, proc rozhodující cást zahranicních investic smeruje do tohoto oboru. Možná, že by šlo nahradit zemedelství rozvojem takových "ekologických" aktivit jako je zvýšení funkce CR jako skladište odpadu z vyspelých evropských zemí nebo odstranením prekážek a regulacních opatrení omezujících zcela volný a bezohledný prujezd kamionu republikou nebo investováním do takových konkurenceschopných odvetví jako je hutní výroba, težké strojírenství a chemie.

Je zrejme pod úrovní p. Baráka zamýšlet se predevším nad tím, že likvidace zemedelství by mohla mít za následek rozvoj takových odvetví, která nejen nemají žádný kladný vliv na životní prostredí, ale vyžadují miliardové dotace na zabránení nebo omezení škod na životním prostredí a zatíží tak danové poplatníky, o než má v prípade zemedelství dojemnou starost. Navíc lze decentne zamlcet, že vetšina techto oligopolních gigantu má možnost zahrnout náklady na životní prostredí do cen svých výrobku a tak zatížit v konecném dusledku i spotrebitele. Tuto druhou možnost zemedelství vzhledem ke své atomizaci nemá a proto bojujme proti nemu.

Pro poucení uvádím, že v rozpoctové kapitole "Zemedelství" existují v Rakousku tri desítky environmentálních programu, podporovaných v roce 1998 celkovou cástkou 7,5 mld. ATS, z toho 3,7 mld. ATS ze zdroju EAGGF (Evropský orientacní a garancní fond pro zemedelství), což predstavuje zhruba polovicní podíl zdroju EU na ekologických podporách do rakouského zemedelství. Z celkového agrárního rozpoctu Rakouska pripadá kolem 28 % na programy ochrany životního prostredí.

Toto jsou soucasne i nekterá z východisek pro ceské zemedelství a jakkoliv lze zpochybnovat existující zatím nedokonalé formy tzv. "údržby krajiny", rozhodne musí obdobnou cestou vykrocit i ceské zemedelství, chce-li do budoucnosti participovat na nemalých zdrojích ze spolecné pokladny EU. Jiste nejen zemedelství škodí životnímu prostredí, ale soucasne také platí, že celá EU je pripravena tomuto ohrožení celit, a proto také na tyto aktivity uvolnuje obrovské prostredky.

Ing. Josef Kraus, CSc., VÚZE