Omezené zemědělské obzory

SLOUPEK

Nevesely, truchlivy jsou ty české podnikatelské kraje. Některé podniky platí za dodávky zboží měsíce po lhůtě splatnosti, anebo vůbec ne, a prochází jim to. Někteří přešvihnou limit o pár dnů a jsou sankcionováni. A motivace pro korektní chování subjektů na vnitřním trhu, alespoň v rámci přijatelných podmínek, se ztrácí a ztrácí...

Naprosto ilustrativní je v současné době kauza účelnosti a oprávněnosti státních sankcí týkajících se největšího domácího potravinářského podniku - Jihočeských mlékáren (JČM). Hned na začátku by přitom bylo dobré vědět, že JČM jsou současně i velmi významným exportérem našich výrobků do zahraničí, na jejich provozu "visí" tisíce podnikatelských subjektů - zemědělců a výrobky JČM pokrývají plošně celou ČR - i Prahu. Samozřejmě že nejde jen o JČM, sankce se týkají ještě dvou dalších mlékáren, ale dokonce ani to není podstatné. To nejhorší na celé věci jsou možné důsledky, které pro domácí trh s mlékem plynou. Stručně řečeno: všechny zúčastněné strany odejdou ze zbytečně a krátkozrace rozpoutaného konfliktu poraženy - a těmi stranami jsou zemědělci, mlékárny, potravináři jako takoví a nakonec i stát.

O co jde: Zemědělcům celou řadu let vadí, že jim jejich odběratelé neplatí včas za odběr jejich zboží. A protože jakékoli legislativní iniciativy za nápravu tohoto stavu byly dosud vždy smeteny pod stůl, rozhodli se prvovýrobci vzít spravedlnost do svých rukou - a podali na Nejvyšší kontrolní úřad podnět k tomu, aby se tímto problémem, alespoň v případě čerpání státních peněz, zabýval. Peníze přitom za stanovených podmínek čerpají mlékárny jako dotace na export domácích přebytků mléka. A kontrolní úřad zjistil, že tři mlékárny státem stanovené podmínky k čerpání peněz nedodržely. Potud vše v pořádku. Jenže: Do sítě se chytila poněkud větší ryba - Jihočeské mlékárny, které skutečně zemědělcům nezaplatily včas, protože se zpozdily o devět dnů. Výsledkem je pokuta dosahující k hranici 100 milionů korun, což může být pro tento zpracovatelský gigant na českém trhu likvidační. To ale není všechno - celá kauza je dost sporná v interpretaci důvodů k pochybení, takže lze očekávat žaloby na stát, který podle kontrolního úřadu pochybil také. Samotní zemědělci, kteří své dodavatele "práskli", budou mít problémy s platbami za své mléko ještě větší, respektive, oněch 100 milionů pokuty se může projevit například tím, že JČM nebudou moci zaplatit za mléko tolika subjektům jako dosud. To ovšem zase bude likvidační pro některé zemědělce. Celý problém navíc přichází v době, kdy se na domácím trhu s mlékem připravuje regulace formou kvót, která může fungovat jen při společné vůli jednotlivých článků v regulaci - zemědělců, mlékáren a státu. Jenže všechny tyto články se budou mezi sebou vzájemně soudit. Výsledkem bude jednoznačné zmrazení vztahů, které se po velmi konfliktním roce 1998 začínaly pomaličku dostávat do komunikačních standardů.

Aby bylo jasno: pochybení JČM nikdo nezpochybňuje. Je jen poněkud paradoxní, že při předchozích, daleko systémovějších pochybení v dodavatelsko-odběratelských vztazích zemědělci takhle stateční nebyli. Naopak, své mléko v řadě případů dodávali po dlouhé měsíce do takových subjektů, které byly odsouzeny k ekonomické likvidaci s nějakou podivnou vírou, že se snad něco stane a oni své peníze dostanou zpět. Nestalo se pochopitelně nic a stamiliony korun už zemědělcům nikdo nevrátí. Sto milionů korun v případě JČM ovšem ve finále bude také chybět v kasách prvovýrobců. A jeden z nejlépe připravených domácích potravinářských podniků na evropskou konkurenci to možná nepřežije. Ano, autoři podnětu na NKÚ měli ve své podstatě pravdu - ale při vědomí ceny této pravdy v kontextu s pravdami mnohem zásadnějšími bych jim doporučil odstranit ze svých bytů všechna zrcadla - aby se na sebe raději nemuseli dívat.

PETR HAVEL, publicista