Podpory v agrárním sektoru Finska

Support of finnish agrarian sector

Rosochatecká Eva, Tomšík Karel

Abstrakt:

Systém podpor v agrárním sektoru Finska se zásadně změnil po jeho připojení k Evropské unii, kdy začala být uplatňována pravidla Společné zemědělské politiky. Pro nejsevernější oblasti EU však díky nepříznivým výrobním podmínkám zůstaly zachovány podpory na národní úrovni. Cílem systému podpor ve Finsku bylo nejen zabezpečení zemědělských příjmů, ale i poskytnutí určitého času na to, aby se finští zemědělci mohli adaptovat na tržní prostředí Evropské unie. Na rozdíl od většiny států Evropské unie dostávají finští zemědělci takové kompenzační platby, které jim prakticky plně kryjí ztráty způsobené agrárními reformami Společné zemědělské politiky. To je dáno především poměrně silnou úrovní národní podpory. Finské zemědělství tak může i přes obecně nepíznivé výrobní podmínky obstojně fungovat v silné konkurenci jednotného trhu. Příspěvek hodnotící úroveň a úlohu současných podpor ve finském zemědělství je součástí širšího výzkumného záměru, v němž je úloha podpor podrobně analyzována ve vztahu k ekonomickým výsledkům zemědělského sektoru severských zemích EU.

Poznatky uvedené v článku vyplývají z řešení projektu MSM 411100013 ”Efektivní integrace českého agrárního sektoru v rámci evropských agrárních struktur - předpoklad trvale udržitelného rozvoje”.

Abstract:

The system of agricultural support has changed in Finland after its access into European Union when the rules of Common Agricultural Policy came into force. According to the Accession Treaty, Finland is allowed to pay also national support because of northern production conditions. The aim of Finnish support system consist not only in maintaining of agricultural incomes but also in offering time to the farmers to adjust to new conditions. In contrast to other European countries, Finnish farmers receive almost full compensation for losses due to CAP reform and Agenda 2000. The special characteristics of Finnish agriculture were acknowledged in the negotiations, and Finland was granted special supplementary supports. Finnish agriculture can be so more competitive in the single market of EU. The article evaluates a signification of support system used in Finnish agriculture. It is a part of a research project where the support system is analysed concerning to economic results of agriculture in North European countries.

Klíčová slova:

Podpora EU, národní podpora, kompenzace, Společná zemědělská politika, Agenda 2000

Keywords:

EU support, national support, compensation, Common Agricultural Policy, Agenda 2000

Úvod:

Agenda 2000 v sobě zahrnuje balík opatření týkající se redukce cen zemědělských výrobců, které jsou zemědělcům částečně kompenzovány. Tato reforma představuje prakticky doladění reformy z roku 1992, pro finské zemědělství ale obsahuje zároveň dvě nové důležité reformy. Jednou z nich je, že část podpory je placena jako národní dotace o jejíž alokaci je rozhodováno v každém členském státu. Druhá reforma se týká zvláštní úpravy pro severní regiony EU. Zahrnutí travních porostů do podpory pro plodiny na orné půdě je pro Finsko velmi významnou reformní úpravou. Stejně tak je financování finského zemědělství pozitivně ovlivněno například výjimečným podpůrným opatřením na sušení obilí a olejnin.

Rokem 1999 skončilo Finsku pětileté přechodné období určené k adaptaci na podmínky Společné zemědělské politiky. Modifikovaný systém podpor, který zabezpečuje příjmovou úroveň zemědělců je schválen na následujících pět let. Úroveň podpor ovlivňuje nejen samotné postavení finských zemědělců a jejich konkurenceschopnost, ale má vliv i na vývoj struktury finského agrárního sektoru.

Obdělávaná plocha se během pěti let členství Finska v EU prakticky nezměnila. Celková výměra orné půdy činila v roce 1999 2,18 mil. ha, z čehož necelých deset procent bylo vyčleněno v rámci “set-aside”. Počet farem, které v roce 1999 obdržely podporu, představoval 82.000, což bylo asi o 15% méně, než v roce 1995. Důvodem tohoto poklesu byla celková redukce počtu farem. Průměrná výměra farmy tak mezi léty 1995 a 1999 vzrostla z 22 ha na 25 ha. Za období členství Finska v EU došlo k redukci pracovních sil v zemědělství ze 141 tis. v roce 1995 na současných zhruba 120 tis. Tento trend však existoval již před vstupem Finska do EU.

Právě díky úrovni podpor nemuselo finské zemědělství v letech 1995 - 1999 výrazněji měnit strukturu. Úroveň jak rostlinné, tak živočišné výroby zůstala v tomto období zhruba na stejné úrovni. Stejně tak celková úroveň dotací a podpor vykazovala poměrně stabilní stagnující trend. Vývoj úrovně některých podpor (například klesající podpora pro přechodné období) byl vždy vyrovnáván změnou jiných podpůrných položek. Finské zemědělství se tak i přes obtížnější výrobní podmínky dokázalo zapojit do silné konkurence jednotného trhu EU.

Cíle a metody:

Cílem článku je zhodnotit význam a úlohu jednotlivých podpor v agrárním sektoru Finska, především z hlediska zdrojů financování a finanční úrovně. Z širšího hlediska je cílem článku navázat na výzkum analyzující problematiku připojení agrárního sektoru Finska a Švédska k Evropské unii a prohloubit již dosažené závěry. Z tohoto pohledu článek aktualizuje přehled finančních podpor uplatňovaných pro finské zemědělství, které doznaly k roku 2000 určité změny.

Článek je zpracován na základě dat a informací získaných pro potřeby širšího výzkumu. Je konstruován na základě komparace jednotlivých finančních zdrojů a následné analýzy jejich významu pro finské zemědělství.

Výsledky:

Podpůrná opatření financovaná a kofinancovaná EU

Financování Společné zemědělské politiky z prostředků EU spočívá v podpoře produkce daných komodit rostlinné i živočišné výroby, v podpoře méně příznivých oblastí a financování environmentálních opatření. Jelikož agenda 2000 dále prohlubuje pokles cen zemědělských výrobců, jsou evropští zemědělci kompenzováni přímými platbami. V měřítku EU však ztráty z poklesu cen nejsou kompenzovány plně, neboť by tak docházelo k opětovnému nadměrnému zatěžování společného rozpočtu a k odklonu od finančních perspektiv a rozpočtové politiky. Finští farmáři však dostávají prakticky plnou kompenzaci za ztráty způsobené reformou Společné zemědělské politiky a Agendou 2000. Výše kompenzace finského zemědělství je dána úrovní podpor - jak podpor ze společného rozpočtu EU, tak poměrně vysokou národní podporou. Specifika finského zemědělství a obtížné podmínky hospodaření byly totiž Evropskou unií akceptovány již při předvstupních jednáních a Finsku tak byly garantovány dodatečné kompenzace, jako například zvláštní kompenzace pro sušení obilí a olejnin.

Podpora produkce, která je plně hrazena z prostředků EU by měla v roce 2000 dosáhnout výše 2.164 mil. FIM, přičemž podpora produktů rostlinné výroby by měla představovat 1.926 mil. FIM a produktů živočišné výroby 238 mil. FIM. Týká se především podpory pro obiloviny a hovězí maso. Podíl tohoto druhu podpor přestavuje asi 23% z celkových podpor finského zemědělství.

Mezi další důležité finanční prostředky pro finské zemědělství patří podpora “méně příznivých oblastí (LFA)” a podpora environmentálních opatření, které jsou prostředky EU kofinancovány. Do méně příznivých oblastí bylo zařazeno celkem 85% zemědělské půdy Finska (tzv. oblasti B a C). Finsko však usiluje o rozšíření těchto podpor i do nezařazených oblastí (tzv. oblasti A) pro ty producenty, kteří kritéria pro LFA splňují. Podpora oblastem LFA byla do roku 1999 vyplácena buď na základě hektarové výměry nebo početních stavů v případě živočišné výroby. Od roku 2000 se tato podpora vztahuje pouze na hektarovou výměru. Platby pro méně příznivé oblasti by se měly v roce 2000 pohybovat v rozmezí od 890 FIM/ha do 1.250 FIM/ha podle podmínek hospodaření a jejich celková úroveň by měla dosáhnout výše 2.543 mil. FIM. Podpora méně příznivých oblastí je společným rozpočtem EU kofinancována a v roce 2000 by měl podíl prostředků z rozpočtu EU dosáhnout úrovně zhruba 37%. V případě podpory environmentálních opatření by měly prostředky EU financovat 56% nákladů (z předpokládané celkové částky 1.287 mil. FIM). V roce 2000 by výše uvedené dva druhy podpor měly dosáhnout podílu 40% na celkových podporách určených pro finské zemědělství.

Národní podpora

Národní podpora pro finské zemědělství a její výše jsou dány výsledky jednání o připojení Finska k EU, při kterých Finsko dokázalo prosadit zájmy domácího zemědělství. Tato podpora však nesmí přispívat ke zvyšování zemědělské produkce a nesmí přesahovat celkovou úroveň podpor, které dostávali finští zemědělci před vstupem země do EU. Národní podpora zahrnuje několik druhů různě aplikovaných podpor. Severská podpora je aplikována severně od 62. rovnoběžky. Tato podpora dosáhla v roce 1999 výše 1,7 mld. FIM. Jelikož však není permanentní, a Finsko tudíž prosadilo uplatnění podpory pro Severní Finsko, kdy je možné uplatnit národní podporu v případě vážných potíží. V roce 1997 byla (jako část podpory pro vážné potíže) zavedena zvláštní podpora pro plodiny na orné půdě. Ta je určena ke kompenzaci vysokých nákladů na sušení obilovin a olejnin z důvodu klimatických podmínek. Objem těchto prostředků zaznamenal značný nárůst z původních cca. 120 mil. FIM na zhruba 400 mil. FIM, které mají být vyplaceny v roce 2000. Ostatní národní podpora je hrazena ze státního rozpočtu a je určena pro konkrétní opatření (v roce 1999 to byla například podpora pro producenty brambor), slouží pro podporu marketingu, vzdělávání zemědělců apod. Její úroveň by měla podle odhadů dosáhnout v roce 2000 výše 125. Mil. FIM. Podíl národní podpory na financování zemědělství by v roce 2000 měl představovat 37%.

Přehled podpor v níže uvedené tabulce poukazuje na tu skutečnost, že podpora finského zemědělství je z větší části kryta národními zdroji. V roce 2000 by měl celkový podíl národních zdrojů financovat téměř 60% veškerých podpor.

Přehled podpor finského zemědělství (v mil. FIM)

1)odhad

Pramen: MTTL Helsinki

Diskuse:

V důsledku liberalizace světového obchodu a mechanismů Společné zemědělské politiky nemohou ceny zemědělských produktů pokrýt finským zemědělcům náklady na jejich výrobu. Stimulace pro zemědělskou činnost musí být tudíž závislá na jiných prostředcích. Je založena na poměrně rozsáhlém systému podpůrných plateb, který zabezpečuje dostatečné příjmy zemědělců a podporuje environmentální opatření. Tyto podpůrné platby by měly v roce 2000 představovat zhruba 45% příjmů finských zemědělců.

Rok 2000 je pro agrární politiku ve Finsku určitým mezníkem. V případě financování zemědělství dochází k částečné modifikaci stávajícího systému. V roce 1999 Finsku vypršelo pětileté přechodné období a tím byly vyčerpány i platby pro toto období určené. To však nevede k tomu, že by se celková úroveň zemědělských podpor snížila. Finsko vyvíjelo a vyvíjí poměrně velké úsilí, aby Evropská unie uznala nutnost dostatečného financování zemědělství v nepříznivých severských oblastech. Finská národní podpora tak může značně přesahovat prostředky poskytované Evropskou unií. Pro severní oblasti Finska je tak například nově zaváděna podpora pro případy vážných obtíží.

Reforma Agendy 2000 nepřinesla pro podpůrnou politiku finských farmářů žádné dramatické změny. Podpora cen obilovin, mléka a hovězího masa má sice klesající trend, ztráty zemědělství jsou však kompenzovány narůstajícími přímými platbami. Finskem prosazené nové prvky podpory (platící i pro severní oblasti Švédska) pro travní porosty nebo dodatečná podpora pro obiloviny a olejniny umožňují zabezpečit stabilní zemědělský příjem i v měnících se podmínkách Společné zemědělské politiky.

Finsko patří mezi země s rozvinutou tržní ekonomikou, kde je zemědělský sektor ze strany státu poměrně silně podporován. Vývoj prvních let členství Finska v Evropské unii poukazuje na to, že zavedený systém podpor má výrazný vliv na dosahovanou ziskovost zemědělských podniků a tím pádem i na jejich postavení v silné konkurenci evropského zemědělského sektoru. Právě úspěchy finské strany při obhajování zájmů vlastních zemědělců mají na tomto příznivém vývoji výrazný podíl.

Literatura:

Finnish agriculture and rural industries 1999/2000. MTTL Helsinki, 2000

Rosochatecká E.: Efektivnost podnikání v agrárním sektoru severských zemí po začlenění do struktur EU, Zemědělská ekonomika č. 46, 2000.