POLITIKA ZAMĚSTNANOSTI A JEJÍ PRÁVNÍ ASPEKTY

Politics of Employment and its Legal Aspects

Mgr. Ivana Hájková

Adresa autora:

PEF, Katedra práva, Česká zeměělská univerzita, Praha 6 - Suchdol, 165 21

Souhrn:

Cílevědomá činnost státu, zaměřená na řešení otázek trhu práce = politika zaměstnanosti. Právní úprava ČR zaznamenala v této kategorii výraznou změnu v roce 1991, kdy administrativní nástroje usměrňující zaměstnanost v předchozím systému jsou nahrazovány nástroji ekonomickými.

Summary:

Politics of Employment as directed activity of the State, aimed at solution of guestions concerning Trade of Labour.

Great change of Czech legislation in this category in 1991. Administrative tools of the old régime are step by step taken aback and economic tools and practices are put in their place.

Klíčová slova:

Politika zaměstnanosti, trh práce, hmotné zabezpečení, rekvalifikace, zprostředkování zaměstnání, kontrolní činnost, úřady práce.

Key Words:

politics of eployment, labour market, material security, requalification, employment intervention, control activity, labour administration

Politika zaměstnanosti v právním slova smyslu vychází z chápání práva na práci jako jednoho ze základních sociálních práv občanů. Jako taková se objevuje ve významných mezinárodních dokumentech OSN, ale i úmluvách a doporučeních MOP a ostatních organizací.

Rozumíme jí cílevědomou činnost zaměřenou na řešení a ovlivňování otázek trhu práce, jejímž cílem je dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, jejich produktivní využití a zabezpečení práva na práci občanů, přispívá tedy k zajištění plné, produktivní a svobodně zvolené zaměstnanosti. Zde je třeba podotknout, že nezaměstnanost do 6 % je považována za ozdravný prvek ekonomiky. V ČR je v současné době zaznamenána průměrná nezaměstnanost ve výši 6,1 %. Samozřejmě, že se jedná o průměrný údaj, kdy např. v hlavním městě Praze je nezaměstnanost nižší, než třeba v pohraničních oblastech.

Z hlediska vývoje pracovního práva na našem území jsou první náznaky ochranného zákonodárství zaznamenány za vlády Josefa II. (např. zavedení nedělního klidu, nařízení k ochraně zaměstnaných dětí apod. ).

V 70tých letech 19.století se začíná prosazovat státní sociální politika - byla přijata dělnická novela živnostenského řádu č. 22/1885 ř.z. . Rovněž zřizování zprostředkovatelem práce (1903) lze chápat jako účast státu při realizaci politiky zaměstnanosti (vytváření pracovních příležitostí, podpora podnikání, poskytování podpor v nezaměstnanosti, půjčky a subvence na provoz zprostředkovatelem práce).

Jedním z důsledků skončené I. světové války byla masová nezaměstnanost. Česká legislativa byla nucena reagovat na tento stav přijetím zákona o nezaměstnanosti, kterým byla stanovena podpora v nezaměstnanosti.

Gentským systémem z roku 1921 (účinnost až od roku 1925) se systém péče o nezaměstnané dostal pod kontrolu odborových organizací.

Celosvětová hospodářská krize měla pak za následek značný nárůst počtu nezaměstnaných i polozaměstnaných občanů. Z toho důvodu došlo již v roce 1930 k novelizaci gentského systému. Touto novelizací se postavení nezaměstnaných značně zlepšilo, doba podpory v nezaměstnanosti byla prodloužena o 13 týdnů.

Vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava znamenalo další tvrdý zásah do pracovněprávních vztahů ČSR :

- regulace pracovního trhu ( např. dělníci nesměli opustit práci v zemědělství)

- obecně zakázáno ukončení pracovního poměru

- zavedení pracovní povinnosti pro muže ve věku 16 - 25 let.

V roce 1939 byly zřízeny úřady práce (přešly na ně úkoly zprostředkovatelen práce). Jejich hlavní náplní bylo v době nacistické okupace tzv. “přikázání” občanů ČSR na práci do Německa. Tato opatření přispěla značnou měrou k rozvrácení celé československé ekonomiky.

Po skončení okupace byl v našem státě zaznamenán značný nedostatek pracovních sil. Z toho důvodu vláda Národní fronty Čechů a Slováků zrušila svým opatřením pracovní poměry vzniklé “přikázáním”. Občan schopný práce mohl být “přikázán” pouze k provedení prací ve veřejném zájmu.

Zákonem z roku 1946 byly zavedeny pracovní knížky, které sloužily k evidenci pracovních sil a jejich kontrole.

Zásadní zlom pro náš právní řád znamenal rok 1948 (zavádění pracovních táborů, stagnace pracovněprávní legislativy apod.). K velkým problémům 50 tých let patřila především právní úprava rozmisťování pracovních sil. Jejich nedostatek byl řešen čistě administrativně s tím, že k částečné změně došlo od roku 1951 :

- nábor dělníků byl prováděn jen pro nejdůležitější odvětví a podniky

- absolventi vysokých škol byli školou umisťováni na tři roky do podniků

- výchova kvalifikovaných dělníků a jejich následné rozmisťování bylo řízeno

jedním státním orgánem.

Ze všech uvedených i dalších skutečností je patrno, že pracovní právo 60 let tvořil nesourodý a nepřehledný systém právních norem. K zahájení prací na kodifikaci pracovního práva došlo již v roce 1962, avšak hospodářské těžkosti uvedené práce zpozdily. Vlastní kodex - zákoník práce, proto nabyl účinnosti až 1. ledna 1966 (zák. č. 65/65 Sb.).

Zákoník práce upravuje pracovněprávní vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (právní úprava zaměstnanosti).

V kategorii politiky zaměstnanosti zaznamenala právní úprava ČR výrazný posun od roku 1991, kdy administrativní nástroje usměrňující zaměstnanost v předchozím systému jsou nahrazovány nástroji ekonomickými. Změna společenské a ekonomické reality sebou vždy nese, byť s určitým časovým zpožděním, i změnu právní úpravy jednotlivých okruhů společenských vztahů.

Přechod na tržní ekonomiku a tvorbu trhu práce je velmi náročným politickým, ekonomickým a organizačním úkolem. Ve svém důsledku pak znamená rušení nadbytečných pracovních míst i celých podniků. A to v situaci, kdy naprostá většina výdělečně činných občanů našeho státu nepoznala před rokem 1989 nezaměstnanost. V zájmu zajištění základních sociálních jistot občanů přijímá proto stát celou řadu opatření.

Stávající právní úprava problematiky zaměstnanosti ČR je zakotvena především v zákoně č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti a zákoně ČNR č. 9/1991 Sb. o zaměstnanosti a působnosti orgánů ČR na úseku zaměstnanosti. Oba citované právní předpisy byly v průběhu následných let postupně novelizovány. K největším změnám pak došlo v roce 1995 - 1997 především v otázkách:

- zprostředkování zaměstnání

- hmotného zabezpečení

- rekvalifikace

- kontrolní činnosti

- působnosti úřadů práce.

Hlavní úkol, tj. pomoci vyhledat zaměstnání občanům a hmotně je zabezpečit po dobu nezaměstnanosti, postup při případné rekvalifikaci a v neposlední řadě i kontrolní činnost státu na tomto úseku, má právní rámec právě v citovaných právních předpisech. Jejich podrobný rozbor by byl předmětem jiného tématu.

Zákon o zaměstnanosti zrušil dosavadní právní úpravu (zák. č. 70/1958 Sb. o úkolech podniků a národních výborů na úseku péče o pracovní síly), která vycházela z direktivního usměrňování zaměstnanosti. Současná právní úprava vychází ze zaměření státu na aktivní politiku zaměstnanosti a vytváření trhu práce. Produktivní využití zdrojů pracovních sil a zabezpečení práva občanů na práci zajišťují Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR a úřady práce v okresech.

Vyhodnocování situace na trhu práce, přijímání opatření k ovlivnění nabídky a poptávky po práci, zpracování rekvalifikačních programů, správu prostředků na zabezpečení státní politiky zaměstnanosti, vykonávání kontrolní činnosti a v neposlední řadě i řízení úřadů práce vykonává ministerstvo.

Úřady práce poskytují poradenské a informační služby, zprostředkovávají zaměstnání či umožňují rekvalifikaci uchazečům o zaměstnání. Rozhodují o přiznání či odnětí hmotného zabezpečení uchazečům o zaměstnání, hmotně podporují zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce. V neposlední řadě pak vykonávají i kontrolní činnost.

Za zamyšlení však stojí otázka, jak může správná politika zaměstnanosti účinně přispět k transformaci plánované ekonomiky v České republice do její tržní formy.

Je všeobecně známo, že se začínají objevovat některé negativní symptomy, ať již objektivního či subjektivního charakteru. Dle mého názoru se jedná především o nedostatek připravenosti lidského faktoru. V moderním světě je totiž primárním kritériem kvalita a produktivita práce, její rychlost a flexibilita. Rekvalifikace či doškolování není “zbytečnou ztrátou času”, ale nutnou podmínkou růstu. Novodobým strašákem se stává nezaměstnanost. Přes 40 let u nás nebyla, práci měli všichni. Dnes je tomu jinak. Fakticky, nikoliv však v myšlení občanů. Je pravdou, že řada lidí se ztrátou zaměstnání ocitá ve složitých životních situacích. Je ale také pravdou, že většina takových nevyužívá, ať již z neznalosti nebo nezájmu, řady aktivních nástrojů státu, kterými tento na úseku politiky zaměstnanosti disponuje (např. dotace na zahájení soukromé podnikatelské činnosti apod.).

Na druhé straně je třeba vidět, že řada především mladých lidí, namísto práce jen natahuje ruku pro podporu (výrazný negativní symptom subjektivního i objektivního charakteru). Zde hodně dluží svým občanům stát (škola i přesnější právní úprava), ale i rodiče svým dětem.

Téměř ve všech právních teoriích je možné nalézt konstatování, že právo je minimem morálky. Avšak každé minimum samozřejmě předpokládá určitou, byť i subjektivní, nadstavbu ....