POPTÁVKA A NABÍDKA POTRAVIN VE VZTAHU K CENĚ PRÁCE

Demand and Offer of Foodstuff vs. Labor Cost

Doc. Ing. Jan Zavíral, CSc.

Adresa autora:

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem

Anotace:

Výrobní faktor práce je pro ČR hlavní nadějí k dosažení lepšího poměru k EU ve výkonnosti ekonomiky. Podíl výdajů na výživu v porovnání k zemím EU je v ČR o 50 až 120 % vyšší. Pro analýzu a projekci vývoje poptávky nutno rozeznávat potenciální, plánovanou, reálnou a realizovanou poptávku. Od přestavby na tržní ekonomiku se spotřeba potravin značně diferencovala působením diferenciace důchodů. Skladba výdajů se rozdílně změnila u rodin s vyššími příjmy, kde vzrostly výdaje za služby, především na bydlení a poklesly podíly výdajů na výživu a průmyslové zboží. V rodinách s nejnižšími příjmy se vzrůst výdajů za služby a potraviny promítl do výrazného poklesu výdajů za průmyslové zboží.

Relativně vysoké náklady na práci jsou v poměrech ČR vedle vysokých podílů výdajů na výživu znásobovány vysokým zatížením přímými a nepřímými daněmi a povinným pojištěním. Nabídka potravin v ČR i v ostatních zemích střední a východní Evropy klesla o 27,5 %. V ČR po určitém období nadnabídky produkční potenciál klesá. Příčiny jsou selhávání agrárního trhu; zemědělské podniky trpí oligopoly dodavatelů a monopsoním postavením odběratelů. Ve fiskální politice nejsou odstraněny nedostatky daňové soustavy a chybí koncepce prorůstové dotační politiky.

Summary:

The (lower) Labor Cost in CR has been the main hope for the Czech Economy while the Czechs are trying to get a better score by competing the EU Economy. The average bills paid for meal in CR are 50 to 120 % higher than average EU meal bills. By analyzing as well as plotting out demand-developing one has to deal with several types of terms: a potential demand; an intended (or desired) one; a real one; the realizable demand. Since the Czech switching on the capitalistic system the amount of foodstuff-used has changed. Families earning higher salaries and wages have spent more money on services (especially housing-expenses have increased); in the same time these families show that the amounts of money spent on foodstuff and industrial goods have dropped. Families with the lowest income, however, have clear increase in their spendings on both services and foodstuff - with simultaneous major drop in their purchases of industrial goods.

The rather high labor cost within CR has been caused beside (the already mentioned) high cost of foodstuff by both direct and indirect taxes as well as due to the obligation to pay the insurance. The foodstuff-offer has dropped down 27.5 % both in CR and in the other countries of Central and Eastern Europe. In CR after a certain period of an overdemand the potential of production shows decreasing. The reasons are the collapse of the agricultural market, the farms in CR suffer too small a number of deliverers (an oligodelivery), and - finally - the CRs customers having a monopolistic position. In addition there still are no improvements in the CR tax-revenue-system; the scheme of a thorough growing politics of financial grants is also missing.

Klíčová slova:

Poptávka - potenciální, chtěná, reálná, realizovaná, Rovnovážný výstup zemědělství, Nabídka potravin, Selhávání trhu, Diference spotřeby potravin, Fiskální politika, Struktura vydání, Dotace a garance, Náklady na práci

Key-words:

Demand - potential, desired, real, realizable, Balanced exit of agriculture, Foodstuff offer, Market collapse, Difference in foodstuff consumption, Fiscal politics, Arrangement of expenditure, Financial support and guaranty, Labor cost

Nemalou komparativní výhodou České republiky je dobrá profesní úroveň pracovníků, vyspělé školství, centrické položení ve střední Evropě, hustá železniční síť a značné zásoby jen některých nerostů. Výrobní faktor práce je do budoucna hlavní nadějí dosažení urychlení rozvoje tak, aby v horizontech let 2005 až 2008 jsme se přiblížili výkonností ekonomiky alespoň nynějšímu průměru zemí Evropské unie.

V porovnání se zeměmi EU máme relativně vysoký podíl výdajů na výživu přes dosti citelné omezení spotřeby některých výběrových částí potravin a nápojů. V České republice to činí 32,1 %, v průměru země EU 19,7 %, Rakousko 19,1 %, SRN 15 %, Nizozemí 14,6 %.

1. Faktory potenciální, chtěné, reálné a realizované poptávky

Evidence národních účtů zachycuje až uskutečněnou, tj. realizovanou poptávku na účtu SPOTŘEBA Máme-li být schopni vymezit budoucí trendy ve spotřebě a poptávce, musíme znát více o ovlivňování poptávky různými faktory.

Potenciální poptávka je možná a pravděpodobná poptávka. Lze očekávat její vznik i změny. Míra její pravděpodobnosti je u různých předmětů spotřeby a užití rozdílná. Čím se jedná o nezbytnější statky a služby, tím je vyšší pravděpodobnost budoucí poptávky. Zvláště jedná-li se o předměty obvykle všeobecně používány. Takovými jsou právě základní potraviny. Mezi rozhodující faktory potenciální poptávky patří demografický vývoj, úroveň sociální a kulturní vyspělosti. V prvé řadě je potenciální poptávka formována růstem ekonomiky, technickým pokrokem a výrobkovými inovacemi.

Chtěná nebo plánovaná poptávka je uvažovaná na základě informací a vnitřního rozhodování potencionálních zákazníků. Typicky chtěnou a plánovanou poptávkou je forma stavebního spoření. Nejdůležitější je její vymezení v poměru k nabídce. Změna chtěné poptávky v nechtěnou vyžaduje přizpůsobení nabídky. Není-li nabídka schopna včasně se omezit, vzrůstají zásoby, které mají charakter ”disinvestice”. Mezi potenciální a chtěnou poptávkou působí informace z reklamy, což vrcholí rozhodnutím.

Reálná poptávka je především determinována rozpočtovým omezením, úrovní důchodů připadajících na jednoho člena domácností. Reálnost důchodu plně ovlivňují relace všech spotřebitelských cen. Potraviny a nápoje tvoří největší podíl ze všech komoditních skupin a zasahují do všech stupňů nezbytnosti výběrovosti a luxusnosti. Proto se změny spotřebitelských cen ve kterékoliv jiné komoditní skupině v různé míře projeví v reálné poptávce po potravinách.

Realizovaná poptávka je vykazována jako spotřeba u potravin a oděvů v naturálních jednotkách, u ostatních komodit a služeb v Kč vydání na hlavu. Mezi reálnou a realizovanou poptávkou působí faktory projevující se sklony ke spotřebě nebo k úsporám. U potravin se kromě úrovně důchodů promítá soustava a fungování obchodní sítě a distribučních cest.

2.

3. Příčiny diferencí ve spotřebě potravin

Příčiny rozdílů ve spotřebě potravin lze seřadit do 3 skupin.

Jsou to: - výše disponibilních důchodů na hlavu,

- skladba členů domácnosti podle věku, pohlaví i profese,

- cenovou a tržní dostupností.

Zatímco výše příjmů a skladba členů domácností působí diferenciačně, cenová a tržní dostupnost působí spíše nivelizačně. Čím vyšší jsou příjmy na hlavu, tím vyšší je spotřeba potravin na člena domácnosti. Některá spotřeba je diferencována minimálně, resp. podle skladby členů domácností, jako např. čerstvé mléko, nebo dokonce dochází k určité substituci kalorické hodnoty výživy cukrem jako substituentem za jiné relativně nákladnější složky výživy v rodinách s nejnižšími příjmy a větším počtem dětí.

Nejvýraznější vlivy skladby členů domácností podle stáří možno dokumentovat ve spotřebě masa, kdy rodiny důchodců přesto, že mají nejnižší příjmy, spotřebovávají až dvojnásobek masa na hlavu v porovnání s rodinami se dvěma a více dětmi. Z toho možno vyvodit dílčí závěr pro příští období. V demografické projekci sklady populace je predikováno dosti znatelné zvýšení podílu starších obyvatel v poproduktivním věku a pokles podílu dětí do 15 let. Je pravděpodobné, že se v komoditní skupině masa a masných výrobků bude zvyšovat reálná poptávka rychleji, než porostou reálné důchody.

V každé skupině domácností můžeme však pozorovat dosti těsnou závislost na disponibilních příjmech připadajících na jednoho člena. Kromě již zmíněných položek cukru a čerstvého mléka je spotřeba potravin výrazně diferencována u rodin se závislými dětmi především podle poměru mezi počtem závislých dětí připadajících na jednoho výdělečně činného člena domácnosti. Zpravidla je počet aktivních členů domácnosti nepřímo úměrný počtu dětí do 15 let. Při promítnutí obou hledisek jak podílu dětí, tak dosahovaných průměrných disponibilních důchodů na hlavu, lze uvést dílčí závěr: poroste-li zaměstnanost a reálné příjmy ve všech typech domácností, bude se pravděpodobně poptávka po potravinách zvyšovat, nejméně tak, jak poroste reálný důchod všech skupin domácností s ekonomicky aktivními členy.

Úroveň spotřeby potravin je podstatněji, než jiné komoditní složky a služby konečné spotřeby domácností, závislá na cenové a tržní dostupnosti. Pronikáním supermarketů do obchodní sítě vede především na nových sídlištích k zániku malých obchodních jednotek a provozoven služeb, čímž dochází k paradoxní situaci, že cenově nejdostupnější, nejlevnější zboží v supermarketech je tržně nejdostupnější především motorizovaným zákazníkům, kteří jsou lépe situováni a mohou nakupovat ve větších dávkách potraviny do zásoby. Svědčí o tom i ta skutečnost, že u základních potravin v domácnostech s nejnižšími příjmy a domácnostech důchodců není dosahováno nákupů za průměrně nižší spotřebitelské ceny.

4. Změny struktur vydání

Vyjdeme-li ze základních tří agregátů potravin, průmyslového zboží a služeb ve sledovaných letech, můžeme říci, že poptávka po průmyslovém zboží byla omezena zvýšením podílu za služby v obou skupinách a u skupiny s nejnižšími příjmy nárůstem podílu vydání za potraviny a nápoje.

Ze služeb nejvýrazněji vzrostlo nájemné a komunální služby a vydání za dopravu a spoje. Výše příjmů na osobu rozhoduje nejen o struktuře výdajů, tj. realizované části poptávky, ale i o úrovni spotřeby.

4. Skladba nákladů na práci

Do souhrnu nákladů na práci je nutno započítat, kromě hrubých mezd, další položky nákladů, které platí zaměstnavatel, a dále náklady, které se uhrazují z pracovních a transferových důchodů a ostatních příjmů v rámci rodinných rozpočtů. Další složkou mimo hrubé mzdy a ostatní osobní náklady jsou náklady státu na podporu při získávání všeobecného vzdělání i odborné kvalifikace.

Podstatnou část komplexních nákladů tvoří daně a zákonně povinné pojištění včetně nepřímých daní obsažených ve spotřebitelských cenách, které hradí z rodinných rozpočtů všechny domácnosti s ekonomicky aktivními členy.

Proces nákladů na práci prochází 4 etapami rozdělování a přerozdělování. Primární rozdělení je v rámci podniků formou hrubé mzdy. Sekundární rozdělení je oddělením daní a pojištění, které platí zaměstnavatel i zaměstnanec. Po této etapě pro konečnou spotřebu slouží jen disponibilní část důchodů. Terciální přerozdělení se uskutečňuje úhradou nepřímých daní obsažených ve spotřebitelských cenách za zboží a služby. Kvartální přerozdělení je protitokem prostředků v rámci veřejných financí k získání a obnově kvalifikace.

Pro co nejvýstižnější charakteristiku poměrů jsme zvolili údaje ve čtvrté důchodové skupině zaměstnaneckých domácností, kde se dosahují mírně podprůměrné příjmy na hlavu. Vyjdeme-li ze základu, kdy hrubou mzdu budeme považovat za 100 %, pak ostatní náklady na práci (uhrazované zaměstnancem i zaměstnavatelem) jsou o 57 % vyšší, než disponibilní příjmy v zaměstnaneckých domácnostech. Podle neúplných odhadovaných propočtů daň z přidané hodnoty činí 4,9 % a spotřební daň 4,1 %, tj. spolu 9 % z hrubé mzdy. Souhrnně první 3 stupně rozdělování a přerozdělování oddělují ve vztahu k hrubé mzdě 70 %. Např. průměrná mzda ve strojírenství v roce 1996 činila 110 148 Kč na jednoho zaměstnance za rok. Suma přímých i nepřímých daní a odvody pojištění na jednoho zaměstnance dosáhla 77 187 Kč.

Ve čtvrté důchodové skupině výdaje na výživu, alkoholické nápoje a tabák tvoří 32,5 % z čistých výdajů. Avšak výdaje jen na výživu (bez alkoholických nápojů) tvoří z nezbytných výdajů těchto domácností 41 %. V poměrech ČR je cena práce nejpodstatněji a nejtěsněji vázána na vývoj spotřebitelských cen potravin a nápojů, které jsou formovány poměrem nabídky k poptávce. Vzrůstají-li spotřebitelské ceny potravin rychleji, než disponibilní příjmy kterékoliv důchodové skupiny rodin s členy v produkčním věku, dochází tím k relativnímu snižování reálné poptávky nejen v oblasti výživy, ale především u zboží výběrové a luxusní poptávky. V období připojení ČR k EU budou stejně obtížně slaďovány relace nákladů na práci jako parita kupní síly nebo i úrokové sazby na kapitálovém trhu.

5. Vývoj nabídky potravin v České republice, zemích CEFTA a ostatních zemích střední a východní Evropy

Řada expertův dřívějších letech projevovala znepokojení z volného vstupu zemí střední a východní Evropy na liberalizovaný evropský trh zemědělskými produkty. Nabídka, resp. zemědělská výroba, ve všech 17 sledovaných státech klesala.

Průměrný index zemědělské výroby do roku 1996 poklesl o 27,54 % na úroveň 72,46. Vyjádříme-li pokles produkčního potenciálu v počtu obyvatel, tak z 337 mil. žijících ve sledovaných zemích to představuje výživový základ pro 92,7 mil. obyvatel.

Nejvýraznější poklesy indexů produkce v roce 1996, ve vztahu k tříletému průměru 1989 - 1991, jsou zaznamenány u Bulharska o 45,6 %, Moldavska o 40,6 %, Chorvatska o 37,8 % a Ruska o 36,8 %. Mezi země s vyšším poklesem, než o 25 %, patří ještě Maďarsko, Estonsko, Litva a Ukrajina.

Naproti tomu celá polovina zemí z EU vykazuje v první polovině devadesátých let vzestup produkce, a to u nejvýznamnějších vývozců jako jsou Nizozemsko a Francie o 4,4 %, Dánsko o 4,8 %, Irsko o 9,5 %, Belgie s Lucemburskem dokonce o 14,4 %, Spojené království VB o 3,3 %. Vývoj vzbuzuje obavy v opačném směru. Pokles produkčního potenciálu v transformujících se zemích působí značné snížení možností zachování dříve dosažené úrovně reálné poptávky, a tím vyvolává značné tlaky na živelný, nikterak nezajištěný, transfer pracovníků i celých rodin z východu na západ do zemí s vyššími životními standardy.

Česká republika je vykazována s poměrně malým poklesem zemědělské produkce, a to jen o 11,1 %. Takto vykazovaný mírný pokles hrubé zemědělské produkce je značně nevýstižný. Pokles tržní výkonnosti byl vícenásobně hlubší. Svědčí o tom vykazovaný nárůst ploch trvalých travních porostů, luk a pastvin o 24,1 % mezi lety 1989 a 1996. Naproti tomu stavy skotu poklesly o 46,4 %. Takže sklizňové plochy připadající na 1 kus skotu jsou vykazovány vzestupem o 131,5 %. Příčina je v přiznávání přímých dotací na tituly útlumu zemědělské výroby rozšiřováním trvalých travních porostů a nyní za udržování krajiny. Nabídka v ČR i v ostatních zemích CEFTA značně poklesla přesto, že v určitých obdobích byla v převisu nad momentálně klesající poptávkou.

Současné seskupení sedmi států ve sdružení CEFTA vytváří z hlediska vnějších vztahů na agrárním trhu dosti diferencovaný konglomerát. Na jedné straně Bulharsko a především Maďarsko vykazují v roce 1995 výrazně aktivní saldo převyšujícího exportu nad importem zemědělských produktů. U Bulharska činil tento převis 669 mil. USD, u Maďarska 1.884 mil. USD. Přitom export Bulharska na obyvatele činí 138 USD, u Maďarska 283 USD. Ostatních 5 zemí včetně České republiky je dovozními s různě výrazným pasivem na jednoho obyvatele. Polsko 20 USD, Rumunsko 18 USD, Slovensko 38 USD, Česká republika 62 USD, Slovinsko 254 USD.

6. Rovnovážný výstup produkce potravin

V produkci potravin je rovnováha mezi nabídkou a poptávkou komplikována složitostí řetězců od prvovýrobců až po konečnou spotřebu, včetně služeb veřejného stravování, variabilitou výnosů zemědělství, sezónností konečné spotřeby, značnými náklady na udržování zásob, na distribuci a logistiku celých výrobních a tržních řetězců. Stanovení rovnovážného výstupu zemědělské produkce je dále komplikováno v transformačním období jak postupující diferenciací disponibilních důchodů, tak odstraňováním všech cenových.

Jejich doznívání se v některých případech projevuje i v současnosti. Již při ohlášení zvyšování cen energií, nájemného a dopravy, mění se chování širokého spektra kupujících. Je-li některé zdražení celoplošné u zboží všeobecné poptávky, dochází k omezení výběrové a luxusní poptávky.

Rovnovážný výstup z kteréhokoliv odvětví je takové zajištění potenciální domácí i zahraniční poptávky nejméně ve střednědobé budoucnosti tak, aby se daný sektor nestal brzdou růstu ekonomiky. Nelze ho ztotožňovat s momentální vyrovnaností mezi nabídkou a poptávkou při stálosti cen Rovněž nestačí jen vnější rovnováha, ale vývoj agregátní poptávky musí být zajišťován především vlastní produkcí. Rozdílnost mezi střednědobým rovnovážným výstupem a krátkodobou vyrovnaností na trhu můžeme dokumentovat na příkladu produkce a prodeje hovězího masa. Po roce 1989 došlo k výprodeji stavů skotu, tj. k výprodeji produkčních zásob v rozsahu 781 tis. tun (v živ.hmot.), což představuje produkci za více než poslední 2 roky. Závažnější je pokles produkčního potenciálu o více než 263 tis. tun za rok, což vyjádřeno v hodnotě hovězího masa na 1 obyvatele činí 13,5 kg. Výsledkem poklesu produkčního potenciálu je vzrůst všech druhů cen, kde domácí referenční ceny za poslední 3 roky vždy převyšovaly ceny světové o více než 20 %, avšak mezi 11 srovnávanými komoditami je to jediná výjimka. Možno říci, že pokles produktivity tuzemského výrobního potenciálu jej činí i mezinárodně konkurenčně neschopným.

7. Selhání trhu a fiskální politiky

Hlavní příčinou zaostávání českého zemědělství a potravinářství je selhání trhu doplněné selháním fiskální politiky. Chování subjektů na agrárním trhu se zakládá na nevyváženosti postavení zemědělců na trhu. Lze to dokumentovat výraznou disparitou cen ve dvojím směru, avšak v obou případech v neprospěch zemědělských výrobců.

Ve směru vývoje cenových relací zemědělských výrobců k růstu liberalizovaných cen průmyslových výrobců na straně vstupu se projevuje neúnosná disparita. Pružnost diferencí cenových indexů zemědělských výrobců k diferencím indexů průmyslových výrobců se od roku 1993 do roku 1996 poněkud zmírnily, ale přitom zůstávají s výjimkou průmyslových hnojiv nad úrovní čtyřnásobku.

Cenová disparita mezi cenami zemědělských výrobců, obchodními cenami potravinářského průmyslu a spotřebitelskými cenami potravin se stále více rozšiřuje, nelze jako hlavní příčinu zdražování potravin hledat ve vzestupu cen požadované prvovýrobci.

Přesto je zřejmé, že do roku 1995 včetně index obchodních cen masných a jatečních výrobků ve vztahu vůči indexu cen jatečných býků (I. kategorie) zemědělských výrobců vykazuje pružnost 1,68 a index spotřebitelských cen 2,29. Diference indexu obchodních cen mlýnských výrobků k indexu cen potravinářské pšenice zemědělských výrobců vykazuje pružnost 1,38. Obchodní ceny pekárenských výrobků a cen potravinářské pšenice zemědělských výrobců vykazují pružnost 6,73 a spotřebitelské ceny pekařských a těstářských výrobků 5,75.

Z toho vyplývá dílčí poznatek, že nezasahování do zmonopolizovaného nebo jinak deformovaného trhu není liberalizací vstupu ostatních partnerů na trh, ale liberalizací ve vytěžování monopolního postavení, které v dlouhodobějším časovém působení vždy vede k omezování rozsahu výroby. Stát resp. vláda se nemůže zříkat svých povinností resp. funkcí v ochraně účastníků trhu před monopolem resp. monopsonem.

Zemědělství se dostává do krize vyvolané neekvivalencí příjmů, jak podnikových, tak osobních. Dochází k dekapitalizaci za neustálého poklesu práce. Nesoutěžní poměry na trhu organizovaných kupců prohlubují nedostatky fiskální politiky. V agropotravinové vertikále je nejvýznamnější vnitrosektorové přerozdělované, které svoji soustavou převahy nepřímých daní, uplatňovaných celoplošně a nediferencovaně, mimořádně zemědělství zatěžuje v porovnání s jinými sektory. Např. drtivá část spotřebních daní je ”uvalena” do zemědělskopotravinové vertikály na lihové nápoje a tabák. Z motorové nafty se v zemědělství a potravinářství spotřebovává více než jedna třetina.

Daně z nemovitostí přes svoji nízkou úroveň nominální sazby v poměru k dosahovaným tržbám tvoří v zemědělství 1,5 % až 3 %. Naproti tomu u obchodních podniků se daň z nemovitostí pohybuje pod úrovní 2 promile. daně dědické a darovací zvláště u větších majetkových celků odrazují nabyvatele od dalšího obhospodařování.

Nejvýraznější změny si vyžádají dotační i jiné formy aktivací fiskální politiky vůči českému zemědělství. Kromě nedostatečných objemů věnovaných prostředků je hlavní slabinou ”nediferencovaný přístup”.

Diference příjmů a poměry dotací k příjmům v normálních a méně vhodných oblastech pro zemědělství

Průměrný příjem za rodinnou farmu v normálních zónách je 9.400 ECU, což se rovná 100 %.

Nejbohatší severozápad dosahuje více než dvojnásobek příjmů v porovnání k zemím jihu.

Klasifikace: za normální oblast je považována ta územní jednotka, kde podíly zaostávajících farem nepřesáhnou 30 %, částečně méně vhodné oblasti, kde se podíly zaostávajících farem pohybují v intervalu 30 až 60 %. Méně vhodné oblasti zahrnují sídelní a katastrální jednotky s vyšším podílem než 60 % zaostávajících farem.

V České republice byly všechny formy finanční pomoci minimalizovány tak, že za rok 1997 prostřednictvím fondu tržní regulace byly čerpány 2 mld. Kč, prostřednictvím podpůrného a garančního fondu 3,1 mld. Kč a přímou dotací 2,77 mld. Kč. Z toho však 1,7 mld. Kč bylo věnováno na údržbu krajiny, jehož využití je diskutabilní a jen 1 mld. byla věnována vlastnímu rozvoji výroby. Kromě chybného zaměření dotací na útlumové programy je ve vztahu k zemědělské politice EU neudržitelný neselektivní přístup a ignorování rozhodujících a růst podmiňujících specifik zemědělského sektoru.