PRODUKCE PŠENICE A JEJÍ LIMITY

Doc. Ing. Jan Křen, CSc.

Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.

Ústav obecné produkce rostlinné, AF MZLU Brno

Úvod

Obilniny jsou v České republice pěstovány na více než 50 % orné půdy, z toho pšenice na cca 25 %. Jako skupina hlavních plodin poskytují produkty s mnoha možnostmi využití. Patří mezi tzv. tržní komodity, které v předcházejících letech “držely” ekonomiku většiny zemědělských podniků. Současné problémy s odbytem a zpeněžením produkce nutí pěstitele hledat další možnosti využívání rezerv v efektivnosti pěstitelských technologií i jednotlivých pěstitelských opatření. Na druhé straně se ukazuje, že máme podmínky na to, abychom se v budoucnosti v rámci EU s produkcí obilnin uplatnili. To vyžaduje nejen řešení problémů kvality produkce a rentability pěstování obilnin, ale také odbytu jejich produkce.

Rozvoj pěstování obilnin by měl být dlouhodobě orientován na efektivní využití produkčních faktorů ve značně diferencovaných půdně-klimatických podmínkách našeho státu a při rozdílném průběhu počasí v jednotlivých letech. Zvýšení rentability pěstování lze dosáhnout modifikacemi pěstitelských opatření (v závislosti na stanovišti a průběhu počasí) vedoucími nejenom ke zvýšení výnosu, ale také kvality podle způsobu využití produkce. Rozhodující roli při tom hraje omezení negativních vlivů biotických a abiotických škodlivých činitelů.

Z hlediska produkční ekologie je v současnosti hlavním problémem nevyváženost produkčních faktorů v rámci ekotopů. V přirozeně méně produktivních podmínkách došlo v průběhu devadesátých let k vyčerpání některých zdrojů (především živin), nebo ke zvýšenému zaplevelení. To logicky vede k nižší účinnosti využívání ostatních pěstitelských opatření. Dalším problémem je specializace a zaměření na tržní plodiny, což se projevuje úzkou strukturou plodin v osevních sledech. Nepříznivým průvodním jevem je také rozvoj škůdců, chorob a plevelů.

Teoretická východiska

Orientace aplikovaného výzkumu na vytváření tzv. "odrůdových pěstitelských technologií" je u obilnin, především pšenice, problematická z následujících důvodů :

1. V interakci genotyp x prostředí má prostředí prvořadý význam. Základní koncepce pěstitelské technologie by proto měla vycházet z půdně-klimatických podmínek a používaného způsobu hospodaření.

2. V současnosti je již v České republice (podobně jako v západoevropských státech) registrováno značné množství odrůd (49 u pšenice ozimé, z toho 24 zahraničních a 7 u pšenice jarní, z toho 1 zahraniční) . Např. v roce 1999 bylo registrováno 8 nových odrůd pšenice ozimé. Rozpracovávání pěstitelských technologií pro jednotlivé odrůdy na základě polyfaktoriálních polních pokusů, tak jak bylo prováděno dříve, by bylo velmi nákladné.

Pěstitelské technologie je nutno chápat jako komplexní celek opatření optimalizovaných (“šitých na míru") pro dané regionální agroekologické podmínky v závislosti na průběhu počasí. Ukazuje se, že existuje mnoho možností kombinací pěstitelských opatření (od volby odrůdy přes využití všech možností vedení struktury porostu). Jednoduché paušální návody pro pěstování vždy nezaručují nejvyšší ekonomickou efektivnost. Především proto, že nejsou brána v úvahu a využívána specifika lokality a “ročníku”. Východiskem řešení jsou modifikace pěstitelských opatření na základě diagnostiky výnos a kvalitu produkce limitujících a redukujících faktorů. Modifikace pěstitelských technologií lze provádět ve vztahu k:

- půdně-klimatickým podmínkám jednotlivých výrobních oblastí,

- průběhu počasí v jednotlivých letech (ročníkové pěstitelské technologie),

- agrobiologickým zvláštnostem odrůd (výběr odrůd z hlediska adaptace pro půdně-klimatické podmínky a požadované kvality produkce, modifikace aplikace pesticidů na základě odrůdových rozdílů),

- kvalitě a cenám jednotlivých pěstitelských opatření a vstupů.

Uvedené modifikace je třeba vztahovat nejenom k výnosu, ale také ke kvalitě pro zvolený způsob využití produkce, který nakonec rozhoduje o odbytu a zpeněžení.

Modifikace podle půdně-klimatických podmínek

Modifikace pěstitelských technologií z hlediska půdně-klimatických podmínek v našem státě nebyla a dosud není dostatečně rozpracována.

Pšenice, ale i jiné obilniny, jsou tradičně pěstovány ve všech výrobních oblastech, a to bez ohledu na potřebnou rajonizaci, zajišťující efektivnost jejich pěstování. Tato situace se zřejmě změní v důsledku sníženého odbytu a nízkých cen.

Po společenských změnách v roce 1989 nastalo omezování dotací do zemědělství. Vstupy do pěstitelských technologií se paušálně snížily. To se logicky projevilo ve snížení výnosů především v méně produktivních oblastech. Obilniny zde přesto byly a jsou pěstovány na relativně velkých plochách. Bylo to způsobeno vyššími světovými cenami a možnostmi odbytu v polovině devadesátých let. Změny v rajonizaci pěstování polních plodin tak probíhaly pomalu. Vzhledem k dlouhodobé koncepci integrace do EU bylo zatím na tomto úseku vykonáno velmi málo.

V současné době se v souvislosti s připravovaným vstupem našeho státu do Evropské unie uvažuje o vyčlenění 0,5 až 1,0 mil. ha půdy v marginálních oblastech mimo klasickou produkci. Problém modifikace pěstitelských technologií obilnin z hlediska půdně-klimatických podmínek a z hlediska využití produkce pro technické a energetické účely se stává velmi aktuální.

Do této oblasti spadá také poměrně rychlé rozšíření minimalizačních technologií, které umožnily vyřešit zakládání porostů v agrotechnických termínech ve složitých podmínkách transformujících se zemědělských podniků. O jejich využívání obvykle více rozhodovaly pracovní výkony než některé agronomické dopady (kromě vyšších nároků na regulaci plevelů herbicidy např. nevhodnost pro humidní podmínky nebo problémy s posklizňovými zbytky při vyšších výnosech předplodin, stratifikace a pomalejší uvolňování živin, především dusíku atd.). V souvislosti s nízkými dávkami živin je třeba poznamenat, že orba je důležitým opatřením umožňujícím jejich mobilizaci v půdě. Přechod na minimalizaci je proto třeba vždy zvažovat v rámci celého systému hospodaření v daných půdně-klimatických podmínkách.

Ročníkové modifikace

Území našeho státu se nachází na rozhraní kontinentálního a přímořského klimatu. V důsledku toho dochází ke značným ročníkovým rozdílům v průběhu povětrnosti. Ročníkové modifikace pěstebních technologií proto představují jednu z největších rezerv v zefektivnění pěstování obilnin a využívání produkčních faktorů. Mohou pěstitelům přinášet bezprostřední úspory na materiálových vstupech, především na minerálních hnojivech a pesticidech. V praxi se ne vždy daří tento přístup plně uplatňovat. Rezervy jsou především v kvalitním provádění ochrany porostů. Hlavními problémy pěstitelů obilnin jsou správná a včasná identifikace škodlivých činitelů a také včasnost provádění potřebných zásahů.

Modifikace podle agrobiologických zvláštností odrůd

Agrobiologické zvláštnosti odrůd je třeba posuzovat ze dvou hledisek vyplývajících ze dvou složek prostředí při interakci genotyp x prostředí :

1. Složka, kterou pěstitel nemůže během pěstování plodiny v jednom vegetačním období měnit - půdně-klimatické podmínky lokality, zavedený způsob hospodaření zahrnující osevní sled a na něj navazující systém zpracování půdy, eventuálně plán hnojení. Pro tyto podmínky je třeba vybírat vhodné adaptované odrůdy.

2. Složka, která může být alespoň částečně měněna během pěstování plodiny, tj. řada pěstebních opatření (výsevek, aplikace dusíku, aplikace regulátorů růstu, aplikace pesticidů, způsob sklizně atd.). Tato opatření lze měnit podle vlastností vybraných odrůd.

Uplatnění teoretických východisek v současné praxi

Možnosti tržeb

Úspěšnost pěstování je závislá na zpeněžení, které podstatně ovlivňuje ekonomické výsledky. Ceny zrna pšenice se v letošním roce v závislosti na kvalitě pohybovaly v rozmezí 2 400 - 3 300 Kč.t-1 (jsou zhruba o 1 000 Kč.t-1 nižší než v okolních zemích i v Americe). V závislosti na půdně-klimatických podmínkách a intenzitě hospodaření se výnosy ozimé pšenice pohybují v rozpětí 3,5 - 8,0 t.ha-1. Tržby z hektaru se tak mohou pohybovat v rozpětí 8 400 - 26 400 Kč.ha-1.

Relace mezi tržbami a náklady

Kalkulace nákladů na pěstitelské technologie pšenice ozimé diferencované podle intenzity hospodaření (vstupů) do tří typů jsou uvedeny v publikaci KOLEKTIV (1998a). Lze je shrnout do následující tabulky:

I - intenzivní pěstitelská technologie

S - standardní pěstitelská technologie a průměrné výrobní výsledky

N - nižší vstupy

* - údaje odpovídající intervenčnímu nákupu potravinářské pšenice v ceně 3 300 Kč.t-1

Údaje v tabulce podporují intenzifikaci a zaměření na kvalitu produkce. Je z nich také zřejmé, že při současných cenách zrna neodpovídá průměrný výnos pšenice ozimé v ČR v roce 1999 (4,78 t.ha-1) požadovanému minimálnímu výnosu potravinářské pšenice 5,31 t.ha-1 (respektive 5,04 t.ha-1 při intervenčním nákupu) a 6,66 t.ha-1 krmné pšenice pro standardní pěstitelskou technologii a průměrné výrobní výsledky. To logicky indikuje značné ekonomické ztráty, které v letošním roce nastaly nejen u pšenice ozimé, ale také u dalších druhů obilnin. Je proto potřeba hledat možnosti zvyšování rentability jejich pěstování.

Využití půdně-klimatických podmínek

Půdně-klimatické podmínky vytvářejí předpoklady nejen pro výnos, ale také pro kvalitu produkce. Vhodnost jednotlivých oblastí pro pěstování potravinářské pšenice byla v Zemědělském výzkumném ústavu Kroměříž, s.r.o. zpracována již na konci sedmdesátých letech (VOŇKA, HÝŽA, 1979). V praxi nejsou tyto podklady příliš respektovány. I v měně vhodných podmínkách jsou pěstovány potravinářské odrůdy pšenice v naději dosažení potravinářské kvality a vyšší tržní ceny. Potravinářské odrůdy tak zaujímají cca 70 % plochy pšenice, ale k potravinářským účelům se využívá 1,0 - 1,2 mil. tun, což představuje 25 - 30 % celkové produkce pšenice. Výsledkem je neefektivní nadprodukce potravinářské pšenice. Snížení efektivnosti hospodaření se projevuje ve dvou směrech:

- zvýšenými náklady na pěstování potravinářské pšenice v méně příznivých podmínkách (především náklady na dusíkatá hnojiva, případně pesticidy), nepotravinářské odrůdy obvykle dosahují při stejných vstupech vyšší výnosy,

- nižší účinností krmivářských produktů vyráběných z potravinářských odrůd.

Problémy lze řešit vývozem potravinářské pšenice a produktů z ní vyrobených nebo podporou pěstování krmné pšenice.

Zařazení do osevního postupu (systému hospodaření)

Dodržování zásad střídání plodin je v současných podmínkách praxe problematické z mnoha důvodů. Z tab. 1 je zřejmé, že bobovité předplodiny poutající vzdušný dusík byly v roce 1998 k dispozici pouze pro 27,8 % ploch pšenice a ostatní nejvýznamnější vhodné předplodiny pro 39,9 % ploch pšenice (tab. 2). Dlouhodobé pokusy prováděné v Kroměříži (tab. 3) ukazují, že výnosový rozdíl mezi vhodnou (jetel červený) a nevhodnou předplodinou (pšenice ozimá) je min. 0,5 t.ha-1 (tj. 7 %). V závislosti na kvalitě produkce to představuje 1 220 - 1 560 Kč.ha-1. Rozdíl mezi obdobnými předplodinami u konvenčních variant polních pokusů byl cca 0,45 t.ha-1, tj. 1 090 - 1 410 Kč.ha-1 (tab. 4). Vliv předplodiny tak odpovídá zhruba 7 - 9 % variabilních nákladů na vstupy do standardních pěstitelských technologií.

Založení porostu

Založení porostu vytváří podmínky pro efektivní pěstování pšenice ve třech směrech:

- V závislosti na používané technologii a osivu se značně mění náklady (viz tab. 5). Úspory mohou představovat 1 500 - 2 340 Kč.ha-1, tj. cca 10 - 15 % variabilních nákladů na standardní pěstitelskou technologii.

- Kvalitní založení porostu vytváří ekonomické i agronomické podmínky pro intenzifikaci a efektivní využívání ostatních vstupů. To umožňuje snížení nákladů na hnojení dusíkem, regulátory růstu a ochranu porostů.

- Kvalitní založení porostu umožňuje zvýšení výnosu až o 10 %, tj. 400 - 700 kg.ha-1 a ve finančním vyjádření o 970 - 2 200 Kč.ha-1.

Realizace výše uvedených efektů je však z velké části závislá na předplodině a způsobu hospodaření. Zvyšuje se tak význam uspořádání celého systému rostlinné produkce.

Hnojení dusíkem

Hnojení dusíkemje považováno za jeden z důležitých indikátorů intenzifikace. Důvodem jsou vysoké dávky dusíku používané v západoevropských zemích převyšující mnohdy 200 kg N.ha-1, umožňující dosahovat výnosy 8 - 10 t.ha-1. Aby aplikace dusíku přinášela při současných cenových relacích ekonomické efekty, měl by být každým kg N zvýšen výnos o cca 7,8 kg krmné a 6,0 kg potravinářské pšenice. V pokusech prováděných v Kroměříži (tab. 4) se efekty vyšších dávek dusíku uplatňují především po méně vhodných předplodinách (obilniny). Po dobrých předplodinách (jeteloviny) se neprojevují, nebo působí negativně (poléhání). Po obilnině zvyšovala dávka 40 kg N.ha-1 výnos o cca 200 kg.ha-1. Ve finančním vyjádření tak vstup v ceně 760 Kč.ha-1 zvyšuje tržby o 480 - 630 Kč.ha-1. To představuje ztrátu 130 - 280 Kč, na vloženou 1 Kč ztrátu 0,17 - 0,37 Kč. Je třeba upozornit, že se jedná o výsledky dosažené v produktivních podmínkách řepařské výrobní oblasti na půdách s velmi dobrou fyzikální strukturou. Lze proto předpokládat, že v méně produktivních podmínkách a po horších předplodinách budou dusíkatým hnojením dosahovány lepší ekonomické efekty. V produktivních podmínkách je pro efektivní využití vyšších dávek dusíku potřeba zabezpečit ochranu porostů především proti houbovým chorobám a poléhání.

Ochrana porostů

Náklady na ochranu porostů se vzhledem k intenzitě hospodaření a četnosti potřeby aplikací v jednotlivých letech pohybují v následujícím rozsahu (KOLEKTIV, 1998a):

Úspory je možné realizovat na základě včasné diagnostiky výskytu biotických škodlivých činitelů a znalostí odrůdových rozdílů především v rezistenci proti chorobám a škůdcům (odrůdové modifikace se uplatňují při aplikaci fungicidů a insekticidů).

Jak provádět modifikace pěstitelských opatření

Při porovnávání pěstování pšenice v agrárně vyspělých státech EU je intenzifikace obvykle spojována s aplikací vyšších dávek minerálních hnojiv (především dusíkatých), pesticidů a regulátorů růstu. Dále s pěstováním odrůd, které jsou schopné vyšší vstupy efektivně využít. Při úvahách o intenzifikaci pěstování polních plodin obvykle také převažuje tzv. komoditní pohled (vertikální), bez nebo pouze s částečnou vazbou na osevní postup, způsob hospodaření a agroekosystém.

Naše podmínky se od produkčních oblastí agrárně vyspělých zemí EU liší:

- agrární strukturou a sociálně-ekonomickými pravidly,

- způsobem a úrovní dotací,

- mnohem variabilnějšími povětrnostními podmínkami zvyšujícími riziko nižší efektivnosti paušálních postupů, což klade větší nároky na diagnostiku a pružnost při provádění pěstitelských opatření.

Pro efektivní pěstování polních plodin je proto výhodné v našich podmínkách využívat jiná východiska. Jedná se především o:

- vytvoření systémů rostlinné produkce s vyváženou strukturou plodin a využívání vhodných předplodin,

- v návaznosti na to využití vhodných technologií zakládání porostů,

- rozvoj a uplatňování diagnostiky při aplikaci agrochemikálií.

Existence složitých interakcí mezi výnosotvornými procesy a produkčními faktory, které jsou navíc závislé na půdních podmínkách a měnícím se počasí, klade vysoké nároky na rozhodování o provádění efektivních pěstitelských opatření. Složité interakce také komplikují stanovení ekonomických přínosů pěstitelských (intenzifikačních) opatření, jejichž vztahy jsou při ekonomických propočtech obvykle považovány za aditivní. Protože chybí přijatelná metodologie, která by umožnila zahrnutí interakcí a jejich změn do ekonomických kalkulací, je také velmi obtížné přesně stanovit limity intenzivní produkce pšenice. Prováděné propočty tohoto typu je nutné považovat za orientační, mající platnost pro určitou výrobní oblast a standardní průběh počasí. V konkrétních podmínkách zemědělského podniku se v závislosti na struktuře pěstovaných plodin a tzv. ročníku mohou značně lišit.

Závěry

1. Uplatnění intenzifikačních opatření v rámci pěstitelských technologií pšenice je omezené finančními možnostmi zemědělských podniků (náklady na certifikované osivo, agrochemikálie, diagnostiku a poradenské služby). Intenzifikaci, a tím i udržení přijatelné úrovně zisku, si může dovolit poměrně málo zemědělských podniků.

2. Možnosti zefektivnění jsou ve snížení nákladů na vstupy na základě vhodné struktury plodin a v návaznosti na to v racionalizaci postupů při zakládání porostů. Využití těchto možností je podmíněno podporou pěstování plodin s vysokou předplodinovou hodnotou.

3. Za současných cenových relací a podmínek v zemědělské praxi je efektivnost pěstování pšenice (i většiny ostatních polních plodin) závislá více než na možnostech manipulace se vstupy v rámci pěstitelských technologií (které jsou omezené) na faktorech ovlivňujících strukturu zemědělských systémů a marketing zemědělských produktů.

Doporučení

1. Novelizovat "Zákon o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů" č. 147/1996 Sb. V praxi umožnit používat dávky pesticidů do maximální výše povolené dávky, tj. předepsaná dávka by měla být brána jako maximální, nikoli jako jediná použitelná. Vytvoří se tak podmínky pro efektivnější používání pesticidů.

2. Zavést dotace na nákup certifikovaného osiva.

3. Zavést dotace na pěstování hrachu, který svou předplodinovou hodnotou zvyšuje výnosy následných plodin a v krmných směsích může nahradit dovážené produkty vyráběné ze sóji.

Literatura

ČSU: Dlouhodobé časové řady výsledků rostlinné výroby v ČR (1960 - 1998). Kód publikace 12 03-99. 1999.

ČSÚ: Operativní zpráva o prognóze sklizní vybraných zemědělských plodin k 15.9.1999. Kód publikace 12 15-99.

ČSÚ: Indexy cen zemědělských výrobců, říjen 1999. Kód publikace 07 09-99.

KOLEKTIV: Zemědělské výrobní technologie v tabulkách a číslech - Pěstební a chovatelské technologie a normativní ukazatele, MZe ČR, Praha 1998a, 271 s.

KOLEKTIV: Zemědělské výrobní technologie v tabulkách a číslech - Technologické, technické a ekonomické normativní ukazatele pro zemědělství ČR, MZe ČR, Praha 1998b, 302 s.

KŘEN, J.: K pěstebním technologiím obilnin. Agromagazín Nový venkov, roč. 3, č.7, 1999, příloha Obiloviny"99, s. 5-7.

MZe ČR: Obiloviny. Situační a výhledová zpráva, září 1999, 68 s.

VOŇKA, Z. - HÝŽA, V.: Racionalizace výroby a spotřeby obilnin z hlediska účelového využití. Závěrečná zpráva, VŠÚO Kroměříž, 1979.

Tab. 1: Vývoj ploch bobovitých plodin (1985-1998)

Tab. 2: Vývoj ploch nejvýznamnějších ostatních vhodných předplodin pšenice (1985 - 1998)

Tab. 3: Vliv předplodin na výnosy pšenice ozimé v polních pokusech (Kroměříž, ŘVO)

Tab. 4: Vliv předplodiny a dávky N na výnosy pšenice ozimé (Kroměříž, ŘVO, 1994-1999)

Vysvětlivky: Dělení dávek dusíku v rámci jednotlivých variant

Tab. 5: Modifikace nákladů při zakládání porostů pšenice (zpracováno s využitím podkladů z publikace KOLEKTIV, 1998b)

Kontaktní adresa:

Doc. Ing. Jan Křen, CSc.; Zemědělský výzkumný ústav; Havlíčkova 2787; 767 41 Kroměříž