Poznámky o předpokladu srovnatelných vzorků v mezikulturním ...

Poznámky o předpokladu srovnatelných vzorků v mezikulturním výzkumu

Notes on matched-samples assumption in cross-cultural research

Autor: Luděk Kolman, Geert Hofstede

Abstrakt v češtině:

Psychologický výzkum mezikulturních rozdílů je obvykle zaměřen na nalezení rozdílů zkoumaných populací (tj. kultur, národů nebo společností) ve sdílených hodnotách jejich příslušníků. K výzkumu tohoto druhu se obvykle užívá jako výzkumný nástroj dotazník. Předmětem diskuse presentované v této stati je otázka, komu vlastně má takový dotazník být administrován. Jednou z možností je založit výzkum na šetření representativních vzorků populace, druhý spočívá ve využití ”srovnatelných vzorků”. Protože použití srovnatelných vzorků je z hlediska provádění výzkumu praktičtější, autoři zkoumají pro a proti tohoto přístupu. V této souvislosti se odvolávají též na některá empirická data, která lze považovat za relevantní k posouzení tohoto metodologického přístupu.

V článku je probrán konkrétní případ, ve kterém bylo možné porovnat skóry dvou vzorků, získaných od studentů České zemědělské university, a to s časovým odstupem pěti let. Autoři použili tento případ jakožto ilustraci problému a podklad pro diskusi předpokladů, spojených s užíváním srovnatelných vzorků a alternativ tohoto přístupu.

Abstrakt v angličtině:

Psychological research in cross-cultural differences is usually aimed at finding differences of researched populations (i.e., cultures or nations or societies) in the values their respective members share. The research instrument used to this effect commonly takes form of a questionnaire. The issue dealt with in this paper is to whom the questionnaires (to which part of the populations in question) the questionnaires have to be administered. One possibility is to found the research on representative samples of the populations, the other is to use ”matched samples”. As the ”matched samples” approach makes the research in cross-cultural studies more practicable, the authors try to weight the evidence pro and con this approach, discussing some empirical data relevant to this specific methodological problem.

In the paper a specific case is considered, in which it was possible to compare scores of two samples of the Czech University of Agriculture students over the time span of five years. As might be expected the sample scores differ to some extend. The authors use this case to illustrate and discuss feasibility of the matched samples assumption, and its alternatives.

Klíčová slova:

Mezikulturní výzkum; metodologické aspekty; Hofstedeho teorie; srovnatelné vzorky

Keywords:

Cross-cultural research; methodological considerations, Hofstedes theory; matched samples

Úvod:

V posledních desetiletích se začal rozvíjet výzkum rozdílů mezi kulturami a zdá se, že zájem o tuto výzkumnou oblast je stálý. Výzkum v této oblasti je důležitý jak teoreticky, tak prakticky. Pokud jde o teoretickou stránku výzkumů v této oblasti, týkají se antropologie, sociologie i psychologie. Psychologie se sice primárně zabývá jedincem, avšak jedinec se vyskytuje a také působí v konkrétním socio-kulturním rámci. Z tohoto důvodu někteří autoři dokonce vznášejí otázku, zda je vůbec možné formulovat psychologii jako universální a hranice kultur překračující disciplinu (viz např Berry et al. 1992, s. ). Psychologický výzkum mezikulturních rozdílů se posledních letech soustřeďuje především na rozdíly ve sdílených hodnotách vztažených k práci a téma je považováno za natolik závažné, že nedávno mu časopis Applied Psychology věnoval zvláštní číslo (Roe & Ester 1999).

Praktické aplikace výsledků z předmětné oblasti se zpravidla týkají managementu (přijímání a zaměstnávání příslušníků etnických menšin a hostujících dělníků z jiných zemí, řízení mnohonárodnostních společností) a také správy a řízení státu. Lze říci, že zvýšený zájem o mezikulturní výzkumy zejména v aplikované oblasti byl vyvolán dvěmi skutečnostmi. První z nich byl hospodářský úspěch Japonska, který zpochybnil představu, že jedině americké metody managementu mohou vést k efektivní výrobě a hospodářskému úspěchu. Druhou pak bylo budování Evropské unie. Evropa je kulturně dosti rozmanitá oblast a vytváření jednotné Evropy nutně naráží na rozdíly tradic a kultur. To vše vyvolalo rostoucí zájem o porozumění podobným rozdílům a také vedlo k rozvoji výzkumu předmětné oblasti a k vydávání knih, vědeckých i populárních, s odpovídajícím obsahem.

Výzkum mezikulturních rozdílů má své specifické metodické a metodologické problémy. Snad by bylo možné říci, že ty, které zde označujeme jako metodické, jsou snad ještě závažnější než řešení otázek týkajících se metodologie podobných výzkumů. Mezikulturní výzkumy jsou totiž organizačně náročné, poměrně nákladné a vyžadují spolupráci většího počtu lidí. Důvodem je docela prostě potřeba získat data z různých zemí (a čím větší počet zemí se podaří do výzkumu zapojit, tím lépe). Proto se výzkumník často musí spolehnout na data, která mu (v tom lepším případě) dodají kolegové z dalších zemí nebo na data, opatřená najatými spolupracovníky. Je zřejmé, že zejména ve druhém z těchto případů má výzkumník nad získáváním dat jen velmi omezenou kontrolu. Přesto se zdá, že prováděné výzkumy přinášejí smysluplné výsledky, které naše poznání předmětné oblasti rozšiřují.

Metodologické problémy spojené s mezikulturním výzkumem jsou též nemalé, a to zejména proto, že předmět zkoumání je komplexní a to činí nesnadným kontrolování proměnných prostředí i jasné určení předpokládaného kausálního agens a odlišení jeho předpokládaného účinku od jiných vlivů. Metodologickým otázkám výzkumu předmětné oblasti je věnována následující část referátu.

Otázky metodologie mezikulturních výzkumů: (rozsah cca 1 strana)

V předmětné oblasti existují a jsou uznávány dvě odlišné metodologické tradice, které více méně odpovídají koncepcím kvalitativního a kvantitativního výzkumu, jak jsou např. diskutovány v současné sociologii. Výzkum kultur je tradičně doménou antropologie a v kulturní (resp. sociální) antropologii je základní metodou výzkumu práce v terénu, spočívající ve stýkání se s lidmi, rozmlouvání s lidmi a formulování otázek, které jsou pak následně ověřovány (Banister 1994, s. 27). Kvalitativní výzkum založený na práci v terénu umožňuje hlubší vhled do jednotlivé kultury a je méně zatížen chybami, vyplývajícími z toho, že výzkumník zkoumanou kulturu hodnotí podle měřítek své vlastní kultury a tedy vlastně podle měřítek vnesených zvenčí a tedy neadekvátních.

Naproti tomu je psychologický výzkum předmětné oblasti veden ideou převážně kvantitativního výzkumu a metodologickým ideálem je zde experiment. Vzhledem k tomu, jak obtížné je v mezikulturním výzkumu kontrola proměnných prostředí a dalším problémům, je však tento ideál dosahován spíše jen výjimečně.

V dalším výkladu se můžeme opřít o typy designu výzkumných studií, jak je uvádějí Malpass a Poortinga (1986). Tyto typy designu (experiment, kvazi-experiment, srovnávací studie a studie, omezující se na post-test) lze podrobněji vysvětlit pomocí třídění uvedeného v následující tabulce:

V mezikulturních studiích odpovídá tomu, co jinak označujeme jako experimentální proměnná či šetření, zařazení do skupiny charakterizované příslušností k určité kultuře či společnosti. Rozdíly porovnávaných kultur (resp. společností) jsou velké, mnohem větší než s jakými se setkáváme v rámci jedné společnosti. Tyto rozdíly jsou dány v mnoha charakteristikách a je proto obtížné vyloučit, že výsledky studie nejsou vyvolány nějakým jiným rozdílem mezi skupinami, než je ten, který výzkumník považuje za důležitý či podstatný. Proto jsou mezikulturní studie jen zřídka kvazi-experimentem a zhusta jsou jen posouzením rozdílů mezi zkoumanými populacemi, provedeným post hoc. Berry et al. (1992, s.222 a násl.) diskutují možné postupy, jimiž je možné tato omezení mezikulturních studií alespoň z části korigovat. Mezi nimi mají podle citované práce důležitou úlohu postupy tvorby zkoumaných vzorků.. Proto tito autoři doporučují používat representativní vzorky zkoumaných populací a použití srovnatelných vzorků považují za riskantní, protože jakýkoli pokus najít ve dvou populacích vzorky srovnatelné v jedné kategorii povede vždy k tomu (jak uvádějí), že tyto vzorky budou nesrovnatelné v kategorii jiné.

Výsledky: (rozsah cca 1 strana)

Doporučení, k nimž Berry et al. (l.c.) dospívají, jsou podložena jasnou a logickou argumentací. Přesto zůstává faktem, že např. Hofstedeho teorie (Hofstede 1984, 1991) byla vybudována na výzkumu, ve kterém byly použity srovnatelné vzorky a výsledky jeho výzkumů byly potvrzeny replikacemi (Sřndergaard 1994). I jiní provádějí výzkumy na vzorcích např. vysokoškolských studentů (Šverko 1999) a nezdá se, že by to vedlo k závažnějším problémům. Kromě toho, jak zmíníme níže, lze mít určité pochybnosti i o použití representativních vzorků. Výzkumy užívající representativní vzorky jsou obecně nákladnější a výrazně pracnější, než výzkumy užívající srovnatelné vzorky. Proto, pokud by se podařilo ukázat, že existují okolnosti takové, za nichž lze nějaký druh srovnatelných vzorků oprávněně použít, bylo by to pro další výzkumy výhodné. Problém jsme se pokusili prozkoumat na konkrétním případu, který by snad mohl pomoci zkoumaný problém osvětlit.

V letech 1993 a 1998 Hofstede et al. (1996) a Kolman et al. (1999) prováděli dvě šetření, v rámci jichž proběhl sběr dat na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské university. Část otázek v použitých dotaznících byla shodná, a tak bylo možné porovnat výsledky získané při těchto dvou příležitostech ve dvou vzorcích studentů. Těchto otázek bylo devět a v následující tabulce uvádíme příslušné průměry, směrodatné odchylky a výsledky t-testu. Otázky jsou v tabulce číslovány podle pořadových čísel z Hofstedeova VSM94 (Hofstede 1994).

V obou šetřeních byly subjekty studenti PEF, v roce 1993 studenti pátého ročníku a N=100; v r. 1998 pak studenti druhého ročníku a N=107; v obou případech byl poměr mužů a žen ve vzorcích 50:50. Kritická hodnota t pro oboustranný test a 5% hladinu významnosti je vdaném případě 1,645 (při více než 100 stupňů volnosti). Jak vidíme, byly výsledky u šesti otázek z devíti prakticky shodné. Avšak ve třech případech vypočítaná hodnota t přesáhla kritickou hodnotu, a to u otázek č. 4 a 13 dosti značně. Pro potřeby následující diskuse uvádíme znění těchto otázek. První dvě z nich se týkají důležitosti položky při volbě ideálního zaměstnání:

Č. 4 - mít jistotu zaměstnání;

Č. 6 - když se s vámi váš přímý nadřízený radí o svých rozhodnutích.

Otázka č. 13 pak žádala odpověď na otázku: Jak často se při práci cítíte nervózní?

Uvedené výsledky budeme diskutovat v následující části referátu.

Diskuse:

Srovnatelné vzorky jsou vzorky vybrané tak, aby zahrnovaly nějakou úzce specifikovanou podskupinu populace a požaduje se, aby se takové vzorky z různých kultur (resp. zemí či národů) lišily jen v jedné charakteristice, a to právě ve své kulturní (resp. národní či územní) příslušnosti. Jak je obecně známo, representativní vzorek je náhodně vybraný, a to tak aby jeho struktura odpovídala strukturě dané populace. V zásadě mají Berry et al. (l.c.) zajisté pravdu v tom, že použití vzorků srovnatelných ve výše uvedeném smyslu je problematické, protože takto vymezené vzorky je zpravidla obtížné vytvořit. Na druhé straně representativní vzorky nemusí být tak dobré, jak se Berry et al. domnívají.Společnosti s odlišnou kulturou mohou mít odlišnou strukturu, a ta se ve struktuře representativního vzorku odrazí. Například i u tak kulturně blízkých oblastí, jako je Česká republika a země EU, je struktura stupňů vzdělání v současnosti prakticky neslučitelná. Pokud bychom měli předpokládat, že podobné rozdíly jsou právě těmi, které určí výsledek, byl by vlastní výzkum v podstatě zbytečný, protože jej určilo už samo konstruování vzorků. Kromě toho je možné namítat, že representativní vzorek je konstrukt, vytvořený v západních kulturách a pokus o jeho uplatnění v jiných kulturách může být rovněž problematický.

Podívejme se, zda nám k této věci může něco říci tabulka, porovnávající údaje od dvou vzorků studentů PEF. Jak v tabulce vydíme, údaje jsou u šesti otázek z devíti až překvpivě shodné. Ze zbývajících tří otázek, kde se výsledky liší, můžeme nalezené rozdíly ve dvou případech dosti dobře vysvětlit. Během pěti let, ležících mezi oběma sběry dat, se v České republice výrazně zvýšila nezeměstnanost a obecně se změnila situace na trhu práce. Proto není překvapující, že v mladším vzorku nacházíme vyjádřenu vyšší potřebu jistoty zaměstnání a také častější nervozitu při práci. Tyto výsledky, jak se domníváme, naznačují, že data získávaná od vysokoškolských studentů mohou mít dostatečnou vypovídací schopnost, aby na nich bylo možné založit srovnávací studie.

Vůči srovnávacím studiím, užívajícím data získaná od studentů se někdy namítá, že vysokoškolští studenti všude na světě representují svého druhu svého druhu ”kulturu mladých” (William a Best 1982; Berry et al. 1992, s.62) a ta může překrýt místní kulturní charakteristiky. William a Best však sami tuto námitku vyvracejí na základě porovnání dat, získaných od studentů s daty od jiných vzorků populace. Na druhé straně je jistě nutné u vzorků studentů jistou homogenizaci předpokládat. Jak uvádějí Berry et al., vzdělání západního typu je jedním z nejsilnějších kulturních homogenizačních faktorů (op. cit., s. 227). Ta však sama o sobě nemusí být na závadu a naopak může být při mezikulturních srovnávacích studiích určitou výhodou, protože omezuje vlivy dalších faktorů prostředí. Další výhodou studentských srovnatelných vzorků je vyšší stupeň kontroly nad vlastním procesem získávání dat. Tato fáze výzkumu se obvykle považuje za samozřejmou, neměla by však být podceňována. Zejména v případech, kdy dat opatřují placení spolupracovníci mohou mít data jiný charakter, než jaký byl stanoven v projektu výzkumu.

Na základě provedené diskuse se domníváme, že srovnatelné vzorky mohou být použitelné ve srovnávacích mezikulturních studiích, a to ovšem tehdy, jsou-li splněny některé další podmínky. Především by měly být srovnatelné vzorky voleny tak, aby byly vhodně homogenizovány, podobně jako je tomu u vzorků universditních studentů. Další, jisě nezbytnou podmínkou takového postupu je ověřování výsledků replikacemi, případně na vzorcích, které se ve vhodně zvolené charakteristice liší od vzorků původních (podobně, jako to učinili výše citovaní William a Best).

Literatura:

Banister, P. et al. (1994) Qualitative Methods in Psychology. A research guide, Buckingham: Open University Press

Hofstede, G. (1980) Cultures Consequences: International Differences in Work-related Values. Beverly-Hills, CA: Sage Publications; Hofstede, G. (1991) Cultures and Organizations. London, McGraw Hill Co.

Hofstede, G. (1984) Cultures Consequence`s: International Differences in Work-Related Values, abridged edition, Beverly Hills CA: Sage Publications

Hofstede, G. (1991) Cultures and Organizations. Software of the Mind. London, McGrawHill Book Co. Europe

Hofstede, G. (1994a) Value Survey Module 1994 Manual. IRIC, Maastricht.

Hofstede, G. et al. (1998) Masculinity and Femininity. The Taboo Dimension of National

Hofstede, G. & Bond, M. H. (1988) The Confucius connection: from cultural roots to economic growth. Organizational Dynamics. 16, 4, s. 4-21

Hofstede, G.; Kolman, L.; Nicolescu, O. a Pajumaa, I. (1996) Characteristics of the Ideal Job among Students in Eight Countries. In: Key Issues in Cross-Cultural Psychology. (Ed: Grad, H.; Blanco, A. and Georgas, J.: Selected Papers from the Twelfth International Congress of the International Association for Cross-Cultural Psychology, Pamplona Iruna, Spain.) Swets & Zeitlinger, s.199 - 206.

Inkeles, A. a Levison, D. J. (1969), National character: the study of modal personality and sociocultural systems, in The Handbook of Social Psychology, 2nd. edn, vol. 4 G. Lindsey & E. Aronson (eds.), Reading MA: Addison-Wesley, s. 447 a násl.

Kolman, L.; Hofstede, G.; Noorderhaven, N. G.; Dienes, E. (1999) Work-related values and cooperation in Europe, Sborník z Konference PEF CZU Agrární perspektivy VIII., Praha, s. 884 - 890.

Malpass, R.S., Poortinga, Y.H. (1986) Strategies for Design and Analisis, In: W.J. Lonner & J.W. Berry (Eds.) Field Methods in Cross-cultural Research (s. 47-84) Beverly Hills CA: SAGE

Roe, R. A. & Ester, P. (1999) Values and Work: Empirical Findings and Theoretical Perspective, Applied Psychology, Special Issue, 48, 1, s. 2.

Sřndergaard, M. ( 1994) Hofstede`s Consequences: A Study of Reviews, Citations and Replications, Organization Studies 15, 447 - 456.

Berry, J.W., Poortinga, Y.H., Segall, M.H., Dasen, P.R. (1992) Cross-cultural Psychology, Cambridge: Cambridge University Press

Williams, J.E., Best, D.L. (1982) Measuring sex stereotypes: A thirty nation stud, London: SAGE

Williams, J.E., Best, D.L. (1990) Sex and Psyche: Gender and Self Viewed Cross-culturally, Newbury Park CA: SAGE

Roe, R.A., Ester, P. (1999) Values and Work: Empirical Findings and Theoretical Perspective, Applied Psychology, 48, 1, s. 1-22

Schwartz, S.H. (1999) A Theory of Cultural Values and Some Implications for Work, Applied Psychology, 48, 1, s.23-48

Šverko, B. (1999) The Work Importance Study: Recent changes in Croatia, Applied Psychology, 48, 1, s. 89-102